„Nikdo přesně neví, kde, kdy nebo kdo vynalezl punč,“ píše hned zpočátku své knihy Punch koktejlový historik David Wondrich. Nelze na nikoho jasně ukázat prstem, spíše můžeme historii jen skládat jako jednotlivé kousky mozaiky. Přesto nalezneme i takové zástupce této skupiny nápojů, u nichž můžeme být relativně konkrétní. Například se můžeme zatoulat do pánského klubu, kde ústředním tématem není politika ani jiné společenské či kulturní záležitosti, nýbrž rybaření a v prvé řadě hlavně pití punče. Kde se tedy vzal onen pravděpodobně nejslavnější punč všech dob? Z čeho se skládal a koho ohromil?

Mytologie

Po dobu téměř 200 let ovládala pomyslné království míchaných nápojů velká mísa punče, přičemž jedním z nejvíce oblíbených drinků té doby byl Fish House Punch. Jednalo se o silný punč, který se skládá z rumu, koňaku a peach brandy. Pochopitelně byste v něm našli ještě vodu, cukr i citrusy, nicméně samotné provedení je o něco sofistikovanější. Historie originální receptury, která se někdy uvádí rovněž s přídomkem Philadelphia, začíná ve státě Pensylvánie, a to konkrétně v místním společenském rybářském klubu s názvem State in Schuylkill Fishing Corporation. Psal se květen 1732 a skupina úspěšných kvakerů z Filadelfie, tehdejší hlavní usedlosti v Pensylvánské kolonii, si pronajala malý pozemek od kmene Lenni-Lenape. Tam, na břehu řeky Schuylkill několik kilometrů od města  směrem proti proudu, si postavili klubovnu. Říkali jí „hrad“ a takřka ihned se prohlásili za kolonii Schuylkill, která měla představovat jakýsi nezávislý subjekt s vlastním guvernérem, jeho zástupcem, radními, koronerem i šerifem. V roce 1782 se pak skupina v souladu s dobou zbavila označení kolonie a stala se státem Schuylkill, který se od té doby musel několikrát stěhovat, dokud nezakotvil na své současné poloze na zámku při řece Delaware kousek od Filadelfie.

Cílem klubu nebylo hledání řešení politických záležitostí, nýbrž rybaření a následné grilování a popíjení. V 18. století měl tradičně každý klub svou vlastní verzi punče, většinu z těchto receptur však odvál čas. To ale neplatí pro Fish House Punch, o jehož vzniku se dodnes vedou polemiky. Někteří poukazují na rok 1848, kdy měl údajně drink připravit Edward Shippen Willing, předseda vrchního soudu v Pensylvánii a ctihodný občanem Filadelfie. Chtěl tak oslavit možnost žen vstoupit do Fish House Clubu během vánočního večírku, na němž měl daný punč nejen oživit chuťové buňku dam, nýbrž probudit v nich i nemalou jiskru života. Na druhé straně diskusí stojí koktejloví historici Paul Harrington a Laura Moorehead, kteří spojují vznik koktejlu již s okamžikem založení klubu v roce 1732, a to navzdory tomu, že první zmínka o punči z Fish House Clubu se objevuje až v roce 1744. Najdeme ji mezi zápisky Williama Blacka, tajemníka virginských komisařů. Ten popsal své setkání s místními zástupci a zároveň členy klubu u řeky Schuylkill s poukazem na to, že jej vřele přivítali „s mísou skvělého citrónového punče velkého tak, že by si v něm mohl zaplavat půl tucet mladých hus.“

Je pravda, že Fish House Punch se v klubu tradičně připravoval ve velké míse, která plnila dvojí funkci. Na jedné straně sloužila ke svému nápojovému účelu, zatímco o chvíli později se používala ke křtu nemluvňat. „Její dostatečná velikost vskutku připouštěla úplné ponoření dítěte,“ jak poznamenal jeden občan státu Schuylkill. O věhlasu punče z Fish House Clubu rovněž vypovídá historka spojená s prvním americkým prezidentem Georgem Washingtonem. Ten si měl během oslav vítězství v newyorské Fraunces Tavern dopřát třináct přípitků, za každou z třinácti kolonií jeden, a tak není pochyb o tom, že byl zkušeným pijákem. Nicméně, když přišlo na Fish House Punch a jeho popíjení, následovaly v jeho svědomitě vedeném deníku tři prázdné stránky. Očividně se tedy jednalo o velmi vydařený punč, když se jindy pečlivý Washington po celé tři dny nedokázal přinutit k tomu, aby si cokoliv zapsal.

Moderní variace

První knihou, v níž můžeme recepturu na Fish House Punch zachytit, je The Bon Vivant’s Guide; or How to Mix Drinks od Jerryho Thomase, kde autor dokonce přidává poznámku, že receptura pochází od Charlese Godfreyho Lelanda, právníka a člena klubu. Opravdu první písemná zmínka ovšem podle Davida Wondriche sahá ještě o cca 70 let hlouběji do historie, a to do roku 1795. Ve filadelfských novinách The Telegraph byl totiž v roce 1880 publikován výstřižek ze stránek knihy s podrobnými informacemi o historii klubu, na němž byl uveden právě předpis na přípravu punče z Fish House Clubu. Ať už se však řídíme historickou recepturou z Schuylkill Fishing Clubu nebo manuálem Jerryho Thomase, výsledek bude stejný, jelikož oba předpisy si žádají totéž: „K jedné pintě citrónové nebo limetové šťávy přidejte 3 pinty níže uvedené směsi; 10 pint vody a 4 libry prvotřídního homolového cukru. Pokud používáte led, použijte méně vody. Směs: ½ pinty jamajského rumu, ¼ pinty koňaku, ¼ pinty nejlepší peach brandy.“ 

Ačkoli tento punč nemá mnoho moderních variací, rozhodně v sobě ukrývá několik tajemství vedoucích k dokonalému požitku. Můžete sice narazit na doporučení ohledně ředění punče studeným černým čajem místo vodou, pravá podstata ale spočívá ve správném použití cukru a citrusů, a v neposlední řadě také ve vhodném výběru peach brandy. Fish House Punch není pouze o vymačkání citronové šťávy a přidání cukru, potažmo cukrového sirupu. Základem punče je citrónové oleo saccharum, kdy vezmete kůru z 8 citronů a smícháte ji s cukrem. Necháte ležet alespoň 3 hodiny. Poté přidáte vroucí vodu a mícháte, dokud se cukr nerozpustí. Necháte vychladnout, a jakmile je vše studené, můžete začít postupně dávkovat jamajský rum, koňak, peach brandy, studenou vodu a citrónovou šťávu do mísy na velký blok ledu.

Skutečně zásadní složkou tohoto punče je právě peach brandy. Nejedná se totiž o nějaký sladký likér s broskvovou příchutí, jak by se mohlo zdát, nýbrž o stařenou broskvovou pálenku. Problematická dostupnost tohoto produktu nicméně nakonec vedla k implementaci broskvového likéru jakožto moderní náhrady za tradiční stařenou broskvovici. Pokud ovšem na tuto hru přistoupíte, nezapomeňte ve své receptuře upravit podíl cukru.

Odraz v umění

V případě, že bychom mezi kulturními odkazy hledali punč bez jakékoliv specifikace, měli bychom před sebou velmi dlouhý výčet možností. Budeme-li ale konkrétní, pak se počet výsledků rapidně sníží. Navzdory tomu si můžeme povšimnout hudební skupiny Fish House Punch, ale ještě spíše skladby od Averyho Claflina s názvem Fishhouse Punch, která byla kupříkladu krásně provedena Vídeňským orchestrem pod vedením dirigenta F. Charlese Adlera. Skladba údajně napadla Claflina jednoho dne ve 40. letech minulého století, když prořezával borůvkový keř na svém letním sídle v Rensselaerville na severu státu New York. Námět si poznamenal pro budoucí použití a asi o rok později z něj vytvořil toto krátké dílo pro orchestr. Název vznikl vlastně dodatečně jako připomínka veselého večírku, který se konal při kolaudaci jeho letního sídla a na němž samozřejmě nechyběl Fish House Punch. Stejně tak nelze opominout oněch pár veršů, které se k tomuto punči vztahují: „Za městem je místo malé / kam zajdeš-li na oběd / přiměje tě tchýni dáti vale / neb Fish House Punch zbaví tě běd.“ Verš je přebásněnou verzí anglického originálu: „There’s a little place just out of town / where, if you go to lunch / they’ll make you forget your mother-in-law / with a drink called Fish-House Punch“. Ať už tedy potřebujete zapomenout jenom na chvilku či na trochu delší čas, pamatujte, že je tady punč, za nímž zůstávají prázdné stránky a dobrá nálada.