Hotovo na dvě doby - Bronx koktejl
Březen 5, 2023

Fantazie nemá mezí, a tak není divu, že i v koktejlové kultuře najdeme paradox v tekuté podobě. Na jedné straně se totiž tento koktejl tváří jako blízký příbuzný slavnějších drinků, jakými jsou Manhattan nebo Martini, na té druhé ovšem analýza prozrazuje, že vzhledem k obsahu čerstvé citrusové šťávy spíš patří do kategorie sourů. Kdo, kde a kdy tento tolik oslavovaný a zároveň zatracovaný koktejl vytvořil? A opravdu nese název po jedné z newyorských čtvrtí, nebo je za tím něco víc?
Bronx je sladký, trpký, bylinný a dostatečně silný. Tento drink s potenciálem splnit téměř jakékoli přání patří k nejslavnějším koktejlům s pomerančovou šťávou. Zpravidla je popisován jako Perfect Martini s trochou pomerančového džusu a pár kapkami pomerančových bitters. Zařadit jej do jedné z koktejlových rodin je tedy o to náročnější, zvlášť proto, že množství použité pomerančové šťávy se v jednotlivých verzích tohoto koktejlu značně liší.

Mytologie
Za přelomový v historii koktejlu Bronx můžeme považovat rok 1934. Prohibice již pominula a Bronx znali téměř všude. Téhož roku to dotáhl v knize Burke’s Complete Cocktails and Drinking Recipes podle autora až na třetí příčku; zůstával v těsném závěsu za Martini a Manhattanem. Ve stejnou dobu se ovšem objevil ve výčtu časopisu Esquire mezi deseti nejhoršími koktejly předešlé dekády. V rámci vývoje samotného koktejlu je ovšem podstatnější, že se toho roku objevily i dvě rozdílné verze popisující jeho vznik. Magnus Bredenbek uvedl ve své knize What Shall We Drink, že tato receptura pochází z Filadelfie. Údajně ji tam již roku 1905 vymyslel newyorský restauratér Joseph S. Sormani, který měl svůj podnik v Bronxu. V opozici stojí příběh Alberta Stevense Crocketta, autora dějin newyorského hotelu Waldorf-Astoria: podle něj Bronx poprvé připravil jistý Johnnie Solon, jeden z velmi úspěšných barmanů éry před prohibicí. Crockett v knize poukazuje na skutečnost, že drink byl vytvořen již před rokem 1917, nepředkládá však pro své tvrzení žádné důkazy a čtenáři spíše dává možnost, aby se nechal unášet Solonovými vzpomínkami: „V té době jsme měli koktejl, který se jmenoval Duplex a byl o něj docela slušný zájem. Jednoho dne jsem jej akorát dělal pro zákazníka, když přišel Traverson, vrchní číšník z Empire Room, což byla tehdy ve Waldorfu hlavní jídelna. Duplex se skládal ze stejných dílů francouzského a italského vermutu, protřepaných s dvěma střiky pomerančových bitters a vymačkanou pomerančovou kůrou. Traverson řekl: ,Co kdybys vymyslel nový koktejl? Mám zákazníka, který říká, že to neumíš.‘
,Neumím?‘ ohradil jsem se. Dodělal jsem tedy Duplex, který jsem připravoval, a najednou mě to napadlo. Nalil jsem do míchací sklenice dva díly ginu Gordon’s. Pak jsem přidal pomerančovou šťávu, takže vznikla třetina pomerančové šťávy a dvě třetiny ginu. Poté jsem ještě přidal po kapce italského a francouzského vermutu a vše protřepal. Sám jsem výsledek neochutnal, ale nalil jsem drink do koktejlové sklenice, podal Traversonovi a řekl: ,Docela se vyznáš. Uvidíme, co řekneš na tohle.‘ Traverson ochutnal. Pak drink vypil celý.
‚Páni!‘ prohlásil. ,Ty máš opravdu něco nového! To bude velký hit. Udělej mi další a já ho odnesu tomu hostovi do jídelny. Vsadím se, že jich prodáš hodně. Máš dost pomerančů? Jestli ne, tak si raději vytvoř zásoby.‘ … A vskutku, poptávka po koktejlech z Bronxu začala ještě ten den. Zanedlouho jsme spotřebovali celou bednu pomerančů denně. A pak i několik beden denně.“ A kde se vzal název Bronx? I to dle Crockettova vyprávění Solon vysvětlil: „Ne, opravdu nedostal jméno podle čtvrti. Den nebo dva předtím jsem byl v zoologické zahradě v Bronxu a viděl jsem samozřejmě celou řadu tvorů, o nichž jsem ani nevěděl, že existují. Hosté měli ve zvyku si dát pár míchaných drinků a pak mi vyprávět o podivných zvířatech, která viděli. Když se mě proto po jednom takovém příběhu zeptal Traverson, jaký bude onen název daného drinku, pomyslel jsem na ta zvířata a řekl: ‚Pověz mu, že to je Bronx.‘"

Šance, že je tato historka pravdivá, jsou však pramalé. Nápojový historik David Wondrich sice odhaduje dobu vzniku koktejlu přibližně na rok 1900, ve svém oceňovaném titulu Imbibe! ovšem nabízí hned několik dalších adeptů, kteří by mohli být autory koktejlu, třebaže pro žádného z nich nemá jasné důkazy. Půjdeme-li ještě dál, narazíme na různé povídačky, že se Bronx objevil na některém z newyorských hotelových menu už před rokem 1899. Pokud se však budeme držet spojení názvu se zoologickou zahradou v Bronxu, pak můžeme s jistotou říct, že koktejl vznikl mezi lety 1899 a 1901. Zoologická zahrada v Bronxu byla totiž oficiálně otevřena 8. listopadu 1899, přičemž téhož roku měl do Waldorfu nastoupit i Johnnie Solon. Nejstarší písemnou zmínku o koktejlu Bronx najdeme v novinách The Virginia Enterprise z roku 1901 a vyplývá z ní, že tvůrcem oné unikátní kombinace měl být barman John „Curley“ O’Connor. V krátké reklamě v novinách se píše o tom, že na znamení blížící se návštěvy Carrie Nation z Kansasu byl kreativní výbor barmanské asociace pověřen vymyšlením tří nových koktejlů. Pomineme-li, že šlo spíše o sarkastickou poznámku namířenou proti zaryté odpůrkyni alkoholu než o skutečnou invenci na její počest, zůstane nám důležitý fakt, že noviny zmiňují členy daného výboru, jenž se skládal ze tří známých barmanů. Byli jimi „Frank Curtis z Gilsey House, autor Long Branch Punch, J. E. O’Connor z Waldorf-Astoria, jenž vymyslel Bronx Cocktail, a William Gilbert z hotelu Manhattan, který vytvořil Clover Club Mystery“. V tomto případě nás tedy zajímá John O’Connor, který začal v hotelu Waldorf pracovat už v roce 1893. V podniku zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1939. Přesto se tato varianta jeví jako velmi pravděpodobná. Až do roku 1901 nejsou o věhlasu O’Connora žádné záznamy, a tak stále mezi možnými kandidáty na tvůrce koktejlu setrvává i Johnnie Solon, který měl do hotelu Waldorf-Astoria nastoupit v roce 1899.
Svůj zápis do dějin barové kultury si v rámci odborné publikace vysloužil Bronx Cocktail poprvé v roce 1908, a to konkrétně v manuálu The World’s Drinks and How to Mix Them, který napsal William T. Boothby. V receptuře se stejným dílem dávkuje gin, sladký a suchý vermut a pojí se s nimi dva střiky pomerančových bitters a barová lžička pomerančové šťávy. Jako autor je zde označen jakýsi Billy Malloy z Pittsburghu. Ačkoli se v tomtéž roce objevila receptura s názvem Bronx ještě v dalších dvou publikacích, o Boothbyho prvenství nemůže být pochyb, neboť v těch ostatních chyběla tolik důležitá pomerančová šťáva.
Moderní variace
Pro svou popularitu bývá Bronx často označován jako „Cosmopolitan doby před prohibicí", což zároveň vysvětluje i jeho variabilitu; již od počátku vidíme v receptuře několik nejasností. Vždyť na jedné straně stojí právě předpis z Boothbyho manuálu, zatímco na straně druhé se poukazuje na tzv. autentickou variantu, která ctí vyprávění Johnnieho Solona a doporučuje dva díly ginu a jeden díl pomerančové šťávy, obohacené o střik sladkého a střik suchého vermutu. Budeme-li ovšem vycházet z historických souvislostí, kdy byl Bronx podle dobových zmínek popisován jako méně alkoholický koktejl, pak se zákonitě musíme přiklánět k první variantě. Důkaz podporující tuto verzi se skrývá v divadelní hře Papa, an Immorality in Three Acts z roku 1913, kde se objevila kritika koktejlu Bronx – postava použila přirovnání „slabý jako Bronx Cocktail“. Navzdory těmto důkazům je v současnosti za klasickou recepturu stále považována spíše druhá varianta s větší porcí ginu.
V moderních variacích lze najít jednoduché obměny pomeranče: se šťávou z červených pomerančů získáme Bloody Bronx, použitím mandarinkové šťávy zase vznikne Improved Bronx. Pokud mandarinkovou šťávu v koktejlu doplníme ještě o triple sec a grenadinu, výsledkem nám bude Luigi Bronx. Už ve 20. letech 20. století se velmi slavnou alternativou stal koktejl Orange Blossom, jenž se od Bronxu liší tím, že v něm chybí suchý vermut a pomerančové bitters. Na druhém konci spektra se nachází Peter Pan Cocktail, ve kterém se snoubí gin, pomerančová šťáva, suchý vermut a broskvové bitters. Za pozornost nicméně stojí twist Tristana Stephensona s názvem Giraffe: zde objevíte pomerančový led, který se pozvolna rozpouští v kombinaci 25 ml ginu, 50 ml sladkého vermutu, tří střiků pomerančových bitters a šplouchu sody.
Odraz v umění
V populární kultuře existuje hned několik odkazů na Bronx Cocktail. Patří k nim například stejnojmenný krátký černobílý hollywoodský snímek z roku 1912, který produkovala společnost Independent Moving Pictures. Zmínka ve Fitzgeraldově románu Velký Gatsby, kde se hovoří o pěti přepravkách plných pomerančů a citronů připravených pro víkendové večírky, může odkazovat na využití pomerančů právě k přípravě koktejlu Bronx. Ostatně ten si měl s chutí dopřávat Francis Scott Fitzgerald společně s kamarádem už v roce 1914 při návratu na Princeton po vánočních prázdninách.
Tu nejvýznamnější zmínku však najdeme opět v roce 1934, tentokrát v komedii The Thin Man, kde William Powell ztvárnil legendární postavu bývalého detektiva a nadšeného pijáka Nicka Charlese. Ten při jedné příležitosti vysvětluje skupině barmanů, že při šejkrování je vždy důležité mít správný rytmus. Podle jeho popisu se tedy Manhattan protřepává v rytmu foxtrotu a Bronx ve dvoučtvrtečním country rytmu tzv. two stepu, zatímco Martini potřebuje znít jako waltz. Těžko asi Nicku Charlesovi připomínat, že Martini a Manhattan patří do míchací sklenice, když v meziválečné době evokoval zvuk šejkru nezadržitelný tep pokroku. Vezmete-li tudíž šejkr do ruky, abyste si připravili Bronx Cocktail, pamatujte, že pro správnou chuť jej musíte zásadně protřepávat pouze na dvě doby.

BRONX PODLE GARYHO REGANA
60 ml ginu
7,5 ml suchého vermutu
7,5 ml sladkého vermutu
30 ml čerstvé pomerančové šťávy
1 střik pomerančových bitters
Všechny ingredience nadávkujeme do šejkru. I s ledem dobře protřepeme a scedíme do vychlazené koktejlové sklenice. Servírujeme bez ozdoby.
BRONX SOUR PODLE HEMINGWAY BARU
1 cl sweet vermouth
1 cl dry vermouth
3 cl fresh orange juice
Dash orange aged bitter
2 cl citronová stává
1 cl cukrový syrup
1 lžička sušeného bílku nebo čerstvého bílku
Bronx sour je kombinací dvou klasik. Bronx jako americká klasika z počátku 20. století a bílkový sour. Příprava drinku není náročná. Do šejkru nadávkujeme všechny složky a protřepeme bez ledu, aby se nám bílek propojil s cocktailem a vytvořil požadovanou strukturu drinku, tzv. dry shake. Následně do šejkru přidáme led a znovu protřepeme. Výsledný drink přelijeme a scedíme do coupete sklenice, ozdobíme třemi kapkami bitters a zastříkneme pomerančovou kůrou.
Rum: Trendy, servis, mixologie
Rum se těší oblibě prakticky po celém světě. K jeho přednostem patří fakt, že svým konzumentům poskytuje až neskutečnou paletu vůní a chutí. Je to velmi rozmanitá kategorie, neboť každý rum je trochu jiný. Má svůj jedinečný charakter, který ovlivňuje nejen způsob výroby, ale také klimatické podmínky, půda a v neposlední řadě i oddaný přístup těch, kteří za jeho výrobou stojí.
Příběh rumu
S rumem si lidé spojují bezpočet romantických představ. Tropy a sluncem zalité pláže, piráty, námořníky, kteří ho denně dostávají na příděl, nebo vedrem umořené plantážníky, kteří usrkávají na zastíněné verandě svých domů nápoj připravený z rumu a ovocné šťávy. Na jednom se ale shodnou všichni – domovem rumu je Karibik. A přesto je to nápoj, jehož kořeny tkví hluboko v evropské koloniální zkušenosti.
Když gin, tak s tonikem
Gin je odpradávna zmiňován v nejrůznějších spojeních. Od svých začátků si prošel nechvalnou érou levného a ne příliš kvalitního destilátu přes šílenství takzvaných ginových paláců až po velkou oblibu u královského dvora. Dnes mnoho lidí, když se řekne „jméno“ gin, napadne „příjmení“ tonik.
Do kamene vsazená White Lady
Sotva odezněly salvy děl první světové války a pominuly pocity zmaru, objevila se nová touha, a to na vše rychle zapomenout. Zřejmě hned v jejím úvodu se zrodil jeden z ikonických anglických drinků, který se nesmazatelně zapsal do londýnské nápojové historie. Stále však zůstává otázkou, který z velikánů tehdejší doby doopravdy stvořil koktejl přezdívaný Chelsea Sidecar. Snad by se dalo říct, že nezáleží na jméně, ale spíš na chuti – ovšem i to jméno cosi připomíná.
Foodpairing: Zelenina nejen do polévky
Léto máme spojené s dozrávajícím ovocem a zeleninou, které tvoří nedílnou součást našeho jídelníčku. Proto naše zadání barmana Fredyho Španera z podniku LAb zavazovalo, aby ve svých koktejlech použil v nějaké formě zeleninu či zeleninovou šťávu. Na pomoc si výjimečně přizval svého kolegu Davida Kroupu ze sesterského podniku swim, kde jako šéfkuchař působí také Matyáš Kučera. Ten se v tomto párování postaral o doprovodné pokrmy.
Sladká naivka Brandy Alexander
Stanley Clisby Arthur ve svém díle Famous New Orleans Drinks and How to Mix ’Em z roku 1937 napsal, že Brandy Alexander je drink jednoduchý na přípravu a zároveň jemný podobně jako smetana či ranní rosa. V podstatě reagoval na soudobý fenomén, k němuž blahosklonně přidal bílek. Většinu času však byla reputace tohoto krémového koktejlu značně diskutabilní, neboť se primárně spojoval s naivními mladými a nezkušenými dívkami.
Podivnosti barového světa
Každodenní karanténní přemýšlení a vzpomínání na otevřené bary mě občas vrátí ve vzpomínkách na ty nejdivnější věci, které jsem kdy ochutnal. A zde je výběr těch, které se mi zrovna vybavují. Je to jednoduše pár drinků, které mi zachutnaly, překvapily mě svým složením či pobavily názvem. Všechny mají společné, že jsou něčím atypické, podivné.
Martin Hudák: Každý den za barem je pro mě soutěžní
Martin Hudák patří mezi osobnosti, které není třeba na české a slovenské barové scéně dlouze představovat. Jeho vášeň pro koktejly i kávu je všem dobře známá a vyvrcholila nejen jeho vítězstvím na světovém finále Coffee in Good Spirits v roce 2017, ale též spoluprací se značkou kávového likéru Mr. Black.
Miláček milénia Mojito
Přestože dlouho zůstával lokální záležitostí, postupem času zaznamenal tento osvěžující koktejl nebývalý úspěch. Dokonce se o něm mluvilo jako o Cosmopolitanu pro dobrodruhy, jako o nápoji pro všechny cestovatele trpící nutkáním objevovat daleké krajiny.
Výroba rumu
Rum bývá zcela oprávněně nazýván krví Karibiku, současně ale platí, že se zdaleka nejen v tomto koutě světa produkuje. Jeho výroba je rozšířena prakticky po celém světě, a právě proto lze jen těžko definovat jednotná pravidla, která by striktně určovala, jakými postupy se musí vyrábět. Zaměřme se proto na to, co vše je o cestě rumu z pole s cukrovou třtinou až do sklenky s čistým destilátem nebo koktejlem známo.
Výroba jalovcové pálenky
Výroba ginu začíná volbou botanicals, jež významně ovlivňují jeho výsledný charakter. Jednotlivé značky se liší nejen jejich sestavou a poměry, ale někdy také drobnými variacemi na základní výrobní postup. I v tom je kouzlo tohoto destilátu.
Trendy kávové koktejly
S tím, jak se rozmáhají kavárny třetí generace, se rozmáhá i trend experimentování s kávovými nápoji. Příčku, kterou dříve drželo latte, nyní obsadilo cortado nebo flat white. Tam, kde před pár lety byla filtrovaná káva, je dnes drip nebo nitro – cold brew sycené dusíkem. Vůbec se pak nemůžeme divit, že do kávových drinků postupně přibývají ingredience, které by tam před dekádou nikdo ani nehledal.
Spritz: S lehkostí bublinek
Ředit víno vodou pro Řeky představovalo zcela přirozený způsob, jak se udržet v patřičných mezích během ritualizovaných hostin zvaných sympozion. Nicméně tyto první zmínky o úpravách vína představují pouhou předzvěst perlivého nápoje, jenž si svou jednoduchou skladbou, ať už v tradiční, či obměněné podobě, vydobyl na počátku 21. století místo mezi klasickými koktejly.
Koktejly inspirované uměním
Když se umělců zeptáte, kde berou inspiraci pro své dílo, velmi často vám odpoví, že tvůrčí nápady čerpají ze všeho kolem sebe. I v koktejlovém světě se lze samozřejmě inspirovat uměním, proto jsme tři barmany požádali, aby si vybrali kterékoli umělecké dílo a vytvořili koktejl, který z něj bude vycházet.
Fermentace: tisíciletá, a přece nová
Až jedna třetina všech potravin se vyrábí nějakým způsobem fermentace. Od chleba a jogurtu přes víno a pivo až po populární kimči nebo miso. Je to levná a snadná metoda jdoucí ruku v ruce s trendem lokálních a sezónních potravin a řemeslné výroby. Fermentace se tak pochopitelně stala impozantní technikou šéfkuchařů a barmanů, kteří se chtějí odlišit.
Nezávislý inženýr Daiquiri
Písčité pláže, žhavé slunce a všude kolem moře, ale i nestabilní a nejistá politická situace plná vnitřních rozkolů či zásahů zvenčí. Přesně taková byla Kuba v době, kdy se zrodil a stal slavným koktejl Daiquiri, jemuž zpočátku holdovala místní populace a později mu propadl doslova celý svět.
Želatinová filtrace: nová chuť již objeveného
Mistři molekulární mixologie neustále posouvají hranice toho, co může být považováno za nápoj a jakou zkušenost si odneseme při pití našeho koktejlu v budoucnosti. Vizionáři zlaté éry mixologie tak ochotně přejímají techniky molekulární kuchyně. Jednou z využívaných metod je i želatinová filtrace.
Erik Lorincz: Odchodem ze Savoye jsem uzavřel jednu kapitolu, abych mohl začít psát další
V minulém týdnu proběhlo české i slovenské finále barmanské soutěže Diageo Reserve World Class. O vítězích, Petrovi Marcinovi a Milanu Zalešovi, rozhodoval mimo jiné i Erik Lorincz, globální vítěz z roku 2010. Povídali jsme si spolu i o World Class, ale hlavně o jeho odchodu z American Baru v hotelu Savoy a jeho plánech do budoucna.
Whiskey Sour: s kyselým výrazem
„Když Američan potká Američana, tak přijde čas na Whiskey Sour.“ Alespoň takto se o klasice koktejlové kultury vyjádřil v roce 1879 americký deník Atlanta Daily Constitution a rozhodně nebyl daleko od pravdy, neboť objevit Ameriku znamená objevit také Sour.
Rum & Coke vs. Cuba Libre
Čím se od sebe tyto dva nápoje liší? Na první pohled se zdají být totožné. Nebo že by v kombinaci rumu a Coca-Coly hrál dílek limety tak zásadní roli? Samozřejmě, limetka je důležitá. Ten jemný dotek kyselosti, který zmírní sladkost Coca-Coly a zároveň podpoří chuť rumu. Jenže, jak se asi shodneme, ten nejzásadnější rozdíl tkví v rumu, který v koktejlu použijeme.
Úskalí vzniku nových palíren whisky
V posledních letech zažíváme neskutečný boom whisky. A to nejen skotské, ale též irské, americké, japonské a mnoha dalších. Tento trend s sebou nese i zájem o vznik nových palíren. Ty rostou jako houby po dešti. Přesto jejich zakládání, zejména ve Spojeném království a Irsku, provází nejedna obtíž.
Když gin, tak s tonikem
Gin je odpradávna zmiňován v nejrůznějších spojeních. Od svých začátků si prošel nechvalnou érou levného a ne příliš kvalitního destilátu přes šílenství takzvaných ginových paláců až po velkou oblibu u královského dvora. Dnes mnoho lidí, když se řekne „jméno“ gin, napadne „příjmení“ tonik.
Planter’s Punch. Tekutý úder
Punč. V minulosti se podílel na změně volebních výsledků či tvorbě legislativy i jiných dohod, v zimě zahříval celé národy a pro řadu lidí přímo definoval vánoční čas. Jaký však je příběh populárního punče z plantáží Karibiku, který společně s celou skupinou těchto nápojů v různých variacích předznamenal zrod moderního koktejlu?
S vůní praskajícího dřeva
Udicí nebo nakuřovací pistole, anglicky smoking gun, je další zařízení, které si našlo svoje místo na baru. Původně se používalo pouze v kuchyni, aby dodalo pokrmům nauzenou chuť, aniž byste je museli udit. Dnes lze smoking gun najít na baru, používá se však méně často, než bychom čekali.
Krása pěstitelských champagne
Champagne, na historii i současnost bohatý region severovýchodní Francie, dává jméno bezesporu nejslavnějším a nejdůležitějším šumivým vínům světa. Tamních 34 300 hektarů vinic obhospodařuje 15 800 různých majitelů a pěstitelů hroznů. Šampaňských domů je dnes přes tři stovky, družstevních spolků na sto padesát. Některé domy či družstva připravují jedinou značku, jiné jich mají i několik desítek.
Old Fashioned - stále v módě
Divadelní a kulturní kritik George Jean Nathan označil tento staromódní koktejl společně s Martini a Manhattanem jako svatou trojici. Zamyslíme-li se nad tímto výrokem, dostaneme se do prostoru mezi dvěma póly, kde najdeme nespočet jednoduchých požitků, evolučních zázraků, ale i podmanivých ohavností.
Manhattan: Ostrov možností
Koktejl pojmenovaný po čtvrti Manhattan se samozřejmě nemohl zrodit nikde jinde, než v New Yorku. Jeho počátky jsou nepochybně spjaty s vermuty a jejich etablováním na americkém kontinentu, svou roli zde ale sehrála také chuťová paměť a společenské konvence. Jeho kouzlo spočívá v jednoduchosti, jež dala vzniknout mnoha variacím a dostala ho i na filmové plátno.
Nekorunovaný král Martini
Pokud mezi míšenými nápoji existuje nějaký nekorunovaný král, můžeme za něj směle prohlásit Martini Cocktail. Jeho vývoj byl ovlivňován nespočtem ekonomicko-obchodních faktorů, neustále se měnícími chuťovými trendy a v neposlední řadě také světem umění. K málokterému drinku se zároveň váže takové množství legend a historek, ale i variací na postup přípravy.
Hořký hrabě Negroni
Na počátku všeho byla Itálie a v ní sladký život, který potřeboval dodat hořký balanc. Asi tímto způsobem by mohlo začít vyprávění o jednom z ikonických klasických koktejlů uplynulého století. Co všechno ale stojí v pozadí za tímto šlechticem mezi aperitivy?