Rumové destinace: Venezuela
Září 1, 2024
Venezuela, celým názvem Bolívarovská republika Venezuela, se rozkládá na severním pobřeží Jižní Ameriky. Skládá se z pevniny a řady ostrovů v Karibském moři. Při své třetí cestě do Ameriky zde v roce 1498 přistál Kryštof Kolumbus, přesněji v deltě řeky Orinoko. V současnosti by mohla být turistickým rájem, ale zemi sužují významné ekonomické problémy. Naštěstí se zde i tak vyrábí výborný rum.
Venezuela představovala v 50. letech čtvrtou největší ekonomiku na světě, a to díky nejrozsáhlejším nalezištím ropy na světě. Od roku 1998, kdy se k moci dostal komunistický diktátor Hugo Chávez a v roce 2013 pak jeho nástupce Nicolás Maduro, se však hospodaření země zhoršovalo a teď je Venezuela na západní polokouli po Haiti druhou nejchudší zemí s obrovskou inflací. Podle dat z roku 2017 má Venezuela něco přes 30 milionů obyvatel, ale odhaduje se, že kvůli politické a ekonomické situaci uprchly miliony lidí.
Kolumbus ve svém dopise španělskému králi napsal, že objevil ráj na zemi. Jméno státu je španělskou zdrobnělinou názvu Venezia, tedy Malé Benátky. V roce 1522 započala španělská kolonizace založením první trvale obývané evropské osady na jihoamerickém kontinentu. Nacházela se v dnešním městě Cumaná. Domorodí kasikové postupně vymírali a byli nahrazováni africkými otroky.
Nezávislost na Španělsku byla vyhlášena v roce 1811. Další desítky let se ovšem země zmítala ve vojenských převratech a občanských válkách. Venezuela byla významným exportérem cukru, ale jeho význam značně klesl, jakmile byla v roce 1922 objevena ropná ložiska. Až do 60. let 20. století ekonomika díky ropě rostla, s ropnou krizí v 80. letech však přišel politický i ekonomický rozklad a obrovská inflace.
Historie rumu
Jakožto španělská kolonie měla Venezuela v 18. století zakázaný export rumu. V polovině 19. stol. začali do země přicházet osadníci z francouzské Korsiky, kteří s sebou přinesli své destilační technologie.
Koncem 19. stol. začaly vznikat slavné místní rumové značky – Ron Carupano a Santa Teresa, dále v roce 1938 zahájilo produkci Pampero. V 60. letech 20. století byli hlavními hráči Licorerias Unidas (následně Destilerías Unidas neboli DUSA), Industrias Pampero a Hacienda Santa Teresa. V 70. letech začalo ve Venezuele vyrábět i Bacardi. Deset let tento producent spolupracoval s firmou Santa Teresa. Konzumace rumu byla na vzestupu, v 80. letech dokonce jedna z nejvyšších na světě.
Cukrová třtina se pěstovala především v úrodném údolí Aragua, které bylo schopno vyprodukovat na 1 milion tun třtiny ročně. Produkce se však po znárodňování komunistickou vládou výrazně snížila a podle odhadů v současností nedosahuje ani 20 procent původních rozměrů. Situace je tak kritická, že Venezuela musí většinu cukru do země dovážet, přestože má v podstatě ideální klimatické i geografické podmínky pro pěstování cukrové třtiny.
Současnost
Rum se ve Venezuele vyrábí především z melasy a medu z cukrové třtiny. Na rozdíl od ostatních latinských producentů se zde nevzdali používání destilačních kotlíků a kombinují je s destilačními kolonami. Výsledné rumy pak většinou tvoří blendy destilátů z kotlíku a kolony. Ke staření se často používá systém solera s výrazným doslazováním.
Podle místního zákona, který platí už od roku 1954, musí rum zrát v sudech minimálně po dobu 24 měsíců, aby se výsledný produkt mohl jmenovat Venezuelan rum. Od roku 2020 v EU platí ochranné označení původu DOC Ron de Venezuela.
Venezuela má celkem tři producenty, kteří destilují, staří, lahvují a prodávají rum pod vlastní značkou:
Destilerías Unidas (DUSA) – Diplomático
Santa Teresa – Santa Teresa
Destilería San Javier – Veroes
Část nadnárodního konglomerátu Diageo Venezuela vlastní velké značky Pampero a Cacique. Pampero v roce 1991 koupila společnost United Distillers, což byl formální předchůdce Diageo. Značku Cacique patřící pod Licorerias Unidas vlastnila z větší části společnost Seagram’s, kterou v roce 2002 převzalo právě Diageo.
DOC Ron de Venezuela zahrnuje tyto značky rumu: Calazán, Carúpano, Bodegas 1800, Veroes, Bucare, Cañaveral, Cacique, Caballo Viejo, Santa Teresa, Pampero, Quimera, Barrica, Diplomático, Estelar, Ocumare a Roble Viejo.
Řadu z těchto značek vlastní producenti, kteří neprovádí samotnou destilaci, ale nakupují rum od ostatních palíren, což je běžný obchodní model. My se dále zaměříme především na společnosti DUSA a Santa Teresa.
Destilerías Unidas (DUSA)
Diplomático je v našich končinách bezesporu nejznámější značka venezuelského rumu. Jeho výrobce DUSA patří (spolu s DDL z Guyany) k nejvariabilnějším palírnám na jihoamerickém kontinentu. Kromě obligátní kontinuální destilační kolony pro lehké rumy zde najdete i dva klasické double retort pot stilly na výrobu těžkých rumů a unikátní batch kettle still pro středně těžké rumy.
Batch kettle vypadá trošku jako kotel z parní lokomotivy a je v rumové produkci skutečnou zvláštností, obvykle se totiž používá v Severní Americe na výrobu whiskey. Sem se dva tyto přístroje dostaly díky kanadské společnosti Seagram’s, která palírnu dříve vlastnila a technologii zde zavedla. První z kotlů má kapacitu 60 tisíc litrů a druhý 45 tisíc litrů. Uprostřed horní části velkého podélného kotle se nachází „malý kotlík“. Páry, které vypouští, pokračují potrubím do rektifikační kolony. Jde tedy o hybridní destilační zařízení. Výsledný destilát dosahuje síly přes 90 procent alkoholu, ale má mít podstatně více aromatických látek než klasický kolonový destilát.
DUSA má ve svých dvaceti skladech uloženo na 300 tisíc sudů s rumem. Většinu tvoří sudy po bourbonu, ale najdeme zde i sudy po sherry a po dalších vínech. Jedná se tak patrně o jedny z největších zásob rumu vůbec. Výsledné rumy jsou nejčastěji blendy jednotlivých typů rumů, ale můžeme se setkat i s Diplomático Distillery Collection, v rámci níž lze ochutnat jednotlivé typy rumů samostatně a bez přidaného cukru.
Značku Diplomático koupila v říjnu 2022 americká společnost Brown-Forman. Ta mimo jiné vlastní i Jack Daniel's Tennessee Whiskey, která díky této akvizici vstoupila do světa prémiových rumů.
Hacienda Santa Teresa (HST)
Značku založil potomek německého imigranta Gustavo Julio Vollmer Ribas v roce 1896. Koupil plantáž a začal pěstovat cukrovou třtinu, následně pořídil destilační zařízení a roku 1909 si registroval značku Ron Santa Teresa. V roce 1978 vznikla ve spolupráci s Bacardi moderní vícesloupová palírna. Bacardi roku 1981 ukončilo svoje aktivity ve Venezuele, a tak se palírna dostala plně pod kontrolu HST. Potomci Vollmerovy rodiny (5. generace) jsou stále majiteli palírny. Kolem roku 2000 hrozil společnosti bankrot, ale díky restrukturalizaci se jí podařilo přežít a v roce 2017 se obnovila i jejich spolupráce s Bacardi, které se stalo jejich globálním distributorem.
Část melasy se dováží z blízkého cukrovaru, který také patří do rodinné skupiny. Destilují zde dva typy rumů – těžký a lehký. Tomu odpovídá i délka fermentace: pro lehký rum stačí krátká 14hodinová, v případě těžkých rumů trvá fermentace až dva týdny. Těžký rum prochází pouze jednou destilační kolonou a má sílu 75 procent, zatímco lehký prochází všemi čtyřmi kolonami a má sílu 95 procent. Destilačním zařízením proteče 80 tisíc litrů denně. Destiláty se v závěru zředí a uloží do sudů, kde se samostatně staří po dobu minimálně dvou let.
V roce 1988 byl v palírně nainstalován i menší pot still, který produkuje rum pro vlajkový produkt palírny Santa Teresa 1796. Jde o staření metodou solera v 540 sudech z francouzského dubu, které běží nepřetržitě od roku 1992. Rumy ve spodní části solery se pohybují ve stáří mezi 4 a 34 lety. HST má k celkem dispozici 21 skladišť, která uchovávají na 100 tisíc sudů.
Závěr
Venezuela je, bohužel, tragickou ukázkou toho, kam se může kdysi úspěšná země dostat, když se jí zmocní diktátoři. Dnes je až s podivem, že se místním palírnám stále ještě daří v tomto zoufalém hospodářském prostředí produkovat kvalitní rum.
Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 114. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.
Ochutnali jsme za vás: Bezkofeinová káva
Bezkofeinová káva se získává z běžných zrn arabiky, u nichž byl obsah kofeinu přirozeným procesem snížen na méně než 0,1 %. Používají se k tomu různé metody: Swiss Water využívá horkou vodu a uhlíkové filtry a zachovává čistý chuťový profil bez použití chemie; metoda CO₂ pracuje se superkritickým oxidem uhličitým, který selektivně navazuje kofein a šetrně ho odstraňuje; a kolumbijská specialita Sugar Cane EA využívá přírodní etylacetát z cukrové třtiny, díky čemuž si káva často uchovává sladší, ovocnější charakter. Z kávy, která dříve působila spíš nevýrazně, je dnes decaf s plným chuťovým profilem a komplexní aromatikou, a to díky moderním metodám i pečlivému výběru původu. V našem redakčním testu jsme se zaměřili na české pražírny, protože právě ony určují směr domácí kávové scény a ukazují, že i u nás lze najít decaf na špičkové úrovni. Jako původ jsme zvolili Kolumbii. Nejen proto, že je třetím největším producentem arabiky na světě, ale především kvůli místní infrastruktuře pro dekofeinizaci, která umožňuje stabilní kvalitu a pestrou paletu chuťových profilů. Ochutnávali jsme je výhradně na filtru, tedy v přípravě, která nejlépe odhaluje čistotu, jemné nuance i texturu kávy.
Kateřina Handlová: Věřím, že všechno má nějaký smysl
Kreativní ředitelka sklárny Rückl, držitelka ceny Czech Grand Design 2024, designérka, která navrhla mimo jiné medaile pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji. Významné pozice, tituly, superlativy, za kterými se skrývá nejen vynikající umělkyně, ale především citlivá žena s otevřenou myslí, láskou ke sklářskému kraji i vášní pro hokej.
Rozhovor: Renato „Tato“ Giovannoni
Z Buenos Aires vytvořil globální barový fenomén. Renato „Tato“ Giovannoni je barman, podnikatel a vizionář, který vrátil Argentině její koktejlovou identitu a zároveň ji otevřel světu. Jeho Florería Atlántico patří k nejlepším barům planety, vlastní gin Príncipe de los Apóstoles spojuje tradici s inovací a nová destilerie v Mendoze ukazuje, že udržitelnost nemusí být jen prázdné slovo. Tato mluví o minulosti i budoucnosti argentinské mixologie s lehkostí člověka, který ví, že největší síla je v kombinaci kořenů, odvahy a schopnosti snít dál.
Koktejly: Vrstvy nostalgie
Nostalgický koktejl se neohlíží za minulostí jako za něčím, k čemu bychom se měli vracet. Vychází z klasických struktur, opírá se o rovnováhu a přesnost ověřených starých receptur, ale zároveň chápe, že dnešní barová řeč potřebuje jinou míru komfortu. Alkohol ustupuje, ale stále je součástí kompozice. Kyselina drží napětí, aniž se vnucuje. Sladkost je přesná a funkční. Vše je čistší, lehčí, současnější. Kde dříve nastupovaly likéry, dnes přichází cordia ly, redukce nebo fortifikovaná vína. Výsledná textura nevzniká náhodou, ale přesnou prací s ledem, technikou, teplotou či ředěním. Sklenice tu není proto, aby byla hezká, ale protože tvar určuje aroma i celkový prožitek. Vše má svůj důvod a své místo. Téma podzimního Inspiromatu nemá být o sentimentálním návratu, ale o přesném a uvědomělém přeložení osobní paměti do současné barové řeči. Čtyři námi vybraní barmani, kteří dostávají prostor na následujících stránkách, vycházejí z vlastního zážitku a nechávají ho znovu vzniknout jako nový originál s rodokmenem, který je cítit v každé vrstvě.
Podnik: Co přineslo léto
Letošní podzimní úroda podniků bude patrně velmi plodná. Než ale chystané novinky dozrají, pojďme si připomenout čerstvě otevřené koncepty, do kterých můžete vyrazit už teď. Kromě níže zmíněných vyvolal o prázdninách rozruch pop-up Kamily „Kamu“ Rundusové ve Vile Kajetánka, na Národní otevřel Bar and Books, skupina Together se rozšířila o pardubickou restauraci Struhadlo a milovníky sendvičů potěšilo bistro bbred.
Foodpairing: Dialog chutí
Párování jídla a koktejlu není jen hledáním shody chutí. Je to dialog dvou světů, které se mohou doplňovat, vyvažovat nebo překvapovat kontrastem. Tentokrát se do společného rozhovoru pustili šéfkuchař Jirka Červený a šéfbarman Jiří Vošahlík. Každý přináší jiný pohled a jinou zkušenost, ale oba spojuje přesnost, cit pro celek i nakažlivé nadšení pro práci, které se nedá předstírat. Výsledkem je menu s koktejly, které nejsou jen efektní na první dojem, ale zůstávají v paměti i po posledním doušku.
BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou
Bar Convent Berlin má od letošního roku novou programovou ředitelku. Stala se jí Priyanka Blah, která dlouhodobě působí na mezinárodní barové scéně. V rozhovoru prozrazuje, co pro ni BCB znamená, jaká témata chce do programu přinést a proč považuje vzdělávání mladých barmanů za klíčové pro budoucnost oboru.
BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí
Bar Convent Berlin patří k nejvýznamnějším platformám barového a nápojového průmyslu. Každý rok nabízí prostor pro setkávání, sdílení zkušeností a určování trendů. V roce 2025 přichází s novinkou nazvanou Working Wednesday, která je věnována budoucnosti oboru, mladé generaci a novým obchodním příležitostem.
Foodpairing: Bez překladu
Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.
Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu
Václav Lednický, který působí v kávové branži přes dvacet let a řídí české zastoupení Julius Meinl Coffee, měl možnost zúčastnit se v Hondurasu konference Fairtrade Coffee Forum a soutěže Golden Cup, zaměřené na ocenění nejlepších Fairtrade káv od malých producentů ze Střední Ameriky a Mexika. V rozhovoru popisuje své dojmy z degustací, organizace i kulturních zážitků.
Tiché volání o pomoc
V provozu nebývá čas si všimnout, že už je někomu těžko. Co pomáhá, když dojdou síly. Za úsměvem obsluhy, za dokonalým servisem a energií, která drží podnik v chodu do pozdních nočních hodin, se často skrývá únava, napětí i vnitřní prázdno. V gastronomii je běžné fungovat na hraně vlastních sil. S úsměvem zvládat dvanáctihodinové směny, střídat denní a noční režim, přepínat mezi tlakem, stresem a očekáváním bezchybného výkonu. Jen málokdy je prostor se zastavit. A když už to dál nejde, přichází vyčerpání, nespavost, úzkost. Nebo návyk. Alkohol, stimulanty, něco na uvolnění. Ne vždy jde hned o závislost, často je to jen tiché volání o pomoc.
BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně
Od 6. do 8. října se berlínské výstaviště opět promění v místo, kde se setká mezinárodní barová komunita. Bar Convent Berlin 2025 slibuje nové formáty, čerstvé podněty i prostor pro navazování kontaktů a potvrzuje tak svou pozici jedné z nejvýznamnějších událostí světového nápojového průmyslu.
Drahá? Káva nikdy nebyla levnější
Ceny arabiky se dostaly na nejvyšší úroveň v historii kávové burzy. V uplynulém roce se tato věta objevila snad ve všech kávových i nekávových médiích. Často se ve spojení se zdražováním kávy skloňují témata jako klimatické výkyvy v Brazílii, americká cla, nebezpečná situace v Rudém moři nebo evropská regulace proti odlesňování. Jenže – je káva skutečně drahá?
Barevný svět Gréty Kušnírové
Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.
Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým
V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.
Vady vína od korku po myšinu
Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.
Koktejly: Jiskra agáve
Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.
Podnik: Všechny chutě světa
Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.
Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě
Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?
Nečekaná hloubka fazole tonka
Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.
Německá pivní invaze do Ameriky
Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.
Káva: Regenerativní zemědělství
Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.
Anna Štajglová: Vlněný Masopust
Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.
Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku
V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.
Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína
Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.
Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu
Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.
Koktejly: Síla jednoduchosti
Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.
Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo
Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.
Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí
V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.
Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším
Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.