Kreativní ředitelka sklárny Rückl, držitelka ceny Czech Grand Design 2024, designérka, která navrhla mimo jiné medaile pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji. Významné pozice, tituly, superlativy, za kterými se skrývá nejen vynikající umělkyně, ale především citlivá žena s otevřenou myslí, láskou ke sklářskému kraji i vášní pro hokej.

Dalo by se říct, že Kateřina Handlová měla svou životní cestu danou už od dětství. Narodila se do sklářské rodiny a její rodiče si přáli, aby dcera v řemesle pokračovala. Rodina se z Prahy brzy přesunula na sever Čech, k Novému Boru, Kateřina tak měla šanci zažít kolébku sklářského umění v jeho plném rozmachu: „Na huti jsem se pohybovala už jako malé dítě. Všechny ty velké sklárny byly otevřené a jely naplno,“ vzpomíná Kateřina.

Sklo, porcelán, kov, nebo móda?

Kateřina vždy měla k výtvarnému umění blízko, bavilo ji kreslit. Po vzoru rodičů vystudovala střední školu v Železném Brodě, kde se zaměřila na studium skleněné bižuterie a šperku. Později přemýšlela, že by se sklu nevěnovala po výtvarné stránce, ale po té technologické, nakonec však přece jen dostala přednost UMPRUM: „Mám pocit, že si spíš sklo tak nějak vybralo mě než já sklo,“ směje se. „Vždy mě zajímala spousta věcí. Kdybych se mohla vrátit v čase a věděla to, co vím dnes, možná bych si vybrala studium módy u Liběny Rochové nebo studium porcelánu. Vždy mě bavily i jiné disciplíny a zajímala jsem se i o jiné materiály, a možná z toho důvodu mám tendence sklo s různými materiály kombinovat. Porcelán, kov – snažím se to propojovat.“ Kateřina se během studia na střední škole věnovala převážně práci s kovem a šperkem, vyzkoušela si však i mnoho jiných technik – rytí do skla nebo broušení. Dodává, že tyto techniky sice zná, ale aby konkrétní techniku člověk zcela ovládal a byl v ní mistr, musí se jí věnovat celý život. Výrobu tedy přenechává mistrům sklářům. I tak se ale ve sklárně pohybuje velice často – když se vzorují nové věci, pak prakticky pořád: „Když se připravuje nová kolekce, jezdím do sklárny každý den. Je důležité být při procesu, protože se může stát, že pouhou náhodou nebo i chybou vznikne něco velmi zajímavého, dokonce i zajímavějšího, než jsem si původně naplánovala nebo naskicovala. V neposlední řadě je zásadní být ve sklárně kvůli kontaktu s řemeslníky.“

Sklárna Rückl

Kateřina Handlová na pozici kreativního ředitele vystřídala jednoho z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků a současně i svého pedagoga – Ronyho Plesla. „Byla jsem z toho velmi nervózní. Rony vlastně nastavil vizuální podobu značky a vytvořil produkty, které jsou pro Rückl typické, které jsou oblíbené. Na to se nenavazuje jednoduše. Potřebujete, aby se propsal váš vlastní styl, ale zároveň nechcete nabourat styl stávající, který funguje velice dobře. Je logické, že má člověk obavy, jak ho lidé přijmou. Jak přijmou jeho práci. Jak přijmou to, že produkty budou malinko jiné. Chcete značku posouvat někam dál, nemůžete (a ani nechcete) dělat úplně to samé, co váš předchůdce. Pro mě to znamenalo vykročit z komfortní zóny a překonat strach.“ Post ředitelky zastává už třetím rokem. A co tato pozice vlastně obnáší? Kateřina se stará o to, jak se značka prezentuje, řeší její vizuální stránku, buduje vztahy s médii. Každoročně připravuje novou kolekci produktů a pod palcem má i dohled během focení nebo natáčení videí. Do její práce spadá také kontrola kvality produktů, jejich skladba a mnoho dalších činností, které zvenčí nejsou vidět, ale jsou velice důležité: „Moje práce je velmi pestrá a koneckonců i já sama musím značku dobře reprezentovat tím, jak se chovám a jak vypadám.“

Naučit se zpomalit

Kateřina nad svou prací přemýšlí neustále. Skicuje, zapisuje a tříbí původní nápady. Pro designérku je zásadní, aby v pozadí každého produktu nebo uměleckého objektu stála nějaká myšlenka: „Je pro mě důležité si uvědomit, co tím chci říct. Není to jen formální, forma není prvotní.“ Na mou otázku, jak dlouho trvá vývoj nového produktu, odpovídá, že to může být až rok. „Je to proces náročný a dlouhý. Modelování ve 3D, promýšlení formy, brus, vzorování. Zdaleka ne všechno se podaří hned napoprvé. Součástí celého procesu je i velká dávka stresu.“ Právě stres a vysoké pracovní nasazení si začaly vybírat svou daň. „Učím se zpomalit a vypnout, protože mě to začalo zdravotně válcovat. Poslední roky pro mě bylo normální pracovat během všech víkendů, pracovat do tří hodin do rána. Když je něco vaší vášní a moc vás to baví, pak je těžké to utnout. Já se ráda věnuji i projektům mimo Rückl, když přijde nějaká zajímavá nabídka, chci se jí chopit. Ale pořád se učím, už se mi pomalu mění priority.“

Záznam mizení u Jurkoviče

S tvorbou Kateřiny Handlové se můžeme setkat nejen v Praze, ale nově díky výstavě Záznam mizení i v Brně, v Jurkovičově vile: „Oslovilo mě vedení Moravské galerie, vše vzniklo během pouhých čtyř měsíců. Stále jsem přemýšlela, co by se pro tak výjimečné prostory dalo vytvořit. Jurkovičova vila je sama o sobě dost složitá, děje se tam toho spousta – barvy, ornamenty, tapety, dřevo, keramika, talíře. Chtěla jsem, aby výstava vyprávěla příběh, který by odkazoval k architektu Jurkovičovi a k jeho vile. A také ke spolku Vesna, což byl ženský pěvecký spolek založený v 70. letech 19. století, ze kterého se brzy stal spolek vzdělávací – to pro mě byla velmi silná informace. Tyto události se propsaly i do dnešní doby. Dlouhodobě mě ženská témata zajímají, výstavu jsem tedy pojala tímto způsobem. Ženská odvaha, zásadní kroky, které překračují stín doby, proměna společenského vnímání ženy, emancipace. Našla jsem se v tom. Byla to velmi příjemná práce. Kurátorkou výstavy byla Michaela Kádnerová, se kterou jsem měla možnost svou práci hlouběji rozebírat. Dala mi i relevantní zpětnou vazbu, což bylo úžasné, to jsem nezažila od vysoké školy.“ V Brně můžeme vidět vázy, svítidla nebo zrcadla. Díla, ve kterých se citlivě prolíná moudrost tradice se současností. Díla, která zrcadlí i autorčinu cestu k vlastnímu vnitřnímu míru a ke svobodě.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 119. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.