Nikaragua - listopad 2022

Když se vám dostane takového pozvání jako nám z Premier Wines, jednoduše nemůžete odmítnout. Flor de Caña zůstává v obecném povědomí jako globální výrobce rumu. Méně z nás však asi ví, že jde o producenta s rodinnou tradicí a světového lídra v udržitelných výrobních postupech. V zemi nespočetných přírodních krás, avšak skromných poměrů, pečuje o rodiny svých zaměstnanců všemi možnými i nemožnými způsoby. Vyrážíme tedy do země zaslíbené sopkám, prémiovému rumu a dobrému jídlu. A také stále ještě komunistickému prezidentovi Danielu Ortegovi.
Už samotná cesta do Nikaraguy je dobrodružství. Přímý letecký spoj do této destinace odlétá pouze z pěti zemí, a těmi je Salvador, Kostarika, Mexiko, Panama a USA.
Z poměrně chladného Mexico City jsme konečně vzlétli směrem Managua/Nikaragua. Ještě rozespalí jsme již z letadla začali obdivovat krásnou přírodu, která se pod námi postupně odkrývala. Kus země omývané z jedné strany Atlantikem a z druhé Tichým oceánem. Mezi bujnou zelení se občas objeví některá ze stále činných sopek, která na pozdrav lehce „odfukuje“. Na první pohled nás svou rozlohou zaujalo obrovské nikaragujské jezero; to bylo naštěstí ušetřeno před zkázou díky odložení projektu transoceánského průplavu. Po jezeře je roztroušeno více než 400 ostrovů sopečného původu. Pokud máte našetřeno, můžete si koupit ostrov od nikaragujské vlády a vytvořit si tam letní rezidenci, stejně jako to udělala rodina Pellas vlastnící značku Flor de Caña.
Přistání na maličkém letišti v Manague probíhalo jako na bobové dráze, ale špetka adrenalinu je u mexických aerolinek bez příplatku. Ten první nádech, když jsme vystoupili z letadla! Jako když poprvé v sauně nalijete vodu na lávové kameny a zhluboka začnete vdechovat. Přesně takový pocit.
Eskapáda při vstupním procesu do země opět odkazuje na Daniela Ortegu, který zde vládne pevnou rukou již desítky let. Kontroly jsou pečlivé a stále ještě reflektují strach z nákazy covidem, který zde zůstává velkým politickým tématem.
Na letišti se setkáváme s Marcem Catalanem, usměvavým Španělem z Madridu, který žije značkou Flor de Caña již 13 let a má na starosti její rozvoj v Evropě. Jak sám říká, je to jízda. V Nikaragui byl již devětadvacetkrát, a stejně ho pokaždé něco překvapí.
Cestou z letiště zažíváme mnoho situací pro Evropana nezvyklých: počínaje koňskými povozy a motorkami zásadně pro tři přes krávy pasoucí se na středovém zeleném pruhu až po nákladní automobil, na jehož korbě přidržuje náklad zhruba 16letý mladík.

Den první
Dojeli jsme do restaurace Los Ranchos v klidné části Managui, nenašli jsme tam však jediné volné místo. Po chvíli jsme zjistili proč. V salonku se nám dostalo královského přivítání přímo od mistra destilatéra Mauricia. Připadáme si trochu jako kluci z Nagana, jelikož pocta, se kterou nás vítají, je všudypřítomná.
Zasedli jsme ke stolům a započal gastronomický koncert. Smažené banány, queso frito, mixované fazolky s masem. Typická nikaragujská kuchyně. To byl ale pouze začátek. Mauricio se zvedá s otázkou: „Kdo si dá steak? Nejlepší steak v Americe. V celé Americe!“ A my všichni chceme ochutnat.
Venku už se na ohni dokončuje překvapení. Na grilu o rozměru pingpongového stolu se nad plameny a v kouři peče to nejlepší hovězí maso, které Nikaragua nabízí.
Steak, který se nám následně objevil na talíři, se nedá nazvat jinak než „nebe na jazyku“. Pro milovníky jídla je to opravdu nirvána. Mauricio nelhal, lepší steak jsme nejedli, a v kombinaci s Flor de Caña 12Y se jedná o krásný příklad mixtronomie neboli párování rumu s jídlem. Není bez významu, že hovězí maso spolu se zlatem, kávou a cukrem představuje hlavní vývozní komoditu Nikaraguy.
Loučíme se s obsluhou a míříme k autobusu, do kterého s námi nastupuje nový pasažér: Fredi, náš vrchní barman tohoto výletu. Ten Fredi, jehož jedinou noční můrou je naše prázdná sklenička. Vyrážíme do Leónu, druhého největšího města Nikaraguy, které bývá považováno za centrum vzdělanosti celé země. Provoz je poměrně hustý. Kdo je lepší řidič, ten jede. Žádné dopravní předpisy a nařízení tady neplatí.
V Leónu nás čekala příjemná večeře u katedrály Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie, jedné z největších v celé Americe. Z městečka přímo dýchá poklidný koloniální styl. Následující den nás čeká hlavní bod našeho programu – návštěva destilérie Flor de Caña. Do jakého dne se probudíme, jsme neměli ponětí. Něco jsme si přáli, v něco jsme doufali, ale zejména jsme se moc těšili.
Za rumovým dobrodružstvím
Konečně jsme vyrazili do oblasti Chichigalpa, kde sídlí destilérie Flor de Caña. Při cestě se schyluje k dešti, což je v období na konci listopadu normální. Valila se na nás černá oblaka. Ale ne, pršet prý nebude. To si jen jedna ze stále činných sopek San Cristóbal právě „odfoukla“. Ohromující. Monumentální. Naposledy tato sopka vybuchla v roce 2014. Nešlo prý o nic velkého, jen 3 centimetry písku s popelem všude v okruhu 10 kilometrů. To nás uklidnilo.
Brána destilérie už napovídá, že nás čeká fenomenální zážitek. Nejprve jsme zamířili do míst, kde se zpracovává cukrová třtina. Ta se po sklizení a nadrcení převáží velkými nákladními vozy do sběrných kontejnerů, ze kterých pomocí dopravníků putuje k prvnímu zpracování. Množství cukrové třtiny je dechberoucí, sklizeň z 35 000 hektarů plantáží této plodiny hovoří za vše.
Před příjezdem do destilérie máme tu čest zavítat do místní školy. Právě škola tvoří jeden z několika pilířů, na nichž staví rodina Pellasových své podnikání. Poskytuje totiž rodinám svých zaměstnanců jistotu vzdělání, které není v žádném případě v Nikaragui automatické. Vcházíme zrovna do hodiny hudební výchovy. Děti zpívají, my s otevřenými ústy jen zíráme. Jedno oko nezůstane suché. Ta skromnost, pokora a vděčnost za možnost kvalitního vzdělávání je patrná všude.
Popojedeme o kousek dál a jsme svědky dalšího, na tuto oblast vzácného úkazu, tedy nemocnice. Péče poskytovaná zaměstnancům a jejich rodinám je zcela zdarma a na vysoké úrovni. U nás běžná záležitost, v Nikaragui jde o vzácnost. Nelze se ubránit myšlence na podobnost s českým vizionářem Baťou! Nápadu založit nemocnici předcházelo letecké neštěstí, které jako zázrakem Carlos Pellas, tehdejší CEO Flor de Caña, i se svou ženou Vivian přežili. Ze 146 pasažérů na palubě jich vyvázlo 11. Náhoda, či osud? Tento okamžik změnil Vivian život a nasměroval ji k zajištění zdravotní péče těm, kterým by se jí normálně nedostalo.
V autobusu zavládla zvláštní atmosféra. Obdiv, soucit, vděk, ale i radost. Dost možná si někdo v tu chvíli dal předsevzetí, že udělá také dobrý skutek. Ale každý si emoce v tu chvíli zpracovával sám.
Impérium Flor de Caña
Konečně vjíždíme do bran destilérie. Vítá nás Henri, náš průvodce, a také drink Flor Ginger. Dozvídáme se postupně vše o rodinném podniku se 130letou tradicí, který řídí již pátá generace rodiny Pellas. Za sebou mají dlouhá léta plná tvrdé dřiny. Dnes Pellasovi zaměstnávají ve všech odvětvích svého byznysu (rum, energie, cukr, etanol) zhruba 20 tisíc lidí v zemi, kde opravdu není na růžích ustláno.
První zastávka prohlídkového vláčku je v sudárně. V místě, kde se každý sud (původně použitý pro bourbon) rozebere a zase složí, a to do nejmenšího kousku. Preciznost je vidět všude. Spáry v sudech zaměstnanci vyplňují sušenými banánovými listy, aby se eliminovala andělská daň.
Naše další kroky vedou do nejmenšího skladu této destilérie, kde odpočívá 13 tisíc sudů. Sklad je vlhčený parou, aby se zmírnil odpar rumu ze sudu. Na zemi leží osaměle na první pohled běžný sud. Je úplně stejný jako všech 12 999 sourozenců. Jedna věc jej ovšem odlišuje: byl naplněn už v roce 1987. Jde o nejstarší sud v tomto skladu, a my máme tak možnost ochutnat rum se silou 77 %. Intenzita a síla se snoubí s jemnou dochutí. Krásný degustační zážitek.
Venku na nás čeká „prádelna“, jak by se aktuální klima dalo nazvat, a my pokračujeme v prohlídce degustačního sklepa Reserva de la familia. Flor de Caña 12Y, 18Y, 25Y; oči, nos, patro, ruce, uši. Ne, nejsme ještě pod obraz, ale učíme se vnímat rum všemi pěti smysly. Oči – barva a viskozita ve sklence, nos – zkoušíme přivonět pravou a levou nosní dírkou zvlášť. Jedna vnímá aromatiku a druhá sílu alkoholu. Patro – ten pocit, kdy rum poválíte na jazyku a necháte ho vnímat všemi zákoutími vašich úst, ruce – stačí si protřít v dlaních jednu kapku a výsledek je tady. Nejen vůně linoucí se z dlaní, ale také dokonalá čistota značící, že v rumu nenajdete žádný přidaný cukr ani jiná aditiva. Zkrátka čistý pravý rum. A poslední smysl – uši. Když uslyšíte cinkot skleniček obsahujících rum Flor de Caña, zúročí se několikaletá dřina, a výsledek opravdu stojí za to! Tóny vanilky, kávy, koření, s rostoucím věkem rumu i krémovitost, která dodává nejstarší variantě rumu eleganci. Vše přirozeně, bez žádných přidaných složek, žádného doslazování. Důležité je také zmínit, že číslice na láhvi znamená stáří nejmladší složky rumu v láhvi. Pokud se tedy bavíme o 18Y, nejmladší složka tohoto skvostného rumu je právě plnoletá.
Návštěva je u konce. Na tvářích všech přítomných lze jasně vidět úžas.
Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 109. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.
60 hodin v kuchyni
Nahlédnout pod ruce zkušeným kuchařům, naučit se nové techniky a receptury, pochopit organizaci provozu? To všechno můžete zažít ve cvičném provozu a kuchyni Ambiente – Prostoru UM, vybaveném nejmodernější gastronomickou technologií. Přihlásila jsem se na intenzivní kurz „60 hodin v kuchyni“, abych si všechno vyzkoušela.
Cretan Malia Park: Úzké uličky a minojská civilizace
Pohupující se palmy, indické fíkovníky a banánovníky tvoří součást exotické zahrady, která slouží jako silný referenční bod a dynamický architektonický prvek, který Cretan Malia Park oživuje. V tomto rozsáhlém útočišti, kde tradiční materiály a textury nabízejí nový pohled na krétský luxus, se harmonicky snoubí svěží venkovní svět s modernistickou stavbou hotelu.
Výpečky Terezy Beránkové - V jednoduchosti je krása
Gastronomie. Foodstyling. Porcelán. Tato tři slova s naprostou přesností vystihují um jediné osoby. V ateliéru na pražském Smíchově jsme navštívili výtvarnici Terezu Beránkovou.
Shiitake: houba z Marsu
Hranice mezi zdravím a udržitelností se začínají stírat. Co je tím myšleno? Společnost se stále více zajímá, odkud jídlo pochází, jak se vyrábí a jaký vliv má jeho produkce na životní prostředí. A z dobrého důvodu. Světová populace rychle roste. Základ stravy by tak měl tvořit výběr potravin, který je dostupný a výživný a zároveň respektuje celkové zdraví planety. Není tedy náhoda, že NASA zkoumá pěstování hub ve vesmíru. Právě houby lze totiž pěstovat rychle, nenáročně a udržitelně, ať už na Zemi, nebo v daleké galaxii. V neposlední řadě přispívají k rozkladu organické hmoty a recyklaci živin zpět do ekosystému. Pojďme se podívat na druhou, po žampionech nejvíce pěstovanou houbu na světě: shiitake.
Cože, ocet na baru?
Vždyť i při umývání povrchů to smrdí! Ale ve skutečnosti získávají nápoje založené na octu stále větší oblibu. Klíčovým argumentem je – možná překvapivě – chuť. Obyvatelům Česka se při slově ocet nejčastěji vybaví velmi silný a čpící kvasný lihový ocet, ideální na tlačenku či na nakládání hub. Ale ocet nabízí daleko širší možnost chuti. Řemeslně vyráběné octy chutnají komplexně a mnohdy dodají základu nápoje větší rafinovanost než citrusová šťáva.
Úroda podniků
Podzimní sklizeň provozů, které vznikly v průběhu léta, je skutečně bohatá. Jen skupina Ambiente otevřela tři nové podniky, nezahálí však ani ostatní. Přestože se náš výběr tentokrát zaměřuje na hlavní město, novinky najdeme i v regionech. Například v Hradci Králové otevřela restaurace 100letá, v Pardubicích Bistro Višňovka a v Novém Boru vznikla restaurace La Vita.
Petra Tajovský Pospěchová - Jídlo je naše každodennost
Ráda nosí krojované sukně, kosí trávu a pořádá sousedské slavnosti, ještě radši pak chodí po kopcích. V údolí zase naslouchá pamětníkům, se kterými putuje minulostí, aby cestou zmapovala kulinářské dědictví české krajiny. Novinářka Petra Tajovský Pospěchová vnímá jídlo pohledem sociologie – jako nedílnou součást folklóru, (národní) identity a všednosti, která svědčí o tom, co jíme a kým jsme. Co vypovídá její kniha Atlas chutí Čech, Moravy a Slezska? Kdy se tradice stává tradicí a proč stojí za to tvořit menu v restauracích s ohledem na region?
Drinkologie: Dvojitý agent - Vesper
Stěží bychom našli člověka, který nezná vzrušující dobrodružství zřejmě nejslavnějšího agenta všech dob, jenž disponoval povolením zabíjet, ale zároveň měl i ve zvyku řádně popíjet. Vždyť to byl právě již první román britského spisovatele Iana Fleminga, v němž si hlavní postava objedná netradiční variaci na Martini, která hledá vhodné jméno. Jaké jsou tedy okolnosti vzniku bondovské klasiky? A proč tento drink hosté obvykle opomíjejí, přestože jeho sláva sahá až k nebesům?
Koktejly: Root-to-flower
Brčka vlastní výroby, minimalizace ledu, lokální a sezónní suroviny, využití veškerého potenciálu ovoce a zeleniny – a mohli bychom pokračovat. Baroví profesionálové by se měli vždy snažit najít způsoby, jak dosáhnout větší udržitelnosti, a tedy brát větší ohled na životní prostředí. Je však nutné připomenout, že zákazníci si koktejl vybírají především na základě chuti. Proto se určitému plýtvání nelze zcela vyhnout. Jak je ovšem v barmanské branži typické, jde nám i zde o nalezení rovnováhy. Rovnováhy mezi minimalizací plýtvání či úsporou energie a zážitkem, který chceme hostům prezentovat. Představujeme tak čtyři inspirace, čtyři individuální přístupy k udržitelnému koktejlu s důrazem na sezónnost.
Rozhovor: Monica Berg
Díky norským kořenům si Monica Berg vypěstovala vřelý vztah k přírodě a její štědrosti. Zážitky z dětství jako rybaření, houbaření nebo honitba pak formovaly Moničiny chuťové buňky a kreativitu. Není proto překvapením, že k nejvýraznějším rysům jejího barmanství patří používání čerstvých, sezónních a lokálních surovin. Jméno této podnikatelky – ověnčeno mnoha oceněními – je dnes na celosvětové nápojové scéně pojmem. V rozhovoru pro Barlife Monica otevřeně hovoří nejen o své podnikatelské filozofii.
Soutěžní kávy
Kávové soutěže slouží jako globální platforma pro sdílení nejnovějšího vývoje a výzkumu napříč celým řetězcem. Ať už se jedná o znovuobjevené, prastaré odrůdy kávovníku, experimentální metody zpracování, revoluční technologie pražení nebo pomůcky, které navždy změnily dynamiku přípravy kávy v kavárnách, všechny tyto inovace se sdílí na pódiích světových baristických šampionátů.
„Kvasu zdar!", Palírna Radlík letos slaví 25 let
Vstupte do Palírny Radlík, jejíž pálenky znají a oceňují i daleko za hranicí naší země. Jakých met Palírna Radlík za čtvrt století své činnosti dosáhla, co stojí za úspěchy jejích ovocných pálenek a co si myslí o současných trendech v nápojové gastronomii, jsme se zeptali majitele Zdeňka Musila. Palírna Radlík začala jako pěstitelská pálenice kousek za Prahou, kam si chalupáři a zahrádkáři ze Středočeského kraje jezdili zužitkovat svou úrodu. Od té doby uplynulo mnoho vody a z objektu, který byl původně součástí JZD, vybudovali postupně jeho zakladatelé Zdeněk Musil a Libor Lacina řemeslný ovocný lihovar, který posouvá ovocné destiláty mezi prémiové alkoholy.
Ochutnali jsme za vás: Vaječňáky
Nejčastěji si je vychutnáváme napřímo chlazené, běžně se však také používají ve všech druzích míchaných nápojů, které vyžadují sladkou, krémovou či kořeněnou složku. V našem hodnocení jsme se tentokrát podívali na vaječné likéry a likéry s příměsí vajec zahraniční provenience.
Rumové destinace: Trinidad
Trinidad a Tobago je dvojostrov známý díky svým karnevalovým oslavám, bohaté historii a samozřejmě díky svému rumu. Zatímco Trinidad je průmyslovější a větší, Tobago nabízí klid a krásu. Z hlediska rumového průmyslu se budeme věnovat primárně Trinidadu, jehož rumy si získaly mezi sběrateli v posledních desetiletích kultovní status. Příčinou je především zaniklá palírna Caroni, ale o tom až později.
Program BCB: stále pestrý a současný
Od 9. do 11. října se barová komunita opět na tři dny sejde v německé metropoli. I letos přiláká Bar Convent Berlin návštěvníky významnými vystavovateli, pestrým vzdělávacím programem a samozřejmě barovými týmy a uznávanými barmany.
Tequila a mezcal v centru pozornosti na BCB 2023!
Bar Convent Berlin 2023 je za dveřmi – to znamená, že špička světové barové scény se opět sejde v Berlíně ve dnech od 9. do 11. října. Největší mezinárodní veletržní akce pro barový a nápojový průmysl jako obvykle láká návštěvníky pestrým programem, atraktivními produkty a účastí světově známých barových týmů.
Španělská šumivá vína nejsou jen cava
Pokud se řekne bublinky, vybaví se většině milovníků vín především Champagne a Prosecco, případně sekt. A také španělská cava. Produkce šumivých vín se ve Španělsku za poslední dvě dekády více než zdvojnásobila, takže rostla rychleji než celosvětový průměr i spotřeba. Nyní již výrazně přesahuje dva miliony hektolitrů ročně. Celosvětově se tak řadí na čtvrté místo za dominantní Itálii následovanou Francií a Německem. Vývoj se ve Španělsku ovšem nezakládá pouze na objemu – nabídka se velmi dynamicky transformovala a stále větší důraz Španělé kladou na kvalitu. A to jak u cavy, tak i dalších apelací a uskupení producentů šumivých vín.
Co s tím pivem, vy Češi, pořád máte?
Češi jsou hrdí na své pivo. Opravdu? Asi jak kdo. Oprávněně? Asi jak v čem. Pijeme pivo nejvíc na světě. Skutečně? Podle některých kritérií vůbec ne. Jsou Češi pivem zpití alkoholici? No, nezdá se. Evidentně se kolem fenoménu českého piva točí víc otázek než jen ta v titulku. Tak si na některé zkusme letmo odpovědět.
Dita Buchtová - Z lásky k doteku a přírodnímu materiálu
Dita Buchtová je studentkou pražské UMPRUM a mladou nadějí české designérské scény. Pod jejíma rukama vznikají zajímavé předměty s promyšleným konceptem. Zalíbení Dita našla zejména v práci se dřevem a v ručním soustružení.
Foodpairing: V letním sladění
Při přípravě koktejlů určených k párování s jídlem je nutné vzít v potaz hned několik faktorů, které ovlivňují výsledný dojem: množství alkoholu, kyselost, vnesení bylinných nebo květinových tónů do drinku či sladění s národní kuchyní. A mnohem víc! Vše má na úspěch výsledného párování významný vliv. Podívejme se tedy, jak se s touto nelehkou disciplínou popasoval náš barman s kuchařem v letně laděném tříchodovém menu.
Podniky: Celé spektrum chutí
Dal by si někdo toast? Pokud vaše odpověď na tuto nebo jinou pečivovitou otázku zní ano, čtěte dále. Tentokrát pro vás máme tip na pekařství, jež vyrostlo na Letné, ale také na koktejlový bar v Liberci. V úvodu ještě připomeneme, že Bjukitchen Báry Karpíškové už přivítalo první hosty stejně jako dejvické Zrno zrnko nebo liberecká restaurace Nakraji. Novinky hlásí také Ambiente, chystá se Štangl nebo Burger Servis. Seznam podniků, které stojí za návštěvu, se tak opět povážlivě rozšiřuje.
Koktejly: Oslnit chutí
Léto představuje dobu hojnosti a dostupnosti roztodivných chutí a vůní. Přesto (nebo právě proto) si můžeme dovolit v letních variacích koktejlů myslet i na zítřek, kdy výběr z čerstvých lokálních surovin značně prořídne. Čtyři varianty letních drinků, které připravili zkušení barmani, nabízí přesně takovou inspiraci: čerstvé suroviny nejlépe z květináče nebo ze zahrádky a důraz na udržitelnost. Řekněme si to na rovinu, tato idea přináší do mixologie nový rozměr smyslových vjemů při pití koktejlu. Díky přirozeným způsobům zachování surovin totiž můžeme objevovat další dimenze chutí, a nikdo z nás se u toho nenudí.
Pamatujete, co to byla ta hospoda?
Hospody hynou. Hasne hospodský halas, hloupě hlušený hanebnými hrátkami horšími hladových hubených huntovaných hord. Hoši, holky hořekují. Holé hroby hostinců hnijí. Hluché hlavy hlásají hotové hospodářské hrůzy. Hanba! Smutek. A teď jsem to zkazil.
„Art de vivre“: tam, kde umějí žít
Vášeň pro současné umění umocněná velkorysou francouzskou kuchyní. V srdci Provence servírují komplexní zážitek v intenzivním světle ikonických lamp Klieg a v obklopení nábytkem od Florence Knoll a uměleckými díly Isamu Noguchiho. Olivier a Patrizia Massartovi se stávají pány místa. Olivier se v této zemi narodil, Patrizia do ní přináší italský způsob života.
Třetí kávová vlna
Třetí kávová vlna s sebou přinesla zcela nový pohled na provoz kaváren i samotnou práci s kávou. Noblesní číšníky, stříbrné tácy a přepraženou italskou směs nahradili profesionální baristé, kteří dopodrobna znají původ, zpracování i jedinečný chuťový profil každé kávy v nabídce. Takovéto kavárny dnes najdete téměř po celém světě. Jen v Česku byste jich našli stovky, a to i na vesnicích nebo v menších městech, což z naší země tvoří unikát. Kavárny s pokročilejším přístupem ke kávě ale paradoxně donedávna zcela chyběly v producentských zemích. Ještě před pár lety se nám stávalo, že jedinou dobrou kávu jsme si při cestách za producenty vychutnali pouze při cuppingu přímo na farmách.
Ochutnali jsme za vás: Mandlové nápoje
Mandlové nápoje se staly jednou z vyhledávaných alternativ kravského mléka nejen mezi lidmi s laktózovou intolerancí nebo vegany, ale oblíbili si je všichni, kterým jednoduše lahodí charakteristická jemná chuť mandlí. Například v kávě. K hodnocení jsme proto přizvali baristu Zdeňka Smrčku z Respekt Coffee. Do rubriky jsme vybrali nápoje nepřislazované a s největším procentuálním zastoupením mandlí. Přinášíme subjektivní hodnocení této kategorie, ve které se nám sešly čtyři produkty z Itálie a dva z Německa.
Portoriko
Rumoví fanoušci Portoriko často opomíjejí. A to je veliká škoda! Jde dnes koneckonců o největšího producenta karibského rumu. Vznikají zde desítky milionů litrů lehkého bílého rumu, který se hodí především do koktejlů, místní rumy však umí nabídnout mnohem více. Pojďme se o tom společně přesvědčit.
Nestydatá hvězda - Porn Star Martini
Představte si, že máte koktejl, který je od počátku hit, zdánlivě instantní úspěch, jenž přivede davy. Co ale znamená, když máte v rukávu drink, který nejen že přiláká masy zvědavců, ale stane se skutečnou ikonou? Je to v současné době ještě možné, když se vše zdá být pouze twistem twistu jednoho klasického koktejlu? A co to vlastně vypovídá o koktejlové kultuře a všech kolem ní, když si pozornost stále žádá onen lascivní koktejl s odkazem na tematiku pro dospělé?
Rozhovor: William Pravda
Ve světě uznávaná barmanská osobnost s českými kořeny. Po mnohých zahraničních zkušenostech William Pravda působí v luxusním pětihvězdičkovém hotelu Capella v Bangkoku na pozici nápojového manažera a má na starost bary celého resortu. Má pověst lídra, který do světa barů a pohostinství vnáší inovace a kvalitu.
Kombu - divoká řasa
V tajemných hloubkách chladných moří severu se v proudech vlní až šest metrů dlouhá a houževnatá zelenina, kterou označují jako jídlo budoucnosti. Mořská řasa kombu, u nás též známá pod výrazem kelp, vykazuje velice specifickou chuť, kterou by bylo opravdu škoda opomenout.