Světové festivaly rumu 2022

Martin Kraut

Do roku 2022 vstupujeme s nadějí na nový začátek a probuzení z pandemické letargie. Náš rumový festival Rumfest se nám naštěstí podařilo úspěšně organizovat a v tradici budeme pokračovat i letošním jubilejním 10. ročníkem. Příznivcům třtinového moku bude ale letos do zpěvu i jinde. Přinášíme vám výběr zajímavých rumových akcí, které můžete letos navštívit po celém světě.

Jedná se o nejvýchodnější ostrov Karibiku v části Malých Antil, známých také jako Návětrné ostrovy. Ostrov objevili v roce 1536 Portugalci, od roku 1625 byl britskou kolonií. V roce 1966 získal Barbados nezávislost, ale hlavou státu zůstala až do 30. 11. 2021 britská královna. Právě tehdy se z Barbadosu stala republika a současná guvernérka se proměnila v prezidentku. Žije zde přibližně 300 tisíc obyvatel. Toliko k obecným faktům. Nás zajímá především produkce rumu.

 

Kolébka rumu

V odborné literatuře se lze obvykle dočíst, že Barbados je prvním místem v Karibiku, kde se začal vyrábět rum. Svědčí o tom především slavná kniha History of the Island of Barbados z roku 1657, kterou napsal britský autor a spolumajitel jedné z barbadoských plantáží Richard Ligon. Rumový historik Marco Pierini však upozorňuje, že existují dokumenty, podle kterých mohla výroba rumu začít již o několik (desítek) let dříve na ostrově Svatý Kryštof (dnes St. Kitts), na Martiniku a dalších francouzských ostrovech. Jiné prameny zmiňují, že destilát z cukrové třtiny se na území dnešní Brazílie vyráběl dokonce už v roce 1532. Počátek historie rumu v podobě, v jaké ho dnes známe, nicméně můžeme spojovat právě s Barbadosem. 

 

Nejstarší rumová palírna

Nejstarší písemné záznamy o tom, že na místě dnes zvaném Mount Gay (dříve Mount Gilboa) probíhala destilace, jsou z roku 1703, což by z Mount Gay dělalo nejdéle fungující palírnu na světě. Byla by starší než Appleton Estate (1749) i St. James (1765). Rum vyráběný pod značkou Mount Gay se sice objevil až počátkem 20. století, i tak se ovšem jedná o jednu z vůbec nejstarších obchodních značek spojených s konkrétní palírnou.

Beton coby materiál je opěvován pro své vlastnosti a nejčastěji je spojen s odkazem na moderní architekturu 20. století. Přitom jeho historie sahá až skoro do starověku a známky a postupné zdokonalování tohoto materiálu je možno vidět napříč staletími. Do oblasti designu více zasahuje až v posledních několika letech. Někteří designéři ho uznávají jako high tech nadčasový materiál, který je schopný nabídnout drsné i elegantní plochy a vychvalují si jeho široké možnosti odlévání. Lásku k tomuto materiálu a jeho unikátní vlastnosti našla i výtvarnice Petra Švejdarová, která pod značkou Prasklo kombinuje tuto surovou hmotu s recyklovaným sklem a spojením vytváří souhru křehkosti a síly. Výsledkem jsou nejrůznější formy váz, které získávají ocenění v Čechách i ve světě. 

Láska na první dotek

První záliba k tomuto neobyčejnému materiálu se objevila už v dětství designérky, kdy si hrála na stavbě domu rodičů a z čerstvého betonu tvořila tváře a sochy. Beton se jí tak stal nejbližší, i když přiznává, že má své pro a proti. Pro pracovní proces je i v menších kusech velmi těžký, což může komplikovat celý postup. Nedá se jednoduše tvarovat jako hlína – pracuje se s ním primárně v tekutém stavu. A to v některých případech umělce omezuje a povzbuzuje spíše k tvorbě s jednotlivými plochami. Zato poskytuje vysokou odolnost a pevnost a podle designérky navíc dokonalou strukturu pro její díla. “Pamatuji si, že jsem kdysi viděla v časopise svíčky vytvořené z rozřezaných vinných lahví. To mě inspirovalo k tomu si je zkusit vyrobit také, ale zjistila jsem, že řezání skla není vůbec jednoduché,” odhaluje Petra své začátky a dodává, že tato komplikace jí vůbec nebyla překážkou. Naopak ji nadchla. Začala tvořit a zkoušet až našla svou techniku, při které využívá ledovou vodu a hořák. K žádným svíčkám tak nikdy nedošlo. Vzniklo Prasklo. 

Čtyři palírny

Dnes jsou na ostrově v provozu čtyři palírny:

  • West Indies Rum Distillery (WIRD)
  • Foursquare Rum Distillery
  • Mount Gay 
  • St. Nicholas Abbey

Největší palírnou je WIRD (1893), který produkuje na 80 % barbadoského rumu, což představuje přibližně 9 milionů litrů alkoholu. Palírnu vlastní francouzská společnost Maison Ferrand, která stojí za rumovou značkou Plantation.

Nejstarší palírnou je Mount Gay (1703). Produkuje přibližně 10 % ostrovního rumu, což odpovídá 1,1 milionu litrů alkoholu, a vlastní jej také francouzská společnost Rémy Cointreau. Palírna má patrně největší zásoby stařeného rumu na ostrově, mělo by se jednat o zhruba 45 000 sudů.

Nejoceňovanější palírnou je bezesporu Foursquare Rum Distillery, kterou založil v roce 1996 Richard Seale se svým otcem Davidem. Jejich rumová historie sahá až do roku 1926, kdy předek Reginald Leon Seale začal obchodovat s rumem. Odtud název společnosti R. L. Seale & Co. Ltd. Velikost produkce palírny je velmi podobná té Mount Gay, tedy 1,1 milionu litrů alkoholu. Sklady obsahují na 40 000 sudů, ale další skladiště jsou již v přípravě. Rovněž byl v nedávné době nainstalován nový destilační kotel, který pomůže zvýšit výrobní kapacitu. Foursquare produkuje značky Doorly`s, R. L. Seale`s, Foursquare Exceptional Cask Selection, Old Brigand a další. Zásobuje i nezávislé značky The Real McCoy nebo Rum Sixty-Six a úzce spolupracuje se společností Velier. 

Nejmenší a nejmladší palírnou je St. Nicholas Abbey, která produkuje méně než 1 % barbadoského rumu. Palírnu založil v roce 2006 architekt Larry Warren, který zrekonstruoval starobylé sídlo a pořídil destilační kotel slavné značky Arnold Holstein. S nastartováním produkce mu pomáhal sám Richard Seale; ten mu prodal také destilát pro uložení do sudů. Starší plnění St. Nicholas Abbey tedy obsahují destilát pocházející z Foursquare Distillery.

Nejprve sklo, potom beton

I přes silné pouto k robustnímu materiálu, její tvorbu ovlivňuje primárně sklo: “Sklo mě vždycky inspiruje k tomu, co chci vytvořit. Samo si mě najde – nevyrábím si ho, ale používám to recyklované, prakticky odpadové. Tomu se následně podřizuje beton,” vysvětluje Petra svůj proces tvoření. Její cesta přitom nevedla přes umělecké školy. Výtvarná práce jí byla spíše koníčkem a únikem z hektického manažerského světa. S první tvorbou prezentovanou na Czech Design Week se ale začala designu více přibližovat a v rámci svých tehdejších možností, přidala ke své práci i kurzy designu na Scholastice. Pod vedením designéra Jakuba Bedrycha ještě více pronikla do krás tohoto řemesla: “Bylo to pro mě hodně vzrušující období a díky tomu jsem si uvědomila, co vlastně chci a jakou cestou se vydat,” zásadním uvědoměním pro ni bylo to, že pro realizaci svých myšlenek není nutné přímo dohánět výtvarné studium. Stačí se naplno poddat svému talentu a postupně ho rozvíjet. Precizně a s vášní. 

A vzniklo Prasklo

Prasklo oficiálně vzniklo v roce 2016, kdy získalo své jméno a bylo poprvé představeno na  Czech Design Week. Po uvedení začaly přicházet pozvánky na další výstavy a stejně tak se zvýšilo i množství poptávky po jejích vázách. V roce 2019 se ke značce připojila i fotografka Klára Vaculíková, která designérku sama oslovila k nafocení společných fotografií. Spolupráce nakonec nabrala úplně jiné obrátky. Klára si vzala pod svá křídla management a marketing značky a designérka přiznává, že její objektivita jí velmi pomohla důvěřovat tomu, že z Prasklo může být opravdu světová značka. Což se stalo jedním z jejich společných cílů. “Velice nám záleží na tom značku co nejvíce vykultivovat - zpracováním, materiály, spoluprací s nejlepšími partnery. To s sebou ale nese i řešení finanční oblasti a hlavně ohodnocení naší práce, které tak produktům nastavuje vysokou cenu,” dodává ke svému ne příliš oblíbenému tématu designérka. Přitom u světových designérů jsou vysoké ceny naprostou samozřejmostí a finanční stránku většinou předbíhá dílo samotné. Není se čemu divit, za celým dílem je velký kus práce - ať už fyzické nebo myšlenkové. V případě projektu Prasklo má každá váza svůj vlastní zrod. Stojí za ním nejen ruční práce, ale hlavně prvotní myšlenka. Inspirace a několik přecházejících výtvorů, které se postupně formují do dokonalosti. S každým materiálem Petra stráví určitý čas, pozoruje ho a přemýšlí o něm. Zasazuje ho do betonové formy a ten následně znovu upravuje. To se pak odráží do značně omezeného počtu kusů, který je schopná vytvořit. Klára i Petra na sebe kladou vysoké nároky, aby se fyzický i mentální proces ve finálním výtvoru reálně projevil. 

Nejprve sklo, potom beton

I přes silné pouto k robustnímu materiálu, její tvorbu ovlivňuje primárně sklo: “Sklo mě vždycky inspiruje k tomu, co chci vytvořit. Samo si mě najde – nevyrábím si ho, ale používám to recyklované, prakticky odpadové. Tomu se následně podřizuje beton,” vysvětluje Petra svůj proces tvoření. Její cesta přitom nevedla přes umělecké školy. Výtvarná práce jí byla spíše koníčkem a únikem z hektického manažerského světa. S první tvorbou prezentovanou na Czech Design Week se ale začala designu více přibližovat a v rámci svých tehdejších možností, přidala ke své práci i kurzy designu na Scholastice. Pod vedením designéra Jakuba Bedrycha ještě více pronikla do krás tohoto řemesla: “Bylo to pro mě hodně vzrušující období a díky tomu jsem si uvědomila, co vlastně chci a jakou cestou se vydat,” zásadním uvědoměním pro ni bylo to, že pro realizaci svých myšlenek není nutné přímo dohánět výtvarné studium. Stačí se naplno poddat svému talentu a postupně ho rozvíjet. Precizně a s vášní. 

A vzniklo Prasklo

Prasklo oficiálně vzniklo v roce 2016, kdy získalo své jméno a bylo poprvé představeno na  Czech Design Week. Po uvedení začaly přicházet pozvánky na další výstavy a stejně tak se zvýšilo i množství poptávky po jejích vázách. V roce 2019 se ke značce připojila i fotografka Klára Vaculíková, která designérku sama oslovila k nafocení společných fotografií. Spolupráce nakonec nabrala úplně jiné obrátky. Klára si vzala pod svá křídla management a marketing značky a designérka přiznává, že její objektivita jí velmi pomohla důvěřovat tomu, že z Prasklo může být opravdu světová značka. Což se stalo jedním z jejich společných cílů. “Velice nám záleží na tom značku co nejvíce vykultivovat - zpracováním, materiály, spoluprací s nejlepšími partnery. To s sebou ale nese i řešení finanční oblasti a hlavně ohodnocení naší práce, které tak produktům nastavuje vysokou cenu,” dodává ke svému ne příliš oblíbenému tématu designérka. Přitom u světových designérů jsou vysoké ceny naprostou samozřejmostí a finanční stránku většinou předbíhá dílo samotné. Není se čemu divit, za celým dílem je velký kus práce - ať už fyzické nebo myšlenkové. V případě projektu Prasklo má každá váza svůj vlastní zrod. Stojí za ním nejen ruční práce, ale hlavně prvotní myšlenka. Inspirace a několik přecházejících výtvorů, které se postupně formují do dokonalosti. S každým materiálem Petra stráví určitý čas, pozoruje ho a přemýšlí o něm. Zasazuje ho do betonové formy a ten následně znovu upravuje. To se pak odráží do značně omezeného počtu kusů, který je schopná vytvořit. Klára i Petra na sebe kladou vysoké nároky, aby se fyzický i mentální proces ve finálním výtvoru reálně projevil. 

Úspěchy a plány

Velký hnacím motorem je i značná základna věrných fanoušků, kteří značku sledují a podporují. “Současně to ale bereme jako začátek něčeho většího. Koronakrize nás zpomalila, ale pracujeme pilně na tom, abychom se etablovaly v zahraničí. Měly jsme krásný úspěch těsně před vypuknutím krize ve Frankfurtu na mezinárodním veletrhu designu Ambiente,” popisuje Petra svůj úspěch, kde místní kurátoři zvolili dokonce tři vázy Prasklo do úzkého výběru kolekce Trends 2020. Tento výběr pak  vyvrcholil výstavou několika vybraných značek z celého veletrhu, kterého se pravidelně účastní tisíce vystavujících designérů s cílem reprezentovat nastupující trendy pro daný rok. V rámci veletrhu Prasklo navázalo spolupráci i s prestižní tokijskou design galerií Living Motif. Netrvalo dlouho a značka má momentálně své zastoupení i v Německu, Portugalsku, Anglii nebo americkém Seattlu. “Z posledních projektů nás nadchla spolupráce s Martinem Janeckým, kterého obě velmi obdivujeme. Pracovaly jsme společně na trofeji pro banky v rámci Mastercard Awards 2021 a Martin pro nás foukal ve svém ateliéru na pražské Kampě křišťál, který jsem pro tuto příležitost navrhla,” vzpomíná designérka a odhaluje tak další cíl značky, kterým je foukání vlastních návrhů z recyklovaného skla pro svou tvorbu.  To navazuje na aktuální spolupráci se severočeskou značkou Preciosa, která Prasklo pozvala k účasti na Mezinárodním sklářském sympoziu, kde před očima diváků bude Preciosa podle návrhů designérky foukat skleněné vázy. Ty pak Petra zasadí do betonových forem. Ale jak to tak bývá, každý úspěch doprovází strasti a překážky. I přes pozitivní odezvy a zvyšující se poptávku a prodeje zůstávají finance pro Prasklo Achilovou patou: “Jasně se ukazuje, že k budování značky je potřeba nejen lásky pro materiály a tvorbu, což Petře rozhodně nechybí, ale i důkladných propočtů,” dodává Klára a je vidět, že celou situaci berou jako neodmyslitelnou součást pracovního procesu, který k podnikání zkrátka patří. Závěrem se hodí podělit se o neméně důležitý velký sen Petry – najít vázu nebo mísu výtvarného umělce Františka Víznera k vlastní tvorbě. Pravděpodobnost takového nálezu není příliš velká, ale jako sen, ten je to velkolepý.  

Úspěchy a plány

Velký hnacím motorem je i značná základna věrných fanoušků, kteří značku sledují a podporují. “Současně to ale bereme jako začátek něčeho většího. Koronakrize nás zpomalila, ale pracujeme pilně na tom, abychom se etablovaly v zahraničí. Měly jsme krásný úspěch těsně před vypuknutím krize ve Frankfurtu na mezinárodním veletrhu designu Ambiente,” popisuje Petra svůj úspěch, kde místní kurátoři zvolili dokonce tři vázy Prasklo do úzkého výběru kolekce Trends 2020. Tento výběr pak  vyvrcholil výstavou několika vybraných značek z celého veletrhu, kterého se pravidelně účastní tisíce vystavujících designérů s cílem reprezentovat nastupující trendy pro daný rok. V rámci veletrhu Prasklo navázalo spolupráci i s prestižní tokijskou design galerií Living Motif. Netrvalo dlouho a značka má momentálně své zastoupení i v Německu, Portugalsku, Anglii nebo americkém Seattlu. “Z posledních projektů nás nadchla spolupráce s Martinem Janeckým, kterého obě velmi obdivujeme. Pracovaly jsme společně na trofeji pro banky v rámci Mastercard Awards 2021 a Martin pro nás foukal ve svém ateliéru na pražské Kampě křišťál, který jsem pro tuto příležitost navrhla,” vzpomíná designérka a odhaluje tak další cíl značky, kterým je foukání vlastních návrhů z recyklovaného skla pro svou tvorbu.  To navazuje na aktuální spolupráci se severočeskou značkou Preciosa, která Prasklo pozvala k účasti na Mezinárodním sklářském sympoziu, kde před očima diváků bude Preciosa podle návrhů designérky foukat skleněné vázy. Ty pak Petra zasadí do betonových forem. Ale jak to tak bývá, každý úspěch doprovází strasti a překážky. I přes pozitivní odezvy a zvyšující se poptávku a prodeje zůstávají finance pro Prasklo Achilovou patou: “Jasně se ukazuje, že k budování značky je potřeba nejen lásky pro materiály a tvorbu, což Petře rozhodně nechybí, ale i důkladných propočtů,” dodává Klára a je vidět, že celou situaci berou jako neodmyslitelnou součást pracovního procesu, který k podnikání zkrátka patří. Závěrem se hodí podělit se o neméně důležitý velký sen Petry – najít vázu nebo mísu výtvarného umělce Františka Víznera k vlastní tvorbě. Pravděpodobnost takového nálezu není příliš velká, ale jako sen, ten je to velkolepý.