Microgreens, výhonky zeleniny sklízené těsně po rozvinutí listenů, se poprvé objevily v San Francisku v 80. letech 20. století. Během následujícího desetiletí se rozšířily z Kalifornie do celých Spojených států amerických a dál za hranice, za oceán. Ač tvoří součást našich jídelníčků bezmála 40 let, stále budí zájem. Předmětem zkoumání je nejen jejich chuť a použití v gastronomii, ale také nutriční hodnota. Díky tomu, že microgreens představují skutečnou nálož vitaminů a dalších tělu prospěšných látek, se tato drobná zelenina podívá i do vesmíru.

Termín microgreens vešel oficiálně ve známost v roce 1998, ale už o dekádu dříve začaly drobné lístky zdobit talíře amerických konzumentů. Od samého začátku se používají nejen jako vizuální zpestření, ale také jako doplněk výživy. Zpočátku se pěstovalo jen několik druhů jako rukola, bazalka a červená řepa. Postupně se však jejich počet rozšiřoval a pěstitelé experimentovali s různými druhy zeleniny. 

V podstatě každá zelenina má svou mladší verzi, kterou lze považovat za microgeens. Jednotlivé druhy se však od sebe odlišují vzhledem, chutí i podmínkami růstu, a tak jsou některé microgreens oblíbenější než jiné. A také ne všechny microgreens lze konzumovat – některé rostliny potřebují uzrát a vyvinout se, aby byly jedlé. V současnosti mezi nejběžnější patří hrášek, řeřicha, červená řepa či sazenice ředkvičky. Mezi méně obvyklé můžeme zařadit například slunečnici, hořčici nebo pohanku.

Microgreens bývají často zaměňovány s klíčky. Součástí klíčku je samotné semeno, kořen, stonek i list, zatímco microgreens se sklízí bez kořenů. Jde o výhonky mladé rostliny vypěstované ze semínek listové nebo kořenové zeleniny. Mladé sazenice se sklízí po rozvinutí listenů a maximálně jednoho páru částečně vyvinutých pravých listů. Jejich velikost se pohybuje od 2 do 4 centimetrů, větší rostliny by se už neměly klasifikovat jako microgreens. Rozdíl je také v samotném pěstování, microgreens potřebují o něco větší péči než klíčky. Oproti klíčkům jsou microgreens výraznější, stejně tak mají intenzivnější chuť i v porovnání s běžnou zeleninou.

Pramen zdraví

Několikacentimetrové výhonky jsou možná drobné, ale nabité zdraví prospěšnými látkami. Semínko potřebuje velké množství živin, aby dalo vyrůst rostlině. A pokud se zelenina sklidí v samém počátku jejího růstového cyklu, všechny tyto živiny zůstanou zachovány. 

Studie marylandské univerzity a amerického Ministerstva zemědělství uskutečněné v roce 2012 uvádí, že microgreens jsou 40krát výživnější než jejich zralé protějšky. Instituce testovaly 25 různých microgreens a zjistily, že přestože jsou výhonky mladší než zralá zelenina, mají mnohonásobně vyšší nutriční hodnoty. Největší podíl vitaminů C, K a E ze zkoumaných vzorků měly červené zelí, koriandr a ředkev daikon. 

Studie z roku 2015 publikovaná v odborném časopisu Journal of Food Composition and Analysis ukázala, že microgreens mají také vyšší obsah vápníku, hořčíku, železa, manganu, zinku, selenu a antioxidantů než běžná zelenina. Stejně tak jsou bohatým zdrojem vlákniny a správného typu sacharidů. Přidání microgreens do jídelníčku tak může pozitivně ovlivnit vaše zdraví. Mimo jiné se uvádí, že snižují riziko vzniku chronických onemocnění a rakoviny tlustého střeva. 

Vzhůru do nekonečna

Superlativy a opěvování na adresu microgreens neunikly šéfkuchařům po celém světě, ale ani kosmické agentuře NASA. Jedno z oddělení NASA (Human Research Program), jež má dlouhodobě za úkol nacházet řešení pro zmírnění zdravotních rizik astronautů, vydalo v loňském roce studii, jejíž závěr potvrzuje prospěšnost microgreens. Zejména vyzdvihuje jejich vysoký obsah železa, hořčíku, draslíku a karotenoidů. A jako takové se stávají ideální součástí jídelníčku kosmických posádek. 

Budoucnost vesmírných misí a delší přítomnost člověka ve vesmíru vyžaduje schopnost zajistit správnou stravu pro astronauty s minimálním zásobováním ze Země, jelikož potraviny a jejich obaly jsou v současné době značnou zátěží vesmírných misí. Prevence škodlivých jevů navíc vyžaduje zvýšený příjem antioxidantů, a to na bázi celých potravin, nikoli výživových doplňků v podobě tablet. 

Microgreens představují řešení, jak astronautům snadno poskytnout potřebné živiny, a zároveň mohou být v jejich produkci soběstační i v hlubokém vesmíru. Zatímco tradiční plodiny potřebují několik měsíců, než dozrají, microgreens stačí jen pár dní. Sklizeň přichází do dvou týdnů a rostlinky lze navíc pěstovat v malých objemech. Astronauti se tak ve vesmírné lodi stanou i pěstiteli, aby si zajistili přísun čerstvé a vitaminy napěchované zeleniny. NASA se také domnívá, že čerstvé rostlinné zdroje vypěstované na palubě během mise dodají posádce nejen nutriční podporu, ale budou také emocionální vzpruhou.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU V ČÍSLE BARLIFE 105.