Dominikánská republika se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola ve Velkých Antilách v Karibském moři. Ostrov Hispaniola byl prvním místem v Novém světě, kam dorazil Kryštof Kolumbus v roce 1492 během své první plavby. V současnosti se jedná o turistický ráj s bílými písečnými plážemi a křišťálově čistým mořem, ale také o významného producenta rumu.

Dominikánská republika sdílí Hispaniolu s Haiti, které leží na západní straně ostrova, a sama nabízí ideální podmínky pro pěstování cukrové třtiny díky svému tropickému klimatu a úrodné půdě. Historie rumu v této zemi sahá do období španělské kolonizace: tehdy se začala cukrová třtina pěstovat a vznikly první palírny. Dominikánská republika má více než 11 milionů obyvatel, což ji činí druhým nejlidnatějším státem Karibiku po Kubě.

Před příchodem Evropanů ostrov obývali Taínové, domorodý lid Arawaků. Během španělské nadvlády tvořila země centrum pro další kolonizační expedice. Španělé zde rychle založili první trvalé evropské osady v Americe. V roce 1496 bylo založeno hlavní město Santo Domingo, které je nejstarším trvale obývaným evropským městem v Americe.

Španělská nadvláda také přinesla nucenou práci a otroctví. Následkem drasticky poklesl počet domorodého obyvatelstva a kolonizátoři jej začali nahrazovat africkými otroky. Po několika obdobích španělské, francouzské a haitské nadvlády získala Dominikánská republika svou první nezávislost v roce 1821. Brzy poté ovšem zemi opět okupovalo Haiti, a to až do roku 1844, kdy skupina nacionalistů vyhlásila definitivní nezávislost. Začalo tak období politických a vojenských konfliktů, včetně několika pokusů o anexi ze strany Španělska a později Spojených států.

Historie rumu

Cukrová třtina se na ostrov dostala poprvé v roce 1493 při Kolumbově druhé cestě, ale rostliny nepřežily dlouhý transport. Další třtina se na ostrov dostala až za dlouhých sedm let v roce 1500. O šestnáct let později již byl v provozu první mlýn určený k výrobě cukru v oblasti Santo Domingo na jihu ostrova. Obliba rumu rostla tak strmě, že v roce 1720 zakázal španělský král jeho výrobu, a to až do roku 1778. V tomto období se tak rum mohl vyrábět jen s osobním povolením. I tak se ale destilaci dařilo a v roce 1793 se na ostrově nacházelo 173 palíren rumu.

V letech 1880 až 1950 se dostalo na ostrov velké množství uprchlíků z Kuby, kteří s sebou přinesli kubánský styl výroby rumu. Jeho dědictví lze v rumech z Dominikánské republiky najít dodnes. V současnosti se cukrovarnictví na ostrově soustředí do několika velkých podniků. Většina sklizně třtiny se však dosud provádí ručně – mají ji na starost špatně placení pracovníci z Haiti. Díky vhodným podmínkám probíhá sklizeň dokonce dvakrát ročně.

Současnost

Mezi nejznámější a celosvětově uznávané značky rumu z Dominikánské republiky patří Brugal, Barceló a Bermúdez. Na ostrově však existují pouze dvě velké palírny: Alcoholes Finos Dominicanos (AFD) a Brugal. Dále je na ostrově několik dalších nezávislých producentů (Vinícola del Norte, Isidro Bordas) a značek, které dovážejí destilát z jiných destinací a na ostrově ho staří, jako je např. společnost Oliver y Oliver, pod kterou spadají značky Cubaney nebo Opthimus.

Pro destilaci se používají výhradně vícesloupové destilační kolony, které dosahují vysoké úrovně „čistoty“ výsledného destilátu; ten lze z hlediska aroma charakterizovat jako lehký rum. O to větší důraz pak musí být kladen na proces staření. K tomu přispívají místní zákony, které říkají, že pro označení „Ron Dominicano“ se musí rum vyrábět z místní cukrové třtiny a destilovat přímo na ostrově, navíc musí zrát v sudech minimálně po dobu dvanácti měsíců. To platí i pro bílý rum, který se staří a získaná barva se z něj následně odfiltruje. Staření musí probíhat bez přerušení. Do výsledného rumu je povoleno přidat organická aditiva do 5 % objemu.

Nejstarší, ale i nejmenší značkou je Bermúdez, jehož historie sahá až do roku 1852. Jde také o značku, která se nezaměřuje na export, proto se budeme dále věnovat hlavně zbylým dvěma producentům: Brugal má na lokálním trhu 75% podíl a Barceló přibližně 20%.

Ron Barceló

Ron Barceló je prominentní značka rumu založená v roce 1930 Juliánem Barceló, mladým podnikatelem ze Španělska, který se usadil v Santo Domingu. Původně se rumy prodávaly pod značkou Carta Real. Název Barceló se na lahve dostal až kolem roku 1950 ve spojení s označením Blanco („bílý“) a Dorado („zlatý“). Od svých skromných začátků se značka rozrostla do jednoho z největších výrobců rumu vůbec. V roce 2022 dosáhly prodeje 32,4 milionů lahví, což Barceló řadí na šesté místo v žebříčku největších producentů rumu na světě.

Destilace probíhá v moderní industriální palírně postavené v roce 2010, která nese název Alcoholes Finos Dominicanos. Částečně ji vlastní Barceló a Yazoo Investments. Destiluje se na sílu až 95 % alkoholu. Palírna je schopna produkovat na 60 000 litrů alkoholu denně, což odpovídá 18 milionům litrů čistého alkoholu ročně. Jako jediný výrobce na ostrově využívá výhradně čerstvou šťávu z cukrové třtiny a nikoliv melasu. Téměř neutrální destilát však jakýkoli náznak „agricole“ rumu bezpečně smaže. Rum se následně převeze do skladiště vzdáleného cca 18 kilometrů, tam se naředí na sílu 70 % a uloží do sudů. V místě se také nachází krásné nové návštěvnické centrum, plnicí linka, a dokonce vlastní bednářství.

Ron Barceló deklaruje, že staření probíhá déle, než vyžaduje zákon, a to minimálně 18 měsíců. Značka nabízí široké spektrum produktů – od mladších rumů, jako je Barceló Añejo, po prémiové varianty, jako je Barceló Imperial. Barceló Imperial, zavedený v 80. letech 20. století, je považován za vlajkovou loď značky.

Brugal

Značku v roce 1888 založil Andrés Brugal Montaner, španělský imigrant z Katalánska. Společnost Brugal se nachází v severní části ostrova v Puerto Plata. Rodinná firma byla předávána z generace na generaci a každá tato generace přispěla k rozvoji a inovaci výrobních procesů. Dnes je denní provoz Brugal v rukou páté generace rodiny, přestože většinový podíl ve společnosti v roce 2008 koupila skotská skupina Edrington.

Brugal využívá celkem dvě multikolony, jednu třísloupovou s kapacitou 15 000 litrů alkoholu denně a druhou čtyřsloupovou s kapacitou 40 000 litrů denně. V součtu představuje celková roční kapacita 16 milionů litrů čistého alkoholu. Destilace probíhá podobně jako u Barceló na 95 % alkoholu, ovšem hlavní surovinu zde tvoří melasa. Před plněním do sudů se rum ředí na sílu 65 %. Kromě sudů po bourbonu jsou zde bohatě využívány i sudy po sherry oloroso a Pedro Ximénez. Díky mateřské skupině Edrington má palírna velmi dobrý přístup k sudům po sherry, které se často používají v jejích skotských palírnách (např. The Macallan, Highland Park). Brugal má dvě skladiště a plnicí linky. Jednu menší v centru Puerto Plata, kde je i návštěvnické centrum. Větší skladiště západně od města obsluhuje asi 85 % produkce. Odpar v prvním roce staření dosahuje až 12 %! V dalších letech klesá na průměr 8 % ročně. Palírna nepoužívá pro snížení ztrát slévání sudů stejných šarží.

Brugal nabízí řadu produktů, které se liší stářím a stylem zrání. Základní řady zahrnují Brugal Añejo nebo Brugal Extra Viejo. Prémiový rum Brugal 1888, pojmenovaný na počest roku založení společnosti, je známý svým dvojitým procesem zrání, který kombinuje americké bílé dubové sudy a sudy po španělském sherry. Nejluxusnější edici pak představuje Brugal Papá Andrés.

Závěr

Dominikánská republika je skutečným velkovýrobcem karibského rumu. Významná část místní produkce se prodává velkoobchodně, avšak místní značky Brugal a Barceló dokáží nabídnout milovníkům španělského rumového stylu dostatek podnětů k prozkoumávání.

Vstupenky na Rumfest 2024 v předprodeji zde.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 113. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.