Víno v Čechách na vzestupu

Jan Čeřovský

S přibližně 650 hektary osázené plochy, tedy méně, než mají například moravské vinice u Velkých Bílovic, působí celá vinařská oblast Čechy docela skromně. A při hovoru o domácích vínech si na tuto severní výspu vinohradnictví vlastně málokdo vzpomene, veškerá pozornost se tak upírá k Moravě. Tato oblast toho má ale hodně co nabídnout. Vždyť některé láhve místní produkce najdeme i v prestižních restauracích v Česku i ve světě.

Čechy jsou trochu zamlklejší, zdejší marketing méně důrazný. Uplynulá dekáda ale naštěstí přinesla mnoho změn - počínaje větší otevřeností vinařství samotných přes vznik nových a dobře viditelných projektů, které si dobře vedou na lístcích restaurací nejen v České republice, po stále vzrůstající ochotu milovníků vína ta z Čech objevovat, vyrážet za nimi a zkoumat je. Do karet jim hraje samozřejmě i sympatický trend dobře zřetelný v gastronomii – snaha o lokálnost a místní suroviny na talíři.
O první výsadby v Čechách, a to v okolí Mělníka, se dle legendy zasloužil kníže Bořivoj a jeho žena Ludmila již v devátém století. Průkazné je však rozšíření vinic ve století jedenáctém za knížete Spytihněva II. Dalším významným milníkem byl rok 1358, na výročí 650 let od této události si vzpomněla i Česká národní banka s pamětní mincí, kterou připomíná rok, kdy Karel IV. vydal nařízení o zakládání vinic.Každý, kdo vlastnil stráň do vzdálenosti tří mil od Prahy, měl povinnost založit vinici. Všichni vinaři pak byli na dobu dvanácti let osvobozeni od daní. Sazenice pro výsadbu pocházely často z Burgundska a Porýní. I dnes se tamní tradiční odrůdy – Rulandské modré (Pinot noir) a Ryzlink rýnský – v Čechách s úspěchem pěstují a kvalitativně se mohou s těmi z Moravy snadno měřit, ne-li je překonat.

Ač se letošek v tomto ohledu vymyká, aktuálně představuje největší problém nikoli nedostatek sluníčka, ale sucho. „Jednoznačně největší potíží je pro nás extrémní sucho předchozích dvou let,“ říká Lucie Popovič z Vinařství pod Radobýlem. A její slova potvrzují i další oslovení vinaři, třeba Aleš Svatoš z Vinařství Porta Bohemica: „Trápívá nás strašlivé sucho. Bouřky se nám vyhnou, rozeženou je kopce.“


Právě tyto dva podniky jsou skvělými ukázkami nové vlny vinařství v Čechách: na jedné straně zde konečně opět klíčí nové malé „na koleni“ dělané projekty, často s ekologickým hospodařením ve vinicích (Charlie – Vinum Celebratum,WinePunk, Pavel Tománek u Ústí nad Labem…), na straně druhé se objevují i velké, ba megalomanské projekty typu Vinařství Johann W v Třebívlicích coby investice „uhlobarona“ Jana Dienstla či Vinařství pod Radobýlem v Žalhosticích. Moderní výraznou šedou budovu tohoto ještě velmi mladého vinařství, s dramatickým vrchem vypínajícím se v pozadí, při putování po kraji rozhodně nepřehlédnete. Za investicí do vinic i provozu v řádech desítek milionů korun stojí generální ředitel teplických lázní Radek Popovič, který si tak splnil dlouholetý sen. Projekt začali budovat v roce 2012 a do současnosti vysadili 12 hektarů vinic. „Vzhledem k tomu, že naše vinařství vzniklo poměrně nedávno, další expanzi nechystáme ihned, jelikož se nyní soustředíme na stabilizaci expanze nedávné. Všechny naše vinohrady ale stojí poměrně krátce, takže dosazovat keře, které se při výsadbě neuchytily, je zapotřebí,“ říká Lucie Popovič. Vinice mají nejen na svahu Radobýlu a v Žalhosticích, ale také v přilehlých obcích Michalovice a Velké Žernoseky. V současnosti z těchto výsadeb připraví zhruba 20 tisíc láhví vína.

Zájem o poctivá přírodní vína demonstruje i fakt, že jejich produkci najdete na lístcích dobrých podniků, včetně restaurací s hvězdou Michelin, nejen v Praze, ale též v Paříži, Tokiu, Londýně či New Yorku. Umí výtečné šťavnaté Svatovavřinecké, jemné elegantní Veltlínské červené rané, na slupkách macerované „oranžové“ z Tramínu se vyskytlo coby doporučené víno v New York Times. Jejich interpretace odrůdy Müller Thurgau, mnohými milovníky vína považované za méněcennou, si našla nadšené obdivovatele na několika kontinentech.

Celý článek o vzestupu vín z Čech si přečtete v Barlife č. 102. Objednávejte na našem e-shopu.


Aperitiv - Pojem běžný, leč opomíjený

Aperitiv - Pojem běžný, leč opomíjený

V každodenním životě sdílíme celou řadu věcí či jevů, které nám přijdou natolik samozřejmé, že si ani neuvědomujeme, jak málo je vlastně používáme. Jedním z takových úkazů je určitě aperitiv.

Foodpairing: Koňak, královská disciplína

Foodpairing: Koňak, královská disciplína

Koňak je pálenka vyrobená z hroznů vinné révy, takže typově se samozřejmě řadí mezi brandy. Ovšem není ledajakou brandy. Aby se tato brandy mohla nazývat koňak, musí splňovat několik kritérii stanovených úřadem Bureau National Interprofessionel du cognac.

Tamarillo, pikantnější rajče

Tamarillo, pikantnější rajče

Tušíte, odkud tamarillo pochází? Že by se jednalo o surovinu ze Španělska či zemí Latinské Ameriky? Podle názvu by to dávalo smysl. Je tu ale háček. Nejdřív sice rostlo v Jižní Americe a konzumovali ho obyvatelé dávné Incké říše, jenže tehdy se tamarillu říkalo pouze „tomate de arbol“ neboli rajče ze stromu.

Foodpairing: Do páru s agáve

Foodpairing: Do páru s agáve

Agáve existuje okolo 300 druhů, ovšem pro výrobu nápojů se využívá jen několik z nich. Mezi nejznámější destiláty z agáve patří tequila, mezcal a sotol, které lze vyrábět pouze na území Mexika. Filip Káninský z poděbradského Charles Baru vsadil na jistotu a svou část foodpairingu na téma „destiláty z agáve“ postavil především na tequile a mezcalu. A jelikož jsou na párování potřeba dva, doprovodil Filipovy koktejly svými pokrmy Richard Voržák, šéfkuchař poděbradské restaurace Cucina jídlo & víno.

I v roce 2020 se hodnotily nejlepší české restaurace

I v roce 2020 se hodnotily nejlepší české restaurace

Ocenění kvality českých restaurací pečetí se zlatými lvy, které organizuje nakladatelství a vydavatelství TopLife Czech, bylo rozdáno i letos, a to již poosmé. Celkový počet restaurací oceněných pro sezónu 2021 je 93. Jejich seznam najdete ve vydaném průvodci Nejlepší restaurace oceněné Zlatými lvy 2021.

Koji: světem šířící se plíseň

Koji: světem šířící se plíseň

Podle Organizace pro výživu a zemědělství existuje na světě přes 300 000 druhů jedlých rostlin. Přibližně polovina z nich byla domestikována či patří mezi běžně konzumované potraviny. Jednu z nich představuje třeba koji. Co si pod tímto názvem představit? Jedná se o kulturní plíseň Aspergillus oryzae, česky kropidláka rýžového.

Umami. Nejen pátá chuť

Umami. Nejen pátá chuť

Umami se dlouhodobě definuje jako pátá chuť. To je samozřejmě pravda, ale rozhodně ho necharakterizuje jen tento prázdně znějící termín. Ani přirovnání k sójové omáčce, potažmo k celé asijské kuchyni, není nejtrefnější. Takže co si pod pátou chutí máme představit? Kombinaci všech čtyř předchůdkyň dohromady nebo něco úplně jiného? S umami to není tak jednoduché.

Mangalica: Kudrnatá delikatesa

Mangalica: Kudrnatá delikatesa

Se začátkem roku se pojí hodně předsevzetí. A touto dobou už většina ze zmíněných předsevzetí dávno vzala za své. Ovšem věřím, že pro velkou část populace jedno z předsevzetí platí každoročně a celoročně. A to neustále se vzdělávat, zkoušet nové chutě a objevovat nepoznané. Proto jsme letos přidali do našeho menu novou rubriku věnovanou atypickým surovinám.

Hořkosladký eurotrip

Hořkosladký eurotrip

Období jara jsme se v rubrice Foodpairing rozhodli spárovat s amary, bylinnými likéry italského původu. Přestože se pojem amaro dříve pojil především s italskými výrobky, v poslední době se kategorie rozšířila také na obdobné likéry vyráběné i jinde v Evropě. Proto vybrat pět rozdílných produktů, navíc z různých zemí, nebylo pro Tomáše Melzera z baru Blind Lion nic složitého.

Od ledničky přes sous-vide až po virtuální realitu

Od ledničky přes sous-vide až po virtuální realitu

Ačkoli se v gastronomii čím dál častěji vracíme k tradičním postupům, technologie mají v podnicích své nezastupitelné místo. Těžko si představit, že by v baru či restauraci chyběly. Jenže svět jde kupředu rychleji než kdy dříve a to, co se před pár lety zdálo jako sci-fi, je dnes krám vhodný jenom do šrotu. Dnes proto můžeme jen hádat, jak bude vypadat bar za deset, dvacet, třicet let. Přesto, pojďme se na chvíli zasnít.

Maso bez masa

Maso bez masa

Rostlinná strava je úzce spjata s pojmem veganství. Otázkou je, zda tento způsob stravování nabývá na popularitě právoplatně, protože je pro lidské tělo a planetu skutečně tou nejlepší volbou, nebo jestli trend rostlinné stravy rozdmýchává síla médií. Ať tak či onak, gastronomie na otázku veganství musí nějak odpovědět.

Zpátky ke kořenům

Zpátky ke kořenům

Jako malá holka jsem si často hrála se sestrou na pískovišti. Stavěly jsme hrady z písku, ale hlavně jsme vařily ty nejchutnější pokrmy z hlíny, kamení, písku a všelijakých rostlin. Měli jsme dům se zahradou, takže naše „vaření” vždy obsahovalo sezónní květiny; od pampelišek a růží přes lichořeřišnice až po nějaký ten hrášek. Netušila jsem, že před těmi skoro dvaceti lety jsem byla trendy a se sestrou jsme „vařily“ ve stylu foragingu.