Punč je velmi starý typ nápoje plný důvtipu, umění a elegance. Existoval dávno předtím, než se k moci dostal koktejl. A přesto vyšel časem z módy. Ostatně, již od počátku si na něj lidé stěžovali. Pro Francouzy byl příliš silný, Američanům naopak připadalo, že se připravuje příliš dlouho. V dobách, kdy však lidé neměli ledničky a museli tak využívat jiné možnosti konzervace, byl mléčný punč jasným řešením. Kde, kdy a jak se ovšem zrodil? Kdo jej měl v oblibě a co přesně bychom si měli představit, řekne-li se Milk punch?

Mytologie

Existují dva druhy mléčného punče. Ten první se skládá obvykle z bourbonu nebo brandy, mléka, cukru a koření. V 18. století byl velmi populární v New Orleans a dodnes připomíná řadě těch, co vyrůstali u břehů Mississippi, ona vánoční rána s hřejivým mléčným punčem. Tím druhým a o poznání zajímavějším typem je však anglický mléčný punč, též známý jako punč z čiřeného mléka. Dá se připravit z takřka jakéhokoli destilátu a kombinovat s jakoukoli šťávou, čajem či kořením; tedy v případě, že se použije mléko, aby vyčeřilo směs. Podstatou výroby je totiž přidání horkého mléka do míchaného nápoje, aby se mléko srazilo. Výsledkem je zdánlivě nechutná kaše, kterou je nezbytné přecedit, abyste odstranili sraženinu. Tímto postupem se vám podaří malý kouzelnický trik, nápoj se zbaví většiny barvy a zákalu. Na konci procesu tak získáte punč s jedinečnou konzistencí, která je viskózní a krémová. Vše přitom vypadá v podstatě jako voda. Mléko navíc zjemňuje chutě: prostřednictvím sýřeniny bohaté na kasein odstraňuje z alkoholu fenolové sloučeniny, čímž zlepšuje celkovou soudržnost nápoje. Pokud se punč uchovává v chladu, vydrží několik měsíců nebo let. Říká se, že láhve mléčného punče byly dokonce nalezeny ve vinném sklepě Charlese Dickense po jeho smrti v roce 1870. Slavný spisovatel byl už sice mrtvý, ale jeho mléčný punč se stále dal pít.

Milk punch se zrodil v 17. století, třebaže jeho vrcholné období přišlo až o století později. Za tvůrce tohoto punče bývá považována anglická dramatička a básnířka Aphra Behn, která se o kombinaci destilátu, čaje, čerstvé šťávy z citrusů a teplého mléka měla zmínit před několika herci. Svědectví o tom podal soudobé - mu historikovi Williamu Oldysovi právě jeden z herců John Bowman. Důvěryhodnost tomuto tvrzení dokládá i skutečnost, že většina her, které Behn napsala, se točí kolem punče. Podle barového historika a autora knihy Punch Davida Won - driche můžeme dokonce v její hře The Widow Ranter narazit na výmluvný úryvek: „Punč! To je můj ranní nápoj, mé pití na stole, moje pohoštění, mé královské MAGIE MLÉKA MILK PUNCH právo, moje všechno.“

Ať už to byla, nebo nebyl ona, kdo Milk punch vymyslel, bez sebemenších pochyb měla k tomuto nápoji velmi blízko, neboť ji s ním spojují už dobové prameny. Historicky nejstarší známá receptura na English milk punch ale pochází až z doby pozdější, a to konkrétně z roku 1711. Objevila se v kuchařské knize Mary Rockett, která své počínání shrnula slovy: „Výsledek? Čistý, smetanově jemný elixír, který ve spíži vydrží celé měsíce.“ Není tudíž divu, že si tento punč oblíbilo mnoho slavných osobností. Svůj vlastní recept vytvořil například americký státník Benjamin Franklin, který jej v roce 1763 přiložil k dopisu jednomu ze svých přátel. Nadšení z mléčného punče se nevyhnulo ani britské královně Viktorii, která si na něm pochutnávala již v roce 1838. Tento punč si prý pak oblíbila natolik, že najala speciální společnost, která punč dodávala královské rodině. Touto společností, jež vyráběla první komerční verzi, byla Nathaniel Whisson & Co., která později nesla označení „Dodavatelé mléčného punče Jejího veličenstva“.

Ani vysoká popularita mléčného punče však nezastavila jeho pozvolný ústup z výsluní. Počátkem 20. století už jsou zmínky o tomto punči využívajícím princip klarifikace ojedinělé.

Moderní variace

Třebaže se Milk punch tváří jako nesmír - ně starý drink, neustále poskytuje dosta - tek prostoru k moderním interpretacím. Vždyť s ním barmani mohou doslova vzít hosta na horskou dráhu chutí. Prvenství se v tomto ohledu připisuje barmanovi jménem Eamon Rockey. Ten jej měl opětovně představit světu v roce 2008, když jej uvedl na menu v newyorském Eleven Madison Park, kde Rockey zahajoval svou barmanskou kariéru. O deset let později přišel s vlastní komerční varian - tou a vášeň pro mléčný punč ho očividně ani po letech neopustila. „Milk Punch je pro mě jako polévka,“ říká Rockey. „Můžete udělat rajčatovou, kuřecí, čočkovou, zkrátka jakoukoli chcete. Je to nejuniverzálnější způsob přípravy. Takhle si představuji mléčný punč. Na podzim si můžete připravit mléčný punč se šťávou z červené řepy a kozího mléka místo kravského. V létě si můžete dát melounový mléčný punč s čerstvou limetkou a bazalkou. Na jaře můžete udělat bylinkový mléčný punč s použitím jakýchkoli jasně zelených rostlinek, které tady v New Yorku vykouknou ze sněhu. Meze se nekladou!“

K nárůstu zájmu o mléčný punč pochopitelně přispěla i celá řada dalších faktorů. Patří sem rozsáhlý popis klarifikace, který se objevil v roce 2014 v knize Liquid Intelligence. Vzhledem k rozmanitosti pojetí ovšem nelze stanovit přesná pravidla variability mléčného punče. Přirozeně se s trochou úprav dají použít rostlinné alternativy mléka: rýžové, mandlové, ovesné či kokosové mléko. Možnosti chuťového profilu jsou ovšem takřka nekonečné. Při bližším pohledu na některé zajímavé výtvory si můžeme všimnout třeba ananasového Minero Milk Punch, jenž kombinuje mezcal, skořici, vanilku, ananas, nektar z agáve, limetkovou šťávu a mléko. Lze také ochutnat opravdu velmi moderní pojetí s názvem Caprese Milk Punch, kde se pojí gin, rajčatová voda, bazalkový sirup a bílý balzamikový ocet. Všestrannost je očividně základem hry. 

Odraz v umění

Kromě již zmiňovaných úryvků z her anglické dramatičky bychom ale hledali odraz v populární kultuře marně. Pozitiv - ní odezvu by sice mohlo vyvolat, když by si k popíjení mléčného punče člověk pustil píseň No Milk Today od anglické ka - pely Herman’s Hermits, reálnou zmínku o punči však ve skladbě nehledejte. Nezbývá než doufat, že tento kreativní punč minulosti okouzlí umělce současnosti a blízké budoucnosti. Do té doby ovšem leží tíha odpovědnosti za věhlas mléčného punče na bedrech barmanů. Proto neváhejte a překvapte své hosty chutí historie! Nebo ještě lépe, experimentujte a vytvořte si svou vlastní recepturu.