Rozhovor: John Gakuru

Zdeněk Kaštánek

John Gakuru je osobnost, která zanechala stopu na několika kontinentech. Ve světě lihovin jej považují za skutečnou autoritu. Jeho životní cesta je příběhem neúnavného průkopníka: začala v Keni, pokračovala v Anglii i přes Austrálii a nedávno ho zavedla až do Los Angeles. Od svých začátků jako manažer prestižního baru LAB v londýnském Soho, kde byl svědkem znovuzrození klasických koktejlů, až po roli globálního ambasadora brazilské značky Sagatiba Cachaça, se Johnovi podařilo z malých výrobců vytvořit celosvětově uznávané značky. Dnes je též spoluzakladatelem společnosti Coruscent Co., která se zaměřuje na zlepšování míst a produktů, s nimiž přichází do kontaktu. V našem rozhovoru s námi John sdílel své jedinečné zážitky, hluboké znalosti a vizi budoucnosti lihovarnictví, kterou sám pomáhá utvářet.

Tvé kořeny sahají do Afriky, konkrétně do Keni. Vím, že jsi tam působil i pracovně. Nabízí se tedy otázka, jak vypadá tamní nápojová scéna.

Keňa, a vlastně celý africký kontinent, zažívá bouřlivý rozvoj v oblasti jídla a nápojů – jak z hlediska kvality, tak vzdělávání, ale i zápalu a výsledné prezentace. Přímo Keňa se může pochlubit světově uznávanými a oceňovanými podniky, které pro ostatní barové komunity slouží jako inspirace. Navíc se velmi rozrostla nabídka destilátů, zlepšilo se povědomí o nich a více se za nimi cestuje, takže se znatelně zlepšila nabídka barů i restaurací. Dnes se tato skutečnost týká především velkých měst, např. Nairobi, Mombasa nebo Kisumu, místa se špičkovou nabídkou se ale dají najít po celé zemi, zejména v turisticky atraktivních lokalitách, jako je pláž Diani, Watamu, Lamu nebo Nanyuki.

V současnosti bydlíš v Los Angeles. Jde o slavné město, ale čtenáři o místní barové scéně asi mnoho nevědí. Vezmi nás prosím na prohlídku barů v LA.

Los Angeles patří k nejopomíjenějším gastronomickým oblastem ve Spojených státech. Lidé se mě často ptají, co bych jim doporučil! Kdybychom spolu měli projít losangeleské večerní podniky, nejprve bych se zaměřil na dopravu a vzdálenost. Jakmile máme v tomhle jasno, není co řešit! Při společném večeru v LA bych určitě chtěl ukázat slavné pozlátko a záři této oblasti, ale rozhodně bych vám taky předvedl, co mohou nabídnout různé části LA. Právě rozmanitost dělá z Los Angeles to, čím je. Takže představme si, že začínáme a končíme ve stejné čtvrti. Začal bych městem West Hollywood a nejspíš v podniku Laurel Hardware, odtud bychom zamířili do Thunderbolt v LA, potom dál na východ do mého baru s názvem Johnny's Bar v Highland Park. Odsud bychom se vrátili zase západním směrem, konkrétně na něco k zakousnutí v podniku Bavel v Arts District. V restauraci Dante Beverly Hills bychom si užili nádherný výhled na celé LA. Potom bych vás zavedl do Roger Room, což je losangeleská ikona a můj nejoblíbenější bar v této oblasti! S pokročilým večerem bychom se vydali tančit do podniku The Abbey nebo posedět u drinku v Bar Next Door či Sunset. Děkuji a dobrou noc!

Londýnský bar LAB je legenda moderního barmanství. V minulosti jsi zde pracoval jako hlavní manažer a spoluutvářel jsi tedy hnutí současného barmanství. Pověz nám, jaké to tehdy bylo, a uveď prosím tři až pět bodů, které by si měli dnešní barmané a barmanky zapamatovat.

Na začátku milénia představoval LAB požitkářský bar, kde jsme si my zaměstnanci užili tolik zábavy jako hosté, ne-li ještě víc. Neměli jsme, upřímně řečeno, ponětí, že máme na „moderní barmanství“ takový vliv. Prostě jsme jen dělali svou práci s radostí a posouvali hranice toho, co se dá ještě smíchat a nalít do sklenice! Co by si z toho mohli odnést dnešní barmani a barmanky? Napadá mě pár věcí: Nadšení se nenaučíte. Musíte svou práci MILOVAT, jinak běžte dělat něco jiného. Pohostinství má jako slovo vlastní slovníkovou definici, a jestli nedokážete splnit to, co znamená MILOVAT pohostinství a poskytování špičkových služeb ve dne v noci, není to branže pro vás. Už jsem se v minulosti zmínil, že „pohostinství je zdarma“. A je to tak. Nestojí ani dolar poskytovat perfektní službu, ale člověk toho je schopen, jen když tuto práci miluje!

Naučte se základy. Mohli jsme si pohrávat s ingrediencemi ve sklenici proto, že jsme znali základy tvorby koktejlů. Znamená to, že jsme věděli, jak se dělají klasické drinky. Věděli jsme, jak vyvážit chutě. Rozuměli jsme tomu, co děláme, a věděli, jak si poradit. Je to základ. Nedávno se mi na soutěži World’s 50 Best Bars stalo toto: objednal jsem si klasický koktejl Paloma, zrovna nebyl na menu. Barman vypadal zděšeně a musel se jít dozadu podívat, jak se drink vlastně připravuje. Jako druhý drink v pořadí jsem si objednal něco z jejich vysoce propracovaného lístku, a v tomto případě přede mnou přistál drink bez sebemenšího zádrhelu. Takhle by to nemělo chodit. Naučte se základy, než se vrhnete na experimentování.

Nejvíc si u lidí cením pokory a empatie. Mezi zdravým sebevědomím a arogancí leží jen tenká hranice. Při nedávné cestě po Londýně se mi zdálo, že novou generaci barmanů a barmanek zajímá jen zisk. Samozřejmě mluvím obecně. Londýn si stále drží vysokou příčku v kvalitě nabízených služeb, ale v několika luxusních a velmi drahých podnicích jsem narazil na arogantní a komerčně orientovaný personál bez špetky pokory, empatie nebo pozornosti k potřebám konkrétního hosta. Po tomto londýnském zážitku jsem zjistil, že se můj vnitřní radar na pokoru a kvalitní pohostinnost zapnul na extrémně vysokou citlivost, a začal jsem tento druh chování nacházet i v dalších velkých městech po celém světě. Dám vám příklad. Podnik v Los Angeles, který získal několik ocenění, mě v tomto ohledu zklamal. Čekal jsem na jednom konci baru, zatímco tři nebo čtyři členové barového týmu se naproti bavili a neprojevovali sebemenší zájem o hosta. Můžete si přečíst, co jsem už uvedl o baru LAB. Ano, my jsme se taky bavili, ale užívali jsme si legraci s hosty a zároveň jsme se o ně co nejpečlivěji starali, aby měli co nejlepší zážitek. Tyto dvě skutečnosti se nemusí vylučovat.

Trávíš hodně času na cestách. Vyrostl jsi ve Spojeném království a taky jsi zde řadu let pracoval. Jaké londýnské bary bys popsal jako podniky, které musí znát každý profesionál z branže, a proč?

Před chvilkou jsem se nevyjádřil zrovna kladně o současném stavu pohostinství v Londýně, takže podle mě je jedině fér, abych se zmínil o těch nejlepších zážitcích, které jsem si nedávno z Londýna odnesl.

The American Bar v Connaught Hotel

Těžko si představit, že by pohostinnost mohla být ještě víc zaměřená na potřeby zákazníka. Důraz na detail a stále stejná kvalita služeb zde nemá obdoby. Jistě, je to tu drahé a člověk se sem asi nedostane lehko, ale každým drinkem zde vyjadřují novodobý luxus. Ago Perrone a jeho tým vytvořili něco současného, a přítom nadčasového. Luxus přístupný každému. Něco, čím bychom se všichni měli inspirovat.

The Mandrake Hotel

Ano, jde o hotelový bar, ale podle mého skromného názoru zde provedli něco zcela výjimečného. Investovali velký balík peněz do věcí, kterých si většina zákazníků ani nevšimne! Jejich ozvučení má kvalitu jako v obřím klubu na Ibize. Neuvěřitelné! Mají naprosto skvělou nabídku a barový program, ale to, čím se odlišují, je design interiéru, ozvučení a nevídaný důraz na zábavu a kvalitu. Byl jsem zde na párty pro tři sta lidí, hudba mi při tom bušila až v hrudi, ale zároveň jsem nemusel na kamarády křičet, aby mě slyšeli. Mohli jsme si povídat, aniž bychom hulákali, a vzduch v plicích nám vibroval v úžasném rytmu. Fascinuje mě, že někdo záměrně rozhodl utratit peníze tak, jak je utratili. Takto se investuje do zážitků hosta.

The Devonshire

Tohle je jedna z nejlepších hospůdek na světě. Uvidíte tu řady a řady sklenic piva Guinness pro hosty, kteří si objednávají rovnou několik kousků naráz! Sem se můžete jít pobavit s přáteli, popovídat si, něco popít a užít si kvalitní pivo.

Kwant

Musel jsem sem zařadit i Kwant. Erick Lorincz je mistr umění péče o hosta –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ člověk si tu připadá jako ta nejdůležitější osoba v místnosti. Design a koncept baru nemá obdoby, je jiný a určitě si ho zapamatujete.

The Portobello Star

Jestli jste o tomto slavném baru ještě neslyšeli, máte co dohánět! Zjistěte, kde je (vodítko je v názvu), a vydejte se tam. Ale utíkejte!

Po LABu (na začátku milénia) ses přidal do maličkého, ale prestižního klubu jako světový brand ambasador. Jaké to tehdy bylo oproti dnešku? A co bys poradil barmanům a barmankám, kteří o této cestě nyní uvažují?

Uf! Za ty roky se náplň práce brand ambasadora mnohokrát posunula a změnila. V mém případě to byla skvělá příležitost. Jak říkáš, tehdy existovalo jen několik světových ambasadorů, a ti kromě toho, že byli dobří přátelé, působili v oblasti populárních kategorií vodky, ginu a whiskey. Bylo mi jasné, že jestli chci vystoupit z davu, musím si vybrat málo známou nebo menší kategorii, kde bude můj hlas lépe slyšet. Měl jsem štěstí, dostal jsem nabídku od Sagatiba Cachaça a přijal jsem ji. Těch šest a půl roku bylo opravdu divokých. Pomohl jsem vytvořit celosvětovou komunitu, kterou i nyní miluji a pečuji o ni. Dnes už je ale role brand ambasadora jiná. Na světové úrovni se toho už moc udělat nedá. Místo toho se role částečně rozdrobily a mají spíš národní nebo regionální charakter. Láká-li vás pozice brand ambasadora, řeknu vám k tomu toto: nejsme prodejci lahví s alkoholem. Pracujeme s lidmi. Ti nejlepší brand ambasadoři na světě překypují kvalitní pohostinností, zdravým sebevědomím, pokorou a empatií. Ti nejúspěšnější z nich jsou schopni rychle přetavit své kouzlo osobnosti v lásku ke značce.

Patříš k členům představenstva organizace Tales of the Cocktail Foundation. Tato platforma pořádá jednu z nejslavnějších nápojových akcí Tales of the Cocktail (TOTC). Prozraď nám, co nás v nadcházejících letech v souvislosti s ní čeká a proč by měli čeští a slovenští profesionálové z této branže věnovat čas a prostředky, aby se této konference účastnili.

Výborná otázka! Tales of the Cocktail má oslavovat vše, čím jsme, a vše, co dnem a nocí děláme. Naše nezisková organizace se neustále vyvíjí a nepřestává posouvat hranice. Má před sebou jasný cíl a odhodlání vzdělávat, podporovat a rozvíjet celosvětovou barmanskou komunitu. Tales of the Cocktail Foundation se od barových show a ostatních shromáždění v této oblasti liší tím, že skutečně sdružuje to nejlepší z našeho odvětví. Setkání se může odehrát v New Orleans vždycky v červenci, ale taky v malém rozměru kdekoli na světě. Cesta do New Orleans je pro nás investicí. Tomu rozumíme a respektujeme to. Proto je program tak všeobecný a rozhodující hlasy TOTC nyní směřují ke vzdělávání, navazování vztahů a oslavování naší práce. Vzdělávání má v Tales of the Cocktail v New Orleans klíčovou roli. Navíc tu je bezpočet příležitostí získávat kontakty a navazovat přátelství s lidmi z celého světa, kteří dělají to, co my. Když potkáváme lidi z branže a hovoříme spolu o nápadech a způsobech práce, všichni se rozvíjíme. Když milujeme to, co děláme, cítíme, že nás okolí vidí a cení si naší práce, zůstáváme v tomto odvětví a můžeme sdílet své nadšení s další generací barmanů a barmanek, tak jak to právě dělám já. Bez TOTC bych nebyl tam, kde právě jsem, a proto se s vámi chci podělit o tu lásku a radost a podpořit vás v cestě za stejnou zkušeností! Všichni dohromady tvoříme komunitu podobně smýšlejících odborníků z pohostinství. Na světě se koná jen jedna akce za rok, kde si tuto soudržnost můžeme dosyta vychutnat, a to je právě Tales of the Cocktail každý červenec v New Orleans.

Jsi spolumajitelem agentury, pro kterou už pracuješ léta. Specializuje se na dovoz a distribuci nápojů, vytváření značky a řízení podniků. Můžeš uvést nějaké zvlášť zajímavé projekty či značky, kterými se teď zaobíráš? Cestuješ v rámci této činnosti někdy i do České republiky?

Báječná otázka! Děkuju! Mám obrovské štěstí, že jsem mohl budovat podnik s Emily Wheldon. Vytvořili jsme světovou agenturu pro nápoje a pohostinství. Náplní práce je zanechat značky, lidi a místa, o které se staráme, v lepším stavu, než když jsme se jim začali věnovat. Znamená to, že usilovně pracujeme se skvělými lidmi a skvělými značkami a ještě u toho zažijeme spoustu zábavy! Takže abych odpověděl na tvou otázku: první roky, kdy jsme rozjížděli byznys, jsme prováděli strategické investice do značek a společností, které nám mají pomoct dosáhnout vytyčených cílů a splnit si sny. Ty nejzajímavější značky, s nimiž spolupracujeme a které bych moc rád viděl působit i v České republice, jsou tyto:

Ojo de Dios Mezcal

Feels Botanical

RHUBI Mistelle

Právě tyto tři značky patří k těm, do nichž jsme investovali hned na začátku. Neustále hledáme podobně smýšlející majitele značek, kteří by se k nám chtěli připojit a také se snažili budovat značky, které podporují naše barmanské komunity po celém světě. Další značky, s nimiž pracujeme a které (doufejme!) brzy uvidíte i v barech, kam sami chodíte, jsou:

Lady Trieu Contemporary Vietnam Gin

Lady Trieu King Orange Gin

Porte Noire Champange

Porte Noire Cognac

Supergay Spirits

Stilabunt Bitters

Renais Gin

Hoxton Spirits

Kaibutsu Japanese Whiskey

A kromě toho taky jednáme třeba o zastoupení australského rumu, sotolu a pisca.

Uveď prosím, jaký bar si tě získal a nikdy na něj nezapomeneš a jakou zemi navštěvuješ nejraději.

Jeden z mých nejoblíbenějších barů na světě je teď bohužel zavřený. Jde o podnik Forty Thieves na pláži Diani. Tato lokalita je zkrátka ráj na zemi! Neexistuje lepší drink než vychlazené pivo Tusker, u toho mezi prsty jemňoučký písek a výhled na pláž a azurový, křišťálově čistý Indický oceán. Tím pádem je právě Keňa zemí, kterou navštěvuju nejradši. Jestli mám vybrat bar, který je určitě v provozu a nachází se na pláži v Keni, bude to Funky Monkey a The Salty Squid. Jsou to dva úžasné podniky na pláži Diani a měl by do nich zajít každý! Nemůžu si ale pomoct a musím zmínit i Mexiko, které si mě získalo za poslední čtyři roky. Měl jsem štěstí, že jsem po Mexiku hodně cestoval, a přirostlo mi k srdci. Dovedu si představit, že se tam na stará kolena odstěhuju! Oblíbil jsem si zde tyto podniky:

Meroma, CDMX

Soho House Mexico City, CDMX

Baltra, CDMX

Papaya Playa Project, Tulum

Amaro Records, Guadalajara

Farmacia Rita Pérez, Guadalajara

Sabina Sabe, Oaxaca City

Kde se vidíš za pět let?

Za pět let už se vidím na odpočinku! Neznamená to, že přestanu pracovat, ale rozhodně přestanu řešit finance a dělat si starosti ohledně peněz. Nesnáším peníze. Čím dřív o nich budu moct přestat mluvit, tím líp. Toho dne začne můj odpočinek!

John Gakuru

John Gakuru, rodák z Keni, vyrostl v Anglii, ale kariérní cesta ho zavedla až do Austrálie a nakonec do Spojených států, kde dnes žije. Svou profesní dráhu začal jako manažer v proslulém baru LAB v londýnském Soho, kde byl u zrodu renesance klasických koktejlů. V roce 2005 se stal globálním ambasadorem brazilské značky Sagatiba Cachaça, kterou během sedmi let rozšířil na šesti kontinentech. V Austrálii pak vedl obchodní marketing a komunikaci pro firmu Think Spirits, která se pod jeho vedením stala jedním z deseti největších distributorů lihovin v zemi. Po přestěhování do USA v roce 2017 působil jako ředitel prodeje a marketingu ve společnosti Sweet & Chilli Australia. V roce 2020 založil s obchodní partnerkou Emily Wheldon firmu Coruscent Co., která se zaměřuje na tvorbu a realizaci světových akcí a podporu značek. John je také členem představenstva nadace Tales of the Cocktail Foundation. Když zrovna nepracuje, můžete ho najít v Los Angeles, kde popíjí Negroni nebo Espresso Martini anebo plánuje další potápěčskou dovolenou.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 115. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.


BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou

BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou

Bar Convent Berlin má od letošního roku novou programovou ředitelku. Stala se jí Priyanka Blah, která dlouhodobě působí na mezinárodní barové scéně. V rozhovoru prozrazuje, co pro ni BCB znamená, jaká témata chce do programu přinést a proč považuje vzdělávání mladých barmanů za klíčové pro budoucnost oboru.

BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí

BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí

Bar Convent Berlin patří k nejvýznamnějším platformám barového a nápojového průmyslu. Každý rok nabízí prostor pro setkávání, sdílení zkušeností a určování trendů. V roce 2025 přichází s novinkou nazvanou Working Wednesday, která je věnována budoucnosti oboru, mladé generaci a novým obchodním příležitostem.

Foodpairing: Bez překladu

Foodpairing: Bez překladu

Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.

Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu

Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu

Václav Lednický, který působí v kávové branži přes dvacet let a řídí české zastoupení Julius Meinl Coffee, měl možnost zúčastnit se v Hondurasu konference Fairtrade Coffee Forum a soutěže Golden Cup, zaměřené na ocenění nejlepších Fairtrade káv od malých producentů ze Střední Ameriky a Mexika. V rozhovoru popisuje své dojmy z degustací, organizace i kulturních zážitků.

Tiché volání o pomoc

Tiché volání o pomoc

V provozu nebývá čas si všimnout, že už je někomu těžko. Co pomáhá, když dojdou síly. Za úsměvem obsluhy, za dokonalým servisem a energií, která drží podnik v chodu do pozdních nočních hodin, se často skrývá únava, napětí i vnitřní prázdno. V gastronomii je běžné fungovat na hraně vlastních sil. S úsměvem zvládat dvanáctihodinové směny, střídat denní a noční režim, přepínat mezi tlakem, stresem a očekáváním bezchybného výkonu. Jen málokdy je prostor se zastavit. A když už to dál nejde, přichází vyčerpání, nespavost, úzkost. Nebo návyk. Alkohol, stimulanty, něco na uvolnění. Ne vždy jde hned o závislost, často je to jen tiché volání o pomoc.

BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně

BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně

Od 6. do 8. října se berlínské výstaviště opět promění v místo, kde se setká mezinárodní barová komunita. Bar Convent Berlin 2025 slibuje nové formáty, čerstvé podněty i prostor pro navazování kontaktů a potvrzuje tak svou pozici jedné z nejvýznamnějších událostí světového nápojového průmyslu.

Drahá? Káva nikdy nebyla levnější

Drahá? Káva nikdy nebyla levnější

Ceny arabiky se dostaly na nejvyšší úroveň v historii kávové burzy. V uplynulém roce se tato věta objevila snad ve všech kávových i nekávových médiích. Často se ve spojení se zdražováním kávy skloňují témata jako klimatické výkyvy v Brazílii, americká cla, nebezpečná situace v Rudém moři nebo evropská regulace proti odlesňování. Jenže – je káva skutečně drahá?

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Hroznový mošt vzniká lisováním čerstvých vinných hroznů a podle české legislativy nesmí projít alkoholickým kvašením. Neobsahuje žádný přidaný cukr, konzervanty ani další aditiva. Je čistý, plný ovocné chuti a jemně pasterizovaný, aby vydržel déle, aniž by přišel o svůj přirozený projev. V tomto redakčním testu jsme se zaměřili na 100% bílé jednoodrůdové mošty z českých vinařství, nefiltrované, bez chemické stabilizace a s přirozeným sedimentem. Ochutnávali jsme je nevychlazené a po důkladném protřepání, jak doporučují samotní vinaři, aby vynikla jejich textura i charakter odrůdy. Vedle běžného popíjení nacházejí tyto mošty možná překvapivě své místo i v moderní mixologii. Díky své přirozené sladkosti a jemné textuře mošt v koktejlech bez problémů zastoupí cukrový sirup, aniž ubírá na chuti nebo čistotě výsledného drinku. Skvěle fungují v kombinaci s fermentovanými toniky, bylinnými cordialy nebo suchým vermutem. V rukou barmana tvoří nejen sladkou složku, ale přidávají i hloubku a šťavnatý akcent. Mošt navíc snadno proměníte v domácí shrub nebo vinný sirup a otevřete tak dveře k novým chuťovým variacím.

Barevný svět Gréty Kušnírové

Barevný svět Gréty Kušnírové

Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.

Vady vína od korku po myšinu

Vady vína od korku po myšinu

Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.

Koktejly: Jiskra agáve

Koktejly: Jiskra agáve

Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.

Podnik: Všechny chutě světa

Podnik: Všechny chutě světa

Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.

Německá pivní invaze do Ameriky

Německá pivní invaze do Ameriky

Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.

Káva: Regenerativní zemědělství

Káva: Regenerativní zemědělství

Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.

Koktejly: Síla jednoduchosti

Koktejly: Síla jednoduchosti

Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.

Foodpairing: Pod hladinou

Foodpairing: Pod hladinou

Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.

Novoroční nadělení

Novoroční nadělení

Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.

Michaela Doležalová: Za světlem

Michaela Doležalová: Za světlem

Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.

Den na kávové farmě

Den na kávové farmě

Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.