Sladká naivka Brandy Alexander

Tomáš Mozr

Stanley Clisby Arthur ve svém díle Famous New Orleans Drinks and How to Mix ’Em z roku 1937 napsal, že Brandy Alexander je drink jednoduchý na přípravu a zároveň jemný podobně jako smetana či ranní rosa. V podstatě reagoval na soudobý fenomén, k němuž blahosklonně přidal bílek. Většinu času však byla reputace tohoto krémového koktejlu značně diskutabilní, neboť se primárně spojoval s naivními mladými a nezkušenými dívkami. Na stříbrném plátně to dokládaly křehké hrdinky, které tento sladký nápoj přivedl na scestí. Jak ovšem vznikl tento tekutý dezert, jenž slaví svůj svátek 31. ledna? A opravdu jej pily výhradně ženy?

V koktejlové historii zpravidla nenajdete přímočaré odpovědi. Střet osobností i působení alkoholu zkrátka hrají velmi podstatnou roli a výjimku netvoří ani koktejl Brandy Alexander. Již výraz Brandy značí, že měl drink původně zcela odlišnou bázi. V počátcích si člověk ostatně nemohl být jistý ani přesným zněním. Byl to Alexander, Alexandre nebo Alexandra? Stejně tak není jasné, po kom koktejl ve skutečnosti nese jméno. O své místo v barových legendách se v minulosti hrdě hlásil například operní kritik Alexander Dragon či divadelní kritik Alexander Woollcott, jenž rád zdravil své přátele slovy: „Nazdar, hnusáci!“ Určité domněnky rovněž směřovaly k postavě ruského cara Alexandra II. z rodu Romanovců, nicméně pádnější argumenty se podle amerického etymologa Barryho Popika vztahují spíše ke dvěma odlišným možnostem.

První indicii představuje zmínka o koktejlu Alexander, která údajně vyšla 3. října 1915 v deníku Philadelphia Inquirer. Podlé této zprávy nápoj vznikl v Racquet Clubu na počest nadhazovače jménem Grover Cleveland Alexander, jenž působil v klubu Philadelphia Phillies a dopomohl týmu dostat se do Světové série. V novinách se přímo píše, že místní „šéfbarman vymyslel koktejl Alexander, který se bude podávat během Světové série“. Z dalších pramenů se ale dozvídáme, že Philadelphie s bostonskými Red Sox prohrála čtyři z pěti her, a tak asi nebylo příliš mnoho důvodů k oslavám. Mnohem pravděpodobnější se proto zdá možnost druhá, která bezprostředně souvisí se záznamem z roku 1916 v knize Recipes For Mixed Drinks. Autorem této poslední profesionální barmanské příručky vydané před zavedením prohibice byl šéfbarman newyorského hotelu Wallick Hugo Ensslin, který pravděpodobně jako první zachytil recepturu skládající se rovným dílem z ginu, créme de cacao a sladké smetany. Ta ale paradoxně nenese název Alexander, nýbrž Stonewall Jackson. U nespočtu zdrojů můžete také najít odkaz na spojení Ensslinova manuálu s koktejlem Phoebe Snow, jenž v knize figuruje jako směs Dubonnetu a brandy s přídavkem lžíce absintu.

S příběhem o Phoebe Snow přišel prý poprvé v roce 1929 sloupkař a jeden z průkopníků špinavých bulvárních článků Walter Winchell. New York Times jej popsaly jako nenáviděného, obávaného i uctívaného návštěvníka stolu č. 50 v newyorském Stork Clubu, kde pomocí skandálních odhalení utvářel veřejné mínění o životě celebrit podle vlastních zájmů. A měl to být právě on, kdo poukázal na fiktivní dívku z reklamy pro Delaware, Lackawanna a Western Railroad; bílé šaty herečky měly tvořit kontrast vůči černé barvě uhlí, které pohánělo celou zemi vpřed. Tvůrcem koktejlu byl údajně barman Troy Alexander, který pracoval v letech 1904–1913 v proslulé broadwayské restauraci hotelu Rector’s. Šlo o prominentní podnik, kde se zpravidla pilo šampaňské a pojídali humři. Nicméně když si celý podnik pro svůj banket zarezervovala daná železniční společnost, rozhodl se Troy Alexander vytvořit speciální bílý koktejl oslavující Phoebe Snow.

Ať už se přikloníme k jakémukoliv příběhu, nejdůležitější zůstává role smetany, která v druhém desetiletí 20. století pořád ještě představovala velmi ojedinělou barovou ingredienci. Vždyť pijáci koktejlů si sotva zvykli na zvyšující se objem citrusových šťáv, a náhle přišla smetana. Surovina u konzumentů vyvolávala vlnu nevole a opovržení, zatímco barmanům dělala spíše vrásky z hlediska skladování. Navzdory tomu se ve 30. letech 20. století stal inovovaný Alexander s brandy namísto ginu doslova hitem. Zprvu se objevuje v knize Harry's ABC of Mixing Cocktails z pera Harryho MacElhonea ještě jako Alexander, ale postupem času se začíná zdůrazňovat rozdíl v bázi; pak se zapisuje jako Alexander #2, ačkoli častěji už se užívá označení Brandy Alexander.

Bez ohledu na nejasný původ se koktejl Brandy Alexander těšil v 70. letech minulého století velké oblibě. Patřil dokonce k nejoblíbenějším drinkům Johna Lennona, k němuž se s nadšením přidal také Ringo Starr. Tento nápoj jim měl představit 12. března 1974 americký zpěvák Harry Nilsson během tzv. ztraceného víkendu, na jehož konci prý Lennon vysvětloval Yoko Ono, že toho vypil tolik, protože drink chutnal jako „milkshake“.

Zajímá vás, jaké moderní variace tento koktejl nabízí a jak vypadá twist v podání barmanů z The Banker's Baru? Vše najdete v nejnovějším BARLIFE č. 97, který můžete objednávat on-line s doručením zdarma. 
Top 10 nejprodávanějších koktejlů světa

Top 10 nejprodávanějších koktejlů světa

Společnost Drinks International každý rok přináší Annual Brands Report, jehož součástí je i žebříček padesáti nejprodávanějších klasických koktejlů. Ačkoli první místa nikoho výrazně nezaskočí, překvapit mohou ta další. Do top 10 se mezi největší klasiky zařadil i Aperol Spritz, stejně tak se na výsluní stále drží i Mojito.

Foodpairing: Do páru s agáve

Foodpairing: Do páru s agáve

Agáve existuje okolo 300 druhů, ovšem pro výrobu nápojů se využívá jen několik z nich. Mezi nejznámější destiláty z agáve patří tequila, mezcal a sotol, které lze vyrábět pouze na území Mexika. Filip Káninský z poděbradského Charles Baru vsadil na jistotu a svou část foodpairingu na téma „destiláty z agáve“ postavil především na tequile a mezcalu. A jelikož jsou na párování potřeba dva, doprovodil Filipovy koktejly svými pokrmy Richard Voržák, šéfkuchař poděbradské restaurace Cucina jídlo & víno.

Vánoce: koktejly a cukroví

Vánoce: koktejly a cukroví

Doufejme, že v tomto neutěšeném roce jsou Vánoce stále obdobím, na které stojí za to se těšit. Ačkoli je pravda, že klidu, nicnedělání a gauče jsme si již všichni užili až dosyta. I přesto ozdobte stromeček, udělejte horu bramborového salátu, napečte cukroví, uvařte vaječňák a namíchejte si drink od našich barmanů.

Když gin, tak s tonikem

Když gin, tak s tonikem

Gin je odpradávna zmiňován v nejrůznějších spojeních. Od svých začátků si prošel nechvalnou érou levného a ne příliš kvalitního destilátu přes šílenství takzvaných ginových paláců až po velkou oblibu u královského dvora. Dnes mnoho lidí, když se řekne „jméno“ gin, napadne „příjmení“ tonik.

Do kamene vsazená White Lady

Do kamene vsazená White Lady

Sotva odezněly salvy děl první světové války a pominuly pocity zmaru, objevila se nová touha, a to na vše rychle zapomenout. Zřejmě hned v jejím úvodu se zrodil jeden z ikonických anglických drinků, který se nesmazatelně zapsal do londýnské nápojové historie. Stále však zůstává otázkou, který z velikánů tehdejší doby doopravdy stvořil koktejl přezdívaný Chelsea Sidecar. Snad by se dalo říct, že nezáleží na jméně, ale spíš na chuti – ovšem i to jméno cosi připomíná.

Foodpairing: Zelenina nejen do polévky

Foodpairing: Zelenina nejen do polévky

Léto máme spojené s dozrávajícím ovocem a zeleninou, které tvoří nedílnou součást našeho jídelníčku. Proto naše zadání barmana Fredyho Španera z podniku LAb zavazovalo, aby ve svých koktejlech použil v nějaké formě zeleninu či zeleninovou šťávu. Na pomoc si výjimečně přizval svého kolegu Davida Kroupu ze sesterského podniku swim, kde jako šéfkuchař působí také Matyáš Kučera. Ten se v tomto párování postaral o doprovodné pokrmy.

Podivnosti barového světa

Podivnosti barového světa

Každodenní karanténní přemýšlení a vzpomínání na otevřené bary mě občas vrátí ve vzpomínkách na ty nejdivnější věci, které jsem kdy ochutnal. A zde je výběr těch, které se mi zrovna vybavují. Je to jednoduše pár drinků, které mi zachutnaly, překvapily mě svým složením či pobavily názvem. Všechny mají společné, že jsou něčím atypické, podivné.

Barový svátek: Světový den koktejlu

Barový svátek: Světový den koktejlu

Svět je plný nejrůznějších svátků. Od těch obskurních, ke kterým můžeme zařadit třeba den suchého zipu, ponožek či gumových medvídků, až po tradiční, jako je den dárců krve. Nepřekvapí proto, že svůj světový den mají také koktejly. I když dějiny mixologie se často píšou v baru, kde se po pár sklenkách zdá vše zkreslené, záznamů o tom, kdo a kdy svátek inicioval nebo proč byl stanoven zrovna na 13. květen, máme naštěstí celou řadu.

Miláček milénia Mojito

Miláček milénia Mojito

Přestože dlouho zůstával lokální záležitostí, postupem času zaznamenal tento osvěžující koktejl nebývalý úspěch. Dokonce se o něm mluvilo jako o Cosmopolitanu pro dobrodruhy, jako o nápoji pro všechny cestovatele trpící nutkáním objevovat daleké krajiny.

Trendy kávové koktejly

Trendy kávové koktejly

S tím, jak se rozmáhají kavárny třetí generace, se rozmáhá i trend experimentování s kávovými nápoji. Příčku, kterou dříve drželo latte, nyní obsadilo cortado nebo flat white. Tam, kde před pár lety byla filtrovaná káva, je dnes drip nebo nitro – cold brew sycené dusíkem. Vůbec se pak nemůžeme divit, že do kávových drinků postupně přibývají ingredience, které by tam před dekádou nikdo ani nehledal.

Spritz: S lehkostí bublinek

Spritz: S lehkostí bublinek

Ředit víno vodou pro Řeky představovalo zcela přirozený způsob, jak se udržet v patřičných mezích během ritualizovaných hostin zvaných sympozion. Nicméně tyto první zmínky o úpravách vína představují pouhou předzvěst perlivého nápoje, jenž si svou jednoduchou skladbou, ať už v tradiční, či obměněné podobě, vydobyl na počátku 21. století místo mezi klasickými koktejly.

Současnost a budoucnost koňaku

Současnost a budoucnost koňaku

Brandy, a koňak coby její nejslavnější a nejprestižnější zástupce, mají tak trochu auru něčeho z dob dávno minulých. Jenže i Francouzi, u kterých balónová sklenka s koňakem patří společně s bagetou v podpaždí a pruhovaným tričkem k nejčastějším klišé při jejich zobrazování, mnohem častěji než po brandy sáhnou po rumu, o whisky drtivě dominující trhu ani nemluvě.

Koktejly inspirované uměním

Koktejly inspirované uměním

Když se umělců zeptáte, kde berou inspiraci pro své dílo, velmi často vám odpoví, že tvůrčí nápady čerpají ze všeho kolem sebe. I v koktejlovém světě se lze samozřejmě inspirovat uměním, proto jsme tři barmany požádali, aby si vybrali kterékoli umělecké dílo a vytvořili koktejl, který z něj bude vycházet.

Nezávislý inženýr Daiquiri

Nezávislý inženýr Daiquiri

Písčité pláže, žhavé slunce a všude kolem moře, ale i nestabilní a nejistá politická situace plná vnitřních rozkolů či zásahů zvenčí. Přesně taková byla Kuba v době, kdy se zrodil a stal slavným koktejl Daiquiri, jemuž zpočátku holdovala místní populace a později mu propadl doslova celý svět.

Whiskey Sour: s kyselým výrazem

Whiskey Sour: s kyselým výrazem

„Když Američan potká Američana, tak přijde čas na Whiskey Sour.“ Alespoň takto se o klasice koktejlové kultury vyjádřil v roce 1879 americký deník Atlanta Daily Constitution a rozhodně nebyl daleko od pravdy, neboť objevit Ameriku znamená objevit také Sour.

Rum & Coke vs. Cuba Libre

Rum & Coke vs. Cuba Libre

Čím se od sebe tyto dva nápoje liší? Na první pohled se zdají být totožné. Nebo že by v kombinaci rumu a Coca-Coly hrál dílek limety tak zásadní roli? Samozřejmě, limetka je důležitá. Ten jemný dotek kyselosti, který zmírní sladkost Coca-Coly a zároveň podpoří chuť rumu. Jenže, jak se asi shodneme, ten nejzásadnější rozdíl tkví v rumu, který v koktejlu použijeme.

Planter’s Punch. Tekutý úder

Planter’s Punch. Tekutý úder

Punč. V minulosti se podílel na změně volebních výsledků či tvorbě legislativy i jiných dohod, v zimě zahříval celé národy a pro řadu lidí přímo definoval vánoční čas. Jaký však je příběh populárního punče z plantáží Karibiku, který společně s celou skupinou těchto nápojů v různých variacích předznamenal zrod moderního koktejlu?

Mexická kráska Margarita

Mexická kráska Margarita

Tenkrát v Mexiku… Tak nějak by mohl začít příběh o jednom z nejslavnějších koktejlů na bázi tequily. Jeho pokračování je ale plné domněnek a nesrovnalostí, není dokonce ani jasně doloženo, kdo tento drink jako první připravil.

Old Fashioned - stále v módě

Old Fashioned - stále v módě

Divadelní a kulturní kritik George Jean Nathan označil tento staromódní koktejl společně s Martini a Manhattanem jako svatou trojici. Zamyslíme-li se nad tímto výrokem, dostaneme se do prostoru mezi dvěma póly, kde najdeme nespočet jednoduchých požitků, evolučních zázraků, ale i podmanivých ohavností.

Manhattan: Ostrov možností

Manhattan: Ostrov možností

Koktejl pojmenovaný po čtvrti Manhattan se samozřejmě nemohl zrodit nikde jinde, než v New Yorku. Jeho počátky jsou nepochybně spjaty s vermuty a jejich etablováním na americkém kontinentu, svou roli zde ale sehrála také chuťová paměť a společenské konvence. Jeho kouzlo spočívá v jednoduchosti, jež dala vzniknout mnoha variacím a dostala ho i na filmové plátno.

Nekorunovaný král Martini

Nekorunovaný král Martini

Pokud mezi míšenými nápoji existuje nějaký nekorunovaný král, můžeme za něj směle prohlásit Martini Cocktail. Jeho vývoj byl ovlivňován nespočtem ekonomicko-obchodních faktorů, neustále se měnícími chuťovými trendy a v neposlední řadě také světem umění. K málokterému drinku se zároveň váže takové množství legend a historek, ale i variací na postup přípravy.

Hořký hrabě Negroni

Hořký hrabě Negroni

Na počátku všeho byla Itálie a v ní sladký život, který potřeboval dodat hořký balanc. Asi tímto způsobem by mohlo začít vyprávění o jednom z ikonických klasických koktejlů uplynulého století. Co všechno ale stojí v pozadí za tímto šlechticem mezi aperitivy?