Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.

Ivo pochází z jihomoravské metropole, kde vystudoval Střední školu umění a designu. Výtvarné umění pro něho ale zpočátku nebylo jasnou volbou – jako syn pianistky se od malička věnoval hře na klavír a po ukončení základní školy tak uvažoval o hudební konzervatoři. Nakonec zvítězil design a Ivo Jedlička letos uzavírá magisterské studium v Ateliéru produktového designu na pražské UMPRUM, v jehož čele stojí Michal Froněk a Jan Němeček (studio Olgoj Chorchoj). Tohoto obsáhlého oboru jsme se v našem magazínu již dotkli – studium vyžaduje široké spektrum znalostí jak praktického, tak teoretického charakteru, posluchači se během studia setkávají s různými přístupy k tvorbě, pracují se širokou škálou materiálů a technik: „V tomto odvětví často není přesně definováno, s čím konkrétně se bude pracovat, a to mě na tom baví asi nejvíc. Člověk může stále něco zkoušet a zkoumat,“ říká Ivo. Obor zahrnuje i práci s interiérem a má přesah také do produktových instalací, jejichž prostřednictvím mají studenti možnost si vyzkoušet, jak svoji práci prezentovat.

Od klavíru po kvásek 

Posluchači Ateliéru produktového designu se během studia dotknou skutečně velkého množství rozličných disciplín, designér namátkou zmiňuje návrh vlastní židle nebo výrobu brýlí. „Inspiraci čerpám všude. Záleží na konkrétním projektu: stanovím si téma, které chci řešit, a pak hledám cestu, jak ho formálně zpracovat. Občas to vzniká samo v průběhu procesu,“ usmívá se. Během studia měl Ivo šanci propojit s designem své dvě velké záliby – hudbu a gastronomii. Semestr věnovaný hudbě, v jehož závěru navrhl a vyrobil strunný dřevěný nástroj monochord, výtvarníka opět přiblížil k jeho muzikantskému, až multiinstrumentálnímu já (kromě klavíru ovládá i hru na klarinet a saxofon). A tématem bakalářské práce, která vznikala ve spolupráci s Krásnou prací Kláry Hegerové, mu byla kulinařina, zaobíral se procesem přípravy kváskového chleba. Zkombinoval hned několik řemeslných technik a vytvořil tak sadu třinácti předmětů: lžíci na mouku, mísu na zadělávání chleba, ošatku, sázecí lopatu a další. Náročný proces pečení chleba pak zdokumentoval v brožurce, kde se mimo jiné dočteme i to, jak pečovat o kvásek.

Hra paralel 

A u gastronomie zůstal Ivo i při výběru tématu diplomové práce. Nechal se inspirovat kuchařskými technikami a vznikl tak projekt „Cooking the craft”. Designér na něm spolupracoval s Centrem vzdělávání a inovací, experimentální platformou UM, a Františkem Skopcem, kreativním šéfkuchařem Ambiente. Vydal se na dosti spletitou cestu technologického experimentu, během něhož se snažil převést techniky vaření do zpracování materiálu; při výrobě nádobí využíval podobné principy jako při vaření. Více než půl roku tak kombinoval různé materiály a zkoušel postupy, které neměl ověřené a které se mu často nedařily: „Byla to intenzivní, skoro každodenní práce, domů jsem se chodil jen vyspat a osprchovat. Jeden z postupů mi stále nevycházel. Asi až po třech měsících jsem se rozhodl zamířit trochu jinam,“ směje se dnes Ivo. Kolekce nádobí, která díky experimentálnímu přístupu vznikla, stojí na pomezí uměleckého objektu a funkčního předmětu: „Nádobí v této fázi funguje spíše pro formát pop-upu, nejde o produktovou kolekci k dennímu použití. Aby se z něj stala série o více kusech, na to bych potřeboval další dva roky.“ A spolupráce Iva s kreativními kuchaři Ambiente ještě nekončí – ve druhé polovině září proběhne v prostorách Technologického centra UMPRUM již zmíněný společný pop-up: tři večeře o šesti chodech pro deset lidí, kteří budou moct nahlédnout i do „kuchyně“ designéra, kde unikátní nádobí vznikalo.

Cukrář i kadeřník

Ivo Jedlička toho dělá spoustu a rád propojuje různé světy. U každého řemesla vždy nachází nějakou polohu, která se protíná s jiným řemeslem. Když se designéra ptám, s jakým materiálem nejraději pracuje, nedokáže vybrat favorita: „Každý materiál je sexy,“ směje se. „Člověk musí během práce s materiálem najít fázi, kdy je dobře zpracovatelný. Umět pochopit, o co tam jde, to mi přijde atraktivní. Postupy jsou si vlastně podobné.“ A tak se s entuziasmem sobě vlastním pouští i do pečení exkluzivních zákusků a narozeninových dortů. „Někdy taky stříhám vlasy kamarádům,“ dodává se smíchem.

Když méně je více 

Spíš než výroba velkých sérií zajímá mladého výtvarníka cesta sběratelského designu. Rád by pracoval na projektech, kterým bude moct věnovat patřičný čas a které mu umožní vytvářet věci, jež zevrubně prozkoumá: „Chci jít do hloubky, nejde mi jen o estetickou stránku. Během procesu vkládám do tvorby část sebe, myslím, že je to na výsledném objektu potom vidět.“

Nové začátky 

Chvíle strávené v dílnách vysoké školy, společné tvoření a řešení projektů s ostatními spolužáky. To vše bude Ivovi chybět. Momentálně se před ním ale otevírají nové možnosti. Jednou z nich je několikaměsíční zahraniční stáž, kterou UMPRUM svým studentům nabízí. Mohou pracovat například v Dánsku, Holandsku, Itálii nebo i v Japonsku či New Yorku. To jsou destinace, které výtvarníka lákají. „Uvidíme, co stáž přinese a kam nakonec zamířím. Momentálně spolupracuji s pražským studiem SKULL. Jde o velmi kreativní práci, a to je to, co mě baví.“

Když se Iva na závěr ptám, co by si ještě přál, aby v rozhovoru zaznělo, na chvíli se zamyslí. „Rád bych vzkázal každému, kdo nějakým způsobem tvoří, aby se nebál nových výzev. Je potřeba zkoušet nové věci, je důležité pořád objevovat a zkoumat svoje možnosti a hranice.“ A že to myslí upřímně, dokládá několik kusů carrarského mramoru, které si v autě veze jako suvenýr, možná i další experiment. S mramorem totiž ještě nepracoval.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 115. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.