Drinkologie: Gimlet na preventivní příděl

Jednoduchý, elegantní i nadčasový - přesně takový je tento výrazně limetkový koktejl s bohatou námořní historií. Jaký je ovšem skutečný příběh tohoto “léčivého” nápoje, o němž americký autor Charles H. Baker Jr. kdysi napsal, že je od Bombaje až po Šanghaj stejně známý jako Martini?

Historie koktejlu Gimlet je úzce spjata s britským královským námořnictvem. Pravda, není zrovna oslňující, souvisí totiž s kurdějemi. Toto bolestivé onemocnění, způsobené nedostatkem vitamínu C, stálo nejen za utrpením nespočtu námořníků, ale rovněž za zrodem Gimletu. Ačkoli vitamín C izoloval až ve 20. století Maďar Albert Szent-Györgyi, již během 17. století angličtí námořníci chápali, že konzumace citrusů funguje jako prevence proti kurdějím.  Jednou z prvních osobností, která na tento fakt upozornila, byl anglický vojenský chirurg John Woodall, který působil u britské Východoindické společnosti. Jeho doporučení, aby se konzumace citrusů stala součástí pravidelných námořnických přídělů, však nebyla vyslyšena po dalších více než 200 let.

Když se pilo na přídel

Opravdu významný krok kupředu učinil až skotský lékař a průkopník v oblasti preventivní medicíny, výživy a hygieny James Lind, který preventivní vlastnosti šťávy z citrusů vědecky dokázal. Ve své práci z roku 1772 uvádí, že denní příděl nápoje z octa, mořské vody, šťávy ze dvou pomerančů a jednoho citronu rychle vyléčí i těžké příznaky a umožní návrat nemocných námořníků do služby již po šesti dnech léčby. K prvním náznakům zavedení doporučení v praxi lze zařadit rozkaz britského viceadmirála Edwarda Vernona, aby posádka svůj denní příděl rumu jednak ředila vodou a jednak dochutila cukrem a limetkou. Poslední dvě položky ovšem pro každého námořníka představovaly nadměrný výdaj, a proto se tento příkaz uchytil až po několika desetiletích. Jistý zlom přišel ve chvíli, kdy kontradmirál Alan Gardner odmítl ustoupit od denního přídělu citronové šťávy na palubě lodi Suffolk,  která se v roce 1794 bez přestávky plavila po dobu třiadvaceti týdnů až do Indie. Během této plavby se na lodi neobjevil žádný případ kurdějí. I díky dřívějším Lindovým nálezům se tak podařilo přesvědčit další admirály o nutnosti poskytovat námořníkům citrusy. Jakmile byly příznivé účinky prokázány, řadoví námořníci začali popíjet rum s vodou a šťávou z citrusů prý tak často, že se jim začalo říkat „Limeys“. Nutno uznat, že ani důstojníci nezůstávali v tomto ohledu pozadu, přestože na rozdíl od zbytku posádky měli k dispozici gin. Kombinace ginu a limetkové šťávy má tedy prostý původ – vycházela z každodenních potřeb. Zprvu bylo nutné zamezit tomu, aby se ovocná šťáva zkazila. Zpravidla se přidávala k rumu, a to v poměru 15 % limetkové šťávy ke zbývajícím 85 % destilátu. Obava z kurdějí však dosáhla dokonce takové úrovně, že v roce 1867 byl přijat speciální zákon, jenž vešel ve známost jako Merchant Shipping Act. Ten pro všechny britské lodě zavedl povinnost vozit na palubě zásobu citrusů jako prevenci proti kurdějím. Zajímavé je, že ke schválení zákona přispěla mimo jiné také lobby britských koloniálních pěstitelů limetek. Téhož roku se navíc objevilo efektivnější řešení dlouhodobé konzervace citrusů.  Lauchlan Rose, skotský obchodník a majitel loděnice v Leigh, totiž vyvinul novou metodu konzervování ovocné šťávy s cukrem raději než s alkoholem. Celý proces si nechal patentovat a záhy začal svůj produkt distribuovat v láhvích s označením Rose’s Lime Juice Cordial.

Jak vznikl název?

Obvykle můžeme narazit na dvě teorie. V první figuruje námořní lékař kontradmirál sir Thomas Desmond Gimlette, který měl jako první namíchat gin s limetkovým cordialem, aby bylo pití limetkové šťávy snesitelnější. Proti této verzi ovšem vypovídá hned několik okolností. Gimlette, který vstoupil do služeb britského královského námořnictva v roce 1879, si nikdy nenárokoval patřičný kredit za použití zmíněné kombinace. Žádná zmínka se neobjevila ani v jeho nekrologu, který vyšel dne 6. října 1943 v The Times.  Důvodem zřejmě bude, že každý lékař britského námořnictva tehdy uvažoval podobně, nemluvě o tom, že Rose’s Lime Juice Cordial byl podle soudobých zpráv dobře znám přinejmenším už od roku 1877. Mnohem věrohodněji tak působí termín gimlet, jenž odkazuje na malý ruční vrták používaný v námořnictvu k narážení sudů s alkoholem. Pojmenování lze tedy vnímat spíše jako metaforu pro ostrou říznou chuť, která je pro koktejl typická.

Přestože gin s limetkovým cordialem popíjeli britští námořní důstojníci již v 19. století, první písemný záznam receptury pochází až z roku 1922. Najdeme ho v knize ABC of Mixing Cocktails, jejímž autorem není nikdo jiný než charismatický skotský barman Harry MacElhone. Vedle poznámky, že se jedná o nápoj velmi populární mezi námořníky, jsou důležité zejména uvedené značky i poměr mezi nimi. Stejně jako později Harry Craddock v The Savoy Cocktail Book specifikoval MacElhone jak gin, tak cordial. Základ Gimletu proto představuje Plymouth Gin a Rose’s Lime Juice Cordial v poměru 1 : 1.

Zajímá vás, jaká je kompletní historie Gimletu a jak jej v moderní variaci uchopili barmani z Black Angel's Bar Prague? To vše najdete v novém BARLIFE č. 101., který můžete objednávat on-line na našem e-shopu.