Stěží bychom našli člověka, který nezná vzrušující dobrodružství zřejmě nejslavnějšího agenta všech dob, jenž disponoval povolením zabíjet, ale zároveň měl i ve zvyku řádně popíjet. Vždyť to byl právě již první román britského spisovatele Iana Fleminga, v němž si hlavní postava objedná netradiční variaci na Martini, která hledá vhodné jméno. Jaké jsou tedy okolnosti vzniku bondovské klasiky? A proč tento drink hosté obvykle opomíjejí, přestože jeho sláva sahá až k nebesům?

Mytologie

Vesper neboli večernice, to je symbol, jenž se objevuje v době soumraku. Zatímco večernice v běžném smyslu slova může být jakákoli hvězda či objekt na obloze, který se jako první rozzáří po západu slunce, v literárním světě narazíme pod tímto označením na ženu, a to ženu zcela osudovou. Jde totiž o první, a dost možná i jedinou lásku slavného britského tajného agenta Jamese Bonda; lásku, které dokonce věnoval svou vlastní invenci, v níž se snoubí gin, vodka, aperitivní víno a citronová kůra. Právě tento drink by byl hoden nést jméno Vesper. Je velký, hodně silný a hodně studený, protože, jak zdůraznil agent 007, nejhorší jsou malé porce a mizerně připravený koktejl.

Než se ovšem pustíme do vyprávění o tom, kde se vzal koktejl Vesper, je nutné zmínit, že před druhou světovou válkou se na vodce podávaly pouze dva drinky: Bloody Mary a Moscow Mule. Žádný z těchto drinků ale neměl takovou eleganci jako Manhattan, Martini, Daiquiri nebo Rob Roy, tedy až do chvíle, kdy britský spisovatel Ian Fleming vydal knihu se spojením demonstrujícím všestrannost alkoholu jako zvýrazňovače chuti.

Ian Fleming, světoznámý autor špionážních románů o Jamesi Bondovi, byl černou ovcí bohaté aristokratické rodiny. Poté, co selhal u zkoušek, díky nímž se měl dostat do diplomatických služeb v zahraničí, se pokusil jít ve stopách svého bratra a psát stejně jako Peter pro Reuters News Service. Neměl ovšem to štěstí, aby uspěl, a tak se začal věnovat bankovnictví. Nakonec krátce před druhou světovou válkou skončil u námořnictva, kde k němu v letech války přišla inspirace. Spolužák z Etonu a spoluvlastník North American Newspaper Alliance jménem Ivar Bryce pozval Fleminga na Jamajku, aby se účastnil námořní konference na téma nacistických válečných ponorek, která měla proběhnout v Karibiku. Klid tropické krajiny ostře kontrastoval s rozbombardovaným Londýnem, a tak se stalo, že ráno 17. února 1952 usedl Fleming k psacímu stroji a napsal první dva tisíce slov románu Casino Royale.

Nic jiného Flemingovi vlastně ani nezbývalo. Zrovna dal vale staromládeneckému životu a vzal si Ann Geraldine, která s ním čekala dítě a byla zvyklá jako někdejší žena tiskového magnáta na přiměřenou životní úroveň. Román ji měl manželům zajistit. A také zajistil. Z Casino Royale, za který dostal vydavatel Jonathan Cape celou řadu ocenění, se ihned stal literární hit. Prvních 5000 výtisků bylo okamžitě rozprodáno, a proto musely vyjít další dva dotisky, které dopadly úplně stejně a rychle zmizely z pultů prodejen.

Příběh zdánlivě nestárnoucí postavy britského agenta Jamese Bonda byl světu poprvé představen 13. dubna 1953. A právě v prvním románu se objevil také koktejl Vesper, jehož objednávka poprvé zazněla v baru, kam agent 007 pozval kolegu, agenta CIA Felixe Leitera. Tento šejkrovaný drink, jenž je možná nejslavnější alkoholickou bondovskou kreací z dílny Iana Fleminga, představuje variaci na Martini. Na rozdíl od klasiky však Vesper volá jak po ginu, tak po vodce, přičemž tradiční suchý vermut nahrazuje Kina Lillet. Výroba tohoto aromatizovaného vína infuzovaného kůrou z peruánského chininovníku ovšem byla přerušena v roce 1986, a tak v současnosti barmani vytrvale hledají svou alternativu: nabízí se Lillet Blanc nebo Cocchi Americano, které má chininovou příchuť. Problém ale netkví pouze v použitých ingrediencích, nýbrž v samotné technice. Bond si totiž objednává drink se slovy: „Protřepejte ho tak, dokud není ledově studený, a pak přidejte velký tenký kus citronové kůry.“ Právě zde se rodí základ pozdější slavné hlášky „protřepat, nemíchat“, která je v případě koktejlu ve stylu Martini doslova paradoxem. Tento typ nápoje nepotřebuje protřepat, jednotlivé složky je totiž možné velmi jednoduše promíchat. Třepáním navíc drink získá matnou podobu, zatímco v původní verzi by měl být čirý, nemluvě o tom, že v šejkru se koktejl působením ledu zbytečně naředí. Vědom si sporného třepání, které probudí v každém koktejlovém znalci přinejmenším zvědavost, přidal Fleming i recept s vysvětlením. Vesper se podle něj skládá ze tří dílů ginu Gordon’s, jednoho dílu vodky a půl dílu Kina Lillet. Vysvětlení pro tento drink posléze zaznívá přímo z Bondových úst: „Když se… ehm… koncentruji,“ vysvětlil, „nedám si před večeří víc než jeden. Pak ale chci, aby byl velký a hodně silný a hodně studený a velmi ledový a opravdu hodně dobře připravený. Nesnáším malé porce čehokoli, a ještě když mizerně chutnají. Tento drink je mým vlastním výtvorem. Chystám se jej patentovat, jakmile mu vymyslím nějaké slušné jméno.“

Inspirací se agentu Jejího Veličenstva stala historicky první Bond Girl: dvojitá agentka Vesper Lynd. Uvedený název mu přišel na mysl při společné večeři, u níž se Bond dozvěděl ženino křestní jméno, když chtěl připít na její krásné šaty.

„Tohle nezvyklé jméno, Vesper, Večernice, jsem dostala z prozaického důvodu. Narodila jsem se večer. Ten večer bylo podle vyprávění rodičů velmi bouřlivo. Zřejmě si to chtěli zapamatovat.“ Usmála se. „Některým lidem se to jméno líbí, jiným ne.“

„Myslím, že je to skvělé jméno,“ řekl Bond. Náhle dostal nápad. „Mohl bych si je vypůjčit?“ Popsal jí zvláštní odrůdu Martini, kterou vynalezl, a potíže s jejím pojmenováním. „Vesper,“ řekl. „To zní dokonale. A dokonale to koresponduje s onou nafialovělou hodinou, kdy se můj koktejl bude pít po celém světě. Dáte mi své jméno?“

„Teprve až ochutnám,“ slíbila. „Zdá se, že si ten nápoj zasluhuje hrdost, s níž jej prosazujete.“

Jméno Vesper, kterým Bond pojmenoval drink, dodnes podněcuje diskuze. Objevují se teorie o tom, že Fleming pojmenoval postavu Vesper Lynd po ledovém koktejlu z rumu, ovoce a bylin, který se svým přítelem dostal v jednom starém izolovaném koloniálním domě na severním pobřeží Jamajky. Zatímco dva muži seděli na verandě a povídali si s jejich hostitelem, starým plukovníkem, sluha přišel a prohlásil upjatě: „Vespers are served.“ Jiná z teorií o původu názvu koktejlu říká, že Vesper Lynd je v podstatě Flemingův vtip, protože to zní jako „West Berlin“, když slova v angličtině řeknete s německým přízvukem. Jak výstižné jméno pro dvojitého agenta z dob Studené války. Snad i díky tomu někteří věří, že inspirací pro tuto postavu byla špionka Christine Granville, jejíž pravé jméno bylo Krystyna Skarbeck. Podle všeho měl mít Fleming s touto polskou agentkou Britské tajné služby v době druhé světové války při nejmenším co do činění. Zjistil prý, že jí otec přezdíval „Vésperale“. A to jej pravděpodobně přivedlo i k vytvoření nebezpečně krásné a chytré literární postavy.

Moderní variace

Celá desetiletí si lidé objednávali Martini s přívlastkem podle vlastního výběru: wet, perfect, dry nebo dirty. Bondova inovace představuje do jisté míry taktéž inovaci, ovšem vzhledem k ukončení produkce původního Kina Lillet je dnes v podstatě každá snaha o připravení koktejlu Vesper jakýmsi twistem originální receptury. Pro zastánce tradičních barmanských pravidel je navíc příprava koktejlu v šejkru nemyslitelná, a tak preferují míchací sklenici, v níž se drink míchá alespoň po dobu dvaceti vteřin. Navzdory tomu můžete objevit i regulérní variace, které jdou dále než k doporučení agenta 007, aby použily obilnou vodku místo vodky z brambor. Narazit tudíž můžete na Violet Vesper, který zahrnuje gin Empress 1908, díky němuž se drink zbarví do nafialovělých odstínů. Stejně tak si lze povšimnout předpisu na Sakura Vesper, který sází čistě na japonské ingredience: vodku Haku, gin Roku a vermut Mancino Sakura. Někde na pomezí posléze stojí Evensong, v němž jsou rovným dílem zastoupeny Lillet Blanc a zbylé destiláty, konkrétně gin a hruškovice, které na rozdíl od vodky dodávají drinku větší charakter. Pro zjemnění původní vysoce alkoholické chuti rovněž vznikla variace používající tzv. washing method: techniku, při níž se vybraný destilát, likér či přímo koktejl infuzuje, prudce zchladí a následně přefiltruje. V tomto případě tuto techniku umožňuje jogurt. Důvod, proč barmani přemýšlí nad zjemněním drinku, je prostý: pro většinu konzumentů je tento drink nesmírně silný. Sám Ian Fleming v roce 1958 v novinách Manchester Guardian připouští, že Vesper se podle něj v podstatě nedá pít. Koktejl plný paradoxů, v němž se snoubí anglický gin s ruskou vodkou jako ideální symbolika dvojitého agenta, tak dodnes budí pozornost napříč barovým světem.

Odraz v umění

Jelikož se již samotný vznik koktejlu Vesper váže ke konkrétní knize, mohlo by se nám zdát, že jeho odraz v umění bude méně významný. Opak je pravdou. Na svou premiéru si ovšem musel počkat až do 14. listopadu 2006, kdy v Londýně proběhla světová premiéra filmu Casino Royale. Po hodině, jedenácti minutách a šestnácti vteřinách se však původní slavné objednávky dočkali i filmoví fanoušci, a to z úst anglického herce Daniela Craiga coby šestého představitele Jamese Bonda. Přestože se to vše může zdát jako pochopitelné vyústění, existuje i interpretace, podle které celý ten krásný příběh vlastně začíná někde uprostřed: koktejl s názvem Vesper se prý poprvé objevil už v roce 1934 v publikaci World’s Drinks and How to Mix Them od Williama Boothbyho. Ve skutečnosti se však Boothbyho drink skládal z ginu, likéru z ovocných jader, pomerančové šťávy a bitters, a měl tedy hodně daleko k oné bondovské receptuře oslavující první „bondgirl“. Její osudovost je navíc později přímo hmatatelná. Příběh silné nenaplněné lásky totiž sice rezonuje i dále v románech o Jamesi Bondovi, po sebevraždě Vesper Lynd si ovšem literární Bond Martini už nikdy neobjedná –⁠ na rozdíl od toho filmového, který s tím ne a ne přestat. Navzdory tomu zůstává postava Jamese Bonda prototypem prvního transatlantického muže, který se vyzná v pokročilých technologiích, porouchaných přístrojích a cizích jazycích; muže, jenž ztělesňuje dokonalý styl, vkus, odvahu i chytrost a jehož záliba v jídle a pití zkrátka příjemně rozptyluje v denních starostech.