Představte si dobu, kdy neexistovaly žádné aspiriny, brufeny, vyprošťováky či jiné šumivé nápoje s extra obsahem vitamínu C. Lidé přirozeně hledali zaručený lék na kocovinu, zvlášť pokud předešlý večer vypili láhev šampaňského. Oněch kombinací, které měly přinášet jednoznačnou úlevu, byste našli celou řadu. Například Antifogmatic vás zbavil pomyslné mlhy předešlého dne, Eye-opener vám spolehlivě vyčistil zrak, Morning Glory zase proměnil zdánlivě nepříjemné ráno v radostnou událost. A právě vedle nich stojí celá kategorie nápojů, která dovede zažehnout jiskru dokonce v už vyhaslém těle.

Mytologie

Hledání ztracené cesty předešlého dne, respektive nevydařené odbočky, po níž člověk nešťastně sešel a namířil si to rovnou ke kocovině. To je jeden z úkolů, jimiž si po velkolepém večírku čas od času skoro každý z nás zatěžuje mysl. Kde se stala chyba? Rozuzlení na sebe nechává čekat, je potřeba se osvěžit a srovnat si myšlenky. Ne vždy je však ráno vhodné pro Bloody Mary nebo Mimosu, někdy je lepší vydat se zkrátka dál do historie a zkusit sáhnout po předchůdci moderních snídaňových koktejlů. Corpse Reviver byl ovšem historicky spíše skupinou drinků než koktejlem samotným. Jak už název napovídá, Corpse Reviver spadá do kategorie životabudičů, tedy koktejlů doporučovaných barmany na povzbuzení či přímo oživení duše po prohýřené noci. Na druhou stranu bychom mohli říct, že často by vám takový koktejl spíš pomohl znovu do hrobu, než by vás vyléčil z kocoviny.

Ačkoli rané snahy o hledání koktejlové ranní záchrany sahají přinejmenším na počátek 19. století, první zmínky o kategorii tzv. revivers se začínají vyskytovat až o půl století později. O Corpse Reviveru se čtenáři mohli dočíst 21. prosince 1861 v anglickém satirickém týdeníku Punch, kde se píše o zdolávání drinků, jakými byl Sling, Stone Wall a Corpse-Reviver. Receptura s návodem na přípravu vyšla ale až v roce 1871 v knize The Gentleman’s Table Guide od E. Ricketa a C. Thomase. Skládá se zde ze stejných dílů brandy a maraschina s dvěma střiky Boker’s bitters. Ke konci 70. let 19. století byste mohli rovněž narazit na verzi Leo Engela s názvem Criterion Reviver, jenž je v knize American & Other Drinks zachycen jako spojení Encore whiskey, brandy bitters a frankfurtské minerální vody Taunus. V následujících dvou desetiletích už zmínek přibývá. V roce 1889 se Corpse Reviver objevil ve slangovém slovníku, o šest let později pronikl i do malé britské brožury Drinks of All Kinds. Pojetí drinku se ovšem pokaždé poněkud lišilo. To potvrzuje i skutečnost, že v době americké prohibice byly údajně známy již přibližně čtyři různé variace.

Některé recepty na koktejly typu Corpse Reviver se ztratily v čase, nicméně důvodem, proč dnes o této kategorii čteme, je přítomnost těchto koktejlů v titulu The Savoy Cocktail Book. V této sbírce uvedl v roce 1930 legendární barman Harry Craddock hned dvě receptury. Zatímco první variantu je prý možné pít už před jedenáctou ranní, případně kdykoli, máte-li dostatek energie, ta druhá varianta člověka nabádá k opatrnosti, neboť čtyři takovéto drinky vypité v rychlém sledu za sebou i mrtvolu znovu oživí. Corpse Reviver #1 se skládá z koňaku, calvadosu, italského vermutu a pomerančových bitters. Tvoří spíš digestivní drink po večeři než ranní záchranu, jak připomíná autor knihy The Waldorf Astoria Bar Book Frank Caiafa. Corpse Reviver #2 naopak ohromuje svěžestí s bylinným dotekem v podobě rovných dílů ginu, pomerančového likéru, aperitivního vína a čerstvé citronové šťávy, k nimž ještě jako třešnička na dortu přibývá střik absintu.

Moderní variace

Mohli bychom podotknout, že již nejslavnější zástupce této skupiny s číslem 2 je určitou variací, ačkoli v tomto případě jde spíš o alternativu než přímý twist, který vychází z první možnosti. Variabilitu tudíž můžeme hledat především v drobných obměnách. S jednou takovou přišel slavný barman Trader Vic, když ve svém Corpse Reviver #2 vyměnil původní Kina Lillet za poněkud kořenitější švédský punč. Někdy se tato verze rovněž označuje jako Corpse Reviver #2A, kdy se jedná o tzv. číslo dvě s anotací, jež koktejl obohacuje o jakýsi extra komentář. V roce 2007 přišel na druhou stranu barman Jacob Briars s eliminací pomerančového likéru, místo kterého použil blue curaçao; vytvořil tak svůj Corpse Reviver No. Blue.

Jak už bylo řečeno, revivers reprezentovaly celou skupinu nápojů, což je zcela patrné zejména při důkladnějším studiu Café Royal Cocktail Book, v níž se vyskytují hned čtyři různé receptury. Předpis na Corpse Reviver, který William Tarling předkládá, je kombinací stejného dílu brandy, pomerančové a citronové šťávy a dvou střiků grenadiny. Po řádném protřepání v šejkru se drink ještě doplní šampaňským. V rámci publikace však můžete dále najít New Corpse Reviver, Stomach Reviver či Godfrey’s Corpse Reviver, jehož autorství je přisuzováno barmanovi jménem Godfrey Baldini.

Pokud se rozhodneme v otázce variací pozorovat vývoj číslovek, můžeme si všimnout Corpse Reviver #3 v knize 1700 Cocktails for the Man Behind the Bar: v roce 1934 Richard D. Fleury vykreslil nápoj jako pousse-café, kde se na sebe postupně vrství maraschino, brandy a curacao. Mnohem populárnější se ovšem zdá být Corpse Reviver #3 znovu v podání American Baru v hotelu Savoy. V roce 1954 totiž přišel Joe Gilmore s použitím rovného dílu koňaku, crème de menthe a fernetu branca. O tom, do jaké míry šlo o novou originální recepturu, lze ale díky zmínce Salvatora Calabreseho polemizovat, neboť stejný koktejl s jiným názvem měl vymyslet už o šest let dříve Johnny Johnson.

Při následování řady však kreativita mírně upadá. V případě #4 a #5 jde zpravidla o identickou recepturu jako u Corpse Reviver #2 s tou výjimkou, že gin je nahrazen tequilou. Poté, jako by některá čísla zmizela, vynoří se zničehonic Corpse Reviver #9, ve kterém místo ginu září akvavit.

Odraz v umění

Oproti jiným koktejlům, které přitahují pozornost již od dob svého vzniku, proniká Corpse Reviver #2 do populární kultury hlavně v posledních letech. Ledabyle se ukázal ve druhé epizodě sedmé řady amerického animovaného seriálu Archer, později se stal přirozenou součástí přípravy na seance u hlavních postav románu French Exit od kanadského spisovatele Patricka deWitta. Vrcholný prostor na stříbrném plátně pak koktejl dostává ve filmu Babylon; tam si jej objednává postava Jacka Conrada, jehož ztvárňuje Brad Pitt, který rovnou instruuje servírku ohledně přípravy koktejlu.

V hudbě byste ovšem odkazy na tzv. revivers hledali marně. Za pozornost ale stojí nová platforma s názvem Cocktail Revivers, za níž stojí Pavel Sochor a Matouš Boček, kteří chtějí prostřednictvím vlastních školení a další iniciativy sdílet vlastní koktejlovou vizi nejen s profesionály z oboru, ale také s širší laickou veřejností. Jejich cíl je vlastně velmi prostý: chtějí svou koktejlovou hrou oživit a pozvednout barový svět a zároveň ukázat lidem, že koktejl si můžete dát při každé příležitosti.

Ať už jste proto v úzkých kvůli nastupující kocovině, nebo máte naopak radost z přicházejícího dne, pamatujte, že koktejl bude vždy dobrým společníkem. Nechť vás tedy síla ranního koktejlu provází!