Magie mléka Milk punch

Tomáš Mozr

Punč je velmi starý typ nápoje plný důvtipu, umění a elegance. Existoval dávno předtím, než se k moci dostal koktejl. A přesto vyšel časem z módy. Ostatně, již od počátku si na něj lidé stěžovali. Pro Francouzy byl příliš silný, Američanům naopak připadalo, že se připravuje příliš dlouho. V dobách, kdy však lidé neměli ledničky a museli tak využívat jiné možnosti konzervace, byl mléčný punč jasným řešením. Kde, kdy a jak se ovšem zrodil? Kdo jej měl v oblibě a co přesně bychom si měli představit, řekne-li se Milk punch?

Mytologie

Existují dva druhy mléčného punče. Ten první se skládá obvykle z bourbonu nebo brandy, mléka, cukru a koření. V 18. století byl velmi populární v New Orleans a dodnes připomíná řadě těch, co vyrůstali u břehů Mississippi, ona vánoční rána s hřejivým mléčným punčem. Tím druhým a o poznání zajímavějším typem je však anglický mléčný punč, též známý jako punč z čiřeného mléka. Dá se připravit z takřka jakéhokoli destilátu a kombinovat s jakoukoli šťávou, čajem či kořením; tedy v případě, že se použije mléko, aby vyčeřilo směs. Podstatou výroby je totiž přidání horkého mléka do míchaného nápoje, aby se mléko srazilo. Výsledkem je zdánlivě nechutná kaše, kterou je nezbytné přecedit, abyste odstranili sraženinu. Tímto postupem se vám podaří malý kouzelnický trik, nápoj se zbaví většiny barvy a zákalu. Na konci procesu tak získáte punč s jedinečnou konzistencí, která je viskózní a krémová. Vše přitom vypadá v podstatě jako voda. Mléko navíc zjemňuje chutě: prostřednictvím sýřeniny bohaté na kasein odstraňuje z alkoholu fenolové sloučeniny, čímž zlepšuje celkovou soudržnost nápoje. Pokud se punč uchovává v chladu, vydrží několik měsíců nebo let. Říká se, že láhve mléčného punče byly dokonce nalezeny ve vinném sklepě Charlese Dickense po jeho smrti v roce 1870. Slavný spisovatel byl už sice mrtvý, ale jeho mléčný punč se stále dal pít.

Milk punch se zrodil v 17. století, třebaže jeho vrcholné období přišlo až o století později. Za tvůrce tohoto punče bývá považována anglická dramatička a básnířka Aphra Behn, která se o kombinaci destilátu, čaje, čerstvé šťávy z citrusů a teplého mléka měla zmínit před několika herci. Svědectví o tom podal soudobé - mu historikovi Williamu Oldysovi právě jeden z herců John Bowman. Důvěryhodnost tomuto tvrzení dokládá i skutečnost, že většina her, které Behn napsala, se točí kolem punče. Podle barového historika a autora knihy Punch Davida Won - driche můžeme dokonce v její hře The Widow Ranter narazit na výmluvný úryvek: „Punč! To je můj ranní nápoj, mé pití na stole, moje pohoštění, mé královské MAGIE MLÉKA MILK PUNCH právo, moje všechno.“

Ať už to byla, nebo nebyl ona, kdo Milk punch vymyslel, bez sebemenších pochyb měla k tomuto nápoji velmi blízko, neboť ji s ním spojují už dobové prameny. Historicky nejstarší známá receptura na English milk punch ale pochází až z doby pozdější, a to konkrétně z roku 1711. Objevila se v kuchařské knize Mary Rockett, která své počínání shrnula slovy: „Výsledek? Čistý, smetanově jemný elixír, který ve spíži vydrží celé měsíce.“ Není tudíž divu, že si tento punč oblíbilo mnoho slavných osobností. Svůj vlastní recept vytvořil například americký státník Benjamin Franklin, který jej v roce 1763 přiložil k dopisu jednomu ze svých přátel. Nadšení z mléčného punče se nevyhnulo ani britské královně Viktorii, která si na něm pochutnávala již v roce 1838. Tento punč si prý pak oblíbila natolik, že najala speciální společnost, která punč dodávala královské rodině. Touto společností, jež vyráběla první komerční verzi, byla Nathaniel Whisson & Co., která později nesla označení „Dodavatelé mléčného punče Jejího veličenstva“.

Ani vysoká popularita mléčného punče však nezastavila jeho pozvolný ústup z výsluní. Počátkem 20. století už jsou zmínky o tomto punči využívajícím princip klarifikace ojedinělé.

Moderní variace

Třebaže se Milk punch tváří jako nesmír - ně starý drink, neustále poskytuje dosta - tek prostoru k moderním interpretacím. Vždyť s ním barmani mohou doslova vzít hosta na horskou dráhu chutí. Prvenství se v tomto ohledu připisuje barmanovi jménem Eamon Rockey. Ten jej měl opětovně představit světu v roce 2008, když jej uvedl na menu v newyorském Eleven Madison Park, kde Rockey zahajoval svou barmanskou kariéru. O deset let později přišel s vlastní komerční varian - tou a vášeň pro mléčný punč ho očividně ani po letech neopustila. „Milk Punch je pro mě jako polévka,“ říká Rockey. „Můžete udělat rajčatovou, kuřecí, čočkovou, zkrátka jakoukoli chcete. Je to nejuniverzálnější způsob přípravy. Takhle si představuji mléčný punč. Na podzim si můžete připravit mléčný punč se šťávou z červené řepy a kozího mléka místo kravského. V létě si můžete dát melounový mléčný punč s čerstvou limetkou a bazalkou. Na jaře můžete udělat bylinkový mléčný punč s použitím jakýchkoli jasně zelených rostlinek, které tady v New Yorku vykouknou ze sněhu. Meze se nekladou!“

K nárůstu zájmu o mléčný punč pochopitelně přispěla i celá řada dalších faktorů. Patří sem rozsáhlý popis klarifikace, který se objevil v roce 2014 v knize Liquid Intelligence. Vzhledem k rozmanitosti pojetí ovšem nelze stanovit přesná pravidla variability mléčného punče. Přirozeně se s trochou úprav dají použít rostlinné alternativy mléka: rýžové, mandlové, ovesné či kokosové mléko. Možnosti chuťového profilu jsou ovšem takřka nekonečné. Při bližším pohledu na některé zajímavé výtvory si můžeme všimnout třeba ananasového Minero Milk Punch, jenž kombinuje mezcal, skořici, vanilku, ananas, nektar z agáve, limetkovou šťávu a mléko. Lze také ochutnat opravdu velmi moderní pojetí s názvem Caprese Milk Punch, kde se pojí gin, rajčatová voda, bazalkový sirup a bílý balzamikový ocet. Všestrannost je očividně základem hry. 

Odraz v umění

Kromě již zmiňovaných úryvků z her anglické dramatičky bychom ale hledali odraz v populární kultuře marně. Pozitiv - ní odezvu by sice mohlo vyvolat, když by si k popíjení mléčného punče člověk pustil píseň No Milk Today od anglické ka - pely Herman’s Hermits, reálnou zmínku o punči však ve skladbě nehledejte. Nezbývá než doufat, že tento kreativní punč minulosti okouzlí umělce současnosti a blízké budoucnosti. Do té doby ovšem leží tíha odpovědnosti za věhlas mléčného punče na bedrech barmanů. Proto neváhejte a překvapte své hosty chutí historie! Nebo ještě lépe, experimentujte a vytvořte si svou vlastní recepturu.

MARY ROCKETT’S MILK PUNCH PODLE DAVIDA WONDRICHE

100 ml koňaku infuzovaného citronovou kůrou

900  ml vody

470 ml plnotučného mléka

60 ml čerstvé citronové šťávy

225 g cukru ½ nastrouhaného muškátového ořechu

S předstihem jednoho až dvou dnů nechte v koňaku macerovat citronovou kůru zhruba ze dvou citronů. Poté ke koňaku přidejte vodu, cukr, čerstvou citronovou šťávu a přibližně třetinu až polovinu nastrouhaného muškátového oříšku. Následně přidejte velmi horké mléko a promíchejte, aby se vám rychleji rozpustil cukr a mléko se začalo srážet. Nechte směs hodinu odstát a pak sceďte přes jemné plátno či několik kávových filtrů. Přefiltrovaným punčem naplňte láhve. Podávat jej lze teplý i studený.

ALMOND MILK PUNCH – CLARIFIED PODLE HEMINGWAY BARU

7 cl mandlovice

3 cl rumu Havana Club Especial

3  cl cukrového sirupu

10  cl mléka

7 cl limetkové šťávy

Tento drink se inspiruje klasickou verzí nápoje. Tuto proteinovou klarifikaci Milk punche si může každý připravit sám. Mléko v hrnci pomalu zahříváme. Nesmí se vařit, pouze ohřát zhruba na čtyřicet stupňů. Nadávkujeme si mandlovici, rum, cukrový sirup a limetkovou šťávu do odměrného válce a pomalu přidáváme mléko. Pořádně promícháme a necháme odstát minimálně třicet minut v lednici. Limetková šťáva se s mlékem krásně vysráží. Tekutinu prolijeme jemným sítkem, zachytí se tak velké kusy sraženin. Poté přelijeme přes kávový filtr a necháme vycedit. Výsledný produkt bude krásně čirý a chuťově velice jemný. Nyní stačí drink přelít do míchacího skla a vychladit. Servírujeme do vychlazené sklenice s kusem ledu.

CHCETE OCHUTNAT? PUSŤTE SE DO NAŠEHO BLOGU.

ČLÁNKY

Ochutnali jsme za vás: Bezkofeinová káva

Bezkofeinová káva se získává z běžných zrn arabiky, u nichž byl obsah kofeinu přirozeným procesem snížen na méně než 0,1 %. Používají se k tomu různé metody: Swiss Water využívá horkou vodu a uhlíkové filtry a zachovává čistý chuťový profil bez použití chemie; metoda CO₂ pracuje se superkritickým oxidem uhličitým, který selektivně navazuje kofein a šetrně ho odstraňuje; a kolumbijská specialita Sugar Cane EA využívá přírodní etylacetát z cukrové třtiny, díky čemuž si káva často uchovává sladší, ovocnější charakter. Z kávy, která dříve působila spíš nevýrazně, je dnes decaf s plným chuťovým profilem a komplexní aromatikou, a to díky moderním metodám i pečlivému výběru původu. V našem redakčním testu jsme se zaměřili na české pražírny, protože právě ony určují směr domácí kávové scény a ukazují, že i u nás lze najít decaf na špičkové úrovni. Jako původ jsme zvolili Kolumbii. Nejen proto, že je třetím největším producentem arabiky na světě, ale především kvůli místní infrastruktuře pro dekofeinizaci, která umožňuje stabilní kvalitu a pestrou paletu chuťových profilů. Ochutnávali jsme je výhradně na filtru, tedy v přípravě, která nejlépe odhaluje čistotu, jemné nuance i texturu kávy.

Kateřina Handlová: Věřím, že všechno má nějaký smysl

Kreativní ředitelka sklárny Rückl, držitelka ceny Czech Grand Design 2024, designérka, která navrhla mimo jiné medaile pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji. Významné pozice, tituly, superlativy, za kterými se skrývá nejen vynikající umělkyně, ale především citlivá žena s otevřenou myslí, láskou ke sklářskému kraji i vášní pro hokej.

Rozhovor: Renato „Tato“ Giovannoni

Z Buenos Aires vytvořil globální barový fenomén. Renato „Tato“ Giovannoni je barman, podnikatel a vizionář, který vrátil Argentině její koktejlovou identitu a zároveň ji otevřel světu. Jeho Florería Atlántico patří k nejlepším barům planety, vlastní gin Príncipe de los Apóstoles spojuje tradici s inovací a nová destilerie v Mendoze ukazuje, že udržitelnost nemusí být jen prázdné slovo. Tato mluví o minulosti i budoucnosti argentinské mixologie s lehkostí člověka, který ví, že největší síla je v kombinaci kořenů, odvahy a schopnosti snít dál.

Koktejly: Vrstvy nostalgie

Nostalgický koktejl se neohlíží za minulostí jako za něčím, k čemu bychom se měli vracet. Vychází z klasických struktur, opírá se o rovnováhu a přesnost ověřených starých receptur, ale zároveň chápe, že dnešní barová řeč potřebuje jinou míru komfortu. Alkohol ustupuje, ale stále je součástí kompozice. Kyselina drží napětí, aniž se vnucuje. Sladkost je přesná a funkční. Vše je čistší, lehčí, současnější. Kde dříve nastupovaly likéry, dnes přichází cordia ly, redukce nebo fortifikovaná vína. Výsledná textura nevzniká náhodou, ale přesnou prací s ledem, technikou, teplotou či ředěním. Sklenice tu není proto, aby byla hezká, ale protože tvar určuje aroma i celkový prožitek. Vše má svůj důvod a své místo. Téma podzimního Inspiromatu nemá být o sentimentálním návratu, ale o přesném a uvědomělém přeložení osobní paměti do současné barové řeči. Čtyři námi vybraní barmani, kteří dostávají prostor na následujících stránkách, vycházejí z vlastního zážitku a nechávají ho znovu vzniknout jako nový originál s rodokmenem, který je cítit v každé vrstvě.

Podnik: Co přineslo léto

Letošní podzimní úroda podniků bude patrně velmi plodná. Než ale chystané novinky dozrají, pojďme si připomenout čerstvě otevřené koncepty, do kterých můžete vyrazit už teď. Kromě níže zmíněných vyvolal o prázdninách rozruch pop-up Kamily „Kamu“ Rundusové ve Vile Kajetánka, na Národní otevřel Bar and Books, skupina Together se rozšířila o pardubickou restauraci Struhadlo a milovníky sendvičů potěšilo bistro bbred.

Foodpairing: Dialog chutí

Párování jídla a koktejlu není jen hledáním shody chutí. Je to dialog dvou světů, které se mohou doplňovat, vyvažovat nebo překvapovat kontrastem. Tentokrát se do společného rozhovoru pustili šéfkuchař Jirka Červený a šéfbarman Jiří Vošahlík. Každý přináší jiný pohled a jinou zkušenost, ale oba spojuje přesnost, cit pro celek i nakažlivé nadšení pro práci, které se nedá předstírat. Výsledkem je menu s koktejly, které nejsou jen efektní na první dojem, ale zůstávají v paměti i po posledním doušku.

TENTO ČLÁNEK NAJDETE V ČÍSLE BARLIFE 108

Ochutnali jsme za vás: Bezkofeinová káva

Bezkofeinová káva se získává z běžných zrn arabiky, u nichž byl obsah kofeinu přirozeným procesem snížen na méně než 0,1 %. Používají se k tomu různé metody: Swiss Water využívá horkou vodu a uhlíkové filtry a zachovává čistý chuťový profil bez použití chemie; metoda CO₂ pracuje se superkritickým oxidem uhličitým, který selektivně navazuje kofein a šetrně ho odstraňuje; a kolumbijská specialita Sugar Cane EA využívá přírodní etylacetát z cukrové třtiny, díky čemuž si káva často uchovává sladší, ovocnější charakter. Z kávy, která dříve působila spíš nevýrazně, je dnes decaf s plným chuťovým profilem a komplexní aromatikou, a to díky moderním metodám i pečlivému výběru původu. V našem redakčním testu jsme se zaměřili na české pražírny, protože právě ony určují směr domácí kávové scény a ukazují, že i u nás lze najít decaf na špičkové úrovni. Jako původ jsme zvolili Kolumbii. Nejen proto, že je třetím největším producentem arabiky na světě, ale především kvůli místní infrastruktuře pro dekofeinizaci, která umožňuje stabilní kvalitu a pestrou paletu chuťových profilů. Ochutnávali jsme je výhradně na filtru, tedy v přípravě, která nejlépe odhaluje čistotu, jemné nuance i texturu kávy.

Kateřina Handlová: Věřím, že všechno má nějaký smysl

Kreativní ředitelka sklárny Rückl, držitelka ceny Czech Grand Design 2024, designérka, která navrhla mimo jiné medaile pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji. Významné pozice, tituly, superlativy, za kterými se skrývá nejen vynikající umělkyně, ale především citlivá žena s otevřenou myslí, láskou ke sklářskému kraji i vášní pro hokej.

Rozhovor: Renato „Tato“ Giovannoni

Z Buenos Aires vytvořil globální barový fenomén. Renato „Tato“ Giovannoni je barman, podnikatel a vizionář, který vrátil Argentině její koktejlovou identitu a zároveň ji otevřel světu. Jeho Florería Atlántico patří k nejlepším barům planety, vlastní gin Príncipe de los Apóstoles spojuje tradici s inovací a nová destilerie v Mendoze ukazuje, že udržitelnost nemusí být jen prázdné slovo. Tato mluví o minulosti i budoucnosti argentinské mixologie s lehkostí člověka, který ví, že největší síla je v kombinaci kořenů, odvahy a schopnosti snít dál.

Koktejly: Vrstvy nostalgie

Nostalgický koktejl se neohlíží za minulostí jako za něčím, k čemu bychom se měli vracet. Vychází z klasických struktur, opírá se o rovnováhu a přesnost ověřených starých receptur, ale zároveň chápe, že dnešní barová řeč potřebuje jinou míru komfortu. Alkohol ustupuje, ale stále je součástí kompozice. Kyselina drží napětí, aniž se vnucuje. Sladkost je přesná a funkční. Vše je čistší, lehčí, současnější. Kde dříve nastupovaly likéry, dnes přichází cordia ly, redukce nebo fortifikovaná vína. Výsledná textura nevzniká náhodou, ale přesnou prací s ledem, technikou, teplotou či ředěním. Sklenice tu není proto, aby byla hezká, ale protože tvar určuje aroma i celkový prožitek. Vše má svůj důvod a své místo. Téma podzimního Inspiromatu nemá být o sentimentálním návratu, ale o přesném a uvědomělém přeložení osobní paměti do současné barové řeči. Čtyři námi vybraní barmani, kteří dostávají prostor na následujících stránkách, vycházejí z vlastního zážitku a nechávají ho znovu vzniknout jako nový originál s rodokmenem, který je cítit v každé vrstvě.

Podnik: Co přineslo léto

Letošní podzimní úroda podniků bude patrně velmi plodná. Než ale chystané novinky dozrají, pojďme si připomenout čerstvě otevřené koncepty, do kterých můžete vyrazit už teď. Kromě níže zmíněných vyvolal o prázdninách rozruch pop-up Kamily „Kamu“ Rundusové ve Vile Kajetánka, na Národní otevřel Bar and Books, skupina Together se rozšířila o pardubickou restauraci Struhadlo a milovníky sendvičů potěšilo bistro bbred.

Foodpairing: Dialog chutí

Párování jídla a koktejlu není jen hledáním shody chutí. Je to dialog dvou světů, které se mohou doplňovat, vyvažovat nebo překvapovat kontrastem. Tentokrát se do společného rozhovoru pustili šéfkuchař Jirka Červený a šéfbarman Jiří Vošahlík. Každý přináší jiný pohled a jinou zkušenost, ale oba spojuje přesnost, cit pro celek i nakažlivé nadšení pro práci, které se nedá předstírat. Výsledkem je menu s koktejly, které nejsou jen efektní na první dojem, ale zůstávají v paměti i po posledním doušku.

Rum: Trendy, servis, mixologie

Rum se těší oblibě prakticky po celém světě. K jeho přednostem patří fakt, že svým konzumentům poskytuje až neskutečnou paletu vůní a chutí. Je to velmi rozmanitá kategorie, neboť každý rum je trochu jiný. Má svůj jedinečný charakter, který ovlivňuje nejen způsob výroby, ale také klimatické podmínky, půda a v neposlední řadě i oddaný přístup těch, kteří za jeho výrobou stojí.

Příběh rumu

S rumem si lidé spojují bezpočet romantických představ. Tropy a sluncem zalité pláže, piráty, námořníky, kteří ho denně dostávají na příděl, nebo vedrem umořené plantážníky, kteří usrkávají na zastíněné verandě svých domů nápoj připravený z rumu a ovocné šťávy. Na jednom se ale shodnou všichni – domovem rumu je Karibik. A přesto je to nápoj, jehož kořeny tkví hluboko v evropské koloniální zkušenosti.

Když gin, tak s tonikem

Gin je odpradávna zmiňován v nejrůznějších spojeních. Od svých začátků si prošel nechvalnou érou levného a ne příliš kvalitního destilátu přes šílenství takzvaných ginových paláců až po velkou oblibu u královského dvora. Dnes mnoho lidí, když se řekne „jméno“ gin, napadne „příjmení“ tonik.

Do kamene vsazená White Lady

Sotva odezněly salvy děl první světové války a pominuly pocity zmaru, objevila se nová touha, a to na vše rychle zapomenout. Zřejmě hned v jejím úvodu se zrodil jeden z ikonických anglických drinků, který se nesmazatelně zapsal do londýnské nápojové historie. Stále však zůstává otázkou, který z velikánů tehdejší doby doopravdy stvořil koktejl přezdívaný Chelsea Sidecar. Snad by se dalo říct, že nezáleží na jméně, ale spíš na chuti – ovšem i to jméno cosi připomíná.

Foodpairing: Zelenina nejen do polévky

Léto máme spojené s dozrávajícím ovocem a zeleninou, které tvoří nedílnou součást našeho jídelníčku. Proto naše zadání barmana Fredyho Španera z podniku LAb zavazovalo, aby ve svých koktejlech použil v nějaké formě zeleninu či zeleninovou šťávu. Na pomoc si výjimečně přizval svého kolegu Davida Kroupu ze sesterského podniku swim, kde jako šéfkuchař působí také Matyáš Kučera. Ten se v tomto párování postaral o doprovodné pokrmy.

Sladká naivka Brandy Alexander

Stanley Clisby Arthur ve svém díle Famous New Orleans Drinks and How to Mix ’Em z roku 1937 napsal, že Brandy Alexander je drink jednoduchý na přípravu a zároveň jemný podobně jako smetana či ranní rosa. V podstatě reagoval na soudobý fenomén, k němuž blahosklonně přidal bílek. Většinu času však byla reputace tohoto krémového koktejlu značně diskutabilní, neboť se primárně spojoval s naivními mladými a nezkušenými dívkami.

Podivnosti barového světa

Každodenní karanténní přemýšlení a vzpomínání na otevřené bary mě občas vrátí ve vzpomínkách na ty nejdivnější věci, které jsem kdy ochutnal. A zde je výběr těch, které se mi zrovna vybavují. Je to jednoduše pár drinků, které mi zachutnaly, překvapily mě svým složením či pobavily názvem. Všechny mají společné, že jsou něčím atypické, podivné.

Martin Hudák: Každý den za barem je pro mě soutěžní

Martin Hudák patří mezi osobnosti, které není třeba na české a slovenské barové scéně dlouze představovat. Jeho vášeň pro koktejly i kávu je všem dobře známá a vyvrcholila nejen jeho vítězstvím na světovém finále Coffee in Good Spirits v roce 2017, ale též spoluprací se značkou kávového likéru Mr. Black.

Miláček milénia Mojito

Přestože dlouho zůstával lokální záležitostí, postupem času zaznamenal tento osvěžující koktejl nebývalý úspěch. Dokonce se o něm mluvilo jako o Cosmopolitanu pro dobrodruhy, jako o nápoji pro všechny cestovatele trpící nutkáním objevovat daleké krajiny.

Výroba rumu

Rum bývá zcela oprávněně nazýván krví Karibiku, současně ale platí, že se zdaleka nejen v tomto koutě světa produkuje. Jeho výroba je rozšířena prakticky po celém světě, a právě proto lze jen těžko definovat jednotná pravidla, která by striktně určovala, jakými postupy se musí vyrábět. Zaměřme se proto na to, co vše je o cestě rumu z pole s cukrovou třtinou až do sklenky s čistým destilátem nebo koktejlem známo.

Výroba jalovcové pálenky

Výroba ginu začíná volbou botanicals, jež významně ovlivňují jeho výsledný charakter. Jednotlivé značky se liší nejen jejich sestavou a poměry, ale někdy také drobnými variacemi na základní výrobní postup. I v tom je kouzlo tohoto destilátu.

Trendy kávové koktejly

S tím, jak se rozmáhají kavárny třetí generace, se rozmáhá i trend experimentování s kávovými nápoji. Příčku, kterou dříve drželo latte, nyní obsadilo cortado nebo flat white. Tam, kde před pár lety byla filtrovaná káva, je dnes drip nebo nitro – cold brew sycené dusíkem. Vůbec se pak nemůžeme divit, že do kávových drinků postupně přibývají ingredience, které by tam před dekádou nikdo ani nehledal.

Spritz: S lehkostí bublinek

Ředit víno vodou pro Řeky představovalo zcela přirozený způsob, jak se udržet v patřičných mezích během ritualizovaných hostin zvaných sympozion. Nicméně tyto první zmínky o úpravách vína představují pouhou předzvěst perlivého nápoje, jenž si svou jednoduchou skladbou, ať už v tradiční, či obměněné podobě, vydobyl na počátku 21. století místo mezi klasickými koktejly.

Koktejly inspirované uměním

Když se umělců zeptáte, kde berou inspiraci pro své dílo, velmi často vám odpoví, že tvůrčí nápady čerpají ze všeho kolem sebe. I v koktejlovém světě se lze samozřejmě inspirovat uměním, proto jsme tři barmany požádali, aby si vybrali kterékoli umělecké dílo a vytvořili koktejl, který z něj bude vycházet.

Fermentace: tisíciletá, a přece nová

Až jedna třetina všech potravin se vyrábí nějakým způsobem fermentace. Od chleba a jogurtu přes víno a pivo až po populární kimči nebo miso. Je to levná a snadná metoda jdoucí ruku v ruce s trendem lokálních a sezónních potravin a řemeslné výroby. Fermentace se tak pochopitelně stala impozantní technikou šéfkuchařů a barmanů, kteří se chtějí odlišit.

Nezávislý inženýr Daiquiri

Písčité pláže, žhavé slunce a všude kolem moře, ale i nestabilní a nejistá politická situace plná vnitřních rozkolů či zásahů zvenčí. Přesně taková byla Kuba v době, kdy se zrodil a stal slavným koktejl Daiquiri, jemuž zpočátku holdovala místní populace a později mu propadl doslova celý svět.

Želatinová filtrace: nová chuť již objeveného

Mistři molekulární mixologie neustále posouvají hranice toho, co může být považováno za nápoj a jakou zkušenost si odneseme při pití našeho koktejlu v budoucnosti. Vizionáři zlaté éry mixologie tak ochotně přejímají techniky molekulární kuchyně. Jednou z využívaných metod je i želatinová filtrace.

Erik Lorincz: Odchodem ze Savoye jsem uzavřel jednu kapitolu, abych mohl začít psát další

V minulém týdnu proběhlo české i slovenské finále barmanské soutěže Diageo Reserve World Class. O vítězích, Petrovi Marcinovi a Milanu Zalešovi, rozhodoval mimo jiné i Erik Lorincz, globální vítěz z roku 2010. Povídali jsme si spolu i o World Class, ale hlavně o jeho odchodu z American Baru v hotelu Savoy a jeho plánech do budoucna.

Whiskey Sour: s kyselým výrazem

„Když Američan potká Američana, tak přijde čas na Whiskey Sour.“ Alespoň takto se o klasice koktejlové kultury vyjádřil v roce 1879 americký deník Atlanta Daily Constitution a rozhodně nebyl daleko od pravdy, neboť objevit Ameriku znamená objevit také Sour.

Rum & Coke vs. Cuba Libre

Čím se od sebe tyto dva nápoje liší? Na první pohled se zdají být totožné. Nebo že by v kombinaci rumu a Coca-Coly hrál dílek limety tak zásadní roli? Samozřejmě, limetka je důležitá. Ten jemný dotek kyselosti, který zmírní sladkost Coca-Coly a zároveň podpoří chuť rumu. Jenže, jak se asi shodneme, ten nejzásadnější rozdíl tkví v rumu, který v koktejlu použijeme.

Úskalí vzniku nových palíren whisky

V posledních letech zažíváme neskutečný boom whisky. A to nejen skotské, ale též irské, americké, japonské a mnoha dalších. Tento trend s sebou nese i zájem o vznik nových palíren. Ty rostou jako houby po dešti. Přesto jejich zakládání, zejména ve Spojeném království a Irsku, provází nejedna obtíž.

Když gin, tak s tonikem

Gin je odpradávna zmiňován v nejrůznějších spojeních. Od svých začátků si prošel nechvalnou érou levného a ne příliš kvalitního destilátu přes šílenství takzvaných ginových paláců až po velkou oblibu u královského dvora. Dnes mnoho lidí, když se řekne „jméno“ gin, napadne „příjmení“ tonik.

Planter’s Punch. Tekutý úder

Punč. V minulosti se podílel na změně volebních výsledků či tvorbě legislativy i jiných dohod, v zimě zahříval celé národy a pro řadu lidí přímo definoval vánoční čas. Jaký však je příběh populárního punče z plantáží Karibiku, který společně s celou skupinou těchto nápojů v různých variacích předznamenal zrod moderního koktejlu?

S vůní praskajícího dřeva

Udicí nebo nakuřovací pistole, anglicky smoking gun, je další zařízení, které si našlo svoje místo na baru. Původně se používalo pouze v kuchyni, aby dodalo pokrmům nauzenou chuť, aniž byste je museli udit. Dnes lze smoking gun najít na baru, používá se však méně často, než bychom čekali.

Krása pěstitelských champagne

Champagne, na historii i současnost bohatý region severovýchodní Francie, dává jméno bezesporu nejslavnějším a nejdůležitějším šumivým vínům světa. Tamních 34 300 hektarů vinic obhospodařuje 15 800 různých majitelů a pěstitelů hroznů. Šampaňských domů je dnes přes tři stovky, družstevních spolků na sto padesát. Některé domy či družstva připravují jedinou značku, jiné jich mají i několik desítek.

Old Fashioned - stále v módě

Divadelní a kulturní kritik George Jean Nathan označil tento staromódní koktejl společně s Martini a Manhattanem jako svatou trojici. Zamyslíme-li se nad tímto výrokem, dostaneme se do prostoru mezi dvěma póly, kde najdeme nespočet jednoduchých požitků, evolučních zázraků, ale i podmanivých ohavností.

Manhattan: Ostrov možností

Koktejl pojmenovaný po čtvrti Manhattan se samozřejmě nemohl zrodit nikde jinde, než v New Yorku. Jeho počátky jsou nepochybně spjaty s vermuty a jejich etablováním na americkém kontinentu, svou roli zde ale sehrála také chuťová paměť a společenské konvence. Jeho kouzlo spočívá v jednoduchosti, jež dala vzniknout mnoha variacím a dostala ho i na filmové plátno.

Nekorunovaný král Martini

Pokud mezi míšenými nápoji existuje nějaký nekorunovaný král, můžeme za něj směle prohlásit Martini Cocktail. Jeho vývoj byl ovlivňován nespočtem ekonomicko-obchodních faktorů, neustále se měnícími chuťovými trendy a v neposlední řadě také světem umění. K málokterému drinku se zároveň váže takové množství legend a historek, ale i variací na postup přípravy.

Hořký hrabě Negroni

Na počátku všeho byla Itálie a v ní sladký život, který potřeboval dodat hořký balanc. Asi tímto způsobem by mohlo začít vyprávění o jednom z ikonických klasických koktejlů uplynulého století. Co všechno ale stojí v pozadí za tímto šlechticem mezi aperitivy?