Zpátky ke kořenům
Květen 15, 2019
Jako malá holka jsem si často hrála se sestrou na pískovišti. Stavěly jsme hrady z písku, ale hlavně jsme vařily ty nejchutnější pokrmy z hlíny, kamení, písku a všelijakých rostlin. Měli jsme dům se zahradou, takže naše „vaření” vždy obsahovalo sezónní květiny; od pampelišek a růží přes lichořeřišnice až po nějaký ten hrášek, když se nám ho podařilo vypěstovat. Nevím, čím to, ale už tehdy se mi bábovička z písku prostě líbila víc, když byla ozdobená kvítkem. Netušila jsem, že před těmi skoro dvaceti lety jsem byla trendy a se sestrou jsme „vařily“ ve stylu foragingu.
Vařit lokálně, z kvalitních surovin. O tom se dnes ve spojitosti s gastronomií můžete dočíst na mnoha místech. Od dob pořadu Ano, šéfe!, jehož prostřednictvím Zdeněk Pohlreich na českých obrazovkách odstartoval boj za lepší a smysluplnější gastronomii, se navíc udály velké věci. Přibylo několik dalších pořadů, které se snaží o kultivaci oboru, ale celkově se lidé začali o jídlo více zajímat. Čechům bylo už představeno – a nejednou mylně prezentováno – mnoho pojmů (bio, eko, organic, raw...), bohužel se na výsluní udržely jen málokdy. Svět se globalizuje tak rychle, že nové termíny (s trochou nadsázky) vznikají snad každý měsíc. A aktuálním tématem je slovo foraging.
Pochopit lépe cizí termín foraging lze jednoduše na jednom hezkém českém zvyku: sběru hub. To, že si jdeme do lesa najít hřib, který jsme sami nezaseli ani o něj nepečovali během jeho růstu, je podstatou foragingu. V podstatě bychom termín mohli překládat jako „sběr“. Jestliže slovo zasadíme do konkrétního a správného kontextu, vykládá se jako aktivita, při které se obchází různá místa v přírodě se snahou najít jedlé suroviny. Mnoho podniků dnes proto vlastní zaměstnance před směnou, případně i po ní, posílá do přírody. Důvodů je více. Primárně aby nasbírali jedlé suroviny, se kterými později budou pracovat, ale hlavně aby nezapomněli a případně i poznali, kde se ingredience berou.
Idea foragingu přitom není pro lidstvo nic neznámého. Kořeny hromadného sbírání všeho divokého, co nám příroda nabízí, přece známe už z pravěku. Jen jsme na ony divoké zdroje s nástupem konzumerismu trochu zapomněli. S myšlenkou foragingu ostatně pracovalo i hnutí hippies. Avšak jejich nenásilí a láska se nerozšířily a lidstvo šlo dál po stopách masového konzumu. Dnes se lidé ke sběračským kořenům opět vrací, a to dokonce i v takové Mekce konzumerismu, kterou představují USA. V současnosti v Severní Karolíně existuje foragingový trh, kde sběrači nabízí vlastnoručně utržené květiny, bylinky či různé výrobky z toho, co našli. Vedení města Seattle zase otevřelo park, kam si lidé mohou přijít cokoliv volně natrhat. Na hodně místech je totiž foraging zakázaný.
Les není nekonečný
Před pár lety se o sběr divokých surovin začali znovu hlouběji zajímat i šéfkuchaři. Nejvíce bylo o foragingu slyšet ze severu, ačkoli pozadu nezůstaly ani USA, Velká Británie či Nový Zéland. Nicméně nejlepším zahraničním příkladem zůstávají severské země a hlavně dánská restaurace Noma. Zdejší aktuální koncept menu se skládá ze tří ročních období: období mořských plodů, vegetariánského období a období zvěřiny. Od znovuotevření se šéfkuchař René Redzepi více zamyslel nad sezónností, s níž u hostů evidentně boduje. Už poněkolikáté spustili rezervaci na čistě vegetariánské (nebo rostlinné, chcete-li) menu; z velké části jej tvoří zelenina, která vyrostla na přilehlé zahradě restaurace. O zbylé bylinky a jedinečnosti ze světa rostlin se stará osobní forager restaurace Michael Fitzner. Rezervace se obvykle zaplní během pár hodin.
Sbírání divokých rostlin má ale malý háček. Nedokáže nakrmit přes sedm miliard lidí na planetě. Planeta je přelidněná, přírodní zdroje už nestačí. A tak se klasický foraging transformoval na termín farm-to-table nebo také farm-to-fork. Jednoduše řečeno, restaurace začínají být soběstačné díky vlastní farmě, kterou mají nedaleko. Přitom se nemusí nacházet přímo u restaurace, protože podle evropských stanov je lokálnost uznávána do vzdálenosti 100 km.
Foraging 2.0
Klasický foraging se tedy v restauracích už bohužel moc nevidí. Ano, stále takové restaurace existují, ale z hlediska udržitelnosti přechází šéfkuchaři právě na systém farm-to-table. V takovém případě potom existují různé způsoby, jak si šéfkuchař zajistí chutnější zeleninu. Buď ji nakupuje od lokálních farmářů, případně má domluvené vlastní výhradní farmy, nebo si vypěstuje zásoby sám.
Další možnost představují šéfkuchař Dan Barber a pěstitel Michael Mazourek. Ti v zajímavé spolupráci dali síly dohromady a v rámci projektu Row 7 kultivují nové odrůdy zeleniny. Šlechtí je přirozenou cestou, bez jakéhokoliv náznaku geneticky modifikované potraviny. Jejich zelenina není často jen lahodnější, ale také pro oko lákavější. Příkladem mohou být lusky hrášku, které mají fialovou barvu, ale samotný hrášek je stále zelený. O své nápady se dvojice dělí s ostatními, a tak i vy můžete sehnat semínka od Row 7 a začít pěstovat originální zeleninu.
O foragingu se hodně mluví i ve spojitosti s britskou restaurací L’Enclume. Tamní šéfkuchař Simon Rogan dokázal s konceptem farm-to-table natolik uspět, že nyní otevírá další podnik se stejnou filozofií v Hong Kongu. Ukazuje světu, že i v environmentálně nepříznivém prostředí, jakým Hong Kong je, se dá vařit lokálně. Také tvrdí, že nevidí důvod, proč si hrát na restauraci, která je organická, ale přitom nakupuje jedlé květy v plastovém obalu.
Česko, země stereotypů
Ještě před patnácti lety u nás přetrvával boom italských restaurací. Prahli jsme po dovážených luxusních ingrediencích, a přitom jsme si neuvědomovali, že to nejlepší často máme na vlastní zahradě. O pár let později se znovuzrodily farmářské trhy. Avšak někdy se mi bohužel zdá, že chodit nakupovat na farmářské trhy není motivováno jen snahou koupit kvalitnější potraviny, ale také získat určitý sociální status. Stále jen malé procento Čechů je přesvědčeno, že jíst lokálně a sezónně má smysl. Naštěstí existují i výjimky.
V rámci foragingu vznikla v Česku v roce 2015 iniciativa Na ovoce. Jedná se mapu, která vám odhalí místa, kam si můžete jít volně natrhat nejen ovoce, ale třeba i bylinky a ořechy. I přesto, že restaurace volný sběr moc praktikovat nemohou, i u nás začínají pomalu vznikat místa, která razí filozofii farm-to-table. Rozhodně k nim patří podniky Ambiente, ale třeba i unikátní táborský Thir.
Od farmaření k farm-to-table
Americký učitel, sběratel a spisovatel Kevin Feinstein má vizi. Restaurace se oprostí od hromadného odběru produktů od farmářů a raději budou soběstačné. Zemědělství by se tak změnilo z hromadného farmaření na farm-to-table. Otázkou je, jestli by všechny restaurace byly vůbec schopny fungovat v případě, že by se jeho vize naplnila. Bude tedy foraging jen jedním z mnoha krátkodobých trendů, nebo se blýská na změnu starých zvyků?
Celý článek najdete v BARLIFE č. 92, který můžete objednávat na našem e-shopu.
Ochutnali jsme za vás: Bezkofeinová káva
Bezkofeinová káva se získává z běžných zrn arabiky, u nichž byl obsah kofeinu přirozeným procesem snížen na méně než 0,1 %. Používají se k tomu různé metody: Swiss Water využívá horkou vodu a uhlíkové filtry a zachovává čistý chuťový profil bez použití chemie; metoda CO₂ pracuje se superkritickým oxidem uhličitým, který selektivně navazuje kofein a šetrně ho odstraňuje; a kolumbijská specialita Sugar Cane EA využívá přírodní etylacetát z cukrové třtiny, díky čemuž si káva často uchovává sladší, ovocnější charakter. Z kávy, která dříve působila spíš nevýrazně, je dnes decaf s plným chuťovým profilem a komplexní aromatikou, a to díky moderním metodám i pečlivému výběru původu. V našem redakčním testu jsme se zaměřili na české pražírny, protože právě ony určují směr domácí kávové scény a ukazují, že i u nás lze najít decaf na špičkové úrovni. Jako původ jsme zvolili Kolumbii. Nejen proto, že je třetím největším producentem arabiky na světě, ale především kvůli místní infrastruktuře pro dekofeinizaci, která umožňuje stabilní kvalitu a pestrou paletu chuťových profilů. Ochutnávali jsme je výhradně na filtru, tedy v přípravě, která nejlépe odhaluje čistotu, jemné nuance i texturu kávy.
Kateřina Handlová: Věřím, že všechno má nějaký smysl
Kreativní ředitelka sklárny Rückl, držitelka ceny Czech Grand Design 2024, designérka, která navrhla mimo jiné medaile pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji. Významné pozice, tituly, superlativy, za kterými se skrývá nejen vynikající umělkyně, ale především citlivá žena s otevřenou myslí, láskou ke sklářskému kraji i vášní pro hokej.
Rozhovor: Renato „Tato“ Giovannoni
Z Buenos Aires vytvořil globální barový fenomén. Renato „Tato“ Giovannoni je barman, podnikatel a vizionář, který vrátil Argentině její koktejlovou identitu a zároveň ji otevřel světu. Jeho Florería Atlántico patří k nejlepším barům planety, vlastní gin Príncipe de los Apóstoles spojuje tradici s inovací a nová destilerie v Mendoze ukazuje, že udržitelnost nemusí být jen prázdné slovo. Tato mluví o minulosti i budoucnosti argentinské mixologie s lehkostí člověka, který ví, že největší síla je v kombinaci kořenů, odvahy a schopnosti snít dál.
Koktejly: Vrstvy nostalgie
Nostalgický koktejl se neohlíží za minulostí jako za něčím, k čemu bychom se měli vracet. Vychází z klasických struktur, opírá se o rovnováhu a přesnost ověřených starých receptur, ale zároveň chápe, že dnešní barová řeč potřebuje jinou míru komfortu. Alkohol ustupuje, ale stále je součástí kompozice. Kyselina drží napětí, aniž se vnucuje. Sladkost je přesná a funkční. Vše je čistší, lehčí, současnější. Kde dříve nastupovaly likéry, dnes přichází cordia ly, redukce nebo fortifikovaná vína. Výsledná textura nevzniká náhodou, ale přesnou prací s ledem, technikou, teplotou či ředěním. Sklenice tu není proto, aby byla hezká, ale protože tvar určuje aroma i celkový prožitek. Vše má svůj důvod a své místo. Téma podzimního Inspiromatu nemá být o sentimentálním návratu, ale o přesném a uvědomělém přeložení osobní paměti do současné barové řeči. Čtyři námi vybraní barmani, kteří dostávají prostor na následujících stránkách, vycházejí z vlastního zážitku a nechávají ho znovu vzniknout jako nový originál s rodokmenem, který je cítit v každé vrstvě.
Podnik: Co přineslo léto
Letošní podzimní úroda podniků bude patrně velmi plodná. Než ale chystané novinky dozrají, pojďme si připomenout čerstvě otevřené koncepty, do kterých můžete vyrazit už teď. Kromě níže zmíněných vyvolal o prázdninách rozruch pop-up Kamily „Kamu“ Rundusové ve Vile Kajetánka, na Národní otevřel Bar and Books, skupina Together se rozšířila o pardubickou restauraci Struhadlo a milovníky sendvičů potěšilo bistro bbred.
Foodpairing: Dialog chutí
Párování jídla a koktejlu není jen hledáním shody chutí. Je to dialog dvou světů, které se mohou doplňovat, vyvažovat nebo překvapovat kontrastem. Tentokrát se do společného rozhovoru pustili šéfkuchař Jirka Červený a šéfbarman Jiří Vošahlík. Každý přináší jiný pohled a jinou zkušenost, ale oba spojuje přesnost, cit pro celek i nakažlivé nadšení pro práci, které se nedá předstírat. Výsledkem je menu s koktejly, které nejsou jen efektní na první dojem, ale zůstávají v paměti i po posledním doušku.
Foodpairing: Bez překladu
Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.
Barevný svět Gréty Kušnírové
Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.
Koktejly: Jiskra agáve
Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.
Podnik: Všechny chutě světa
Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.
Anna Štajglová: Vlněný Masopust
Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.
Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína
Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.
Koktejly: Síla jednoduchosti
Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.
Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo
Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.
Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí
V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.
Foodpairing: Pod hladinou
Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.
Novoroční nadělení
Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.
Michaela Doležalová: Za světlem
Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.
Ivo Jedlička: S chutí do toho
Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.
Martin Žampach: Design, jako když tiskne
V poslední dekádě se zaměřil na využití 3D tisku. Baví ho zkoumat a rozvíjet možnosti aditivních technologií, v nichž vidí velký potenciál do budoucna. Odjakživa tíhnul k práci s materiály beze zbytku, přičemž pro něj hrají klíčovou roli udržitelnost a lokálnost. Povídali jsme si s průmyslovým designérem Martinem Žampachem.
Koktejly: Vstupte do světa umami
Umami – pátá chuť, povyšující nejen pokrmy, ale i koktejly na zcela novou úroveň. Zkuste si vybavit ten bohatý, lahodný pocit, který se vám rozlije po jazyku, když ochutnáte dobře vyzrálý sýr nebo šťavnatý steak. A teď si představte, že tento pocit můžete zakusit i ve sklenici. Umami koktejly nejsou jen hrou s chutí – jsou o vytváření překvapivé a okouzlující hloubky a komplexity. A právě v této oblasti se rodí malá tajná zbraň moderní mixologie – umami přísady jako miso, houby či dokonce uzené maso se stávají hvězdami barmanského umění. Speciálně připravené bittery nebo umami ingredience aktivují naše glutamátové receptory, a vytvářejí tak vyváženější a uspokojivější chuťový zážitek. V čele této revoluce stojí inovativní výtvory předních barmanů, jako je Truffle Martini v newyorském baru Dante, které obsahuje vodku infuzovanou lanýži a omáčku z lanýžového oleje, nebo kouřový twist Shiitake Negroni z londýnského Tayēr + Elementary, který se nese v duchu shiitake-infuzovaného Campari. Zimní inspiromat vám představí čtyři barmany, čtyři drinky a jedno téma: umami koktejl.
Naturhotel Forsthofgut: V náruči lesa
Na úpatí tyrolských Alp, kde se ticho lesa prolíná se šuměním horských potoků a dechberoucí výhledy sahají až k zasněženým vrcholkům, stojí hotel, který je více než jen místem k přenocování. Naturhotel Forsthofgut, ležící v malebné vesničce Leogang, představuje příběh jedné rodiny, která zasvětila svůj život snaze o harmonické spojení člověka s přírodou. Co však činí tento hotel opravdu výjimečným, je jeho hluboký respekt k okolní krajině a historie, která sahá stovky let nazpět.
Foodpairing: 1 + 1 = 3
Párování jídla a nápojů je především uměním, nikoliv vědou. Úspěch v této oblasti nemusí být vždy okamžitě zřejmý; spíše vychází z experimentování a hledání té správné cesty. Moderní česká gastronomie, která se neustále vyvíjí, přináší řadu nových možností, jak překročit tradiční normy, a to jak na poli kulinářském, tak barmanském. Stále však obecně platí, že klíčovým prvkem, který ovlivňuje naše chuťové vnímání, je aroma. Lidský čich dokáže rozpoznat více než 10 000 různých vůní a při párování pokrmu a nápoje může být aroma, které vnímáme v drinku, rozhodující pro to, jak vnímáme chuť samotného jídla. Na našem vzrušujícím experimentu se tentokrát podíleli šéfkuchař Mirek Vykysalý z restaurace Ūvoz a barman Jan Budil z baru Forbína, z jejichž spolupráce vzešlo tříchodové menu povýšené o originální koktejly. A vy si to nenechte ujít: 1 (jídlo) + 1 (drink) = 3 (nová hodnota).
Rozhovor: John Gakuru
John Gakuru je osobnost, která zanechala stopu na několika kontinentech. Ve světě lihovin jej považují za skutečnou autoritu. Jeho životní cesta je příběhem neúnavného průkopníka: začala v Keni, pokračovala v Anglii i přes Austrálii a nedávno ho zavedla až do Los Angeles. Od svých začátků jako manažer prestižního baru LAB v londýnském Soho, kde byl svědkem znovuzrození klasických koktejlů, až po roli globálního ambasadora brazilské značky Sagatiba Cachaça, se Johnovi podařilo z malých výrobců vytvořit celosvětově uznávané značky. Dnes je též spoluzakladatelem společnosti Coruscent Co., která se zaměřuje na zlepšování míst a produktů, s nimiž přichází do kontaktu. V našem rozhovoru s námi John sdílel své jedinečné zážitky, hluboké znalosti a vizi budoucnosti lihovarnictví, kterou sám pomáhá utvářet.
Koktejly: Kávová kolekce
Pro mnoho z nás představuje káva neodmyslitelnou součást našich každodenních rituálů. Ať už si tedy vychutnáváme ranní šálek, nebo relaxujeme s kávou po večeři, její chuť nás provází celým dnem. Kromě tradičního podávání však káva exceluje i v kreativních koktejlech. Přestože byla objevena před více než 900 lety v Etiopii, první skutečně proslulý kávový koktejl Irish Coffee vznikl podle známého příběhu až ve 40. letech v rukou Joea Sheridana, mladého kuchaře z irského pobřeží. Kombinace kávy a alkoholu nabízí nespočet variací. Whisky a rum se nejlépe pojí s tmavou kávou a silnými chutěmi, zatímco gin a tequila ladí s jemnějšími, květinovými tóny. Možností je tedy mnoho, ale při tvorbě kávového koktejlu je klíčové dodržovat jednu zásadní radu: nikdy nepoužívejte více alkoholu než kávy a držte se poměru jedna ku jedné. Žádná složka tak nepřebije tu druhou. Inspiraci nemusíte ani tentokrát hledat daleko – tři námi vybraní barmani a jeden barista se vám představí právě prostřednictvím svých originálních kávových výtvorů.
Foodpairing: Umění kontrastu a harmonie
Už jste se někdy zamýšleli nad tím, proč některé ingredience tvoří dokonalou harmonii, zatímco jiné se k sobě nehodí? Tajemství tkví ve společných aromatech, která spojují chutě do jedinečného celku. Překvapivě je totiž až 80 % našeho chuťového zážitku utvářeno právě čichem. Úspěšné párování spočívá v nalezení rovnováhy mezi jednotlivými složkami koktejlu a chutěmi připravovaného pokrmu. Zpravidla totiž pozvedne zážitek z obou, a právě proto má smysl se o něj pokoušet! Ať už pořádáte brunch, nebo formální večeři, ujistěte se, že každé sousto a doušek jsou dokonale spárovány. Výsledný dojem na hosta za to stojí a možná bude důvodem k jeho další návštěvě. Tentokrát vás vezmeme na cestu za hledáním vyvážených kombinací, na níž se pod vedením šéfbarmana Jana Jančara a šéfkuchaře Michala Horvátha snoubí tříchodové menu s nejen vizuálně promyšlenými koktejly.
Větrník, nebo pivo?
Úroda nových podniků zasáhla v posledních měsících spíše Prahu. Vinohrady se tak pyšní asijským bistrem Mi I’m, v centru otevřela italská restaurace Farina a Letná se může chlubit tapas barem Tapárna. A také jsme se dočkali otevření koktejlového baru Forbína! Z níže uvedených novinek pak vyplývá, že sladkého a piva není nikdy dost. Čemu dáte přednost?
Koktejly: Na low-no scéně
Životní styl se v čase proměňuje stejně tak, jako se mění móda, technologie a společenské normy. Dnes k preferencím stále větší skupiny lidí patří zdravý způsob života, udržitelnost a minimalismus. Počet spotřebitelů, kteří abstinují nebo omezují konzumaci alkoholu, roste, mileniálové pijí méně než tzv. baby boomers nebo generace X. Tato skutečnost se samozřejmě promítá do koktejlových menu úspěšných barů a restaurací. Dnešní „low-no“ koktejly jsou vyráběny se stejnou péčí a pozorností jako jejich alkoholické protějšky. Už dávno nejde o přeslazené nápoje plné džusu a cukru! Existuje naštěstí mnoho možností, jak zaplnit mezeru, která zbyde, když se z rovnice odstraní alkohol. Navíc tyto nápoje plní v podniku důležitou roli. Snižují tzv. fear of missing out neboli strach, že vám něco uteče, a umožňují zákazníkům vynechat alkohol bez společenského tlaku. Pokud vám trend low & no dosud unikal, vězte, že toto je teprve začátek.
Smutné konce, veselé začátky
Na tomto místě vás pravidelně informujeme o podnicích, které otevírají. A nejinak tomu bude i tentokrát, krátký úvod bych však chtěla věnovat vzpomínce na ty, které naopak nedávno zavřely. Řeč je o brněnském koktejlovém baru Jekyll & Hyde, pražské středomořské restauraci La Bon, vršovickém Ansámblu či vinohradském Ragazzi Pizza Baru. Zavírat bude též Taro, ovšem to čeká stěhování ze Smíchova na novou adresu. A teď už k těm, které září novotou.
Rozhovor: Tural Hasanov
Charakterizuje ho neutuchající vášeň k nápojům. Jako nesmírně nadaný mixolog už vytvořil spousty vlastních koktejlů, v nichž rád objevuje stále nové chutě, a dává si záležet i na uměleckém vyznění svých výtvorů. Práce Turala Hasanova zavedla do prestižních podniků a hotelů na různých místech světa, například do nejvýše umístěné restaurace a baru na světě v dubajském Burdž Chalífa ve 124. patře, kde v podniku At.mosphere zastával pozici nápojového manažera. V našem rozhovoru se rozpovídal nejen o svých barmanských zkušenostech a autorských publikacích.