Výpečky Terezy Beránkové - V jednoduchosti je krása

Zuzana Novoborská

Gastronomie. Foodstyling. Porcelán. Tato tři slova s naprostou přesností vystihují um jediné osoby. V ateliéru na pražském Smíchově jsme navštívili výtvarnici Terezu Beránkovou.

Za značkou autorského porcelánu Výpečky stojí žena, která má ke gastronomii opravdu blízko, anglické slovíčko „food“ (jídlo) ji totiž provází na každém kroku. Věnuje se foodstylingu, několik let psala vlastní foodblog a se svým manželem stála u zrodu soutěže Foodblog roku. Design a dobré jídlo jsou zkrátka její životní vášní.

Smíchovská dílna

Když mi podává ruku na přivítanou, omlouvá se, že je studená, a já vzápětí vím proč. Navzdory tomu, že je začátek srpna, je v její dílně chladno. Nacházíme se ve sklepních prostorách krásného činžovního domu kousek od Vltavy. Dílnička je malá a Výpečky ji sdílí s kolegyní sklářkou. Okno do dvora, příjemná atmosféra. Kam se člověk podívá, něco schne, čeká na výpal nebo na zákazníka, police jsou plné. Během našeho povídání sedí výtvarnice za stolem a ruce zahálet nenechává, věnuje se rozpracovaným kouskům, formuje mističky, přede mnou leží několik mačkaných srdíček.

Tereza vzbuzuje přirozený respekt a přitom působí skromně a pokorně. Člověk na ní vidí, že ji práce baví. Že ji dělá srdcem a s potěšením. Že ví, co chce, a jak říká, prostě si jede svoje.

Jemnost i humor

Tereze bylo tvoření vlastní už od dětských let. Její tatínek byl fotograf a kameraman, a jak se říká, jablko většinou moc daleko od stromu nepadá. Cit pro krásno a estetično pak prohloubila v Čakovicích, kde vystudovala obor keramika/socha.

Značku autorského porcelánu Výpečky založila relativně nedávno, v roce 2016. Tereza tehdy začínala doma, nad kuchyňským stolem. Od té doby uplynulo sedm let, během kterých si vytvořila vlastní signifikantní styl, díky kterému si její nádobí nespletete.

Pro Výpečky je typická bílá glazura, jednoduchost, něžnost a přitom nadsázka i vtip. Toto bílé nádobí dává všemu, co na něj položíte, vyniknout, a přitom vyniká samo o sobě. Zdobí ho jen drobné dekory: vrypy, obtisky lučního kvítí, otisky prstů. Zkrátka jemnost, čistota. Sem tam milý vtípek v podobě smajlíka či jednoduše načrtnutého zvířátka. Jen občas se výtvarnice od svého směru odchýlí a pod rukama jí vznikne několik málo kousků ze šamotové hlíny nebo za použití černé glazury.

Renesanční bytost

Čas strávený ve smíchovské dílně ale není Tereze jedinou pracovní náplní –⁠ práci výtvarnice střídá s prací foodstylistky. K tomuto zajímavému oboru se dostala asi před dvaceti lety přes kamarádku, v podstatě shodou okolností. Jak sama říká, oba tyto směry jsou náročné, ale baví ji, jsou jejími koníčky. Tereze vyhovuje způsob, jakým se doplňují a prolínají. Oceňuje i to, že může samotu ateliéru střídat se společenským prostředím kulinárního studia. 

K jejím kreativním počinům patří i dvoustrana o vaření v dětském časopise Raketa nakladatelství Labyrint. Každé číslo tohoto nezávislého čtvrtletníku je tematicky laděno, a tak Tereza vymýšlí originální recepty na motivy divadla, cestování, Afriky nebo třeba rock’n’rollu. Autorka před několika lety vedla také kurzy keramiky pro děti a dospělé, v posledních letech pár workshopů uspořádala i ve své dílně.

Kouzlo ruční práce

Při práci Tereza ráda poslouchá rádio nebo podcasty, pro inspiraci většinou míří do přírody, do lesa či k moři. Zdánlivě obyčejné, běžné elementy, ve kterých je ale obvykle nejvíc přirozené krásy, jako například polní květiny, oblázky nebo vyplavená dřívka –⁠ to všechno se do její tvorby zásadním způsobem promítá a formuje ji.

U Výpečků najdete opravdu pestrou škálu nádobí a nejrůznějších dekorativních předmětů. Od kalíšků na kávu, talířů, misek a servírovacích prkének přes srdíčka na šperky, ikebany, zápichy do květináčů až po vánoční ozdoby nebo aromalampy.

Na nádobí pracuje Tereza průběžně, malá dílna projekty většího rozsahu ani neumožňuje. Výjimkou byla objednávka na svatbu čítající 50 talířů a 50 misek, což byla pro Výpečky zatím největší zakázka a současně velká výzva.

Každý kousek, který výtvarnici Tereze pod rukama vzniká, je originál, každý je jiný, dva identické předměty byste hledali těžko. Nepoužívá formy, všechno dělá v ruce a podle momentálního naladění a rozpoložení. I proto postupem času došla k rozhodnutí, že prodej přes e-shop pro ni to pravé nebude. Zájemci o její porcelán se s Terezou většinou spojují přes sociální sítě. Domluví si čas návštěvy a vybírají přímo v ateliéru, což má svoje nezaměnitelné kouzlo. Často kupují třeba jen po jednom kusu a vracejí se, rádi postupně doplňují svoje „sbírky“ o další poklady. Výpečky bývají k vidění také na trzích a designmarketech, s Tereziným nádobím se ale můžete setkat také v kavárnách a dokonce i na stránkách kuchařek a gastromagazínů (Lehká kuchyně Zdeňka Pohlreicha, Karolína, domácí kuchařka, Apetit).

Stojí za to si počkat

Sama říká, že porcelán ji učí trpělivosti. Jedná se totiž o relativně zdlouhavý proces a výsledek není vždy jistý, což může mnoho lidí odrazovat. Po tom, co se na hrnčířském kruhu vytočí hrníček nebo miska, nechá se na polici schnout. Následuje výpal v peci na více než 1200 °C, tzv. přežah. Dalším krokem je glazování a celý proces výroby uzavírá ještě jeden výpal. Občas se může stát, že některý z předmětů při vypalování v peci praskne –⁠ na polici v dílně pár takto popraskaných talířů leží. I tyto střepy ale ještě naleznou své využití – půjčí si je pro focení stylistky a své plány s nimi má také sama výtvarnice. Ráda by vyzkoušela new kintsugi, což je nový způsob lepení porcelánu založený na staré technice kintsugi (japonské umění opravy rozbité keramiky zlatem). Takže i když věci občas nejdou úplně podle plánu, Terezina kreativní povaha si cestičku vždycky najde.

A jaké nádobí bychom našli u Terezy doma? „Jsem kovářova kobyla, co chodí bosa,“ směje se a dodává, že vlastní spoustu nejrůznějších kousků, ale ani jeden talířek své výroby. Říká, že když už něco vyrobí, raději to s radostí hned posílá dál. A my jsme také rádi.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 111. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.


Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Hroznový mošt vzniká lisováním čerstvých vinných hroznů a podle české legislativy nesmí projít alkoholickým kvašením. Neobsahuje žádný přidaný cukr, konzervanty ani další aditiva. Je čistý, plný ovocné chuti a jemně pasterizovaný, aby vydržel déle, aniž by přišel o svůj přirozený projev. V tomto redakčním testu jsme se zaměřili na 100% bílé jednoodrůdové mošty z českých vinařství, nefiltrované, bez chemické stabilizace a s přirozeným sedimentem. Ochutnávali jsme je nevychlazené a po důkladném protřepání, jak doporučují samotní vinaři, aby vynikla jejich textura i charakter odrůdy. Vedle běžného popíjení nacházejí tyto mošty možná překvapivě své místo i v moderní mixologii. Díky své přirozené sladkosti a jemné textuře mošt v koktejlech bez problémů zastoupí cukrový sirup, aniž ubírá na chuti nebo čistotě výsledného drinku. Skvěle fungují v kombinaci s fermentovanými toniky, bylinnými cordialy nebo suchým vermutem. V rukou barmana tvoří nejen sladkou složku, ale přidávají i hloubku a šťavnatý akcent. Mošt navíc snadno proměníte v domácí shrub nebo vinný sirup a otevřete tak dveře k novým chuťovým variacím.

Barevný svět Gréty Kušnírové

Barevný svět Gréty Kušnírové

Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.

Vady vína od korku po myšinu

Vady vína od korku po myšinu

Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.

Koktejly: Jiskra agáve

Koktejly: Jiskra agáve

Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.

Podnik: Všechny chutě světa

Podnik: Všechny chutě světa

Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.

Německá pivní invaze do Ameriky

Německá pivní invaze do Ameriky

Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.

Káva: Regenerativní zemědělství

Káva: Regenerativní zemědělství

Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.

Koktejly: Síla jednoduchosti

Koktejly: Síla jednoduchosti

Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.

Foodpairing: Pod hladinou

Foodpairing: Pod hladinou

Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.

Novoroční nadělení

Novoroční nadělení

Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.

Michaela Doležalová: Za světlem

Michaela Doležalová: Za světlem

Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.

Den na kávové farmě

Den na kávové farmě

Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.

Pivo: Svůj k svému? Nebo protiklady?

Pivo: Svůj k svému? Nebo protiklady?

Autor jednoho populárního seriálu o autech a cestování nedávno publikoval srovnání, jak jsou na tom aktuálně jednotlivé evropské země s cenou piva. Rozdíly byly veliké, nejdražší piva autor shledal ve Skandinávii (pochopitelně, mají tam nevyšší spotřební daň).

Honza Všetečka: Obyčejné jídlo je svátkem

Honza Všetečka: Obyčejné jídlo je svátkem

Sám o sobě tvrdí, že je kluk z vesnice, přitom projel kus světa, vařil v top restauracích a nakonec dobyl Prahu vepřovými oušky s křenem. Honza Všetečka vede kuchyni U Kalendů, přes rondon si obléká kostkovanou řeznickou košili a chvílemi se cítí být víc zemědělcem než kuchařem. To proto, že zná své kořeny – a čerpá z nich inspiraci pro jídelní lístek i pro život. V rozhovoru jsme si povídali o jednoduchosti bez kudrlinek a spoluhře v týmu, o vnitřnostech a telecím brzlíku, ale taky o knedlíku pod duchnou a o jídle, které utváří nás i naši českou kulturu.

Drinkologie: Tři prázdné stránky - Fish House Punch

Drinkologie: Tři prázdné stránky - Fish House Punch

„Nikdo přesně neví, kde, kdy nebo kdo vynalezl punč,“ píše hned zpočátku své knihy Punch koktejlový historik David Wondrich. Nelze na nikoho jasně ukázat prstem, spíše můžeme historii jen skládat jako jednotlivé kousky mozaiky. Přesto nalezneme i takové zástupce této skupiny nápojů, u nichž můžeme být relativně konkrétní. Například se můžeme zatoulat do pánského klubu, kde ústředním tématem není politika ani jiné společenské či kulturní záležitosti, nýbrž rybaření a v prvé řadě hlavně pití punče. Kde se tedy vzal onen pravděpodobně nejslavnější punč všech dob? Z čeho se skládal a koho ohromil?

Martin Žampach: Design, jako když tiskne

Martin Žampach: Design, jako když tiskne

V poslední dekádě se zaměřil na využití 3D tisku. Baví ho zkoumat a rozvíjet možnosti aditivních technologií, v nichž vidí velký potenciál do budoucna. Odjakživa tíhnul k práci s materiály beze zbytku, přičemž pro něj hrají klíčovou roli udržitelnost a lokálnost. Povídali jsme si s průmyslovým designérem Martinem Žampachem.

Koktejly: Vstupte do světa umami

Koktejly: Vstupte do světa umami

Umami – pátá chuť, povyšující nejen pokrmy, ale i koktejly na zcela novou úroveň. Zkuste si vybavit ten bohatý, lahodný pocit, který se vám rozlije po jazyku, když ochutnáte dobře vyzrálý sýr nebo šťavnatý steak. A teď si představte, že tento pocit můžete zakusit i ve sklenici. Umami koktejly nejsou jen hrou s chutí – jsou o vytváření překvapivé a okouzlující hloubky a komplexity. A právě v této oblasti se rodí malá tajná zbraň moderní mixologie – umami přísady jako miso, houby či dokonce uzené maso se stávají hvězdami barmanského umění. Speciálně připravené bittery nebo umami ingredience aktivují naše glutamátové receptory, a vytvářejí tak vyváženější a uspokojivější chuťový zážitek. V čele této revoluce stojí inovativní výtvory předních barmanů, jako je Truffle Martini v newyorském baru Dante, které obsahuje vodku infuzovanou lanýži a omáčku z lanýžového oleje, nebo kouřový twist Shiitake Negroni z londýnského Tayēr + Elementary, který se nese v duchu shiitake-infuzovaného Campari. Zimní inspiromat vám představí čtyři barmany, čtyři drinky a jedno téma: umami koktejl.

Rumové destinace: Mauricius

Rumové destinace: Mauricius

Mauricius, oficiálně Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu proslulý nejen svými nádhernými plážemi a bujnou vegetací, ale také výrobou kvalitního rumu. Ostrov se nachází asi 2 000 km od jihovýchodního pobřeží Afriky. Leží východně od Madagaskaru, je součástí souostroví Maskarény a má přibližně 1,2 mil. obyvatel. 


Naturhotel Forsthofgut: V náruči lesa

Naturhotel Forsthofgut: V náruči lesa

Na úpatí tyrolských Alp, kde se ticho lesa prolíná se šuměním horských potoků a dechberoucí výhledy sahají až k zasněženým vrcholkům, stojí hotel, který je více než jen místem k přenocování. Naturhotel Forsthofgut, ležící v malebné vesničce Leogang, představuje příběh jedné rodiny, která zasvětila svůj život snaze o harmonické spojení člověka s přírodou. Co však činí tento hotel opravdu výjimečným, je jeho hluboký respekt k okolní krajině a historie, která sahá stovky let nazpět.