Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Jan Čeřovský

Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.

Některé pověry jsou vlastně spíše úsměvné. Lžička vložená rukojetí napřed do hrdla láhve šumivého vína prý zabrání vyprchání bublinek. Je nejasné, odkud se vzala právě tato, a zároveň nepochopitelné, že se stále drží a pravidelně se vynořuje hlavně okolo svátečního období na konci roku. A to zdaleka nejen u nás, dotýká se téměř celé Evropy a také USA. Někteří navíc upřesňují, že lžička musí být stříbrná. Tvrzení bylo během několika uplynulých dekád opakovaně vyvráceno – se stříbrem i bez! Vědeckými testy metoda prošla hned u několika různých fyziků počínaje týmem z Comité Interprofessionnel du vin de Champagne přes autory přelomových gastro knih Modernist Cuisine a konče populárním televizním pořadem MythBusters. Všude se stejným výsledkem. Prostě to nefunguje a výsledek je stejný jako u láhve úplně otevřené. Vaší největší šancí, jak v nedopité láhvi udržet bublinky, je nenechat víno zteplat a mít ho od otevření v lednici. Uzavřete ho ideálně tlakovou zátkou, dá se koupit za pár korun. 

To taková představa, že nejlepší vína jsou ta stará, lahvově zralá, archivní, nejlépe snad ze zaprášené láhve s vybledlou vinětou, vám může život zkomplikovat trochu víc a přinést mnohá zklamání. Ne každé víno se hodí k dlouhodobému zrání a vlastně je to spíš přesně naopak. Jen malé části produkce zrání v láhvi déle než několik let (či dokonce jen měsíců) jakkoli prospěje. Podstatná část vína je lahvovaná do několika měsíců po sklizni, obvykle nemá větší potenciál než nabídnout čerstvé ovocité vůně a je určena k okamžité spotřebě. A když jste zvyklí na projevy právě mladých vín, tak vám velmi vyzrálá nemusejí vůbec vyhovovat. Je potřeba chutnat a zkoušet. Hodně narazit můžete v případě, kdy se snažíte koupit víno ze specifického starého ročníku jako dárek ke kulatým narozeninám. Tam je nutná velká obezřetnost a upřímně i jistota, že si obdarovaný něco podobného vůbec umí užít.

Především v našich krajích – a možná je to vzpomínkami na produkci v období totality – se stále setkáte s tvrzením, že jednoodrůdová vína jsou lepší než směsky, které mnozí považují za něco podřadného. Tedy že čistý Modrý Portugal nebo Ryzlink vlašský nabídnou lepší zážitek než jejich spojení s další odrůdou. Jistě, teoreticky víte, co přesně pijete (jakkoli zákony ve většině zemí umožňují větší či menší přídavek další odrůdy, aniž musí být deklarován), ve sklence získáváte charakter jedné konkrétní odrůdy v určitém zpracování, ale to zdaleka neznamená, že víno s konkrétní odrůdou na vinětě je nějak lepší. Mnoho nejslavnějších vinařských oblastí a vín světa je chytrým spojením dvou či mnohem více odrůd v tom správném poměru, odrůd, které se navzájem doplňují či dodávají žádaný charakter. Merlot pomáhá zjemnit drsnější Cabernet, jedna odrůda může dodat výraznou ovocnou vůni a další zase tak potřebné kyseliny. Míchání více odrůd také umožňuje zvýraznit či snáze udržovat určitý specifický styl vinařství mezi jednotlivými ročníky, směs prostě zdaleka neznamená jen různé podezřelé levné kahany a svíce. 

Vlastně podobným případem je problematika přívlastků. Z domácích vinic je výběr z hroznů či bobulí lepší víno než pozdní sběr či kabinet. Sladší či alespoň plnější vína v přívlastku výběr z hroznů a výběr z bobulí tak trochu evokují představu vinaře, který na vinici pečlivě odtrhává z hroznů jednotlivé bobule a vybírá jen ty nejlepší a nejzralejší. Realita je však úplně jiná a oba efektně znějící přívlastky v podstatě vyjadřují jediné – kolik bylo ve sklizených hroznech cukru a ve víně potenciálně alkoholu. Vyšší obsah cukru při sběru již však neříká nic o tom, jestli v hroznech byl i dostatek kyseliny a extraktu nebo jak vinař se surovinou naložil. Výběrové přívlastky svou obvykle nemalou cenou vyvolávají mylný dojem, že taková vína musí být automaticky lepší než „pouhý“ kabinet či pozdní sběr. Přestože tyto nižší přívlastky leckdy představují vína elegantnější a příjemněji pitelná. Samozřejmě záleží i na vkusu, ale řídit se prostě jen přívlastkem úplně nejde a více zrovna pro vás nemusí nutně znamenat lépe. 

A teď si vezměte, že výběr z hroznů bude mít i medaili! Medaile jsou u nás významné, vlastně významnější než body od důležitých časopisů, jak je běžnější v anglosaském světě. Někteří naši vinaři jich mají na lahvi tolik, že pomalu není vidět viněta, ve výsledku ani neřeší, že jedna medaile je zlatá a další jen bronzová, jedna z mezinárodní soutěže a další z obecní přehlídky. Blyštivá nálepka láká zákazníka, pomáhá prodejům. Právě proto existují, o reálných kvalitách vína však prozrazují mnohem méně. Najít soutěžní nálepku na špičkách těch kterých oblastí či na velkém, legendárním víně je téměř nemožné. Taková vína se obvykle soutěží vůbec neúčastní. V zahraničních kláních, ze kterých s velkou slávou naši vinaři vozí medaile a diplomy, bojují ta jejich častěji proti vínům spíše spotřební kategorie. Zisk zlaté medaile, především z profesionálně připravené nezávislé soutěže, je stále úspěchem a ukazuje, že víno je technicky dobře zvládnuté a na trhu si zákazníka jistě najde. Ale neměli bychom předstírat, že se takto oceněná láhev automaticky řadí po bok uznávaných světových špiček.

Univerzitní profesor a malý vinař Robert T. Hodgson provedl na téma medaile zajímavý experiment (viz Journal of Wine Economics, Volume 4, Issue 1, Spring 2009). Byl zmaten nekonzistentními medailovými úspěchy své produkce, a tak provedl analýzu výsledků více než 4 000 vín ze 13 různých velkých, profesionálně hodnocených soutěží. Závěr byl překvapivý. Z 2 440 vín, která se účastnila více než tří soutěží, jich postupně 47 % získalo zlatou medaili. Zároveň však 84 % stejných vín nezískalo žádné ocenění na dalších výstavách, kde končilo jako (pod)průměrné. Výsledky v zásadě ukazují, že zisk zlaté medaile na jedné soutěži příliš nepředpovídá totéž ohodnocení na soutěži jiné a že rozložení těchto ocenění kopíruje statistickou pravděpodobnost/náhodu spíše než cokoliv jiného. To ukázal i pokus se zařazením téhož vína třikrát do téže soutěže – jen 10 % porotců bylo v hodnocení konzistentních, totéž víno odešlo i bez medaile i se zlatou. Medaile, vinaři a vinařství roku a další ocenění, přes veškerou subjektivitu hodnocení, tu s námi však jsou a i nadále budou, v marketingu mainstreamového vína prostě hrají nepostradatelnou roli. Ale lesk nálepky by nás neměl oslňovat příliš.

Čímž se dostáváme k „objektivnímu“ ohodnocení obsahu láhve. Asi netřeba polemizovat s tím, že špatná nálada se může značně podepsat na tom, jak si víno užijete. Stejné víno ve sklence na vás téměř jistě zapůsobí jinak ve skvělé společnosti při příjemném večeru s přáteli, které jste dlouho neviděli, než po náročném dni v práci zakončeném hádkou s manželkou. Víno nadšeně zakoupené v počtu tří kartonů ve sklepě u vinaře je najednou doma takové… obyčejnější. Naservírujte stejné víno jednou z PET láhve a podruhé ze skleněné láhve se známou vinětou a nechte deset běžných konzumentů hodnotit. Které bude chutnat více? Nebo jim nalijte bílé a následně totéž víno obarvené neutrálním barvivem na červeno a srovnejte si, o kolik více zmínek o jahodách a třešních ve vůni najednou dostanete. Necháme se velmi snadno ovlivnit! Profesionální hodnocení také probíhají, pokud možno, v prostorách s velmi neutrální barevností, sterilně bílá či světle šedá by vlastně byl ideál. Experimenty jasně potvrzují, že výrazné barvy v okolí či osvětlení naše vnímání kvality vína ovlivňují. Na oddělení experimentální psychologie mohučské Univerzity Johannese Gutenberga kupříkladu přišli na to, že zákazníci jsou za láhev ryzlinku ochotni zaplatit víc, když jim ho servírují při červeném osvětlení, a méně při zeleném osvětlení. Při červeném světle se vína také zdála, napříč kategoriemi, znatelně sladší. 

Přední osobnost v oblasti intermodálního vnímání Charles Spence, profesor experimentální psychologie na Oxfordské univerzitě, zase potvrdil, že nejen světlo, ale i hudba mohou „digitálně dochutit“ víno a zvýraznit jeho různé vlastnosti. To se nám to s náladou a barvami komplikuje! Mnoho světových vinařů doporučuje ke konkrétním svým vínům specifické skladby, které jim stylově odpovídají, populární je přímo QR kód na vinětě odkazující na YouTube či Spotify. Avšak proběhlo i několik nezávislých pokusů zjistit, jak konkrétně hudba ovlivní, co cítíme a chutnáme. V roce 2008 profesor Adrian North z Heriot-Watt University provedl experiment se čtyřmi velmi odlišnými skladbami a sklenkou Chardonnay a Cabernetu Sauvignon. Z degustačních poznámek 250 účastníků testu vyplynulo, že silná a důrazná hudba (v tomto případě to byla Orffova Carmina Burana) způsobila, že víno bylo vnímáno až o 60 % bohatší a robustnější, než když hudba nehrála. Vína působila svěžeji a veseleji, když je doprovázela optimistická popová skladba (Just Can’t Get Enough od Nouvelle Vague). A co by producenti velkých světových vín dali za to, kdyby při vychutnávání jejich prestižních kousků zněl Květinový valčík z Louskáčka Petra Iljiče Čajkovského! Tato skladba dramaticky zvýšila popis vína jako jemné a rafinované. Myslete na to, až si příště pustíte svou oblíbenou hudbu a nalijete sklenku u rudého západu slunce. Jak snadno z totožného vína můžete mít úplně jiný pocit než podobně naladěná osoba, ale s jinou skladbou a světlem neutrální žárovky…

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 117. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.


Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Hroznový mošt vzniká lisováním čerstvých vinných hroznů a podle české legislativy nesmí projít alkoholickým kvašením. Neobsahuje žádný přidaný cukr, konzervanty ani další aditiva. Je čistý, plný ovocné chuti a jemně pasterizovaný, aby vydržel déle, aniž by přišel o svůj přirozený projev. V tomto redakčním testu jsme se zaměřili na 100% bílé jednoodrůdové mošty z českých vinařství, nefiltrované, bez chemické stabilizace a s přirozeným sedimentem. Ochutnávali jsme je nevychlazené a po důkladném protřepání, jak doporučují samotní vinaři, aby vynikla jejich textura i charakter odrůdy. Vedle běžného popíjení nacházejí tyto mošty možná překvapivě své místo i v moderní mixologii. Díky své přirozené sladkosti a jemné textuře mošt v koktejlech bez problémů zastoupí cukrový sirup, aniž ubírá na chuti nebo čistotě výsledného drinku. Skvěle fungují v kombinaci s fermentovanými toniky, bylinnými cordialy nebo suchým vermutem. V rukou barmana tvoří nejen sladkou složku, ale přidávají i hloubku a šťavnatý akcent. Mošt navíc snadno proměníte v domácí shrub nebo vinný sirup a otevřete tak dveře k novým chuťovým variacím.

Barevný svět Gréty Kušnírové

Barevný svět Gréty Kušnírové

Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.

Vady vína od korku po myšinu

Vady vína od korku po myšinu

Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.

Koktejly: Jiskra agáve

Koktejly: Jiskra agáve

Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.

Podnik: Všechny chutě světa

Podnik: Všechny chutě světa

Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.

Německá pivní invaze do Ameriky

Německá pivní invaze do Ameriky

Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.

Káva: Regenerativní zemědělství

Káva: Regenerativní zemědělství

Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.

Koktejly: Síla jednoduchosti

Koktejly: Síla jednoduchosti

Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.

Foodpairing: Pod hladinou

Foodpairing: Pod hladinou

Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.

Novoroční nadělení

Novoroční nadělení

Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.

Michaela Doležalová: Za světlem

Michaela Doležalová: Za světlem

Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.

Den na kávové farmě

Den na kávové farmě

Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.

Pivo: Svůj k svému? Nebo protiklady?

Pivo: Svůj k svému? Nebo protiklady?

Autor jednoho populárního seriálu o autech a cestování nedávno publikoval srovnání, jak jsou na tom aktuálně jednotlivé evropské země s cenou piva. Rozdíly byly veliké, nejdražší piva autor shledal ve Skandinávii (pochopitelně, mají tam nevyšší spotřební daň).

Honza Všetečka: Obyčejné jídlo je svátkem

Honza Všetečka: Obyčejné jídlo je svátkem

Sám o sobě tvrdí, že je kluk z vesnice, přitom projel kus světa, vařil v top restauracích a nakonec dobyl Prahu vepřovými oušky s křenem. Honza Všetečka vede kuchyni U Kalendů, přes rondon si obléká kostkovanou řeznickou košili a chvílemi se cítí být víc zemědělcem než kuchařem. To proto, že zná své kořeny – a čerpá z nich inspiraci pro jídelní lístek i pro život. V rozhovoru jsme si povídali o jednoduchosti bez kudrlinek a spoluhře v týmu, o vnitřnostech a telecím brzlíku, ale taky o knedlíku pod duchnou a o jídle, které utváří nás i naši českou kulturu.

Drinkologie: Tři prázdné stránky - Fish House Punch

Drinkologie: Tři prázdné stránky - Fish House Punch

„Nikdo přesně neví, kde, kdy nebo kdo vynalezl punč,“ píše hned zpočátku své knihy Punch koktejlový historik David Wondrich. Nelze na nikoho jasně ukázat prstem, spíše můžeme historii jen skládat jako jednotlivé kousky mozaiky. Přesto nalezneme i takové zástupce této skupiny nápojů, u nichž můžeme být relativně konkrétní. Například se můžeme zatoulat do pánského klubu, kde ústředním tématem není politika ani jiné společenské či kulturní záležitosti, nýbrž rybaření a v prvé řadě hlavně pití punče. Kde se tedy vzal onen pravděpodobně nejslavnější punč všech dob? Z čeho se skládal a koho ohromil?

Martin Žampach: Design, jako když tiskne

Martin Žampach: Design, jako když tiskne

V poslední dekádě se zaměřil na využití 3D tisku. Baví ho zkoumat a rozvíjet možnosti aditivních technologií, v nichž vidí velký potenciál do budoucna. Odjakživa tíhnul k práci s materiály beze zbytku, přičemž pro něj hrají klíčovou roli udržitelnost a lokálnost. Povídali jsme si s průmyslovým designérem Martinem Žampachem.

Koktejly: Vstupte do světa umami

Koktejly: Vstupte do světa umami

Umami – pátá chuť, povyšující nejen pokrmy, ale i koktejly na zcela novou úroveň. Zkuste si vybavit ten bohatý, lahodný pocit, který se vám rozlije po jazyku, když ochutnáte dobře vyzrálý sýr nebo šťavnatý steak. A teď si představte, že tento pocit můžete zakusit i ve sklenici. Umami koktejly nejsou jen hrou s chutí – jsou o vytváření překvapivé a okouzlující hloubky a komplexity. A právě v této oblasti se rodí malá tajná zbraň moderní mixologie – umami přísady jako miso, houby či dokonce uzené maso se stávají hvězdami barmanského umění. Speciálně připravené bittery nebo umami ingredience aktivují naše glutamátové receptory, a vytvářejí tak vyváženější a uspokojivější chuťový zážitek. V čele této revoluce stojí inovativní výtvory předních barmanů, jako je Truffle Martini v newyorském baru Dante, které obsahuje vodku infuzovanou lanýži a omáčku z lanýžového oleje, nebo kouřový twist Shiitake Negroni z londýnského Tayēr + Elementary, který se nese v duchu shiitake-infuzovaného Campari. Zimní inspiromat vám představí čtyři barmany, čtyři drinky a jedno téma: umami koktejl.

Rumové destinace: Mauricius

Rumové destinace: Mauricius

Mauricius, oficiálně Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu proslulý nejen svými nádhernými plážemi a bujnou vegetací, ale také výrobou kvalitního rumu. Ostrov se nachází asi 2 000 km od jihovýchodního pobřeží Afriky. Leží východně od Madagaskaru, je součástí souostroví Maskarény a má přibližně 1,2 mil. obyvatel. 


Naturhotel Forsthofgut: V náruči lesa

Naturhotel Forsthofgut: V náruči lesa

Na úpatí tyrolských Alp, kde se ticho lesa prolíná se šuměním horských potoků a dechberoucí výhledy sahají až k zasněženým vrcholkům, stojí hotel, který je více než jen místem k přenocování. Naturhotel Forsthofgut, ležící v malebné vesničce Leogang, představuje příběh jedné rodiny, která zasvětila svůj život snaze o harmonické spojení člověka s přírodou. Co však činí tento hotel opravdu výjimečným, je jeho hluboký respekt k okolní krajině a historie, která sahá stovky let nazpět.

Čtyři vinařské rodiny, které formovaly historii vína

Čtyři vinařské rodiny, které formovaly historii vína

Dokážete si tipnout nejstarší dodnes fungující firmu v Německu? Nachází se na Mosele v obci Kröv a je to jedno z nejstarších vinařství v Evropě. První písemnou zmínku o jeho vinicích najdete už v roce 862. Podnik Staffelter Hof rodina založila roku 1447 a předává si ho dodnes, tedy už více než dvacet generací. Během těch dob se jistě nejednou proměnil styl vín, používané odrůdy i technologie, přesto jde o úctyhodnou historii!