Někteří se pro slávu narodili a někteří jí přinejmenším dosáhli, zatímco jiným přinese vskutku nemalé množství trpkosti. Zářným zástupcem posledního příkladu byl i tvůrce velice prostého, a přesto značně oblíbeného koktejlu, jenž se do obecného povědomí dostal na přelomu 19. a 20. století. Kde se ovšem vzala zdánlivě moderní kombinace ginu, limetky a sody, která v sobě nemá ani za mák cukru? A kdo za koktejl Gin Rickey vlastně loboval, když na počátku postrádal svou základní složku?

Mytologie

Třebaže Gin Rickey představuje neuvěřitelně jednoduchý, suchý a relativně trpký drink, provází jeho pověst celá řada omylů. Tím prvním je nepřesné zařazení do skupiny highballs: ta pojímá dlouhé míšené nápoje s lihovinou nebo fortifikovaným vínem a nápoje sycené oxidem uhličitým, zásadně však neobsahuje šťávu z citrusů. Stejně tak je nezbytné si uvědomit, že rickeys tvoří samostatnou koktejlovou rodinu. Součástí těchto delších nápojů bez cukru je ovšem vždy pouze šťáva z limetek, nikoli z citronů. Použití vybraného destilátu, limetkové šťávy a nápoje syceného oxidem uhličitým, ba dokonce i eliminace cukru, tak zcela jednoznačně odlišují rickey od ostatních. Vždyť fizz vyrovnává kyselost cukrem, Collins se jej drží také, a navíc preferuje citron oproti limetce a delší provedení. O kategorii sourů postrádající sodovku pak již nemůže být ani řeč.

O tom, kde vznikl nápoj označovaný jako rickey, se dodnes vedou spory. Ve hře o historický zápis spolu zápolí například bar v St. Louis, situovaný naproti hotelu Southern, newyorský St. James Hotel, ležící na Broadwayi nedaleko slavného Hoffman House, nebo Gilsey House, který najdete rovněž na Broadwayi. Tím nejčastěji uváděným místem v souvislosti s touto koktejlovou klasikou je nicméně Shoomaker’s Saloon. Tento údajně tichý podnik vyhlášený vysoce kvalitní whiskey se nacházel ve Washingtonu D. C. poblíž Národního divadla. Otevřeli jej v roce 1858 dva němečtí imigranti, kteří sloužili za americké občanské války v armádě Unie. Jakmile však kapitán Robert Otto Herzog i major William Shoomaker zemřeli, převzal podnik v roce 1883 úspěšný lobbista demokratické strany plukovník Joseph K. Rickey.

Rickey byl rovněž veteránem z občanské války a měl pověst vášnivého hráče pokeru a fanouška dostihů, nemluvě o tom, že prý dokázal kouřem ze svých doutníků velmi snadno zaplnit celou místnost. A byl to právě on, kdo si údajně vsadil, že se předsedou dolní komory Kongresu Spojených států stane demokratický kandidát John Carlile, a vyhranou sázku chtěl oslavit speciálním drinkem. Z pozdějšího vyprávění víme, že Rickey měl tehdy vyhrát 500 dolarů, což by dnes odpovídalo přibližně čtvrt milionu korun. Není proto divu, že dostal neodolatelnou chuť oslavovat, a když spatřil na baru limetky, ačkoli nebyly zrovna v sezóně, prý pobídl barmana, ať je do drinku přidá. Kombinaci whiskey, čerstvé limetkové šťávy a sodovky, kterou dnes známe jako Joe Rickey, pro něj vytvořil barman George Williamson, jenž byl známý především díky přípravě výtečných julepů.

Podle amerického publicisty Dereka Browna nicméně existuje i trochu prozaičtější možnost: Williamson diskutoval předešlého večera s neznámým cizincem o tom, jak se v Karibiku připravují jednoduché osvěžující nápoje z rumu, sodovky a limetkové šťávy. Neznámý host však preferoval žitnou whiskey namísto rumu. Když poté druhý den přišel Rickey a řekl si o koktejl na oslavu, Williamson přirozeně sáhl po drinku z předešlého večera. Tvrzení, že se koktejl Joe Rickey zrodil právě v Shoo’s, jak se podniku přezdívalo, dává smysl nejen z toho důvodu, že plukovník Rickey bar později vlastnil, ale hlavně proto, že se nacházel v centru dění; hned za rohem na 14th Street měla sídlo většina novinových redakcí. Touto oblastí tak pravidelně procházeli slavní spisovatelé, politici a další velké osobnosti.

Ať už tomu ale bylo jakkoli, koktejl Joe Rickey se musel zrodit někdy mezi roky 1883 a 1889, kdy to nápoj dotáhl až na stránky novin Washington Post. Navzdory tomu, že Joe Rickey se obvykle připravuje s bourbonem, s největší pravděpodobností si jej nechal plukovník Rickey připravit ze své oblíbené whiskey značky Belle of Nelson. Netrvalo dlouho a drink se rychle rozšířil z Shoomaker’s Saloonu po celém Washingtonu a odtud dále do New Yorku, kde si jej plukovník Joe Rickey s nadšením objednával. V novinách Brooklyn Eagle se dokonce v roce 1892 mohl čtenář dočíst o komentáři plukovníka, podle nějž „jakýkoli nápoj s obsahem cukru zahřívá krev, zatímco Rickey vzhledem k obsažené limetkové šťávě krev chladí a tím pádem je zdraví vysoce prospěšný.“ Později před svou smrtí však litoval, že onen jednoduchý drink získal jeho jméno: „Před několika lety jsem byl plukovník Rickey z Missouri, přítel senátorů, soudců a státníků, osobnost vážená a ctěná v otázkách polických záležitostí. Dnes se ale obávám, že se o mně v těchto souvislostech nemluví. Jsem slavný jako autor ,rickey‘, a s tím se musím spokojit. Útěchou mi může být snad pouze proměnlivost koktejlových trendů, a tak doufám, že současná popularita highballu se skotskou whisky odvane dřívější výmysly a pomůže mi napravit mou reputaci.“

Ještě než ale přišel okamžik slávy pro highball, dostal se v 90. letech 19. století do popředí Gin Rickey. Americký spisovatel George Rothwell Brown datoval vznik koktejlu do roku 1893: nápoj prý vznikl při příležitosti světové výstavy v Chicagu. Tuto skutečnost podporují i četné písemné zmínky; lze například najít ručně psanou recepturu plukovníka Rickeyho v novinách z roku 1895, kde doporučuje pro přípravu použít buď whiskey, nebo gin. Ačkoli se často můžete setkat s mylnou informací, že Gin Rickey byl součástí Bartender’s Manual od Harryho Johnsona už v roce 1882, pravdou je, že se objevil až ve vydání této knihy z roku 1900. Zato v Johnsonově knize najdeme předpis s doporučením sáhnout po ginu Old Tom či holandském geneveru. O pouhé tři roky později již Tim Daly nabádal ve své barmanské encyklopedii k použití ginu Plymouth.

Moderní variace

Základním principem, který je nutné dodržovat při přípravě jakéhokoliv rickey, je fakt, že nesmíte použít cukr. Přidat cukr do rickey je totiž obdobně nemyslitelné jako zeptat se rodilého Itala z Neapole, zda by chtěl přidat na svou pizzu ananas. Výsledkem je hrozba smrtí nebo přinejmenším otázka, zda má člověk všech pět pohromadě.

V případě Gin Rickey však není zdánlivě příliš mnoho možností k vytváření nových variant, neboť vždy musíte zachovat perlivou vodu a limetkovou šťávu, třebaže řada barmanů svévolně zaměňuje limetky za jakékoli jiné citrusy a následně svou kombinaci označuje jako rickey. Nabízí se proto jen změna báze: můžete si dát rickey jak na bázi bourbonu, tak rumu, tequily nebo mezcalu. Zdaleka nejrozšířenějším zástupcem celé kategorie je ovšem Skinny Bitch: prosté spojení vodky, sody a limetky aktuálně kopíruje někdejší úspěch koktejlu Gin Rickey, jenž okouzloval zástupy pijáků o sto let dříve.

Odraz v umění

Gin Rickey se sice zrodil v 19. století, značnou popularitu si nicméně vydobyl až v prvních dekádách 20. století. V rámci populární kultury můžeme zaznamenat, jak pan Burns v televizním seriálu Simpsonovi popíjí rickey, když je v epizodě Burns, Baby Burns představen svému nelegitimnímu synovi. Pomyslným vrcholem úspěchu koktejlu Gin Rickey je však to, že se v roce 1925 objevil v sedmé kapitole klasického románu Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby. V příběhu přichází jeho čas během horkého letního dne. Jay Gatsby a vypravěč Nick Carraway dostanou v tomto parném dni pozvání na oběd do domu Toma a Daisy Buchananových. V té době už Gatsby a Daisy obnovili svůj dávný románek. Ačkoli Tom zpočátku nic netuší, podezřívá Gatsbyho z pašeráctví a stejně ho nemá rád. Teplota je tedy vysoká a nálada napjatá. V jednu chvíli Daisy řekne Tomovi, aby jim připravil nějaký studený drink. Tím drinkem je právě Gin Rickey, a vypravěč Nick Carraway jej provází slovy s těžko skrývaným napětím: „Pili jsme dlouhými, lačnými doušky.“ Na rozdíl od románu nevede ale v reálném světě příběh Gin Rickey k tragickému závěru. Naopak se v roce 2011 stal díky úsilí Dereka Browna oficiálním koktejlem hlavního města Spojených států. Stejně jako má tedy New Orleans svůj Sazerac, má Washington D. C. svůj ikonický Gin Rickey.