Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Po studiu gymnázia měla rodačka ze slovenských Košic možnost studovat vysokou školu v Bratislavě, toužila se však osamostatnit a vyrazit za hranice. Na uměleckou školu do Prahy si tehdy netroufala a vydala se do severních Čech: „Fakulta umění a designu v Ústí nad Labem mě vybavila kvalitním technologickým základem. Strávila jsem tam ale jen jeden rok. Ten další jsem využila na přípravu a následně jsem složila zkoušky na UMPRUM. I když jsem v Ústí příliš dlouho nepobyla, poznala jsem tam mnoho skvělých a šikovných lidí, kteří v mém životě stále hrají velmi důležitou úlohu. Na UMPRUM jsem se pak úplně našla. Odvázala jsem se. O to víc jsem ale smutná, že jsem na konci studia,“ dodává s nostalgií v hlase. 

Grétě se výtvarné umění zalíbilo už na základní škole: „I když u nás doma není nikdo umělecky zaměřený, rodina mě vždy podporovala. Oba moji rodiče jsou navíc velmi zruční a jejich estetické vnímání mě formovalo. Babička s dědečkem vyšívají, což jsem vždy obdivovala. Už odmala jsem viděla, že je to řemeslo vyžadující čas a trpělivost. Vzhlížela jsem k tomu.“

Na zdraví!

Gréta na sebe upozornila jednou ze svých klauzurních prací – kolekcí koktejlových pohárků CHIN CHIN! Tento projekt byl nominován na cenu Czech Grand Design 2023 a na cenu ELLE Decoration International Design Award 2024. „Nominaci jsem vůbec nečekala, nebyl to zrovna megalomanský projekt. Mám z toho radost a velice mě těší, že je o moji práci zájem.“ Grétiny koktejlové pohárky vypadají jako lákavé bonbony sladkých pastelových odstínů. Jsou vyrobeny z barveného porcelánu a tvoří je dvě části – horní část je ze zatáčecí formy, zatáčí se přes šablonu, spodní část je odlévaná. Barevný spoj, který je mezi oběma částmi, si designérka vymyslela sama: „Je to takový netypický prvek. Přišlo mi zajímavé, že spoj vytvořil další vrstvu, a nechala jsem ho přiznaný. Celou kolekci jsem nakonec vnímala tak trochu sošně – dá se říct, že moje pohárky jsou takové malé sošky, ne jen užité předměty. Mám ráda, když je užitý předmět trošku jinak pojatý než běžné věci, které si koupíte v obchodě.“ Grétu k vytvoření této kolekce vedlo její nadšení pro koktejly: „Ty jsou samy o sobě barevné a trochu šílené. Přišlo mi škoda, z jakých sklenic je s kamarády pijeme. Chtěla jsem, aby to pro nás byl výjimečný okamžik.“ A tak vytvořila vlastní kolekci, která stůl oživí a celý nápoj ještě více povznese.

Pochmůrny

Právě živá barevnost je pro tvorbu Gréty Kušnírové typická. A nemusí se jednat pouze o veselé sklenice, hrníčky nebo vázy. Mladá Slovenka se pouští i do hlubších a vážnějších témat. Také tam se snaží vnést tolik potřebné barvy a světlo. Proto bychom rádi zmínili její další velmi výraznou práci – Pochmůrny – pohřební urny. Touto tematikou se výtvarnice zaobírala během období, kdy přišla o dva blízké: „Celkově jsem se nad smrtí více zamýšlela a měla jsem pocit, že se k tomuto tématu chci vyjádřit. Udělala jsem si takový průzkum a velmi mě zklamalo, co trh nabízí. Všechny schránky byly na jedno kopyto. Jen strohý, chladný tvar.“ Během rešerše narazila na zvláštní fakt – v pravěku byly pohřební schránky mnohem estetičtější, než jsou ty soudobé. „Dnešní urny jsou předměty přinášející hrůzu, jsou to předměty, které nechcete mít na očích,“ říká designérka a dodává, že se toto téma dá pojmout i jiným způsobem. „Ač na to možná nejsme zvyklí, můžeme mít doma schránku, která nebude zastrčená někde nahoře na polici, ale bude výjimečným objektem, který přináší určitý přesah. Předmětem, který v nás vyvolá radostné vzpomínky.“ Část kolekce je vystavena v Moravské galerii v Brně a některé urny se Grétě podařilo prodat, což bylo samo o sobě velmi emotivní.

Okamžiky štěstí

Teď ale obraťme list na šťastnější stránku, a to doslova. Štěstí. Studijní práci s tímto motivem Gréta zpracovala opět neotřele. Navrhla a vyrobila pojízdný palačinkový vozíček. Palačinky totiž výtvarnici doprovází celý život a znamenají pro ni něco víc než jídlo, jsou spojeny právě s pocitem štěstí a s krásnými vzpomínkami: „Když jsme s rodiči trávili léto v Černé Hoře, koupili mi na pláži obrovskou palačinku. Byla vynikající, strašně moc mi chutnala. Ten moment byl prostě báječný. I když je to v podstatě banální, velice ráda na tu chvíli vzpomínám.“ Designérka má tento sladký pokrm spojený také s příjemnými chvílemi u svých babiček, kdy se smažení palačinek stávalo událostí. Námět klauzury na téma štěstí byl tedy jasný: „Když jsem nad tou prací přemýšlela, vycházela jsem i z Marcela Prousta, z jeho knihy Hledání ztraceného času, kde vzpomíná na dětství a na francouzské madlenky namáčené v lipovém odvaru, které ho přenesly zase zpět do dětských let. Já jsem pracovala s tou svou vzpomínkou, s tou nostalgií a s tím, jak spolu mohou minulost a přítomnost fungovat v jednom okamžiku, při jídle.“ Gréta zhotovila konstrukci z OSB desek, které obložila keramickým obkladem. To se ukázalo být časově dost náročné i pracné: „Každou kachličku jsem vyráběla sama, už jen glazování bylo vyčerpávající. Jsem vděčná za úžasné lidi, které mám kolem sebe – v trojici jsme glazovali 24 hodin, nonstop. Bylo to šílené, vyklubal se z toho megalomanský projekt a já nejsem zrovna systematický člověk,“ směje se Gréta. Pak přišlo na řadu lepení a spárování, vše se stihlo tak akorát. Perlička je, že kdyby byl vozík jen o pár centimetrů větší, neprošel by dveřmi. Dá se tedy říct, že štěstí při Grétě opravdu tak trochu stálo. Ve vozíku je zabudovaná indukční deska, takže je funkční a výtvarnice na něm skutečně smažila palačinky. A nejen to, v ateliéru se prý vozík těší velké oblibě: „Ještě jsem nevytvořila nic, co by bylo tak hojně využíváno a přinášelo lidem tolik radosti,“ usmívá se.

La dolce vita

Gréta Kušnírová se v posledních měsících studia UMPRUM věnuje závěrečné diplomové práci. Opět vychází ze svých vzpomínek, které se snaží rekonstruovat a vytvářet jim nové významy. Čerpá především ze zážitků z milované Itálie, kterou je fascinovaná. „Já už snad nikam jinam ani nejezdím. Je to moje zamilovaná země,“ směje se designérka, „vždycky si odtud přivezu kufr plný ingrediencí. Jídla, která jsem v Itálii jedla, potom doma znovu vařím a zpřítomňuji si tak příjemné chvíle.“ Gréta totiž vaří velmi ráda. Ne pro sebe, ale pro ostatní: „Největší radost mám, když jídlo lidi spojuje. Když nejde jen o to, zaplnit žaludek. Ale když se jídlo stává sociálním mostem, když má přesah.“

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 118. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.