Pryč s mýty a klišé o whisky

S whisky je spojeno množství mýtů a klišé, od dogmatického trvání na některých nesmyslných rituálech přes neustálé omílání dávno vyvrácených nepravd až po naprostou neznalost zabalenou do světáckosti a nadhledu. Na jedno však mnozí z těch, kteří o tomto nápoji rádoby zasvěceně hovoří, zapomínají. Ano, whisky je krásná, komplexní i složitá, ale je to pořád jenom nápoj – i když s velkým N. A tak bychom k ní také měli přistupovat.

Primárním cílem konzumace whisky je totiž radost. Radost ze života a jeho krás, kterou whisky svou nádherou a sofistikovaností umocňuje. Zda jí dosáhneme usazeni v kožené sedačce se sklenkou čisté sladové whisky oživené několika kapkami vody, nebo v moderním koktejlovém baru nad sklenkou Manhattanu, je úplně jedno. Hlavně se nenechat nikým a ničím svazovat, rozhodně ne předsudky, mýty a hloupými klišé. A že jich je. Tak třeba…

Whisky je pití starých chlapů

Asi nejběžnější klišé spojené s whisky má podobu prošedivělého gentlemana, jemuž sluha na tácu přináší krásný broušený tumbler z křišťálového skla naplněný whisky a ledovými kostkami. Zkuste navštívit bary po světě a uvidíte. Není žádnou výjimkou vidět partu žen či skupinku hipsterů, jak si objednávají jednu rundu whisky za druhou. Zejména na nově vznikajících trzích (Rusko, Mexiko, Brazílie a Čína) je whisky nápojem mladé a střední generace s kupodivu velkým zastoupením žen. Také v tradičních zemích dnes ženy pronikají do pro ně dříve uzavřených whisky společenství. Setkáte se s nimi jako s předními degustátorkami whisky (Martine Nouet) či dokonce jako s master blendery (např. Kirsteen Campbell, Stephanie MacLeod, Maureen Robinson). Spotřeba whisky ve světě stoupá. To je neoddiskutovatelný fakt. A velkou měrou se na tom podílí zejména mladá a střední generace s hustým zastoupením žen. Takže: Good bye, old grandpa!

Whisky jen na ledu nebo čistá

Toto klišé od whisky odehnalo spoustu lidí. Přišli, vyzkoušeli, nechutnalo. A přitom stačilo málo: lehce prokápnout vodou, správně naservírovat a hlavně – nic nezakazovat. Účastníci mých ochutnávek se často diví, když jim naservíruji whisky nikoliv v tumbleru, ale v glencairnu nebo jim kapátkem přidám do sklenky trochu vody. Zavzpomínají, jak jim rádoby odborníci kázali nesmysly, nenechali je se samostatně rozhodnout, zakazovali jim přidat vodu nebo naopak malý panák whisky zalili celou deckou, zakroužili, jako by chtěli vyvolat tornádo, a s velkou pompou nápoj servírovali. A jak tedy whisky správně pít? Odpověď je jednoduchá: tak, aby vám chutnala. Uvědomte si, že whisky je, jak již bylo řečeno, především nápoj, který vás má obšťastnit. Pokud vás jen trochu omezuje či svazuje, radost se ztrácí a nastupuje stres. Takže pokud vás obšťastní whisky s přidáním vody, nedejte na cizí rady, ale jen a jen na sebe. A ještě několik slov ke sklence. Tumbler je dobrý třeba na Old Fashioned, ale ne na degustaci čisté whisk(e)y. To raději copita či glencairn, které umožní co nejlépe uchopit aroma a krásně si s ním užít.

Whisky se pije samostatně

Když jsem před lety začal párovat whisky s jídlem, všichni na to koukali jako na zjevení. A někteří se i pohoršovali. Whisky se přece k jídlu nepije, maximálně po jídle, moralisticky kázali se zvednutým ukazovákem. Ale zkusil někdo z nich například krásně kouřový Port Charlotte se suflé z velmi hořké čokolády? Nebo americký bourbon Wild Turkey s typickou skotskou specialitou – uzenými rybami Arbroath Smokie? A co takový 16letý Lagavullin se sýrem Blue Stilton? To už je přímo chuťový orgasmus! Pokud by to vyzkoušeli, pochopili by, jak strašně se mýlí. Whisky je totiž nápoj, který se hodí nejen jako samostatný drink, ale také jako rovnocenný společník k mnoha pokrmům. Dokáže je stejně jako víno či pivo neskutečně podtrhnout, případně v nich objevit další úrovně chutí a aroma.

Single malt je lepší než blended

Tvrzení, že je single malt lepší než blended whisky, je informace tak často opakovaná, že se stala téměř axiomem. Je to dáno zejména tím, že zatímco produkce single malt whisky je naprosto transparentní, produkce blended whisky je obestřena mnoha tajemstvími a konzument vlastně mnohdy ani neví, co pije. Žádná společnost totiž nezveřejní seznam všech whisky, které tvoří jí vyráběnou směs, případně přesný poměr sladové a obilné whisky. Je to součástí výrobního i obchodního tajemství. Díky neexistenci zákona, který by stanovil poměr obilné whisky vůči sladové, tak navíc ani nevíme, kolik procent obilné whisky je v dané směsi obsaženo. A tak se můžeme setkat i s whisky, jejíž dominantní část tvoří levná obilná whisky (i více než 90 %) a sladová je tam spíše pro formu a lehké dochucení. Navíc whisky určená pro míchání často zraje v již mnohokrát použitých sudech, takže dochází jen k malému vlivu dřeva, zejména pak tříslovin v něm obsažených na chuť výsledného destilátu.

Na druhou stranu se však můžeme setkat (a taky setkáváme) s překrásnými blended whisky, které svým charakterem převyšují mnohé základní single malt. Dosažení kvalitní směsi od mistra míchače přece jen vyžaduje obrovskou zkušenost. A pokud je to mistr s velkým M, dokáže výslednému blendu dát neskutečnou hloubku a harmonii. Je to jako u hudby. Single malt whisky je sólový hráč, který může být virtuosem, jehož hudba vás okouzlí, stejně jako šumařem, od nějž s hrůzou prcháte už při poslechu prvních tónů. Blended whisky je oproti tomu orchestr složený z mnoha hráčů. A o tom, zda symfonii, kterou vám zahraje, vyslechnete v nábožném okouzlení, či s hrůzou vytřeštěnýma očima a zacpanýma ušima, rozhoduje dirigent – mistr míchač. Jeho zkušenosti, schopnosti a znalosti určují, zda vám v láhvi bude hrát špičkový symfonický orchestr, nebo vesnická kutálka.

Starší znamená lepší

Další často omílané klišé, které však, stejně jako v životě, neplatí absolutně. Co nám vlastně říká číslovka uvedená na etiketě? Počet let, kolik whisky ležela v sudech. Neříká nic o kvalitě, jakou daná whisky má, o jejím aroma či chuti. A věřte, že ne každá dlouhověká whisky musí být nesporně také pěkná. Nejednou jsem se setkal s whisky ve věku 30–50 let, u nichž byla dominance dřeva natolik silná, že prakticky potlačila ostatní aroma, případně chutě. A ruku na srdce, má snad někdo z vás chuť ocucávat alkoholem napouštěný dřevěný špalík? Osobně proto těm, kteří chtějí koupit nějakou pěknou starou whisky, doporučuji, aby vybírali u prověřených značek a výrobců, jako jsou Glenfiddich, Balvenie, Macallan, Highland Park, Dalmore, Brora apod. Musíte samozřejmě počítat s tím, že si za kvalitu připlatíte. Přesto se občas setkám s požadavkem na kvalitní 50letou sladovou whisky do 10 000 Kč. Ano, objevují se i takové. Věřte mi však, není to žádná hitparáda. Jako dárek, kterým chcete oslnit neznalce, to možná zafunguje, ale nepochutnáte si. A jsme zase u toho – whisky by měla především přinášet radost…