Moruše - (Ne)známá bobule

Vlaďka Kučerová

Před psaním textu pro tuto rubriku jsem si jako vždy dělala malý průzkum mezi přáteli. Mnoho z nich, když jsem řekla, že se chystám psát o moruši, zbystřilo a přemýšlelo, ve finále se ale vždycky vzdali a řekli, že nevědí, o čem přesně mluvím. Po nápovědě, že se jedná o plod připomínající malinu a ostružinu, už jsem slýchala: „Jo, tohle, to znám.“ A tak pro všechny, kdo to mají stejně, ale třeba i pro ty, co moruši dobře znají, se chystám vypsat několik zásadních informací, aby se o moruši už nemluvilo jako o něčem mezi malinou a ostružinou, ale třeba jako o superpotravině. Vlastnosti na to rozhodně má.

O moruši, respektive o stromu morušovníku, se vědělo už dávno před naším letopočtem. První zmínky se pojí se starou Čínou, odkud tato rostlina pochází. Díky moruši nese svoje jméno také poměrně významný hmyz: bourec morušový, který pomáhá při výrobě cenného hedvábí. Osobně doporučuji si o výrobě přírodního hedvábí něco zjistit, je to velice zajímavé.

Ale zpět k morušovníku a jeho cestě do Evropy, která vedla (jak jinak) po hedvábné stezce. Na starém kontinentu morušovník zkoumali Řekové a Římané, kteří začali postupně objevovat nejen jeho skvělé vlastnosti pro hospodaření s hedvábím, ale také blahodárné účinky na zdraví a příjemnou sladkou chuť plodů. Dnes se o morušovníku můžeme často dočíst ve spojitosti se slovem superpotravina. Co tak zázračného se v něm ukrývá a jaké má místo v dnešní gastronomii?

Skrytá síla a pestrost

Pro začátek je dobré si vysvětlit rozdělení morušovníků. Morušovníky, z latinského názvu Morus, jsou stromy a vzácněji i keře. Dnes rozeznáváme mezi patnácti a čtyřiceti druhy. Číslo se liší podle zdroje. V České republice však patří k nejrozšířenějším pouze tři druhy, a to morušovník bílý, černý a červený. Narazit na ně můžete ve volné přírodě, jelikož se často vysazují podél cest. Jejích pěstitelská výhoda spočívá v tom, že si žijí tzv. vlastním životem a nepotřebují tolik péče jako třeba malinovník. Pokud chcete nějaké moruše venku objevit, stačí se podívat do online mapy moruší, kterou jeden český nadšenec neustále doplňuje.

Barevnost plodu je závislá na druhu stromu. Najít, ochutnat a využít můžete moruše bílé, tmavě modré až černé, ale také načervenalé. V ideálních podmínkách morušovníky plodí celé léto. Ovoce z nich je sladké, plné vitamínu C a B. Dále jsou všechny moruše bohaté především na železo. Říká se, že jejich obsah železa se dá srovnat s kvalitní hovězí svíčkovou. Kromě železa obsahují vápník, fosfor a neobvyklý antioxidant resveratrol, který pomáhá předcházet rakovině kůže, prsou, plic a prostaty. V neposlední řadě konzumace moruší pomáhá navodit klid a zkvalitnit spánek. Pro lidské tělo jsou prospěšné i listy morušovníku, jen pozor, o jakou moruši se přesně jedná. Ne všechny jsou zcela jedlé, některé vyšlechtěné typy mohou vyvolávat halucinace a nevolnosti.

V gastronomii

V kuchyni lze moruši využít hned na několik způsobů. Na lifestylových webech a v tištěných magazínech můžete čas od času najít tipy na to, jak z moruší udělat zavařeninu, sirup, či dokonce víno. S podobným doporučením přichází i Vašek Kršňák z KRO bistrobaru: „Moruši můžeme použít jako náhradu malin a ostružin v receptech. Chuťově je ale moruše sladší a připomíná med nebo fíky. Hodí se do ranních kaší a jako zdravá svačinka s oříšky. Přidat se dá i do džemů, marmelád, koláčů nebo na zmrzlinu.“

V českých restauracích se s moruší pracuje, ale jen zřídka. Pamatuji si (a internet to potvrzuje), že s ní třeba příležitostně pracují v pražské restauraci Eska. Věřím, že lokálně a sezónně ji využívají i jinde, ale dozvědět se o každém podniku je těžké. Možná na tom má svůj podíl také rozšíření moruší. Tím konkrétně poukazuji na fakt, že i když najdete po celé republice desítky stromů, koupit plody v obchodě, na trhu či kdekoliv jinde je těžší. Zvlášť ty čerstvé.

Na sušené plody moruší můžete narazit už mnohem častěji. Objevují se v obchodech s oříšky a se zdravou výživou či různě na internetu ve směsích müsli. S největší pravděpodobností je seženete třeba i v prodejnách s outdoorovým vybavením, protože o moruších se říká, že pro svoje cenné látky představují skvělou svačinu na náročné výlety v přírodě. 

A jak je to s moruší a koktejly? Žádný typický morušový koktejl asi neexistuje, ale velice se hodí ji přidat do koktejlu bramble či mojito. Pro svou výraznou barvu je dobré moruši využít i při infuzování.  

Za hranicemi

Popularita moruše v zahraničí je podobná té české, možná ještě o něco nižší. Podle několika zdrojů totiž vychází najevo, že ostatním národům vadí latinský název rostliny. K důvodům patří i prostý fakt, že ostružina je líbivější a chutnější. Nicméně během posledních pěti let obliba moruší u nás i ve světě vzrůstá. Už přestává být plodem, který se sbírá jen při tzv. foragingu. Například v roce 2020 vyšla zpráva o tom, že popularita pěstování moruší na Ukrajině stoupá. O komerčním pěstování na Ukrajině se vzhledem k současné situaci nedá říct nic jistého, moruši ovšem soustavně pěstují třeba i v Gruzii či na Filipínách. 

Co dál?

Budoucnost moruše vypadá poměrně slibně. Ukazuje se, že se lidé začínají vracet k této starověké bobulovině a opět doceňují její přednosti. Je jasné, že komerční pěstování jí může na slávě přidat, ale věřím, že stejnou měrou pomůže i odstranění z pomyslné škatulky „nespecifických a prázdninových bobulovin“. Pokud moruši máte rádi nebo vás teď nadchla, nebojte se o ní mluvit. 

POKRAČOVÁNÍ A CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V BARLIFE 106.

© Barlife, Linkman Media s.r.o.