Rumové destinace: Mauricius
Mauricius, oficiálně Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu proslulý nejen svými nádhernými plážemi a bujnou vegetací, ale také výrobou kvalitního rumu. Ostrov se nachází asi 2 000 km od jihovýchodního pobřeží Afriky. Leží východně od Madagaskaru, je součástí souostroví Maskarény a má přibližně 1,2 mil. obyvatel.
Mauricius je vulkanického původu a jeho krajina je velmi rozmanitá. Nacházejí se zde sopečné hory dominující centrální části ostrova, plodné nížiny ideální pro pěstování cukrové třtiny a tropické lesy, které hostí mnoho endemických druhů rostlin a zvířat. Díky této rozmanitosti je Mauricius přírodní ráj s výhodnými podmínkami pro zemědělství, což hrálo klíčovou roli v rozvoji jeho rumového průmyslu.
Mauricius neměl žádné původní obyvatele, čímž je mezi mnoha jinými ostrovy unikátní. Prvními známými návštěvníky byli ve středověku arabští námořníci, kteří ostrov nazvali „Dina Arobi". Evropská kolonizace začala až v 16. století, kdy portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas ostrov objevil a začal ho mapovat. Nizozemci byli prvními, kteří na Mauriciu v roce 1638 založili trvalou osadu a pojmenovali ostrov podle prince Mořice Nasavského.
Nizozemci také na ostrov přinesli cukrovou třtinu, a ta se následně stala jeho základní plodinou. Přesto jejich kolonie trpěla problémy s nedostatkem zdrojů a s odolností vůči klimatu, a proto se v roce 1710 rozhodli ostrov opustit.
V roce 1715 převzali Mauricius Francouzi, kteří ho přejmenovali na „Île de France“ a začali s intenzivnějším zemědělstvím, včetně cukrové třtiny. V této době se Mauricius stal klíčovým přístavem pro obchodní cesty mezi Evropou, Afrikou a Asií.
Roku 1810 se ostrov dostal pod britskou nadvládu. Britové obnovili původní název „Mauricius“ a během své správy podporovali rozvoj plantážnického hospodářství. Britové navíc přivedli velký počet pracovníků z Indie, a ti se stali klíčovou silou právě při práci na plantážích.
Mauricius zůstal primárně plantážní kolonií Spojeného království až do vyhlášení nezávislosti v roce 1968. Dne 12. března 1992, tedy dvacet čtyři let po vyhlášení nezávislosti, byl Mauricius prohlášen republikou. V současnosti je Mauricius hodnocen jako nejkonkurenceschopnější a jedna z nejrozvinutějších ekonomik v africkém regionu.
Historie výroby rumu
Výroba rumu na Mauriciu začala v 18. století, kdy byla na ostrov přivezena cukrová třtina. Zpočátku byl rum vedlejším produktem cukrovarnictví, zejména v období francouzské nadvlády. Během britské správy se výroba rumu soustředila především na melasu, což přetrvalo až do 21. století.
Až do roku 2006 byla totiž výroba rhum agricole na Mauriciu zakázána. Tento zákaz měl kořeny v koloniální minulosti ostrova a v ekonomických zájmech souvisejících s exportem cukru, který byl pro ekonomiku Mauricia klíčový. Ostrov byl součástí Commonwealthu a měl dlouhodobé závazky vůči Spojenému království a dalším členským zemím, což zahrnovalo preferenční obchodní dohody týkající se cukru.
Současná produkce
Mauricius nabízí bohatou škálu rumů vyráběných jak z melasy, tak z čerstvé šťávy cukrové třtiny známé jako rhum agricole. Rumy založené na melase bývají plné a robustní, s hlubšími tóny koření a karamelu. Agricole rumy jsou naopak známé svou svěží chutí s travnatými a ovocnými tóny.
Tropické klima ostrova zrychluje proces zrání, andělská daň se pohybuje mezi 6 až 8 % ročně. Jedním z typických znaků mauricijského rumu je využívání místních surovin. Mnozí výrobci infuzují své rumy vanilkou, kořením a tropickým ovocem. Mauricius klade důraz na udržitelnost ve výrobě rumu, od ekologicky šetrného pěstování cukrové třtiny až po energeticky účinné výrobní procesy.
Významní producenti
Mauricius má šest významných rumových palíren:
Grays Distillery
Grays je jednou z nejstarších (založena 1931) a nejznámějších palíren na ostrově. A je také největší, ročně vyrobí na 6 mil. litrů alkoholu, přičemž část produkce je prodána velkoobchodně a zbytek je použit pro vlastní lahvování. Palírna patří pod velký holding Terra Brands Ltd. a produkuje následující značky:
New Grove – je vlajkovou lodí palírny. Jde o melasový rum, který je stařen nejčastěji v sudech z francouzského dubu. Ale používají se zde také experimentální sudy, např. z moruše nebo z divoké třešně. Do rumu není přidáván cukr.
Lazy Dodo – značka byla uvedena na trh v roce 2016. Název odkazuje na bájného mauricijského ptáka dodo. Tento rum je vyráběn z melasy a je doslazován.
Mauricia - nejnovější značka palírny, jedná se o rhum agricole. Stařená varianta Heritage zraje v sudech z amerického bílého dubu.
Medine Distillery
Medine byla založena v roce 1926 a produkuje single estate rum pod značkou Penny Blue, která byla uvedena na trh v roce 2013 ve spolupráci s legendární britskou společností Berry Bros. & Rudd. Název rumu odkazuje na slavnou poštovní známku Modrý Mauricius. Palírna se nachází na západní straně ostrova a obhospodařuje 3 300 ha cukrové třtiny. Destilace probíhá jak na kontinuální koloně, tak i v kotlíku. Pro zrání jsou používány sudy po koňaku, whisky a bourbonu.
Saint Aubin Distillery
Saint Aubin, založená v roce 1819, leží na jihu ostrova a lze ji označit za single estate, jelikož se zde rum vyrábí z vlastní cukrové třtiny a celý výrobní proces probíhá „pod jednou střechou“. Palírna využívá jak melasu, tak čerstvou třtinovou šťávu, přičemž fermentace trvá 48–72 hodin. Po destilaci na 22patrové koloně nebo v hybridním kotli dosahuje destilát hodnoty 70 až 90 % ABV. Roční produkce činí 60 000 litrů, ale maximální kapacita dosahuje až 300 000 litrů.
Rhumerie de Chamarel
Palírna se nachází v úrodném údolí na jihozápadě ostrova, poblíž známé turistické atrakce Coloured Earths of Chamarel. Je jednou z nejnovějších palíren na ostrově, byla založena v roce 2008. Specializuje se na rhum agricole vyráběný z čerstvé šťávy cukrové třtiny, která se pěstuje přímo na jejich plantážích. Palírna klade důraz na ekologicky šetrné postupy a využívá "field-to-bottle" přístup. Sklizeň je prováděna výhradně ručně a bez vypalování polí. Doba od useknutí rostliny po vylisování je pouze 4 hodiny. Pro destilaci bílého rumu se používá měděná Barbetova kontinuální kolona. Pro dvojitou destilaci rumu se využívají dva 20hl měděné kotle stejného typu, jako se používají při výrobě koňaku. Tento proces je poměrně neobvyklý. Výsledné rumy zrají v sudech po bourbonu, koňaku nebo v sudech z francouzského dubu.
Oxenham Distillery
Rodinná palírna Oxenham Craft Distillery vyrábí rumy pod značkou Bougainville. Jedná se o nejmenší palírnu na Mauriciu, nacházející se v centrální části ostrova. Zdejší rumy jsou vyráběny z melasy a jsou destilovány v hybridním kotli o objemu 400 litrů. Značka Bougainville je pojmenována po Louisi Antoine de Bougainville, slavném francouzském mořeplavci a objeviteli, který jako kapitán uskutečnil v letech 1766–1769 první francouzskou cestu kolem světa.
Labourdonnais Distillery
Distillerie de Labourdonnais se nachází na severu ostrova a byla založena v roce 2006 na místě zaniklé palírny 'Rhumerie des Mascareignes'. Výroba rumu začíná sklizní cukrové třtiny, ze které se získává čerstvá šťáva. Fermentace trvá 35 až 44 hodin. Následuje destilace v kontinuální koloně s celkem 39 patry, kde se získává destilát. Roční produkce destilerie se pohybuje mezi 150 000 a 200 000 litry rumu.
Nezávislé značky
Vedle známých palíren na Mauriciu existují i značky rumu, které neuvádějí přesně, kde se jejich rum destiluje. Mezi tyto značky patří např. Arcane, Emperor, Beach House, Gold of Mauritius, Mauritius Club a Rom Club. Tyto značky často nakupují rum od různých destilerií a následně ho blendují, staří nebo ochucují podle vlastních specifikací.
Závěr
Mauricijské palírny vytvářejí rumy, které odrážejí jedinečný charakter ostrova, od robustních rumů založených na melase po svěží a ovocné agricole rumy. Zdejší produkce si najde fanoušky z řad rumových začátečníků i zkušených znalců.
Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 116. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.
Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty
Hroznový mošt vzniká lisováním čerstvých vinných hroznů a podle české legislativy nesmí projít alkoholickým kvašením. Neobsahuje žádný přidaný cukr, konzervanty ani další aditiva. Je čistý, plný ovocné chuti a jemně pasterizovaný, aby vydržel déle, aniž by přišel o svůj přirozený projev. V tomto redakčním testu jsme se zaměřili na 100% bílé jednoodrůdové mošty z českých vinařství, nefiltrované, bez chemické stabilizace a s přirozeným sedimentem. Ochutnávali jsme je nevychlazené a po důkladném protřepání, jak doporučují samotní vinaři, aby vynikla jejich textura i charakter odrůdy. Vedle běžného popíjení nacházejí tyto mošty možná překvapivě své místo i v moderní mixologii. Díky své přirozené sladkosti a jemné textuře mošt v koktejlech bez problémů zastoupí cukrový sirup, aniž ubírá na chuti nebo čistotě výsledného drinku. Skvěle fungují v kombinaci s fermentovanými toniky, bylinnými cordialy nebo suchým vermutem. V rukou barmana tvoří nejen sladkou složku, ale přidávají i hloubku a šťavnatý akcent. Mošt navíc snadno proměníte v domácí shrub nebo vinný sirup a otevřete tak dveře k novým chuťovým variacím.
Barevný svět Gréty Kušnírové
Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.
Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým
V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.
Vady vína od korku po myšinu
Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.
Koktejly: Jiskra agáve
Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.
Podnik: Všechny chutě světa
Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.
Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě
Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?
Nečekaná hloubka fazole tonka
Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.
Německá pivní invaze do Ameriky
Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.
Káva: Regenerativní zemědělství
Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.
Anna Štajglová: Vlněný Masopust
Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.
Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku
V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.
Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína
Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.
Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu
Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.
Koktejly: Síla jednoduchosti
Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.
Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo
Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.
Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí
V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.
Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším
Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.
Foodpairing: Pod hladinou
Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.
Novoroční nadělení
Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.
Michaela Doležalová: Za světlem
Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.
Den na kávové farmě
Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.
Ivo Jedlička: S chutí do toho
Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.
Pivo: Svůj k svému? Nebo protiklady?
Autor jednoho populárního seriálu o autech a cestování nedávno publikoval srovnání, jak jsou na tom aktuálně jednotlivé evropské země s cenou piva. Rozdíly byly veliké, nejdražší piva autor shledal ve Skandinávii (pochopitelně, mají tam nevyšší spotřební daň).
Honza Všetečka: Obyčejné jídlo je svátkem
Sám o sobě tvrdí, že je kluk z vesnice, přitom projel kus světa, vařil v top restauracích a nakonec dobyl Prahu vepřovými oušky s křenem. Honza Všetečka vede kuchyni U Kalendů, přes rondon si obléká kostkovanou řeznickou košili a chvílemi se cítí být víc zemědělcem než kuchařem. To proto, že zná své kořeny – a čerpá z nich inspiraci pro jídelní lístek i pro život. V rozhovoru jsme si povídali o jednoduchosti bez kudrlinek a spoluhře v týmu, o vnitřnostech a telecím brzlíku, ale taky o knedlíku pod duchnou a o jídle, které utváří nás i naši českou kulturu.
Drinkologie: Tři prázdné stránky - Fish House Punch
„Nikdo přesně neví, kde, kdy nebo kdo vynalezl punč,“ píše hned zpočátku své knihy Punch koktejlový historik David Wondrich. Nelze na nikoho jasně ukázat prstem, spíše můžeme historii jen skládat jako jednotlivé kousky mozaiky. Přesto nalezneme i takové zástupce této skupiny nápojů, u nichž můžeme být relativně konkrétní. Například se můžeme zatoulat do pánského klubu, kde ústředním tématem není politika ani jiné společenské či kulturní záležitosti, nýbrž rybaření a v prvé řadě hlavně pití punče. Kde se tedy vzal onen pravděpodobně nejslavnější punč všech dob? Z čeho se skládal a koho ohromil?
Martin Žampach: Design, jako když tiskne
V poslední dekádě se zaměřil na využití 3D tisku. Baví ho zkoumat a rozvíjet možnosti aditivních technologií, v nichž vidí velký potenciál do budoucna. Odjakživa tíhnul k práci s materiály beze zbytku, přičemž pro něj hrají klíčovou roli udržitelnost a lokálnost. Povídali jsme si s průmyslovým designérem Martinem Žampachem.
Koktejly: Vstupte do světa umami
Umami – pátá chuť, povyšující nejen pokrmy, ale i koktejly na zcela novou úroveň. Zkuste si vybavit ten bohatý, lahodný pocit, který se vám rozlije po jazyku, když ochutnáte dobře vyzrálý sýr nebo šťavnatý steak. A teď si představte, že tento pocit můžete zakusit i ve sklenici. Umami koktejly nejsou jen hrou s chutí – jsou o vytváření překvapivé a okouzlující hloubky a komplexity. A právě v této oblasti se rodí malá tajná zbraň moderní mixologie – umami přísady jako miso, houby či dokonce uzené maso se stávají hvězdami barmanského umění. Speciálně připravené bittery nebo umami ingredience aktivují naše glutamátové receptory, a vytvářejí tak vyváženější a uspokojivější chuťový zážitek. V čele této revoluce stojí inovativní výtvory předních barmanů, jako je Truffle Martini v newyorském baru Dante, které obsahuje vodku infuzovanou lanýži a omáčku z lanýžového oleje, nebo kouřový twist Shiitake Negroni z londýnského Tayēr + Elementary, který se nese v duchu shiitake-infuzovaného Campari. Zimní inspiromat vám představí čtyři barmany, čtyři drinky a jedno téma: umami koktejl.
Naturhotel Forsthofgut: V náruči lesa
Na úpatí tyrolských Alp, kde se ticho lesa prolíná se šuměním horských potoků a dechberoucí výhledy sahají až k zasněženým vrcholkům, stojí hotel, který je více než jen místem k přenocování. Naturhotel Forsthofgut, ležící v malebné vesničce Leogang, představuje příběh jedné rodiny, která zasvětila svůj život snaze o harmonické spojení člověka s přírodou. Co však činí tento hotel opravdu výjimečným, je jeho hluboký respekt k okolní krajině a historie, která sahá stovky let nazpět.
Čtyři vinařské rodiny, které formovaly historii vína
Dokážete si tipnout nejstarší dodnes fungující firmu v Německu? Nachází se na Mosele v obci Kröv a je to jedno z nejstarších vinařství v Evropě. První písemnou zmínku o jeho vinicích najdete už v roce 862. Podnik Staffelter Hof rodina založila roku 1447 a předává si ho dodnes, tedy už více než dvacet generací. Během těch dob se jistě nejednou proměnil styl vín, používané odrůdy i technologie, přesto jde o úctyhodnou historii!