Rumové destinace: Mauricius

Vít Šafář

Mauricius, oficiálně Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu proslulý nejen svými nádhernými plážemi a bujnou vegetací, ale také výrobou kvalitního rumu. Ostrov se nachází asi 2 000 km od jihovýchodního pobřeží Afriky. Leží východně od Madagaskaru, je součástí souostroví Maskarény a má přibližně 1,2 mil. obyvatel.

Mauricius je vulkanického původu a jeho krajina je velmi rozmanitá. Nacházejí se zde sopečné hory dominující centrální části ostrova, plodné nížiny ideální pro pěstování cukrové třtiny a tropické lesy, které hostí mnoho endemických druhů rostlin a zvířat. Díky této rozmanitosti je Mauricius přírodní ráj s výhodnými podmínkami pro zemědělství, což hrálo klíčovou roli v rozvoji jeho rumového průmyslu.

Mauricius neměl žádné původní obyvatele, čímž je mezi mnoha jinými ostrovy unikátní. Prvními známými návštěvníky byli ve středověku arabští námořníci, kteří ostrov nazvali „Dina Arobi". Evropská kolonizace začala až v 16. století, kdy portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas ostrov objevil a začal ho mapovat. Nizozemci byli prvními, kteří na Mauriciu v roce 1638 založili trvalou osadu a pojmenovali ostrov podle prince Mořice Nasavského.

Nizozemci také na ostrov přinesli cukrovou třtinu, a ta se následně stala jeho základní plodinou. Přesto jejich kolonie trpěla problémy s nedostatkem zdrojů a s odolností vůči klimatu, a proto se v roce 1710 rozhodli ostrov opustit.

V roce 1715 převzali Mauricius Francouzi, kteří ho přejmenovali na „Île de France“ a začali s intenzivnějším zemědělstvím, včetně cukrové třtiny. V této době se Mauricius stal klíčovým přístavem pro obchodní cesty mezi Evropou, Afrikou a Asií.

Roku 1810 se ostrov dostal pod britskou nadvládu. Britové obnovili původní název „Mauricius“ a během své správy podporovali rozvoj plantážnického hospodářství. Britové navíc přivedli velký počet pracovníků z Indie, a ti se stali klíčovou silou právě při práci na plantážích. 

Mauricius zůstal primárně plantážní kolonií Spojeného království až do vyhlášení nezávislosti v roce 1968. Dne 12. března 1992, tedy dvacet čtyři let po vyhlášení nezávislosti, byl Mauricius prohlášen republikou. V současnosti je Mauricius hodnocen jako nejkonkurenceschopnější a jedna z nejrozvinutějších ekonomik v africkém regionu. 

Historie výroby rumu 

Výroba rumu na Mauriciu začala v 18. století, kdy byla na ostrov přivezena cukrová třtina. Zpočátku byl rum vedlejším produktem cukrovarnictví, zejména v období francouzské nadvlády. Během britské správy se výroba rumu soustředila především na melasu, což přetrvalo až do 21. století. 

Až do roku 2006 byla totiž výroba rhum agricole na Mauriciu zakázána. Tento zákaz měl kořeny v koloniální minulosti ostrova a v ekonomických zájmech souvisejících s exportem cukru, který byl pro ekonomiku Mauricia klíčový. Ostrov byl součástí Commonwealthu a měl dlouhodobé závazky vůči Spojenému království a dalším členským zemím, což zahrnovalo preferenční obchodní dohody týkající se cukru.

Současná produkce 

Mauricius nabízí bohatou škálu rumů vyráběných jak z melasy, tak z čerstvé šťávy cukrové třtiny známé jako rhum agricole. Rumy založené na melase bývají plné a robustní, s hlubšími tóny koření a karamelu. Agricole rumy jsou naopak známé svou svěží chutí s travnatými a ovocnými tóny. 

Tropické klima ostrova zrychluje proces zrání, andělská daň se pohybuje mezi 6 až 8 % ročně.   Jedním z typických znaků mauricijského rumu je využívání místních surovin. Mnozí výrobci infuzují své rumy vanilkou, kořením a tropickým ovocem. Mauricius klade důraz na udržitelnost ve výrobě rumu, od ekologicky šetrného pěstování cukrové třtiny až po energeticky účinné výrobní procesy. 

Významní producenti

Mauricius má šest významných rumových palíren:

Grays Distillery
Grays je jednou z nejstarších (založena 1931) a nejznámějších palíren na ostrově. A je také největší, ročně vyrobí na 6 mil. litrů alkoholu, přičemž část produkce je prodána velkoobchodně a zbytek je použit pro vlastní lahvování. Palírna patří pod velký holding Terra Brands Ltd. a produkuje následující značky:

New Grove – je vlajkovou lodí palírny. Jde o melasový rum, který je stařen nejčastěji v sudech z francouzského dubu. Ale používají se zde také experimentální sudy, např. z moruše nebo z divoké třešně.  Do rumu není přidáván cukr.

Lazy Dodo – značka byla uvedena na trh v roce 2016. Název odkazuje na bájného mauricijského ptáka dodo. Tento rum je vyráběn z melasy a je doslazován. 

Mauricia -  nejnovější značka palírny, jedná se o rhum agricole. Stařená varianta Heritage zraje v sudech z amerického bílého dubu.

Medine Distillery
Medine byla založena v roce 1926 a produkuje single estate rum pod značkou Penny Blue, která byla uvedena na trh v roce 2013 ve spolupráci s legendární britskou společností Berry Bros. & Rudd. Název rumu odkazuje na slavnou poštovní známku Modrý Mauricius.  Palírna se nachází na západní straně ostrova a obhospodařuje 3 300 ha cukrové třtiny. Destilace probíhá jak na kontinuální koloně, tak i v kotlíku. Pro zrání jsou používány sudy po koňaku, whisky a bourbonu. 

Saint Aubin Distillery
Saint Aubin, založená v roce 1819, leží na jihu ostrova a lze ji označit za single estate, jelikož se zde rum vyrábí z vlastní cukrové třtiny a celý výrobní proces probíhá „pod jednou střechou“. Palírna využívá jak melasu, tak čerstvou třtinovou šťávu, přičemž fermentace trvá 48–72 hodin. Po destilaci na 22patrové koloně nebo v hybridním kotli dosahuje destilát hodnoty 70 až 90 % ABV. Roční produkce činí 60 000 litrů, ale maximální kapacita dosahuje až 300 000 litrů.

Rhumerie de Chamarel

Palírna se nachází v úrodném údolí na jihozápadě ostrova, poblíž známé turistické atrakce Coloured Earths of Chamarel. Je jednou z nejnovějších palíren na ostrově, byla založena v roce 2008. Specializuje se na rhum agricole vyráběný z čerstvé šťávy cukrové třtiny, která se pěstuje přímo na jejich plantážích. Palírna klade důraz na ekologicky šetrné postupy a využívá "field-to-bottle" přístup. Sklizeň je prováděna výhradně ručně a bez vypalování polí. Doba od useknutí rostliny po vylisování je pouze 4 hodiny. Pro destilaci bílého rumu se používá měděná Barbetova kontinuální kolona. Pro dvojitou destilaci rumu se využívají dva 20hl měděné kotle stejného typu, jako se používají při výrobě koňaku. Tento proces je poměrně neobvyklý. Výsledné rumy zrají v sudech po bourbonu, koňaku nebo v sudech z francouzského dubu.

Oxenham Distillery
Rodinná palírna Oxenham Craft Distillery vyrábí rumy pod značkou Bougainville. Jedná se o nejmenší palírnu na Mauriciu, nacházející se v centrální části ostrova. Zdejší rumy jsou vyráběny z melasy a jsou destilovány v hybridním kotli o objemu 400 litrů. Značka Bougainville je pojmenována po Louisi Antoine de Bougainville, slavném francouzském mořeplavci a objeviteli, který jako kapitán uskutečnil v letech 1766–1769 první francouzskou cestu kolem světa.

Labourdonnais Distillery
Distillerie de Labourdonnais se nachází na severu ostrova a byla založena v roce 2006 na místě zaniklé palírny 'Rhumerie des Mascareignes'. Výroba rumu začíná sklizní cukrové třtiny, ze které se získává čerstvá šťáva. Fermentace trvá 35 až 44 hodin. Následuje destilace v kontinuální koloně s celkem 39 patry, kde se získává destilát. Roční produkce destilerie se pohybuje mezi 150 000 a 200 000 litry rumu.

Nezávislé značky

Vedle známých palíren na Mauriciu existují i značky rumu, které neuvádějí přesně, kde se jejich rum destiluje. Mezi tyto značky patří např. Arcane, Emperor, Beach House, Gold of Mauritius, Mauritius Club a Rom Club. Tyto značky často nakupují rum od různých destilerií a následně ho blendují, staří nebo ochucují podle vlastních specifikací.

Závěr

Mauricijské palírny vytvářejí rumy, které odrážejí jedinečný charakter ostrova, od robustních rumů založených na melase po svěží a ovocné agricole rumy. Zdejší produkce si najde fanoušky z řad rumových začátečníků i zkušených znalců.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 116. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.


Ochutnali jsme za vás: Bezkofeinová káva

Bezkofeinová káva se získává z běžných zrn arabiky, u nichž byl obsah kofeinu přirozeným procesem snížen na méně než 0,1 %. Používají se k tomu různé metody: Swiss Water využívá horkou vodu a uhlíkové filtry a zachovává čistý chuťový profil bez použití chemie; metoda CO₂ pracuje se superkritickým oxidem uhličitým, který selektivně navazuje kofein a šetrně ho odstraňuje; a kolumbijská specialita Sugar Cane EA využívá přírodní etylacetát z cukrové třtiny, díky čemuž si káva často uchovává sladší, ovocnější charakter. Z kávy, která dříve působila spíš nevýrazně, je dnes decaf s plným chuťovým profilem a komplexní aromatikou, a to díky moderním metodám i pečlivému výběru původu. V našem redakčním testu jsme se zaměřili na české pražírny, protože právě ony určují směr domácí kávové scény a ukazují, že i u nás lze najít decaf na špičkové úrovni. Jako původ jsme zvolili Kolumbii. Nejen proto, že je třetím největším producentem arabiky na světě, ale především kvůli místní infrastruktuře pro dekofeinizaci, která umožňuje stabilní kvalitu a pestrou paletu chuťových profilů. Ochutnávali jsme je výhradně na filtru, tedy v přípravě, která nejlépe odhaluje čistotu, jemné nuance i texturu kávy.

Kateřina Handlová: Věřím, že všechno má nějaký smysl

Kreativní ředitelka sklárny Rückl, držitelka ceny Czech Grand Design 2024, designérka, která navrhla mimo jiné medaile pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji. Významné pozice, tituly, superlativy, za kterými se skrývá nejen vynikající umělkyně, ale především citlivá žena s otevřenou myslí, láskou ke sklářskému kraji i vášní pro hokej.

Rozhovor: Renato „Tato“ Giovannoni

Z Buenos Aires vytvořil globální barový fenomén. Renato „Tato“ Giovannoni je barman, podnikatel a vizionář, který vrátil Argentině její koktejlovou identitu a zároveň ji otevřel světu. Jeho Florería Atlántico patří k nejlepším barům planety, vlastní gin Príncipe de los Apóstoles spojuje tradici s inovací a nová destilerie v Mendoze ukazuje, že udržitelnost nemusí být jen prázdné slovo. Tato mluví o minulosti i budoucnosti argentinské mixologie s lehkostí člověka, který ví, že největší síla je v kombinaci kořenů, odvahy a schopnosti snít dál.

Koktejly: Vrstvy nostalgie

Nostalgický koktejl se neohlíží za minulostí jako za něčím, k čemu bychom se měli vracet. Vychází z klasických struktur, opírá se o rovnováhu a přesnost ověřených starých receptur, ale zároveň chápe, že dnešní barová řeč potřebuje jinou míru komfortu. Alkohol ustupuje, ale stále je součástí kompozice. Kyselina drží napětí, aniž se vnucuje. Sladkost je přesná a funkční. Vše je čistší, lehčí, současnější. Kde dříve nastupovaly likéry, dnes přichází cordia ly, redukce nebo fortifikovaná vína. Výsledná textura nevzniká náhodou, ale přesnou prací s ledem, technikou, teplotou či ředěním. Sklenice tu není proto, aby byla hezká, ale protože tvar určuje aroma i celkový prožitek. Vše má svůj důvod a své místo. Téma podzimního Inspiromatu nemá být o sentimentálním návratu, ale o přesném a uvědomělém přeložení osobní paměti do současné barové řeči. Čtyři námi vybraní barmani, kteří dostávají prostor na následujících stránkách, vycházejí z vlastního zážitku a nechávají ho znovu vzniknout jako nový originál s rodokmenem, který je cítit v každé vrstvě.

Podnik: Co přineslo léto

Letošní podzimní úroda podniků bude patrně velmi plodná. Než ale chystané novinky dozrají, pojďme si připomenout čerstvě otevřené koncepty, do kterých můžete vyrazit už teď. Kromě níže zmíněných vyvolal o prázdninách rozruch pop-up Kamily „Kamu“ Rundusové ve Vile Kajetánka, na Národní otevřel Bar and Books, skupina Together se rozšířila o pardubickou restauraci Struhadlo a milovníky sendvičů potěšilo bistro bbred.

Foodpairing: Dialog chutí

Párování jídla a koktejlu není jen hledáním shody chutí. Je to dialog dvou světů, které se mohou doplňovat, vyvažovat nebo překvapovat kontrastem. Tentokrát se do společného rozhovoru pustili šéfkuchař Jirka Červený a šéfbarman Jiří Vošahlík. Každý přináší jiný pohled a jinou zkušenost, ale oba spojuje přesnost, cit pro celek i nakažlivé nadšení pro práci, které se nedá předstírat. Výsledkem je menu s koktejly, které nejsou jen efektní na první dojem, ale zůstávají v paměti i po posledním doušku.

BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou

Bar Convent Berlin má od letošního roku novou programovou ředitelku. Stala se jí Priyanka Blah, která dlouhodobě působí na mezinárodní barové scéně. V rozhovoru prozrazuje, co pro ni BCB znamená, jaká témata chce do programu přinést a proč považuje vzdělávání mladých barmanů za klíčové pro budoucnost oboru.

BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí

Bar Convent Berlin patří k nejvýznamnějším platformám barového a nápojového průmyslu. Každý rok nabízí prostor pro setkávání, sdílení zkušeností a určování trendů. V roce 2025 přichází s novinkou nazvanou Working Wednesday, která je věnována budoucnosti oboru, mladé generaci a novým obchodním příležitostem.

Foodpairing: Bez překladu

Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.

Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu

Václav Lednický, který působí v kávové branži přes dvacet let a řídí české zastoupení Julius Meinl Coffee, měl možnost zúčastnit se v Hondurasu konference Fairtrade Coffee Forum a soutěže Golden Cup, zaměřené na ocenění nejlepších Fairtrade káv od malých producentů ze Střední Ameriky a Mexika. V rozhovoru popisuje své dojmy z degustací, organizace i kulturních zážitků.

Tiché volání o pomoc

V provozu nebývá čas si všimnout, že už je někomu těžko. Co pomáhá, když dojdou síly. Za úsměvem obsluhy, za dokonalým servisem a energií, která drží podnik v chodu do pozdních nočních hodin, se často skrývá únava, napětí i vnitřní prázdno. V gastronomii je běžné fungovat na hraně vlastních sil. S úsměvem zvládat dvanáctihodinové směny, střídat denní a noční režim, přepínat mezi tlakem, stresem a očekáváním bezchybného výkonu. Jen málokdy je prostor se zastavit. A když už to dál nejde, přichází vyčerpání, nespavost, úzkost. Nebo návyk. Alkohol, stimulanty, něco na uvolnění. Ne vždy jde hned o závislost, často je to jen tiché volání o pomoc.

BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně

Od 6. do 8. října se berlínské výstaviště opět promění v místo, kde se setká mezinárodní barová komunita. Bar Convent Berlin 2025 slibuje nové formáty, čerstvé podněty i prostor pro navazování kontaktů a potvrzuje tak svou pozici jedné z nejvýznamnějších událostí světového nápojového průmyslu.

Drahá? Káva nikdy nebyla levnější

Ceny arabiky se dostaly na nejvyšší úroveň v historii kávové burzy. V uplynulém roce se tato věta objevila snad ve všech kávových i nekávových médiích. Často se ve spojení se zdražováním kávy skloňují témata jako klimatické výkyvy v Brazílii, americká cla, nebezpečná situace v Rudém moři nebo evropská regulace proti odlesňování. Jenže – je káva skutečně drahá?

Barevný svět Gréty Kušnírové

Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.

Vady vína od korku po myšinu

Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.

Koktejly: Jiskra agáve

Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.

Podnik: Všechny chutě světa

Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.

Německá pivní invaze do Ameriky

Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.

Káva: Regenerativní zemědělství

Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.

Koktejly: Síla jednoduchosti

Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.