Příběh rumu

Jaroslav Pergl

S rumem si lidé spojují bezpočet romantických představ. Tropy a sluncem zalité pláže, piráty, námořníky, kteří ho denně dostávají na příděl, nebo vedrem umořené plantážníky, kteří usrkávají na zastíněné verandě svých domů nápoj připravený z rumu a ovocné šťávy. Na jednom se ale shodnou všichni – domovem rumu je Karibik. A přesto je to nápoj, jehož kořeny tkví hluboko v evropské koloniální zkušenosti. Jeho historie je krásná, ale zároveň i krutá …

Původ slova rum je poněkud nejasný – různé prameny jeho vznik vysvětlují po svém. Široce rozšířené je například tvrzení, že má základ ve výrazu rumbullion nebo rumbustion. Prvně jmenovaný pochází z devonshirského dialektu a znamená velkou vřavu. Jiný zdroj odvozuje název pálenky od latinského názvu pro cukr (saccharum) nebo cukrovou třtinu (Saccharum officinarum), jejichž zkrácením slovo rum vzniklo. Další verze říká, že se jedná o název dušeného pokrmu (patrně s cukrem) z kreolské francouzštiny. Podle encyklopedie Britannica z roku 1911 pochází slovo rum z malajského brum nebo bram, ovšem k tomuto exotickému pojmu již není přiřazen podrobnější výklad. Další teorie staví na velkých sklenicích používaných holandskými námořníky, jimž se říkalo rummers. A původ tohohle slova je zas v holandském výrazu pro sklenici – roemer. Ať už je pravda kdekoli, kolem roku 1667 již pálenka nesla název rum, ve francouzštině rhum a španělsky ron.

A cukrová třtina?

I když je rum bez debat krví Karibiku, cukrová třtina, z níž se vyrábí, ve skutečnosti pochází z jiné části světa. Jejím domovem je s největší pravděpodobností Papua-Nová Guinea, kde před přibližně 10 000 lety vznikla z planého druhu Saccharum robustum, jemuž se daří i na okolních ostrovech a na březích řek.
Hlavní produkt cukrové třtiny, cukr, se vyrábí přinejmenším 2000 let. Pokud však zabrousíme hlouběji do historie, zmínku o cukru nalezneme i v čínských spisech z 8. století př. n. l., které za zemi jeho původu označují Indii. Údajně se tam tehdy vyráběl z divoce rostoucí cukrové třtiny.
Většina odborníků na rum však přece jen rozvíjí první teorii a uvádějí, že z Papuy-Nové Guinee se rostlina šířila na západ a čínští obchodníci ji odtud přivezli do Asie a Indie. Právě zde se podle dostupných názorů vyráběly první fermentované nápoje ze šťávy cukrové třtiny. Arabové pak třtinu dovezli do oblasti dnešního Středního východu a do severní Afriky, kde ji obyvatelé západní Evropy objevili v 11. století během křížových výprav. Díky těmto výpravám se třtina dostala na Sicílii a na Azorské ostrovy.
Z třtiny se cukr ve zmíněných oblastech vyráběl podle arabských výrobních postupů rozvíjených v dobách islámského rozmachu od 9. století. Náročný proces rafinace cukru se pak uplatňoval v různých evropských městech, za zmínku stojí především Benátky, Janov nebo Amsterdam. Je také doloženo, že v roce 1420 Portugalci pěstovali cukrovou třtinu na nově osídleném ostrově Madeira.
A jak se třtina dostala do Ameriky? Dovezl ji tam Kolumbus. Ten nejprve 12. října 1492 připlul na ostrov, který nazval San Salvador. Prozkoumal celkem pět ostrovů současných Baham a dne 28. října doplul na Kubu. V roce 1493 při druhé ze svých výprav dovezl do Karibiku cukrovou třtinu z plantáží svého tchána Perestrella na Azorských ostrovech. Usídlil se na ostrově Hispaniola, který dnes tvoří dva státy – Haiti a Dominikánská republika.
V roce 1500 Portugalci připluli do Brazílie a v oblastech Pernambuco a Bahía založili vlastní kolonie. Jelikož tam ale nenalezli vytoužené zlato ani stříbro, pustili se raději do intenzivního pěstování cukrové třtiny, která představovala obrovský zdroj zisku a záhy se v této oblasti stala nejdůležitější zemědělskou plodinou...  

Zrození ďáblobijce

Na úvod je třeba říci, že Barbados samozřejmě nebyl první zemí, v níž se vyráběl nápoj z cukrové třtiny. Zcela jistě je to ovšem země, v níž poprvé zaznělo slovo rum a odkud byl tento produkt poprvé vyvezen do ciziny. Destilát z cukrové třtiny podle všeho vyráběli už před staletími Arabové na Středním východě nebo v severní Africe, ale vzhledem k tomu, že není povoleno nahlížet do starých arabských spisů o alchymii, nelze tuto teorii dost dobře prověřit. Dále například Alain Huetz de Lemp, francouzský botanik a autor knih o vínech a destilátech, nevylučuje možnost, že Španělé a Portugalci zkoušeli destilovat pálenku z cukrové třtiny na Azorských a Kanárských ostrovech, dříve, než se její výroba rozšířila v Karibiku. Každopádně první rum, který se prodával v sudech, pocházel z Barbadosu. A právě proto může Barbados naprosto oprávněně tvrdit, že je zemí, v níž se zrodil rumový průmysl karibské oblasti.
Jako první ke břehům ostrova připluli už v době kolumbovských výprav Španělé, jméno mu však dala až portugalská expedice z roku 1536. Los Barbados jsou v překladu vousáči, v tomto případě však nikoli muži, ale místní „vousaté“ fíkovníky. Osm desítek osadníků, kteří se zde usídlili, bohužel nebylo zrovna dobými hospodáři, a tak zde zavládlo hladové období. V roce 1639 sem Karel I. vyslal guvernéra, který obnovil pořádek. Po vypuknutí občanské války v Anglii v roce 1642 na ostrov připlulo mnoho royalistických uprchlíků a pečeť staré dobré Anglie se tu otiskla velmi hluboko. Kolonistům se na Barbadosu začalo dařit, pustili se například do pěstování tabáku, ale jelikož Londýn uvalil na tabák vyšší clo, hledali náhradní plodinu – stala se jí cukrová třtina.
Poté, co Kryštof Kolumbus v roce 1493 dovezl cukrovou třtinu do Karibiku, rozšířili Španělé její pěstování i na Portoriko a Jamajku. V roce 1554 se už cukr dovážel z Kuby do Španělska. Tehdy plantážníci nechávali kvasit samotnou třtinovou šťávu (kterou s radostí popíjeli), zatímco vedlejší produkt při zpracování cukru (melasu) obvykle dávali námezdním dělníkům a otrokům. Brazilští plantážníci melasu nechávali kvasit, ale nechávali ji otrokům, sami se jí nedotkli. A právě v Brazílii získávali Barbadosané velice cenné poznatky o cukru, pěstování třtiny a možnostech melasy.
První třtinu na Barbados přivezl v roce 1637 Holanďan Pieter Blower. Z ostrova malých farem se brzy stal ostrov obrovských plantáží. Někteří obyvatelé časem přesídlili do Charlestonu v Jižní Karolíně. Byli mezi nimi také potomci plantážníků, díky nimž se do této oblasti dostal i cukr. Ti, kteří na Barbadosu zůstali, sem dovezli množství otroků a naplno se začali věnovat pěstování třtiny. A nutno dodat, že otroci pracovali velmi tvrdě, od úsvitu do soumraku.
Z třtiny se extrahovala šťáva a vzniklá melasa se buď používala jako sladidlo do různých pokrmů, nebo se znovu svařila a dala zkvasit. Když se přepálila, vznikl z ní alkoholický nápoj. V rané fázi výroby byla tato tekutina vždy tmavá. Nově vzniklá pálenka však měla velkou konkurenci, neboť v té době dávali Barbadosané přednost madeiře a brandy, a tak byla poskytována ke konzumaci jen otrokům a bílé chudině. Nápoji se pro svůj silný účinek říkalo ďáblobijce a byly po něm prý příšerné kocoviny. V té době se galon téhle pálenky prodával za dva šilinky a šest pencí. Ďáblobijce nebylo zrovna dvakrát uhlazené jméno, a proto v roce 1651 barbadoský parlament schválil zákon, jenž se tohoto nápoje týkal a mluvil o něm jednoduše jako o lihovině této země. Za pár let již pálenka nesla označení rum...

Z ostrova na ostrov i dál

Malé anglické osady vznikaly postupně i na Závětrných ostrovech, kde se brzy upustilo od pěstování tabáku ve prospěch cukrové třtiny a výroby cukru i rumu. Antigua, Svatý Kryštof, Nevis a Montserrat začaly pěstovat třtinu a dovážet otroky. Velká většina anglických osadníků v oblasti Demerara (dnes součást Guyany) šla v jejich šlépějích. V roce 1655 Angličané ovládli Jamajku a ukončili zde španělskou nadvládu. Zatímco Španělé tu pěstovali tu a tam trochu třtiny, zejména pro cukr, a zkvašenou melasu dávali otrokům, Angličané sem z guinejského pobřeží Afriky přivezli nové otroky, rozšířili plantáže třtiny a pálili více rumu. Během dobývání Jamajky došlo k jedné významné události. Velitel anglické flotily, jež Jamajku dobyla, viceadmirál William Penn, vydal svým námořníkům poprvé v dějinách příděl rumu. Tím učinil první obrovský krok na cestě rumu kolem světa.
Mezitím se Barbadosané snažili neustále svůj nápoj zdokonalovat. Začali s ním například experimentovat v punči. Ten byl již v té době velmi oblíbený v Anglii, kde bylo zvykem míchat víno, brandy nebo whisky s vodou, citronovou šťávou, cukrem, případně kořením. A tak se objevilo několik receptů na rumový punč. Ve druhé polovině 17. století se v St. Lucy, nejsevernější oblasti Barbadosu, dělilo několik malých třtinových plantáží o pohoří zvané Mount Gilboa. Pálil se tu rum již v roce 1663 a zdejší palírny byly pojmenovány po svých majitelích – Tyrell, Jemmott, Jones, Pickering a Grey. Během následujících 40 let se ale spojily v jeden dodnes velmi známý podnik – Mount Gay. Již více než 300 let vyrábí Mount Gay Estate svůj tmavý rum a oprávněně může prohlašovat, že vlastní nejstarší značku rumu na světě.

Francouzská cesta

Angličané však nebyli v té době jediným pilným národem. Ve svých karibských koloniích poznávali užitečnost cukru i Francouzi. V roce 1635 osídlili Karibik a pěstovali tu bavlnu a kávu. Tyto plodiny však brzy nahradila třtina, neboť se snáze pěstovala a zisky z cukru a rumu byly nesrovnatelně vyšší. Roku 1650 přijel na ostrov otec Du Tertre a sestrojil tu přístroj na zpracování zpěněné, nečištěné šťávy z cukrové třtiny. Zrodil se martinický rum. O 24 let později zabrali Francouzi Guadeloupe, kde okamžitě založili obrovské třtinové plantáže. Palírny následovaly hned po nich.
Důležitý mezník představuje rok 1693. Právě tehdy se totiž na Martiniku spolu s misionáři objevil otec Jean-Baptiste Labat (též père Labat), který rok po svém příjezdu sestrojil přístroj zvaný alembik. A právě díky němu mohli francouzští plantážníci vyrábět rum stejnou metodou, jež se uplatňovala při výrobě koňaku. Výsledek znamenal revoluci v rumovém průmyslu a jeho expanzi do celého francouzského impéria od Karibiku až po Indický oceán. Během příštích dvou století produkce rumu na Martiniku významně stoupala, centrem jeho výroby se stalo město Saint-Pierre. Rozmach obchodu s rumem zastavil až výbuch sopky Mount Pelée v roce 1902. Pohřbil nejen celé město s jeho 16 destileriemi, ale také 28 000 jeho obyvatel – přežil jen jediný.
Mezi nejznámější značky rumu na Martiniku patří Saint James, který se vyrábí od roku 1765. Destilerie byla založena misionáři vedenými otcem Edmondem Lefeburem. Potřebovali nějak financovat nemocnici, o níž se starali, a produkce rumu se ukázala jako spolehlivý zdroj příjmů. V té době byl dovoz rumu do Francie zakázán, a tak se Saint James prodávat především do kolonií Nové Anglie. Zajímavá je i historie palírny Dillon, která byla založena na Martiniku v roce 1857. Původně stála na kraji města Saint-Pierre, když ale střechu opakovaně zničily hurikány, majitelé všechny budovy rozebrali a v roce 1892 převezli do blízkosti města Fort-de-France. Tím unikla ničivému výbuchu sopky. Mezi další významné značky martinických rumů patří Clément, Neisson nebo Le Mauny.
V kolonizaci Karibiku nezaháleli ani Holanďané a Dánové. Ve druhé polovině 17. století získali vlastní ostrovy a začali na nich pěstovat třtinu i pálit rum. Holanďané spravovali ostrovy Curaçao, Aruba a Bonaire, Dánové pak St. Thomas a St. John.
Ve španělských koloniích plantážníci produkovali i nadále zkvašenou třtinovou šťávu s nízkým obsahem alkoholu (tzv. tafia). Ve španělských koloniích na pevnině se s využitím odlišné technologie pálila třtinová „brandy“, které se říkalo aguardiente. Portugalci na brazilských plantážích využívali mnohé metody a vymysleli velké množství nápojů ze zkvašené cukrové třtiny, mezi jiným třeba branquinhu a cachaçu.     

Rum a námořnictvo

Kolonizací Karibiku se světovým mocnostem otevřel svět, spolu s tím ale vznikla potřeba bránit kolonie před ostatními. Zapotřebí bylo zejména udržovat na moři bezpečné spojení s mateřskou zemí, což přineslo rozkvět námořnictva. Benátky a Janov jako první města vybudovala námořní flotilu, aby chránila své obchodní lodě směřující na Blízký východ před severoafrickými korzáry. Vlastního loďstva se dočkali i Španělé a Portugalci, kteří ještě před příjezdem Kryštofa Kolumba do Karibiku zabrali Kanárské ostrovy, Madeiru, Azorské a Kapverdské ostrovy. Francouzští a angličtí rybáři pak na svých lodích lovili ryby až u Newfoundlandu. Všechny tyto lodě včetně plavidel ostatních národů Baltského, Středozemního a Severního moře potřebovaly pro své námořníky tekuté občerstvení. Vozila se voda, ale ta se velmi snadno znehodnocovala různými bakteriemi. Vzácnější byl pro námořníky pochopitelně alkohol. Francouzi a Italové vozili víno, severní národy včetně Angličanů se musely spokojit s pivem. Dokud královské loďstvo chránilo pouze anglické pobřeží, bylo vše v pořádku, ale s potřebou chránit anglické kolonie v Karibiku a Americe vznikl velký problém, neboť pivo se začalo kazit…
V roce 1655 viceadmirál William Penn při válečném tažení na Jamajku začal svým mužům rozlévat rum. Na palubě královského loďstva v Karibiku a Atlantiku nahradil velmi brzy pivo (v Indickém oceánu se místo něj podával rýžový arak). Tím pochopitelně došlo ke zvýšení poptávky po tomto destilátu. Anglické kolonie v Karibiku zaznamenávaly velký rozkvět, majitelé plantáží dosahovali obrovských zisků a Angličané si brousili zuby na další cukrové ostrovy. Hlavními rumovými zásobárnami královských lodí se staly Barbados, Jamajka a Antigua.
Muži na lodích pili své příděly neředěného rumu dvakrát denně, což mělo mnohdy za následek násilnosti a neplnění povinností, a to nejen na palubě, ale i na souši, kam se lodě občas dostaly. Tenhle problém bylo nutné nějak řešit – ujal se toho viceadmirál Edward Vernon. Když 21. srpna 1740 kotvila Vernonova loď v jamajském přístavu Port Royal, nařídil, že příděl půl pinty rumu se od tohoto dne bude míchat s vodou. Jeho dalším doporučením bylo, aby si námořníci do nápoje přidávali cukr a citronovou či limetovou šťávu jako prevenci před kurdějemi, které námořníky při dlouhých plavbách postihovaly. Vernon nosíval nepromokavý plášť vyrobený z pevné, těžké látky zvané grogrén. Jeho muži mu proto začali říkat starý Grogrén a nápoj, který vymyslel, okamžitě pojmenovali grog…
V 18. a na počátku 19. století se stal grog nedílnou součástí identity a tradice královského loďstva. Vždy se však našlo dost jeho odpůrců, kteří ho zpochybňovali z hlediska zdraví, morálky a výkonnosti posádky, a tak si námořní předpisy tu a tam pohrávaly s poměrem vody a rumu. Paradoxem je, že doba rumových přídělů byla dobou největší slávy královského loďstva.
V roce 1851 byla na lodích zřízena funkce lodního hospodáře, který byl odpovědný za zásobování posádky včetně přídělu rumu. Namísto oficiálního označení této funkce – purser – mu mužstvo s oblibou říkalo pusser. A právě z tohoto označení odvodila svůj název palírna Pusserʼs, jež sídlí na britských Panenských ostrovech. Její původní majitel James Man totiž nakupoval rum z Karibiku a dodával ho britskému námořnictvu (tehdy však firma nesla jiný název).
V letech 1939–1945 byly dodávky rumu značně omezené, tradiční „námořnické“ značky proto byly nahrazovány rumem z Kuby a Martiniku. Na Dálném východě a v Indickém oceánu se k velkému znechucení námořníků vydával podřadný rum z Natalu, lodníci tu proto nakonec dali přednost australskému pivu. Černý den pro rum na palubách lodí znamenal 31. červenec 1970. Právě v tento den totiž byly vydány poslední příděly rumu a tuto smutnou událost na královských lodích po celém světě doprovázely symbolické pohřby. Skončila tradice, kterou v roce 1655 založil viceadmirál Penn. Námořnický rum ale ze zemského povrchu nezmizel, pouze se z palub lodí přesunul na pevninu, kde se ho v roce 1980 ujal americký mariňák Charles Tobias. Uzavřel partnerství s firmou Man Company, použil přísně střeženou námořnickou recepturu a založil společnost Pussers Ltd., která v současné době vyrábí Pusserʼs rum.

Trojúhelníkový obchod

Každá britská kolonie v Karibiku, která pěstovala cukrovou třtinu, hledala pro své plantáže levnou pracovní sílu. Tu a tam se jim naskytla příležitost získat válečné zajatce, například z bojů v Irsku či Skotsku. Mnoho Irů bylo posláno na maličký ostrov Montserrat, který je součástí Závětrných ostrovů, nebo spolu se Skoty na Barbados. Skotské i irské enklávy vznikaly také na ostrovech St. Vincent a Grenada. Do Severní a Jižní Ameriky, kam koloniální mocnosti již dříve expandovaly, cestovalo kromě vyhnanců dobrovolně i velké množství námezdních dělníků. Tito nešťastníci však nemohli co do počtu a výdrže uspokojit potřebu pracovní síly na plantážích, které tam vznikaly. Alternativou byli Indiáni v Nové Anglii, tento experiment však skončil nezdarem. K dispozici byl ale ještě jeden bohatý zdroj pracovní síly – afričtí otroci.
V roce 1672 byla založena Královská africká společnost, která získala monopol na obchod s otroky. V roce 1698 byl ale obchod s otroky otevřen všem. Tím se dramaticky zvýšil počet přepravovaných otroků na anglických lodích. Provincie v oblasti Nové Anglie co do objemu a kvality vyráběného rumu již dávno předstihly anglické kolonie v Karibiku, jenomže pro svůj rum potřebovaly karibskou melasu, na které byly závislé. Tyto tři faktory – dostatek rumu z Nové Anglie, potřeba otroků v Karibiku a poptávka výrobců rumu v Nové Anglii po melase z Karibiku, daly vzniknout tzv. trojúhelníkovému obchodu. Lodě naložené rumem vyplouvaly z přístavů, jako byly Boston, Salem a Providence, směrem k západoafrickému pobřeží. Zde rumem uhasili žízeň afrických králů, kteří jim na oplátku dávali otroky. Ti pak pluli na palubách novoanglických lodí do Karibiku, kde byli prodáni za melasu, ze které pak kolonie v Nové Anglii vyráběly rum. Jednoduchý systém, který fungoval. Poptávka po melase v Nové Anglii však časem převýšila produkční možnosti karibských plantážníků, a tak Nová Anglie začala nakupovat melasu od francouzských majitelů plantáží na Haiti, Guadeloupu a Martiniku a pak také od Holanďanů, Dánů a Španělů.

Haiti a Trinidad

Jak již bylo řečeno, Martinik, Guadeloupe a Haiti zásobovaly melasou Novou Anglii. Na ostrovech patřících Španělsku plantážníci obchodovali s cukrem, ale na dobytku či tabáku vydělávali mnohem více. Jako všude jinde i zde se rum většinou pálil pro místní spotřebu. Hlavním centrem výroby rumu v Karibiku tak zůstávaly Malé Antily.
Na St. Domingu (pozdější Haiti) došlo ke vzpouře otroků, což do značné míry ovlivnilo osud karibského rumu. Mnoho bílých majitelů plantáží bylo totiž zabito a velká část jich z ostrova utekla. Někteří uprchli do amerických přístavů, například Norfolku, Charlestonu či Savannahu. Mnohem více jich však zamířilo na španělská území. Na ostrově zůstala rodina Barbancourtů, pocházející původně z francouzské oblasti Charente, kde vyráběla koňak. Ta zde začala destilovat rum obdobným způsobem, jakým ve své původní domovině vyráběla koňak. A nutno dodat, že s velkým úspěchem. V roce 1862 Dupré Barbancourt zdokonalil rumovou recepturu do podoby, kterou firma používá dodnes.
Trinidad, který byl po dobu španělské vlády ospalou kolonií, s příchodem nových obyvatel ožil. Třtina se začala pěstovat ve velkém a rum se pálil všude. Populace francouzských plantážníků na ostrově se pomalu rozrůstala. V roce 1797 dobyli Trinidad Britové. A o pár desítek let později, v roce 1936, založil Robert E. Siegert, pravnuk stvořitele světoznámé Angostury Aromatic Bitters, na Trinidadu lihovar a začal produkovat rum Angostura.

Kubánský příběh

Ani Kuba nezůstala pozadu. Dařilo se zde cukrové třtině a místní obyvatelé i návštěvníci ostrova s oblibou popíjeli rafii, předchůdce dnešního rumu. Kvalita pálenky z cukrové třtiny se zvedla v 19. století spolu se zavedením měděných destilačních přístrojů a objevily se rovněž první pokusy o zrání. Za otce kubánského rumu bývá považován Pedro Diago, právě jej totiž napadlo uložit pálenku do nádob a ty zakopat pod zem. Na přání Španělské koruny se ve druhé polovině 19. století začal produkovat Ron Superior, lehčí, jemnější a delikátnější verze oblíbené pálenky. Brzy získala na oblibě, díky čemuž bylo v 60. letech 19. století na Kubě více než 1000 lihovarů.
Jeden z nejznámějších založil katalánský přistěhovalec Facundo Bacardi Massó. Již ve Španělsku zkoumal možnosti výroby rumu s cílem vytvořit z pití pro masy něco sofistikovanějšího. Kromě tmavého rumu vyrobil i první světlý rum, jenž se díky filtraci dřevěným uhlím vyznačoval lehkostí a jemností. Experimentoval rovněž se zráním rumů v sudech z bílého dubu. Společnost Bacardi y Compaῆia byla založena 4. února 1862. Vzkvétala zejména po roce 1870, a to i díky novince v podobě průmyslově vyráběného ledu, která znamenala revoluci v oblasti prodeje alkoholu. Zrodily se drinky jako Mojito či Daiquiri. Bacardiho impérium rostlo, brzy firma expandovala i za hranice – otevřela si pobočku v Barceloně, v roce 1931 přišla první zahraniční destilerie v Mexiku a o 27 let později v Portoriku. Pak přišla revoluce a s ní znárodnění majetku rodiny Bacardi, která odešla do exilu a tam ve výrobě svého rumu pokračovala.  
Po převzetí moci Fidelem Castrem se na Kubě mohl produkovat jediný rum, jemuž byla přidělena značka Havana Club. Na jeho výrobě se podílely jak stávající lihovary, tak nová destilerie postavená v Santa Cruz del Norte nedaleko Havany. Historie této značky je ale delší – začala se psát už v roce 1934, kdy tento název pro svůj rum použila rodina Arechabalů. Ta už od roku 1878 vlastnila palírnu La Vizcaya v Cardénasu. Zpět ale k porevoluční etapě. Ta byla mimo jiné poznamenána spory o značku, zejména na americkém trhu. Když v roce 1993 vznikla spojením výrobce (Cuba Ron S.A.) s mezinárodním distributorem (Pernod Ricard) společnost Havana Club International S.A., nechal si nový společník značku Havana Club registrovat ve 183 zemích včetně USA. Jenže potomek rodiny Arechabalů prodal práva na značku rodině Bacardi. Výsledek? Vleklé soudní spory. Americký úřad pro patenty a obchodní značky nakonec v srpnu 2006 rozhodl v neprospěch současného výrobce a distributora, který tak na americkém trhu nemůže rum pod značkou Havana Club distribuovat. Vcelku nedávno si proto výrobce s distributorem nechali zaregistrovat značku Havanista…

Jamajské kořeny

Počátek 19. století znamenal významné období i pro Jamajku. V roce 1825 si jistý John Wray, původním povoláním kolář, otevřel v Kingstonu hospodu. Ta se brzy stala centrem místního společenského života. V roce 1860 přijal Wray do podniku svého synovce Charlese Jamese Warda a o dva roky později z něj učinil partnera. Od této chvíle byla firma známá jako J. Wray a synovec (Wray & Nephew). Po smrti Wraye se stal Ward jediným vlastníkem, společnost rozšířil a pustil se do výroby a prodeje rumu. Zpočátku firma narážela na konkurenci v podobě společnosti Appleton, jež na ostrově působila už od roku 1749. Dokázala ale obstát, a to i za hranicemi – na mezinárodní výstavě v Londýně v roce 1862 získala tři zlaté medaile, další ocenění následovala třeba v roce 1878 v Paříži nebo o 7 let později v New Orleansu. Po Wardově smrti se majetku ujali správci, kteří ho prodali Lindo Brothers & Company Ltd. Ta krátce na to získala i Appletonovo panství v St. Elizabeth a továrnu s palírnou významně rozšířila.
S Jamajkou je spojena ještě jedna známá značka rumu – Captain Morgan. Na ostrově ji v roce 1944 vytvořila firma Seagram & Sons, ale její příběh začínám mnohem dříve. Pojmenována totiž byla podle Henryho Morgana, odvážného britského bukanýra, který se koncem 17. století stal prvním jamajským guvernérem. V roce 2001 prodala společnost Seagram značku Captain Morgan koncernu Diageo. V současnosti se rum vyrábí v Portoriku.

Antigua a Guyana

Na ostrově Antigua po celé 19. století převládal tradiční model: jednotlivé plantáže pálily svůj vlastní rum. Za hranice se příliš nevyvážel, i tak ale platil za dobrou pálenku vynikající lehkostí a jemností. Pak však došlo k poklesu v celém odvětví a počátkem 20. století výrobu ukončily i poslední plantáže. V roce 1934 vznikla společnost Antigua Distillery Ltd., jež o dva roky později zakoupila několik panství a cukrovar a začala produkovat vlastní melasu. Výsledkem byl cukr známý jako muscovado, přičemž ze zbylé melasy se vyráběl rum Cavalier Muscovado. V 60. letech firma v reakci na soudobé trendy začala produkovat lehčí rum – zrodil se Cavalier Antigua, který zaznamenal úspěchy i na mezinárodním poli. Mimo ostrov prodává Antigua Distillery svůj rum pod značkou English Harbour.
V Guyaně lze o výrobě rumu hovořit již počátkem 17. století, kdy zde bylo několik velkých třtinových panství a každé pálilo vlastní rum. Už tehdy se místní rumy vyvážely, a to pod značkou Demerara. Některé z nich se staly přísadou do grogu britského námořnictva. V 60. letech 20. století došlo v důsledku technického pokroku a vývoje trhu ke sloučení celé řady malých palíren do čtyř lihovarů, které se posléze začlenily do Demerara Distillery.
Podobný model fúzí byl v karibské oblasti vcelku běžný. Tu a tam však dodnes najdeme regiony, které si stále vyrábějí vlastní rum, přidávají do něj nějakou zvláštní přísadu, aby svůj produkt odlišily, a jejich destilát většinou neputuje daleko za hranice příslušného ostrova.

Rumová Amerika

V této části světa začali své kolonie budovat nejprve Španělé, Francouzi, Holanďané a Švédové. Postupně zde vzniklo i 13 britských kolonií, první z nich byla v roce 1607 Virginie. Rum velkou měrou prospěl všem. Byl vzpruhou pro námořníky královského loďstva, které chránilo osadníky, vydobyl koloniím jejich místo v trojúhelníkovém obchodě a posílil spojení mezi osadami, karibskými ostrovy a mateřskou zemí.
V souvislosti s Richmondʼs Island ve státě Maine se již v roce 1639 cestovatel John Josselyn zmiňuje o kapitánu Thomasu Wannertonovi, který vypil půl pinty rumu na jeden zátah. Popisuje také lékařské využití rumu, v němž se obvykle louhovaly nejrůznější byliny a tento lektvar se pak pil jako medicína. A nejen to…
Kolonie, které tvořily Novou Anglii, kupovaly obrovské množství melasy, z níž produkovaly rum pro vlastní spotřebu a hlavně k obchodním účelům. Používali jej totiž při směnném obchodu s původními obyvateli. Indiáni ho brzy měli spoustu, vžilo se pro něj označení ocuby. Pro mnohé z nich to však byl zlověstný začátek konce. Alkohol je ruinoval a zabíjel... Traduje se, že kolem roku 1562 pili osadníci starší 15 let v průměru sedm panáků 40% rumu denně. Prohibice zavedená v Massachusetts nebyla o nic úspěšnější než pozdější pokusy. Rodiče pili se svými dětmi, duchovní se na kázání připravovali se sklenkou rumu v ruce a pracující muži měli každý den přestávky na grog a alkohol byl součástí jejich výplaty.  
První lihovar na výrobu rumu ve Spojených státech byl založen na Staten Islandu v New Yorku v roce 1664. O tři roky později následoval lihovar v Bostonu. Newyorští Holanďané sice dávali přednost pivu, ginu a šnapsu, i přesto však s rumem vesele obchodovali a časem si ho dokonce zamilovali. Během několika let palírny v Nové Anglii produkovaly velké množství rumu. V roce 1692 činila obvyklá cena za galon 2 šilinky. Melasa, která se prodávala v Karibiku, měla tehdy hodnotu 12 pencí za galon, i přes vysoké náklady na destilaci však byly zisky novoanglických palíren stále obrovské.
Rum se stal klíčovou součástí místního života i ve státě Maine. Bohatí byli sice uvyklí na víno z portugalských a španělských ostrovů a obyčejní lidé pili pivo, to ovšem již v roce 1700 převálcoval rum. Levný novoanglický rum se pálil v Bostonu a Falmouthu (nynější Portland). Ve státě Massachusetts patřil k hlavním producentům rumu Medford. Není divu, jeho poloha na řece Mystic byla naprosto ideální – většina melasy, která sytila medfordský rumový průmysl, se dovážela z Karibiku na lodích, jež se zde od roku 1735 vyráběly. Medfordský rum se brzy stal vyhledávaným zbožím a dokonce se vyvážel i na ostrovy v Karibiku. Velkým pojmem byl až do roku 1905, kdy byla zavřena palírna, kterou tu v roce 1735 otevřel bostonský obchodník Andrew Hall.
Koloniální, zejména novoanglické přístavy díky obchodu s rumem jen vzkvétaly. I na jihu měl rum své příznivce. Destiloval se například ve Virginii a Severní i Jižní Karolíně. Mezi lety 1763 a 1783 se na východní Floridě pila ve velkém směs pomerančové šťávy s rumem. Přestože Británie po revoluci, která v jejích amerických koloniích proběhla v letech 1775–1783, zakázala obchod se Spojenými státy, americký rum měl dost odbytišť jinde. Počátkem 19. století v Bostonu fungovalo 40 palíren, v Hartfordu 21 a v Newportu osm. Daně postupně uvalené na melasu a rum však způsobily, že se mnozí výrobci raději přeorientovali na žitnou whisky. A tak parlamentní zákon spolu s omezením dovozu karibské melasy v podstatě podpořily výrobu žitné, která nakonec vytlačila rum na okraj pozornosti Američanů.    

Rum a západní Afrika

Trojúhelníkový obchod nebyl jediným příspěvkem Afriky do historie rumu. Portugalci, Britové, Francouzi nebo třeba Dánové potřebovali někde skladovat své zboží i otroky, které za ně získali, proto na pobřeží začali budovat obchodní osady a obranné pevnosti. Zboží brzy začalo plnit královské paláce a chrámy, a jakmile nadešel ten pravý čas, rum nahradil palmové víno a zaujal postavení posvátného nápoje podávaného vzácným hostům nebo při významných událostech. Nechyběl u různých obřadů a rituálů a v zásadě se dotkl i celé západoafrické společnosti – také díky němu se evropský vliv rozšířil po části černého kontinentu.
Po zániku trojúhelníkového obchodu došlo k velmi významné změně na poli obchodování s rumem a otroky. V dobách nedostatku kvalitního novoanglického rumu si museli afričtí králové vystačit s podřadnými značkami a strádaly i obchody. Návrat Američanů v 90. letech 18. století proto kvitovali, neboť to vypadalo, že se vrátí i prosperita. Čáru přes rozpočet jim však udělalo úsilí britské, francouzské, holandské, americké a dánské vlády potlačit obchod s otroky. Ten se stal podle mezinárodních zákonů zločinem. Flotily zainteresovaných států ho usilovně potíraly na moři a vojenské posádky se ho snažily zlikvidovat na souši. Krátce se s otroky ještě obchodovalo nelegálně, ale koncem 40. let 19. století byl již téměř vymýcen.
Jelikož afričtí panovníci chtěli, aby i nadále do Afriky připlouvaly lodi s rumem a dalším zbožím, museli se poohlédnout po jiné směnné komoditě. Volba padla především na palmový olej, arašídy a slonovinu. Některé kolonie (například španělská rovníková Afrika či portugalské Kapverdské ostrovy) ovšem našly jiné řešení – začaly pěstovat cukrovou třtinu a posléze i vyrábět vlastní rum. Odvětví výroby rumu dnes v Africe patří k ukazatelům stavu ekonomiky. Některé země se pyšní vlastními lihovary: v Ghaně jsou to Gihoc Distilleries, Benin má tři lihovary a dokonce i válkou zničená Sierra Leone každoročně vyprodukuje jisté množství rumu.  

Na východ od nás

Evropské mocnosti kolonizovaly pochopitelně i země na východě. Španělům se podařilo obsadit Filipíny, portugalské základny vznikaly v Mosambiku, Keni, Pákistánu, Indii, Bangladéši, na Srí Lance nebo v Indonésii. Portugalská nadvláda v jihovýchodní Asii však netrvala dlouho. Od počátku 17. století odtud vyháněli Portugalce Holanďané, uspěli zejména na guinejském pobřeží nebo Srí Lance. Angličané, kteří v 17. století s kolonizací sotva začínali, se soustředili na Indii a čelit ale museli Dánům a Francouzům.
Zájmy kolonizátorů byly do značné míry obchodní. Holanďané kupříkladu v Indonésii zcela reorganizovali zemědělství. Koncem 19. století se Jáva stala největším světovým producentem cukru a začala také s výrobou rumu. Společnost E&A Scheer založená v roce 1712 byla zapojena do trojúhelníkového obchodu a dodnes zůstává největším prodejcem indonéského rumu. Obchodovala například v Pacifiku, odkud vozila místní rum zvaný batávský arak. Název měl své opodstatnění, neboť základem nápoje byla sice melasa, ale při kvašení se používala červená jávská rýže.
Do výroby cukru se pustily také ostrovy Maskarénského souostroví v Indickém oceánu – Mauricius, Réunion, Rodrigues a Seychely. Na zdejších plantážích pracovali pod dohledem francouzských kolonizátorů především afričtí otroci. Francouzská koruna si velmi dobře uvědomovala, že cukr znamená rum, a proto v roce 1744 poslala na ostrov destilační přístroj. Bohužel nedorazil – loď potopila bouře. Jeden nezdar ale neznamená definitivní prohru. Plantážníci na Mauriciu získali přístup na mezinárodní trhy, díky
emuž výroba cukru nabrala na obrátkách. Dalších 150 let vládl ostrovu cukr. Zdejší rum nebyl vůbec špatný, na rozdíl od cukru byl ale určen především pro místní spotřebu. V současnosti se na ostrově vyrábí například značka Pink Pigeon, za kterou stojí Medine Distillery, nebo rum Starr African, který vyrábí International Distillers Mauritius Ltd.
Také na Seychelách se po desetiletí vyráběl rum výhradně pro potřeby ostrovanů, nicméně v současné době se tato praxe pomalu mění. Seychelský rum se totiž pokoušejí na světové trhy uvést zahraniční obchodníci. Patří k nim jihoafrickou společností vlastněná Trois Fréres Distillery, jež vyrábí bílý i tmavý rum Takamaka Bay. Na Réunionu se rumu věnuje například Isautier Distillery, a to už od roku 1845. Zaměřuje se zejména na rum agricole a vieux.
Právě z Réunionu přivezli Francouzi cukrovou třtinu na Madagaskar a s ní i rhum arrangè, tedy rum ochucený vanilkou, anýzem, skořicí nebo třeba orchidejemi. Jednou z hlavních značek na tomto ostrově je Dzama Rhum. Vyrábí se i v ochucené verzi.  

Australská odysea

Rum se zapsal i do dějin Austrálie. V roce 1786 britský parlament nařídil, aby byl Nový Jižní Wales spravován jako kolonie a prvním guvernérem jmenoval Arthura Phillipa. Ten dorazil do Botanského zálivu se svou první flotilou (tvořilo ji 11 lodí, stovky trestanců a čtyři britské námořní pěchoty) v roce 1788. Noví osadníci si pomalu zvykali na svou novou zemi. Kolonie získala úplný monopol na příděly půdy a trestance využívala pro práci na svých farmách. Měla rovněž monopol na obchod v osadách a rum nakupovala z lodí, které oblastí proplouvaly. Trestanci byli za svou práci placeni rumem, za rum se prodávalo zboží a splácely se jím dluhy.
Do poloviny 19. století byla Austrálie závislá na dovoz rumu. Postupem času se ovšem ukázalo, že oblast dnešního Queenslandu je ideální pro pěstování cukrové třtiny a brzy se zde objevily první plantáže. Na cukru se vydělaly peníze a výroba rumu začala nedlouho poté. I přes problémy s nedostatkem pracovní síly zdejší plantáže a palírny vzkvétaly.
Nejznámější australskou značkou je bezpochyby Bundaberg nebo také Bundy, jak mu na nejmenším světadílu říkají. Město Bundaberg v Queenslandu bylo vyhlášeným centrem cukrovarnictví již v roce 1880. Melasu, která byla vedlejším produktem při výrobě cukru, místní farmáři podomácku pálili na rum. V roce 1888 se několik menších cukrovarníků spojilo a vytvořilo Bundaberg Distilling Company. Bundaberský rum sice neměl vlastní značku, ale získal takový věhlas, že v roce 1939 australská vláda vyčlenila veškeré jeho zásoby pro ozbrojené síly, královské loďstvo a americkou armádu. Od roku 1974 začala Bundaberg Distilling Company svůj produkt stáčet do láhví. Australané na něj dodnes nedají dopustit.

Tento článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 52


Rumové destinace: Guadeloupe

Rumové destinace: Guadeloupe

Společně s Martinikem je Guadeloupe kolébkou francouzského stylu výroby rumu, který se označuje rhum agricole. Jde tedy o rum přímo z čerstvé šťávy z cukrové třtiny, nikoli z melasy. Tropické klima a vulkanická půda ostrova poskytují ideální podmínky pro pěstování cukrové třtiny. Stejně jako Martinik patří Guadeloupe k zámořským regionům a departementům Francie, je tedy také součástí EU a k přímé cestě sem postačí občanský průkaz.

Drinkologie: Občerstvení národů - Soyer au Champagne

Drinkologie: Občerstvení národů - Soyer au Champagne

Zachránce hladových, inovátor, vizionář i mistr marketingu – takový byl francouzský šéfkuchař, který si předsevzal, že zlepší nejen stravovací návyky společnosti, ale přímo pozvedne možnosti gastronomického zážitku. Co ovšem o této osobnosti říká koktejl s jeho jménem? Kde se tento nápoj vzal? A opravdu za ním stojí renomovaný šéfkuchař, nebo se jedná o drink, který byl „pouze“ vytvořen na jeho počest?

Drinkologie: Dvojitý agent - Vesper

Drinkologie: Dvojitý agent - Vesper

Stěží bychom našli člověka, který nezná vzrušující dobrodružství zřejmě nejslavnějšího agenta všech dob, jenž disponoval povolením zabíjet, ale zároveň měl i ve zvyku řádně popíjet. Vždyť to byl právě již první román britského spisovatele Iana Fleminga, v němž si hlavní postava objedná netradiční variaci na Martini, která hledá vhodné jméno. Jaké jsou tedy okolnosti vzniku bondovské klasiky? A proč tento drink hosté obvykle opomíjejí, přestože jeho sláva sahá až k nebesům?

Rumové destinace: Trinidad

Rumové destinace: Trinidad

Trinidad a Tobago je dvojostrov známý díky svým karnevalovým oslavám, bohaté historii a samozřejmě díky svému rumu. Zatímco Trinidad je průmyslovější a větší, Tobago nabízí klid a krásu. Z hlediska rumového průmyslu se budeme věnovat primárně Trinidadu, jehož rumy si získaly mezi sběrateli v posledních desetiletích kultovní status. Příčinou je především zaniklá palírna Caroni, ale o tom až později.

Portoriko

Portoriko

Rumoví fanoušci Portoriko často opomíjejí. A to je veliká škoda! Jde dnes koneckonců o největšího producenta karibského rumu. Vznikají zde desítky milionů litrů lehkého bílého rumu, který se hodí především do koktejlů, místní rumy však umí nabídnout mnohem více. Pojďme se o tom společně přesvědčit.

Nestydatá hvězda - Porn Star Martini

Nestydatá hvězda - Porn Star Martini

Představte si, že máte koktejl, který je od počátku hit, zdánlivě instantní úspěch, jenž přivede davy. Co ale znamená, když máte v rukávu drink, který nejen že přiláká masy zvědavců, ale stane se skutečnou ikonou? Je to v současné době ještě možné, když se vše zdá být pouze twistem twistu jednoho klasického koktejlu? A co to vlastně vypovídá o koktejlové kultuře a všech kolem ní, když si pozornost stále žádá onen lascivní koktejl s odkazem na tematiku pro dospělé?

Nikaragua - listopad 2022

Nikaragua - listopad 2022

Když se vám dostane takového pozvání jako nám z Premier Wines, jednoduše nemůžete odmítnout. Flor de Caña zůstává v obecném povědomí jako globální výrobce rumu. Méně z nás však asi ví, že jde o producenta s rodinnou tradicí a světového lídra v udržitelných výrobních postupech. V zemi nespočetných přírodních krás, avšak skromných poměrů, pečuje o rodiny svých zaměstnanců všemi možnými i nemožnými způsoby. Vyrážíme tedy do země zaslíbené sopkám, prémiovému rumu a dobrému jídlu. A také stále ještě komunistickému prezidentovi Danielu Ortegovi.

Jak se připravit na letošní Rumfest

Jak se připravit na letošní Rumfest

Pražský Rumfest se již tradičně koná v hlavním městě České republiky, Praze, a láká milovníky rumu nejen z Česka a Slovenska, ale i z celého světa. Na tomto festivalu se setkávají znalci i začátečníci, kteří se chtějí naučit víc o tomto oblíbeném alkoholickém nápoji a ochutnat zajímavé rumy. Rád bych vám nabídl pár tipů, jak se na tuto akci co nejvíce připravit a užít si ji. 11. ročník nás čeká již 20. května.

Guyana

Guyana

Rum z Guyany má v rumové historii vskutku výjimečné místo. Rum demerara představoval více než dvě století klíčovou složku, v pravidelných dávkách jej dostávali námořníci britského královského námořnictva, a to až do roku 1970. V dnešní době patří guyanský rum k celé řadě rumových značek. Pro příklad uveďme Pusser’s, Lamb’s, Wood’s nebo Lemon Heart. Zcela jistě se tak jedná o jednu z nejdůležitějších rumových destinací vůbec.

Proslulý plukovník - Gin Rickey

Proslulý plukovník - Gin Rickey

Někteří se pro slávu narodili a někteří jí přinejmenším dosáhli, zatímco jiným přinese vskutku nemalé množství trpkosti. Zářným zástupcem posledního příkladu byl i tvůrce velice prostého, a přesto značně oblíbeného koktejlu, jenž se do obecného povědomí dostal na přelomu 19. a 20. století. Kde se ovšem vzala zdánlivě moderní kombinace ginu, limetky a sody, která v sobě nemá ani za mák cukru? A kdo za koktejl Gin Rickey vlastně loboval, když na počátku postrádal svou základní složku?

Magie mléka Milk punch

Magie mléka Milk punch

Existují dva druhy mléčného punče. Ten první se skládá obvykle z bourbonu nebo brandy, mléka, cukru a koření. V 18. století byl velmi populární v New Orleans a dodnes připomíná řadě těch, co vyrůstali u břehů Mississippi, ona vánoční rána s hřejivým mléčným punčem. Tím druhým a o poznání zajímavějším typem je však anglický mléčný punč, též známý jako punč z čiřeného mléka.

Hotovo na dvě doby - Bronx koktejl

Hotovo na dvě doby - Bronx koktejl

Fantazie nemá mezí, a tak není divu, že i v koktejlové kultuře najdeme paradox v tekuté podobě. Na jedné straně se totiž tento koktejl tváří jako blízký příbuzný slavnějších drinků, jakými jsou MANHATTAN nebo MARTINI, na té druhé ovšem analýza prozrazuje, že vzhledem k obsahu čerstvé citrusové šťávy spíš patří do kategorie sourů.

Kuba

Kuba

Kuba je slavná nejen skvělými doutníky a cukrovou třtinou, ale také svým rumem. Název ostrova pochází od původních obyvatel, indiánského kmene Taínů, kteří území obývali až do příchodu španělských kolonizátorů v patnáctém století.

Ztracený na malinách - Clover Club

Ztracený na malinách - Clover Club

Růžový, ovocný, sametově jemný, a přesto dostatečně silný. Přesně tak by nejspíš měl vypadat drink pro moderní ženu, pokud bychom to posuzovali podle běžných stereotypů. Ve skutečnosti ovšem tento koktejl na počátku 20. století představoval oblíbený nápoj gentlemanů...

Barbados

Barbados

Kde jinde zahájit putování rumovou historií, než na Barbadosu, nejvýchodnějším ostrově Karibiku v části Malých Antil, známých také jako Návětrné ostrovy. Proč je označován za kolébku rumu, jaká je jeho historie a kultura.

Dobrý lev Americano

Dobrý lev Americano

Symbol sjednocené Itálie, která se představuje světu. I tak bychom mohli popsat koktejlovou kombinaci, kterou si čas od času objednal i slavný James Bond.Ostatně je to právě Aperitivní Charakter, díky němuž je drink stále populární a lidé jeje nepřestávají vyhledávat. Kde však původní spojení vzalo svůj mezinárodní zvuk a věhlas? A proč se vlastně obsluha i dnes při objednání tohoto koktejlu tváří lehce zmateně?

Těžkosti vinařů

Těžkosti vinařů

Co v dnešní době trápí vinaře a vinohradníky? Jaké jsou největší výzvy, se kterými se producenti potýkají nezávisle na prestiži oblasti? A co může v nadcházejících desetiletích představovat nejzávažnější komplikaci?

Světové festivaly rumu 2022

Světové festivaly rumu 2022

Do roku 2022 vstupujeme s nadějí na nový začátek a probuzení z pandemické letargie. Náš rumový festival Rumfest se nám naštěstí podařilo úspěšně organizovat a v tradici budeme i letos pokračovat jubilejním 10. ročníkem. Příznivcům třtinového moku bude ale letos do zpěvu i jinde. Přinášíme vám přehled vybraných zajímavých rumových akcí, které se letos uskuteční po celém světě.

UK rum na vzestupu

UK rum na vzestupu

Podle statistik se v roce 2020 výroba a distribuce rumů pocházejícího z Velké Británie o 38 % zvýšila a poptávka neustále roste. Kam vlastně tato kategorie, říkejme jí UK rumy, vlastně patří? Jak se zatím profiluje a může vůbec konkurovat obrovským značkám, které mají staletou historii, tropické stárnutí, šmrnc a finance na marketing?

Rumfest 2021: bylo nás vidět a slyšet

Rumfest 2021: bylo nás vidět a slyšet

Devátý ročník Rumfestu odstartoval 11. září tradičně v pražských Žlutých lázních za doprovodu zajímavých osobností, 30 vystavovatelů, kteří přivezli novinky i očekávané klasiky, charakteristické karibské hudby, jamajské kuchyně a bohatého programu. Podívejte se, jak vše probíhalo, a co nás čeká na příštím jubilejním desátém ročníku.

Jamajský “funk” aneb v čem tkví výjimečnost místního rumu

Jamajský “funk” aneb v čem tkví výjimečnost místního rumu

Rum tu má silnou tradici a místními je brán jako národní nápoj, který se používá jako všelék. Zdejší rum je však více specifický než by si jeden pomyslel. Svůj podíl na tom má nejen historický vývoj, ale i přírodní podmínky a státní regulace.

Dejte šanci agricole rhumu

Dejte šanci agricole rhumu

Klasická cesta českého rumového fanouška začíná pitím rumů s Colou, na řadu přijdou rumy z Jižní a Střední Ameriky. Následně se vydává za nedoslazovanými rumy z Barbadosu nebo Jamajky. Poměrně na okraji zájmu typického konzumenta, však zůstávají agricole rhumy z francouzských ostrovů Martinique a Guadeloupe.

Piña Colada a její spletitý příběh

Piña Colada a její spletitý příběh

Koktejlový historik Jared Brown označil Piña Coladu za nejvlivnější koktejl všech dob. Za 70 let své existence se zvládla tato rumová klasika rozšířit ze svého rodiště v Portoriku do celého světa. Piña Colada během své historie zažila úspěchy i pády a v posledních letech začíná být barmany opět respektována.

Eminente: Kuba je víc než jen Havana

Eminente: Kuba je víc než jen Havana

Chtěli udělat něco nového, něco jiného. Něco, co si každý zapamatuje. Poznali Kubu, našli skryté příběhy její historie, oprášili několik set let staré procesy zpracování rumu a dali vznik nové značce, která představuje Kubu v trochu jiném světle – a to prostřednictvím nového kubánského rumu Eminente. 

Čeká absint návrat do hlavního proudu?

Čeká absint návrat do hlavního proudu?

Přestože absint vzbuzuje zvědavost a zájem publika, nachází se tento nápoj stále na okraji gastronomického spektra. Stejně jako tomu bylo u nás i na přelomu 19. a 20. století. Důvodů sice není mnoho, zvrátit však situaci v prospěch zelené víly není snadné.je za jeden z nejvhodnějších materiálů pro ztvárnění svých nápadů.

Víno na cestách

Víno na cestách

Přeprava vína má za sebou dlouhý vývoj, jak probíhala a jak ovlivnila projev vín a vznik jeho specifických kategorií?

Drinkologie: Gimlet na preventivní příděl

Drinkologie: Gimlet na preventivní příděl

Jednoduchý, elegantní i nadčasový - přesně takový je tento výrazně limetkový koktejl s bohatou námořní historií. Jaký je ovšem skutečný příběh tohoto “léčivého” nápoje, o němž americký autor Charles H. Baker Jr. kdysi napsal, že je od Bombaje až po Šanghaj stejně známý jako Martini?

ARMAŇAK - nejstarší brandy na světě

ARMAŇAK - nejstarší brandy na světě

Nejstarší destilát Evropy, poctivý řemeslný produkt butikových vinařství, zažívá renesanci a právem se mu dostává stále větší pozornosti mezi prémiovými destiláty.

Saké, nápoj bohů

Saké, nápoj bohů

Přes rozmach japonské gastronomie u nás saké zůstává poněkud nepochopené. Dostupné jsou zde především základní konzumní varianty, špičkoví představitelé velmi výjimečně. Je to škoda, protože saké má mnoho různých podob a stylů. V mnohém, vůní a chutí i ideálním způsobem servisu, připomíná dobré bílé víno a také se mu někdy rýžové víno říká. Proces vzniku má však s vínem společného jen velmi málo.

Bourbon, příliš velká poptávka

Bourbon, příliš velká poptávka

Americká whisky je mnohem známější pod jménem bourbon, i když nikdo neví, jak k tomu přišla.O původ názvu se pře kentucký okres Bourbon a ulice Bourbon street v New Orleans; obě nesou jméno po francouzské dynastii Bourbonů. Historie výroby bourbonu sice sahá až do 18. století, jenže po dlouhá desetiletí se bourbon nijak nevyvíjel. Federální zákony z roku 1964 a relativně malý zájem konzumentů zakonzervovaly jak výrobu, tak případné inovace. Kdo ví, jaká budoucnost takový bourbon čeká...

Sidecar - Strnulý spolujezdec

Sidecar - Strnulý spolujezdec

Postranní vozík lidově zvaný sajdkára se připojoval k motocyklu a sloužil k přepravě osob či nákladu už na přelomu 19. a 20. století. Stejnojmený koktejl se však dočkal slávy až po první světové válce. Během tohoto válečného konfliktu se totiž zmíněné přídavné zařízení nesmazatelně zapsalo do historie jako jeden z mobilních vojenských prostředků, který dokázal účinně překonávat velké vzdálenosti a zároveň efektivně eliminovat nepřátelské jednotky. Jaký je však příběh stejnojmeného nápoje, jenž dnes patří mezi nejopomíjenější klasické koktejly?

Uganda: Od robusty k výběrové kávě

Uganda: Od robusty k výběrové kávě

Historie kávy v Ugandě se začala psát jen něco málo před sto lety. Ovšem i tak si Uganda stihla za tu dobu vybudovat celosvětový věhlas a zmnohonásobit svou každoroční produkci. Během jednoho století se proměnila z kávového Davida na Goliáše. Dnes se jedná o třetího největšího exportéra robusty na světě. O své místo se ale hlásí také výběrová káva.

Příběh vermutu

Příběh vermutu

Vermut kombinuje tradici vína s dějinami koření a bylinek. Lokální zvyklosti přetavili „vynálezci“ originálních receptur vermutů do nápojů, které jako aperitiv otevírají chuť nebo se výborně vyjímají v koktejlech. Historie vermutu je také poctou umění a řemeslu, které se dědí po generace.

Aperitiv - Pojem běžný, leč opomíjený

Aperitiv - Pojem běžný, leč opomíjený

V každodenním životě sdílíme celou řadu věcí či jevů, které nám přijdou natolik samozřejmé, že si ani neuvědomujeme, jak málo je vlastně používáme. Jedním z takových úkazů je určitě aperitiv.

Bloody Marry - Za červenou linií

Bloody Marry - Za červenou linií

Mezi koktejlovými recepturami patrně není další drink s podobně neobvyklými ingrediencemi. Možná ani nenajdete stejně podivuhodný příběh tolika protichůdných teorií o původu, chutích i variacích. A přesto něco na té Mary je.

Mexická kráska Margarita

Mexická kráska Margarita

Tenkrát v Mexiku… Tak nějak by mohl začít příběh o jednom z nejslavnějších koktejlů na bázi tequily. Jeho pokračování je ale plné domněnek a nesrovnalostí, není dokonce ani jasně doloženo, kdo tento drink jako první připravil.

Skotská whisky pro začátečníky

Skotská whisky pro začátečníky

Výraz whisky má své kořeny v gaelštině. Vznikl jako ekvivalent k latinskému aqua vitae, tedy voda života. Ten výraz zněl původně uisge beatha. Zkracováním a komolením výslovnosti z něj Skotové časem udělali usky a odtud už byl jen krůček k názvu pálenky, jež Skotsko proslavila po celém světě. Kdo by neznal skotskou whisky?

Horká vzpruha Irish Coffee

Horká vzpruha Irish Coffee

Káva má stejně jako alkohol svou bohatou historii plnou ambivalentních postojů. V současnosti můžeme hovořit o kávě jako o jednom z nejrozšířenějších nápojů na světě. Přirozeně se tedy nabízí polemika o kombinaci s alkoholem, obzvlášť uvážíme-li, že počet vskutku slavných kávových koktejlů bychom pravděpodobně spočítali na prstech jedné ruky.

Staření rumu: rum, sudy a podnebí

Staření rumu: rum, sudy a podnebí

Zrání rumu ovlivňuje jeho okolí – teplota, vzduch a vlhkost. A samozřejmě čas. Právě pochopení procesu staření může zákazníkům velmi pomoci při vlastním posuzování hodnoty daného rumu, tedy toho, zda rum prošel poctivým výrobním procesem včetně zrání v místě svého původu, nebo zda se tak pouze tváří, ale stojí přitom stejně nebo dokonce i více peněz.

Pryč s mýty a klišé o whisky

Pryč s mýty a klišé o whisky

S whisky je spojeno množství mýtů a klišé, od dogmatického trvání na některých nesmyslných rituálech přes neustálé omílání dávno vyvrácených nepravd až po naprostou neznalost zabalenou do světáckosti a nadhledu. Na jedno však mnozí z těch, kteří o tomto nápoji rádoby zasvěceně hovoří, zapomínají. Ano, whisky je krásná, komplexní i složitá, ale je to pořád jenom nápoj – i když s velkým N.

Jak se daří kávě v Guatemale v čase COVID-19

Jak se daří kávě v Guatemale v čase COVID-19

Historie Guatemaly sahá až do 3. století před naším letopočtem. Mayové tehdy mimo konceptu nuly přinesli také první název této oblasti Cuauhtemallan – země obklopená lesy. A právě tyto lesy jsou domovem 125 000 registrovaných kávových producentů, jejichž káva posledních 200 let tvoří nedílnou součást ekonomiky země.

Jeho Veličenstvo dub

Jeho Veličenstvo dub

Výroba whisky je komplexní proces, jehož výsledek ovlivňuje velké množství faktorů. Kvalita vody, druh ječmene, způsob sladování, fermentace, tvar a velikost destilačního kotle, délka destilace a mnoho dalších. Nicméně zřejmě největší podíl na výsledném charakteru whisky má staření. Na následujících řádcích se zaměříme na dřevo, které se používá na výrobu sudů, a jeho vliv na výsledný charakter námi oblíbeného nápoje.

Rum: Trendy, servis, mixologie

Rum: Trendy, servis, mixologie

Rum se těší oblibě prakticky po celém světě. K jeho přednostem patří fakt, že svým konzumentům poskytuje až neskutečnou paletu vůní a chutí. Je to velmi rozmanitá kategorie, neboť každý rum je trochu jiný. Má svůj jedinečný charakter, který ovlivňuje nejen způsob výroby, ale také klimatické podmínky, půda a v neposlední řadě i oddaný přístup těch, kteří za jeho výrobou stojí.

Rumfest 2020: svátek rumových nadšenců nic nezastavilo

Rumfest 2020: svátek rumových nadšenců nic nezastavilo

V sobotu 22. srpna se uskutečnil osmý ročník Rumfestu, zábavně vzdělávací oslavy pravého třtinového rumu určené široké veřejnosti. Již poněkolikáté se tak pražské Žluté lázně proměnily v ráj milovníků dobrého rumu.

Miláček milénia Mojito

Miláček milénia Mojito

Přestože dlouho zůstával lokální záležitostí, postupem času zaznamenal tento osvěžující koktejl nebývalý úspěch. Dokonce se o něm mluvilo jako o Cosmopolitanu pro dobrodruhy, jako o nápoji pro všechny cestovatele trpící nutkáním objevovat daleké krajiny.

Výroba rumu

Výroba rumu

Rum bývá zcela oprávněně nazýván krví Karibiku, současně ale platí, že se zdaleka nejen v tomto koutě světa produkuje. Jeho výroba je rozšířena prakticky po celém světě, a právě proto lze jen těžko definovat jednotná pravidla, která by striktně určovala, jakými postupy se musí vyrábět. Zaměřme se proto na to, co vše je o cestě rumu z pole s cukrovou třtinou až do sklenky s čistým destilátem nebo koktejlem známo.

Výroba jalovcové pálenky

Výroba jalovcové pálenky

Výroba ginu začíná volbou botanicals, jež významně ovlivňují jeho výsledný charakter. Jednotlivé značky se liší nejen jejich sestavou a poměry, ale někdy také drobnými variacemi na základní výrobní postup. I v tom je kouzlo tohoto destilátu.

Fermentace: tisíciletá, a přece nová

Fermentace: tisíciletá, a přece nová

Až jedna třetina všech potravin se vyrábí nějakým způsobem fermentace. Od chleba a jogurtu přes víno a pivo až po populární kimči nebo miso. Je to levná a snadná metoda jdoucí ruku v ruce s trendem lokálních a sezónních potravin a řemeslné výroby. Fermentace se tak pochopitelně stala impozantní technikou šéfkuchařů a barmanů, kteří se chtějí odlišit.

Nezávislý inženýr Daiquiri

Nezávislý inženýr Daiquiri

Písčité pláže, žhavé slunce a všude kolem moře, ale i nestabilní a nejistá politická situace plná vnitřních rozkolů či zásahů zvenčí. Přesně taková byla Kuba v době, kdy se zrodil a stal slavným koktejl Daiquiri, jemuž zpočátku holdovala místní populace a později mu propadl doslova celý svět.

Whiskey Sour: s kyselým výrazem

Whiskey Sour: s kyselým výrazem

„Když Američan potká Američana, tak přijde čas na Whiskey Sour.“ Alespoň takto se o klasice koktejlové kultury vyjádřil v roce 1879 americký deník Atlanta Daily Constitution a rozhodně nebyl daleko od pravdy, neboť objevit Ameriku znamená objevit také Sour.

Rum & Coke vs. Cuba Libre

Rum & Coke vs. Cuba Libre

Čím se od sebe tyto dva nápoje liší? Na první pohled se zdají být totožné. Nebo že by v kombinaci rumu a Coca-Coly hrál dílek limety tak zásadní roli? Samozřejmě, limetka je důležitá. Ten jemný dotek kyselosti, který zmírní sladkost Coca-Coly a zároveň podpoří chuť rumu. Jenže, jak se asi shodneme, ten nejzásadnější rozdíl tkví v rumu, který v koktejlu použijeme.

Úskalí vzniku nových palíren whisky

Úskalí vzniku nových palíren whisky

V posledních letech zažíváme neskutečný boom whisky. A to nejen skotské, ale též irské, americké, japonské a mnoha dalších. Tento trend s sebou nese i zájem o vznik nových palíren. Ty rostou jako houby po dešti. Přesto jejich zakládání, zejména ve Spojeném království a Irsku, provází nejedna obtíž.

Když gin, tak s tonikem

Když gin, tak s tonikem

Gin je odpradávna zmiňován v nejrůznějších spojeních. Od svých začátků si prošel nechvalnou érou levného a ne příliš kvalitního destilátu přes šílenství takzvaných ginových paláců až po velkou oblibu u královského dvora. Dnes mnoho lidí, když se řekne „jméno“ gin, napadne „příjmení“ tonik.

Planter’s Punch. Tekutý úder

Planter’s Punch. Tekutý úder

Punč. V minulosti se podílel na změně volebních výsledků či tvorbě legislativy i jiných dohod, v zimě zahříval celé národy a pro řadu lidí přímo definoval vánoční čas. Jaký však je příběh populárního punče z plantáží Karibiku, který společně s celou skupinou těchto nápojů v různých variacích předznamenal zrod moderního koktejlu?

Krása pěstitelských champagne

Krása pěstitelských champagne

Champagne, na historii i současnost bohatý region severovýchodní Francie, dává jméno bezesporu nejslavnějším a nejdůležitějším šumivým vínům světa. Tamních 34 300 hektarů vinic obhospodařuje 15 800 různých majitelů a pěstitelů hroznů. Šampaňských domů je dnes přes tři stovky, družstevních spolků na sto padesát. Některé domy či družstva připravují jedinou značku, jiné jich mají i několik desítek.

Old Fashioned - stále v módě

Old Fashioned - stále v módě

Divadelní a kulturní kritik George Jean Nathan označil tento staromódní koktejl společně s Martini a Manhattanem jako svatou trojici. Zamyslíme-li se nad tímto výrokem, dostaneme se do prostoru mezi dvěma póly, kde najdeme nespočet jednoduchých požitků, evolučních zázraků, ale i podmanivých ohavností.

Manhattan: Ostrov možností

Manhattan: Ostrov možností

Koktejl pojmenovaný po čtvrti Manhattan se samozřejmě nemohl zrodit nikde jinde, než v New Yorku. Jeho počátky jsou nepochybně spjaty s vermuty a jejich etablováním na americkém kontinentu, svou roli zde ale sehrála také chuťová paměť a společenské konvence. Jeho kouzlo spočívá v jednoduchosti, jež dala vzniknout mnoha variacím a dostala ho i na filmové plátno.

Nekorunovaný král Martini

Nekorunovaný král Martini

Pokud mezi míšenými nápoji existuje nějaký nekorunovaný král, můžeme za něj směle prohlásit Martini Cocktail. Jeho vývoj byl ovlivňován nespočtem ekonomicko-obchodních faktorů, neustále se měnícími chuťovými trendy a v neposlední řadě také světem umění. K málokterému drinku se zároveň váže takové množství legend a historek, ale i variací na postup přípravy.

Hořký hrabě Negroni

Hořký hrabě Negroni

Na počátku všeho byla Itálie a v ní sladký život, který potřeboval dodat hořký balanc. Asi tímto způsobem by mohlo začít vyprávění o jednom z ikonických klasických koktejlů uplynulého století. Co všechno ale stojí v pozadí za tímto šlechticem mezi aperitivy?