ARMAŇAK - nejstarší brandy na světě

Tereza Franc Křivinková

Umělecké dílo z D’Artagnanova kraje zažívá renesanci jak na koktejlové scéně, tak ve své čisté podobě. Armaňak je pokládán za nejstarší vinnou pálenku evropského kontinentu, jejíž historie čítá 700 let. Svým věkem i vytříbeností často převyšuje svého mladšího bratrance – koňak. Oproti obřím koňakovým domům představuje armaňak protipól s komunitou menších butikových výrobců, kteří se soustředí na kvalitu, individualitu a originalitu.

STRUČNÁ DEFINICE

Armaňak je nejstarší vinná pálenka (eau-de- vie) s původem v jihozápadní Francii, v srdci Gaskoňska, pálená z bílého vína v tradičním přístroji jedinou kontinuální destilací a zrající v dubových sudech. Jde o lokální řemeslný produkt s výraznou osobitostí, který je předurčen stanout na předních příčkách mezi prémiovými destiláty.

PODROBNĚJŠÍ DEFINICE

Aby destilát mohl nést název armaňak, musí se celý proces výroby od vypěstování vína odehrát v oblasti apelace Armagnac, kde vinohrady zabírají 5200 ha. V současném světě, kterému dominují globální značky, si armaňak hrdě drží svoji pozici řemeslného produktu. Tomu odpovídají i počty vyrobených láhví: například v roce 2013 to bylo 5,2 milionu láhví armaňaku v porovnání se 161,4 milionu láhví koňaku. Armaňak se oproti jemnému a uhlazenému koňaku vyznačuje výraznější rustikálností a zemitostí. V oblasti AOC Armagnac působí spousta negociantů, kteří nakupují mladé eau-de-vie a vyzrávají je podle svého know-how. Míchají se odrůdy, ročníky i podoblasti. Podle stáří rozdělujeme armaňaky do 4 kategorií: na VS či 3*, kde je nejmladší složka stará minimálně 1 rok, VSOP, jehož nejmladší složka je nejméně 4 roky stará, XO & Napoleon s nejmladší složkou starou alespoň 6 let a Hors d’Age, kde je dolní hranice stáří nejmladší složky 10 let. V roce 2005 byla zákonem stanovena nová kategorie, armagnac blanche. Jedná se o eau-de- vie nezrající v sudu s aroma plným čerstvého ovoce a květin. Opomenout nesmíme ani kategorii vintage armagnac, tedy ročníkové armaňaky, které jsou vyrobeny ze sklizně z jednoho roku a v sudu zrají nejméně 10 let. Novou kategorii tvoří také organic armagnac (L’Armagnac Bio) z hroznů pěstovaných bez použití chemických postřiků. Na armaňaky s označením AB (agriculture biologique) si ovšem musíme ještě počkat, neboť v režimu bio začali někteří vinaři pracovat teprve před pár lety.

TERROIR A BRANDY

Jedinečný chuťový i aromatický výraz armaňaku určuje terroir – půdní složení a mikroklima. Produkční oblast armaňaku byla v roce 1909 vymezena na 3 podoblasti – Bas Armagnac, Haut Armagnac a Ténarèze. Zdejší půda je velmi různorodá. V dávné historii byla oblast mezi Pyrenejemi a Centrálním masivem vyplněna vodou, která po sobě zanechala vrstvy jílu s vápencem. V Bas Armagnac nalezneme tzv. váté písky s vysokým obsahem hydroxidu železnatého. V podoblastech Ténarèze a Haut Armagnac převládá vápencové podloží. Klima Bas Armagnac je ovlivňováno Atlantickým oceánem, husté lesy na západě tvoří bariéru před srážkami. Střední a východní část oblasti je formována východními a jihovýchodními větry, které přináší sucho a vyšší teploty. Armaňakové odrůdy révy dávají nepříliš aromatická vína s nízkým obsahem alkoholu a výraznější kyselinkou. Dnes nejpoužívanější zákonem povolené odrůdy jsou Ugni Blanc, Folle Blanche, Colombard a Baco 22A. První tři jsou roubované, tudíž mají kořenový systém rezistentní vůči phylloxeře. Baco 22A je přímý hybrid (americká odrůda Noah s evropskou Folle Blanche), poslední povolený v Evropě. Této odrůdě se nejlépe daří v Bas Armagnac a dává velmi tělnatou, olejnatou eau-de-vie, která je nejvhodnější pro delší vyzrávání a pro ty nejlepší armaňaky. Baco je také velmi odolná vůči chorobám. Folle Blanche dává velmi aromatickou a rafinovanou eau-de-vie, jejíž čerstvé aroma dosahuje vrcholu kolem 15 let. Ugni Blanc formuje jednoduché eau-de-vie, které jsou ideální pro blending, avšak někteří výrobci dokážou vykouzlit překvapivě zajímavé výsledky i z čistého Ugni. Podobně i odrůda Colombard je vhodná zejména do blendů.

ZROZENÍ A HISTORIE

Vinohradnictví přinesli do oblasti Římané přibližně 50 let př. Kr. Významným milníkem pro armaňak byl rok 1310, kdy gaskoňský léčitel Vital Dufour popsal 40 léčivých účinků eau-de-vie pro lidský organismus. 15. století přináší komercializaci obchodu s armaňakem v rámci regionu. Na mezinárodní úroveň dosahuje v průběhu 17. století, kdy se do oblasti po řece Garonne dostali Holanďané a začali vyvážet místní vína. Lobbistické skupiny v Bordeaux si však vymínily, že obchodní říční cesty vedoucí přes Bordeaux smějí sloužit pouze k transportu vína z Bordeaux. To ovšem neplatilo pro destiláty, což způsobilo zvýšený zájem místních vinařů o destilaci. 18. století představuje obchodní rozmach s občasnými výpadky. Zdržení v dodávkách nakonec přineslo objev pozitivních účinků delšího ležení v dřevěných sudech. 2. polovina 19. století (rok 1879) je černým obdobím pro vinohradnictví. Mšička phylloxera (révokaz) napadá kořenový systém révy a ničí většinu vinic v Evropě. Phylloxeře se naštěstí příliš nedaří v písčitých půdách, i přesto však v Gaskoňsku zničila více než polovinu vinic. V roce 1936 bylo přiděleno označení apelace AOC Armagnac a v roce 1941 byla založena Bureau National Interprofessionel de l’Armagnac (BNIA). Významnější obchodní rozmach oblast Armagnac nezaznamenala hned z několika důvodů. Důležitou roli hrála poloha. Špatná přístupnost a uzavřenost Gaskoňska byla nevýhodou oproti příhodné poloze na atlantickém pobřeží, kde leží oblast koňaku. Dále to byly nedostatečné marketingové aktivity výrobců, minimum inovací a absence rychlejších reakcí na změny v chování zákazníků.

VÝROBA

Základem výroby armaňaku je kvalitní práce na vinohradu s cílem získat hrozny v nejlepší kondici a kvalitě. Armaňakové víno se totiž nesmí sířit. Má nízké procento alkoholu, 8–10 % obj., a výraznou kyselinu, což pomáhá udržet je v kondici až do destilace. Destilace je unikátním článkem výroby armaňaku. Jde o kontinuální destilaci, patentovanou jako „alambic armagnaçais“ v roce 1818. Tento jemnější způsob pálení umožňuje díky nízké teplotě uchování látek z vína, a dává tak specifickou chuť a aroma. Výsledná eau-de-vie je bezbarvá a má mezi 52 a 60 % alkoholu (maximum je 72 %). Destilace může být zahájena libovolně po ukončení sklizně, nejpozději však 31. března roku následujícího po sklizni. Principem kontinuální destilace je proces, kdy vychlazené víno je přečerpáváno z chladiče do tzv. komína a odtud do varného kotle. Výpary z vína stoupají zpět, přičemž se v nich zvyšuje obsah alkoholu a nabírají do sebe aroma vína, které přes ně teče dolů. V kondenzační spirále pak přecházejí v kapalné skupenství. Eau-de-vie má výrazné aroma ovoce (švestky, hrozinky) a květů (květ limetky či vinné révy). Zajímavostí je, že ne každý výrobce armaňaku vlastní destilační přístroj. V Muzeu armaňaku je většina destilačních přístrojů opatřena koly. V Armagnacu jsou totiž specialisté na destilaci, kteří objíždějí jednotlivé výrobce a destilují na zakázku. „Outsourcing“ destilačního přístroje je ekonomicky výhodnější i dnes, už vzhledem k menším vypalovaným objemům. Eau-de-vie poté čeká zrání v dubových sudech (obvykle o objemu 400 l), z jejichž dřeva přijímá taniny a aroma. Mladá eau-de-vie obvykle zraje 1 rok v nových sudech a pak je přemístěna do starších, po užitých sudů. Zrání si na armaňakové eau-de-vie vybírá „andělskou daň“ – ztrácí na alkoholu i na objemu. Potenciál zrání v sudu je 50–60 let a poté se armaňak přelévá do skleněných demižonů. Finální fází a vrcholem řemeslné práce je blending jednotlivých složek různého stáří, původu i odrůdy. Konečný produkt musí mít 40 % alkoholu. Výjimku tvoří ročníkové armaňaky (vintage), které mohou být prodávány s přirozeným obsahem alkoholu, což bývá mezi 40 a 48 %.

NOVÉ PŘÍSTUPY A INOVACE

S pomocí osvěty předních šéfkuchařů, renomovaných sommelierů, odborníků na destiláty, barmanů a obchodníků se dnes armaňaku dostává stále větší pozornosti. Armaňaky nalezneme ve vyhlášených restauracích v Evropě, Americe, ale také v Asii. Je důležité pochopit filozofii tohoto prémiového nápoje a umět hostovi předat jeho příběh, ale i vytvořit prostor pro degustátory, adaptovat a reformovat armaňak pro nové trhy a zákazníky. Řada výrobců si tuto příležitost uvědomuje, inovuje a oslovuje širší spektrum zákazníků. Přitom je však vždy kladen důraz na respekt k rodinné tradici. Například značka Maison Gélas uvedla na trh edici „single cask“ armaňaků. Takový armaňak zraje několik let v tradičních francouzských sudech a poté je na několik měsíců až 1 rok uložen v sudech po prémiových sladkých vínech, často v plné síle, bez redukce vodou na tradičních 40 % alk. Francii reprezentují sladká vína typu Jurançon, Pacherenc, Sauternes, z jiných destinací je to sherry či portské. Výsledný armaňak má mnohem pestřejší škálu aroma i chutí a nasládlý závěr. Například po zrání v sudu po Jurançonu ucítíme nádech medu, kandovaného a exotického ovoce.

Jak říkají Francouzi, výroba těch nejlepších armaňaků je „un travail de longue haleine“: musíte mít vytrvalost maratonského běžce.

MIXOLOGIE A SERVIS

Po chuťové stránce prospívá armaňaku delší vyzrávání, které přináší tóny ovoce (často sušené švestky), dále pak bylinné, kořenité i zemité tóny. Některé armaňaky mohou stylově připomínat whisky. Inovativní destiláty vyráběné metodou single cask mohou nabízet tóny třešní, višní nebo medu a exotického ovoce. Košaté spektrum aroma a chutí předurčuje armaňak k širokému využití v mixologii. Nováček blanche armagnac (bílý armaňak) je skvělý jako báze pro koktejly, on ice či namražený. Je vhodným doprovodem k ústřicím a uzenému lososu. Základní armaňak typu VS či 3* je typický zlatavou barvou s oranžovými odlesky. V aroma dominuje ovoce, dřevité tóny a jemné koření. Chuť je výraznější, pikantní a hřejivá. U kategorie VSOP přechází zlatá v barvu mědi. Aroma upomíná na kandované či macerované ovoce, jemnější dřevité tóny a výraznější koření. Chuť se prodlužuje. U vyšších kategorií XO a Hors d’Age je barva od měděné do mahagonové. V silném aroma se objevují tóny švestek, sušeného ovoce, oříšků, koření a vanilky. Chuť je plná, vyvážená, s dlouhým závěrem. Nejušlechtilejší charakter typu Hors d’Age představují tóny rancia, vlašských ořechů, madeiry, sherry, lanýžů, karafiátů, glazury a vosku. Pro správný požitek z armaňaku v čisté podobě je nutný kvalitní servis do skla, které mu umožní rozvinout jeho aroma. Ideální jsou skleničky ve tvaru tulipánu. Důležité je také nápoj správně vychutnávat. První setkání s armaňakem je v nose. Kvůli aromatické síle armaňaku je dobré držet skleničku pár centimetrů od nosu. První přičichnutí bude výraznější, druhé přinese jemnější buket kandovaného ovoce a koření. Důležité je zahřívání skleničky v dlaních. Nahřívání skla pro servis armaňaku je již minulostí. Naopak trendem je velmi mladé armaňaky (kategorie VS a 3* a blanche) servírovat nachlazené či s kostkou ledu. Při prvním doušku armaňaku se doporučuje vzít si do úst jen malé množství; až s druhým douškem přichází ten správný požitek: nejprve ucítíme sladkost, kterou jemně přelije teplo z alkoholu, a pak celkový buket. Kvalitní armaňak poznáte tak, že i v prázdné skleničce vám po zahřátí v dlani zůstávají jemná aroma koření, vanilky a rancia.

Další zajímavosti nejen o armaňaku najdete v BARLIFE č. 72, který můžete objednávat on-line. 

Ochutnali jsme za vás: Bezkofeinová káva

Bezkofeinová káva se získává z běžných zrn arabiky, u nichž byl obsah kofeinu přirozeným procesem snížen na méně než 0,1 %. Používají se k tomu různé metody: Swiss Water využívá horkou vodu a uhlíkové filtry a zachovává čistý chuťový profil bez použití chemie; metoda CO₂ pracuje se superkritickým oxidem uhličitým, který selektivně navazuje kofein a šetrně ho odstraňuje; a kolumbijská specialita Sugar Cane EA využívá přírodní etylacetát z cukrové třtiny, díky čemuž si káva často uchovává sladší, ovocnější charakter. Z kávy, která dříve působila spíš nevýrazně, je dnes decaf s plným chuťovým profilem a komplexní aromatikou, a to díky moderním metodám i pečlivému výběru původu. V našem redakčním testu jsme se zaměřili na české pražírny, protože právě ony určují směr domácí kávové scény a ukazují, že i u nás lze najít decaf na špičkové úrovni. Jako původ jsme zvolili Kolumbii. Nejen proto, že je třetím největším producentem arabiky na světě, ale především kvůli místní infrastruktuře pro dekofeinizaci, která umožňuje stabilní kvalitu a pestrou paletu chuťových profilů. Ochutnávali jsme je výhradně na filtru, tedy v přípravě, která nejlépe odhaluje čistotu, jemné nuance i texturu kávy.

Kateřina Handlová: Věřím, že všechno má nějaký smysl

Kreativní ředitelka sklárny Rückl, držitelka ceny Czech Grand Design 2024, designérka, která navrhla mimo jiné medaile pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji. Významné pozice, tituly, superlativy, za kterými se skrývá nejen vynikající umělkyně, ale především citlivá žena s otevřenou myslí, láskou ke sklářskému kraji i vášní pro hokej.

Rozhovor: Renato „Tato“ Giovannoni

Z Buenos Aires vytvořil globální barový fenomén. Renato „Tato“ Giovannoni je barman, podnikatel a vizionář, který vrátil Argentině její koktejlovou identitu a zároveň ji otevřel světu. Jeho Florería Atlántico patří k nejlepším barům planety, vlastní gin Príncipe de los Apóstoles spojuje tradici s inovací a nová destilerie v Mendoze ukazuje, že udržitelnost nemusí být jen prázdné slovo. Tato mluví o minulosti i budoucnosti argentinské mixologie s lehkostí člověka, který ví, že největší síla je v kombinaci kořenů, odvahy a schopnosti snít dál.

Koktejly: Vrstvy nostalgie

Nostalgický koktejl se neohlíží za minulostí jako za něčím, k čemu bychom se měli vracet. Vychází z klasických struktur, opírá se o rovnováhu a přesnost ověřených starých receptur, ale zároveň chápe, že dnešní barová řeč potřebuje jinou míru komfortu. Alkohol ustupuje, ale stále je součástí kompozice. Kyselina drží napětí, aniž se vnucuje. Sladkost je přesná a funkční. Vše je čistší, lehčí, současnější. Kde dříve nastupovaly likéry, dnes přichází cordia ly, redukce nebo fortifikovaná vína. Výsledná textura nevzniká náhodou, ale přesnou prací s ledem, technikou, teplotou či ředěním. Sklenice tu není proto, aby byla hezká, ale protože tvar určuje aroma i celkový prožitek. Vše má svůj důvod a své místo. Téma podzimního Inspiromatu nemá být o sentimentálním návratu, ale o přesném a uvědomělém přeložení osobní paměti do současné barové řeči. Čtyři námi vybraní barmani, kteří dostávají prostor na následujících stránkách, vycházejí z vlastního zážitku a nechávají ho znovu vzniknout jako nový originál s rodokmenem, který je cítit v každé vrstvě.

Podnik: Co přineslo léto

Letošní podzimní úroda podniků bude patrně velmi plodná. Než ale chystané novinky dozrají, pojďme si připomenout čerstvě otevřené koncepty, do kterých můžete vyrazit už teď. Kromě níže zmíněných vyvolal o prázdninách rozruch pop-up Kamily „Kamu“ Rundusové ve Vile Kajetánka, na Národní otevřel Bar and Books, skupina Together se rozšířila o pardubickou restauraci Struhadlo a milovníky sendvičů potěšilo bistro bbred.

Foodpairing: Dialog chutí

Párování jídla a koktejlu není jen hledáním shody chutí. Je to dialog dvou světů, které se mohou doplňovat, vyvažovat nebo překvapovat kontrastem. Tentokrát se do společného rozhovoru pustili šéfkuchař Jirka Červený a šéfbarman Jiří Vošahlík. Každý přináší jiný pohled a jinou zkušenost, ale oba spojuje přesnost, cit pro celek i nakažlivé nadšení pro práci, které se nedá předstírat. Výsledkem je menu s koktejly, které nejsou jen efektní na první dojem, ale zůstávají v paměti i po posledním doušku.

Foodpairing: Bez překladu

Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.

Barevný svět Gréty Kušnírové

Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Koktejly: Jiskra agáve

Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.

Podnik: Všechny chutě světa

Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Koktejly: Síla jednoduchosti

Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.

Foodpairing: Pod hladinou

Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.

Novoroční nadělení

Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.

Michaela Doležalová: Za světlem

Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.

Drinkologie: Tři prázdné stránky - Fish House Punch

„Nikdo přesně neví, kde, kdy nebo kdo vynalezl punč,“ píše hned zpočátku své knihy Punch koktejlový historik David Wondrich. Nelze na nikoho jasně ukázat prstem, spíše můžeme historii jen skládat jako jednotlivé kousky mozaiky. Přesto nalezneme i takové zástupce této skupiny nápojů, u nichž můžeme být relativně konkrétní. Například se můžeme zatoulat do pánského klubu, kde ústředním tématem není politika ani jiné společenské či kulturní záležitosti, nýbrž rybaření a v prvé řadě hlavně pití punče. Kde se tedy vzal onen pravděpodobně nejslavnější punč všech dob? Z čeho se skládal a koho ohromil?

Martin Žampach: Design, jako když tiskne

V poslední dekádě se zaměřil na využití 3D tisku. Baví ho zkoumat a rozvíjet možnosti aditivních technologií, v nichž vidí velký potenciál do budoucna. Odjakživa tíhnul k práci s materiály beze zbytku, přičemž pro něj hrají klíčovou roli udržitelnost a lokálnost. Povídali jsme si s průmyslovým designérem Martinem Žampachem.

Koktejly: Vstupte do světa umami

Umami – pátá chuť, povyšující nejen pokrmy, ale i koktejly na zcela novou úroveň. Zkuste si vybavit ten bohatý, lahodný pocit, který se vám rozlije po jazyku, když ochutnáte dobře vyzrálý sýr nebo šťavnatý steak. A teď si představte, že tento pocit můžete zakusit i ve sklenici. Umami koktejly nejsou jen hrou s chutí – jsou o vytváření překvapivé a okouzlující hloubky a komplexity. A právě v této oblasti se rodí malá tajná zbraň moderní mixologie – umami přísady jako miso, houby či dokonce uzené maso se stávají hvězdami barmanského umění. Speciálně připravené bittery nebo umami ingredience aktivují naše glutamátové receptory, a vytvářejí tak vyváženější a uspokojivější chuťový zážitek. V čele této revoluce stojí inovativní výtvory předních barmanů, jako je Truffle Martini v newyorském baru Dante, které obsahuje vodku infuzovanou lanýži a omáčku z lanýžového oleje, nebo kouřový twist Shiitake Negroni z londýnského Tayēr + Elementary, který se nese v duchu shiitake-infuzovaného Campari. Zimní inspiromat vám představí čtyři barmany, čtyři drinky a jedno téma: umami koktejl.

Rumové destinace: Mauricius

Mauricius, oficiálně Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu proslulý nejen svými nádhernými plážemi a bujnou vegetací, ale také výrobou kvalitního rumu. Ostrov se nachází asi 2 000 km od jihovýchodního pobřeží Afriky. Leží východně od Madagaskaru, je součástí souostroví Maskarény a má přibližně 1,2 mil. obyvatel. 


Foodpairing: 1 + 1 = 3

Párování jídla a nápojů je především uměním, nikoliv vědou. Úspěch v této oblasti nemusí být vždy okamžitě zřejmý; spíše vychází z experimentování a hledání té správné cesty. Moderní česká gastronomie, která se neustále vyvíjí, přináší řadu nových možností, jak překročit tradiční normy, a to jak na poli kulinářském, tak barmanském. Stále však obecně platí, že klíčovým prvkem, který ovlivňuje naše chuťové vnímání, je aroma. Lidský čich dokáže rozpoznat více než 10 000 různých vůní a při párování pokrmu a nápoje může být aroma, které vnímáme v drinku, rozhodující pro to, jak vnímáme chuť samotného jídla. Na našem vzrušujícím experimentu se tentokrát podíleli šéfkuchař Mirek Vykysalý z restaurace Ūvoz a barman Jan Budil z baru Forbína, z jejichž spolupráce vzešlo tříchodové menu povýšené o originální koktejly. A vy si to nenechte ujít: 1 (jídlo) + 1 (drink) = 3 (nová hodnota).

Rozhovor: John Gakuru

John Gakuru je osobnost, která zanechala stopu na několika kontinentech. Ve světě lihovin jej považují za skutečnou autoritu. Jeho životní cesta je příběhem neúnavného průkopníka: začala v Keni, pokračovala v Anglii i přes Austrálii a nedávno ho zavedla až do Los Angeles. Od svých začátků jako manažer prestižního baru LAB v londýnském Soho, kde byl svědkem znovuzrození klasických koktejlů, až po roli globálního ambasadora brazilské značky Sagatiba Cachaça, se Johnovi podařilo z malých výrobců vytvořit celosvětově uznávané značky. Dnes je též spoluzakladatelem společnosti Coruscent Co., která se zaměřuje na zlepšování míst a produktů, s nimiž přichází do kontaktu. V našem rozhovoru s námi John sdílel své jedinečné zážitky, hluboké znalosti a vizi budoucnosti lihovarnictví, kterou sám pomáhá utvářet.

Koktejly: Kávová kolekce

Pro mnoho z nás představuje káva neodmyslitelnou součást našich každodenních rituálů. Ať už si tedy vychutnáváme ranní šálek, nebo relaxujeme s kávou po večeři, její chuť nás provází celým dnem. Kromě tradičního podávání však káva exceluje i v kreativních koktejlech. Přestože byla objevena před více než 900 lety v Etiopii, první skutečně proslulý kávový koktejl Irish Coffee vznikl podle známého příběhu až ve 40. letech v rukou Joea Sheridana, mladého kuchaře z irského pobřeží. Kombinace kávy a alkoholu nabízí nespočet variací. Whisky a rum se nejlépe pojí s tmavou kávou a silnými chutěmi, zatímco gin a tequila ladí s jemnějšími, květinovými tóny. Možností je tedy mnoho, ale při tvorbě kávového koktejlu je klíčové dodržovat jednu zásadní radu: nikdy nepoužívejte více alkoholu než kávy a držte se poměru jedna ku jedné. Žádná složka tak nepřebije tu druhou. Inspiraci nemusíte ani tentokrát hledat daleko – tři námi vybraní barmani a jeden barista se vám představí právě prostřednictvím svých originálních kávových výtvorů.

Drinkologie: Smrtící životabudič - Corpse Reviver #2

Představte si dobu, kdy neexistovaly žádné aspiriny, brufeny, vyprošťováky či jiné šumivé nápoje s extra obsahem vitamínu C. Lidé přirozeně hledali zaručený lék na kocovinu, zvlášť pokud předešlý večer vypili láhev šampaňského. Oněch kombinací, které měly přinášet jednoznačnou úlevu, byste našli celou řadu. Například Antifogmatic vás zbavil pomyslné mlhy předešlého dne, Eye-opener vám spolehlivě vyčistil zrak, Morning Glory zase proměnil zdánlivě nepříjemné ráno v radostnou událost. A právě vedle nich stojí celá kategorie nápojů, která dovede zažehnout jiskru dokonce v už vyhaslém těle.

Foodpairing: Umění kontrastu a harmonie

Už jste se někdy zamýšleli nad tím, proč některé ingredience tvoří dokonalou harmonii, zatímco jiné se k sobě nehodí? Tajemství tkví ve společných aromatech, která spojují chutě do jedinečného celku. Překvapivě je totiž až 80 % našeho chuťového zážitku utvářeno právě čichem. Úspěšné párování spočívá v nalezení rovnováhy mezi jednotlivými složkami koktejlu a chutěmi připravovaného pokrmu. Zpravidla totiž pozvedne zážitek z obou, a právě proto má smysl se o něj pokoušet! Ať už pořádáte brunch, nebo formální večeři, ujistěte se, že každé sousto a doušek jsou dokonale spárovány. Výsledný dojem na hosta za to stojí a možná bude důvodem k jeho další návštěvě. Tentokrát vás vezmeme na cestu za hledáním vyvážených kombinací, na níž se pod vedením šéfbarmana Jana Jančara a šéfkuchaře Michala Horvátha snoubí tříchodové menu s nejen vizuálně promyšlenými koktejly.

Větrník, nebo pivo?

Úroda nových podniků zasáhla v posledních měsících spíše Prahu. Vinohrady se tak pyšní asijským bistrem Mi I’m, v centru otevřela italská restaurace Farina a Letná se může chlubit tapas barem Tapárna. A také jsme se dočkali otevření koktejlového baru Forbína! Z níže uvedených novinek pak vyplývá, že sladkého a piva není nikdy dost. Čemu dáte přednost?

Rumové destinace: Venezuela

Venezuela, celým názvem Bolívarovská republika Venezuela, se rozkládá na severním pobřeží Jižní Ameriky. Skládá se z pevniny a řady ostrovů v Karibském moři. Při své třetí cestě do Ameriky zde v roce 1498 přistál Kryštof Kolumbus, přesněji v deltě řeky Orinoko. V současnosti by mohla být turistickým rájem, ale zemi sužují významné ekonomické problémy. Naštěstí se zde i tak vyrábí výborný rum.

Koktejly: Na low-no scéně

Životní styl se v čase proměňuje stejně tak, jako se mění móda, technologie a společenské normy. Dnes k preferencím stále větší skupiny lidí patří zdravý způsob života, udržitelnost a minimalismus. Počet spotřebitelů, kteří abstinují nebo omezují konzumaci alkoholu, roste, mileniálové pijí méně než tzv. baby boomers nebo generace X. Tato skutečnost se samozřejmě promítá do koktejlových menu úspěšných barů a restaurací. Dnešní „low-no“ koktejly jsou vyráběny se stejnou péčí a pozorností jako jejich alkoholické protějšky. Už dávno nejde o přeslazené nápoje plné džusu a cukru! Existuje naštěstí mnoho možností, jak zaplnit mezeru, která zbyde, když se z rovnice odstraní alkohol. Navíc tyto nápoje plní v podniku důležitou roli. Snižují tzv. fear of missing out neboli strach, že vám něco uteče, a umožňují zákazníkům vynechat alkohol bez společenského tlaku. Pokud vám trend low & no dosud unikal, vězte, že toto je teprve začátek.