Barový svátek: Světový den koktejlu

Málokdy se poštěstí, že za některým z koktejlových přelomů nalezneme českou stopu. Výjimky ovšem potvrzují pravidlo, a tak můžeme s nadšením podotknout, že za světovým barmanským svátkem stojí úsilí týmu Be Bop Lobby Baru hotelu Radisson Blu Alcron Praha, konkrétně barmana a publicisty Alexandra Mikšovice a Gabriely Dítětové, působící toho času v prodejním oddělení hotelu.

První oslava Světového dne koktejlu se uskutečnila 13. května 1999. Kromě zmíněného Be Bop Lobby Baru a pražského Bugsy’s Baru se k této události připojilo podle Mikšovice dalších padesát barů mezi Venezuelou a Japonskem. Jaké bary to však byly, si společně s dalšími informacemi vztahujícími se ke vzniku svátku ponechává autor zatím sám pro sebe.

Ačkoli nám nejsou známy podrobnosti k prvním oslavám, podrobností k nápoji, který je inspiroval, máme dostatek. Na přelomu 18. a 19. století se označení cocktail stále častěji dostávalo do paměti lidí a zejména do denního tisku a literatury. Jedním takovým příkladem je prozatím první zachycení slova cocktail z 20. března 1798, kdy se v novinách Morning Post and Gazetteer objevil výčet dluhů 17 předních britských politiků. Uvedený seznam byl zveřejněn ve zprávě o hostinském z Axe & Gate Tavern, který vyhrál v loterii, a rozhodl se proto odpustit svým stálým hostům jejich nezaplacené účty. Z celého listu nás zřejmě nejvíce zajímá dluh tehdejšího britského premiéra Williama Pitta mladšího, jenž kromě dvou francouzsky nazvaných nápojů dlužil také za „cock-tail“ (vulgárně nazývaný Ginger).

O pět let později se dokonce slovo cocktail objevilo i v Oxford English Dictionary, kde se můžeme dočíst o zápisu z farmářského deníku. Pod datem 28. dubna 1803 se zde skrývá poznámka, že dotyčný vypil „a glass of cocktail – excedent for the head,“ tedy, volně přeloženo, že pozřel skleničku koktejlu, což bylo pro hlavu až příliš. Nebylo to však naposledy, kdy se psalo o koktejlech, a ani naposledy, kdy pro někoho byla jejich konzumace až příliš.

Definice = oficiální existence

Nejdůležitějším záznamem a předobrazem pro Světový den koktejlu byla ale až první písemná definice koktejlu, kterou lze spolehlivě dohledat v reakci editora Harryho Croswella na dotaz čtenáře, očividně republikána, v americkém časopise The Balance and Columbian Repository. Přestože se daný týdeník vydával pouhých šest let, dne 6. května 1806 se v něm objevilo povzdechnutí kandidáta demokratické strany nad výsledky kampaně, když následně propadl ve volbách v newyorském Claveracku. Mezi svými ztrátami a zisky kandidát uvedl tyto položky: „ZTRÁTY: 720 grogů, 17 grogů z brandy, 32 gin slingy, 411 sklenek hořké, 25 cock tailů, volby, ZISK: žádný.“ O týden později, 13. května 1806, byl otištěn dopis jednoho čtenáře, který útočně reagoval svou otázkou právě na demokratickou kampaň: „Pane, objevil jsem ve Vašich novinách v účtu demokratického kandidáta pod hlavičkou ztrát 25 sklenek cock tailů. Nikdy jsem o cock tailu nic neslyšel. Je to nějaká část této země, nebo nejnovější vynález? Vyjadřuje slovo účinek, který má nápoj na určitou část těla? Má to snad znamenat, že demokraté, kteří ho vypijí, jsou z něj vzhůru nohama a mají tak hlavy tam, kde mají mít ocas? Myslím, že to poslední by mohlo být to pravé řešení, ale jsem připraven počkat s rozhodnutím, dokud se mi nedostane patřičné informace…Před pár lety, kdy demokraté vyřvávali pro Jeffersona a Clintona, stál jeden z předvolebních stánků v New Yorku na místě, kde se běžně prodává zmrzlina. Nálada byla vyprahlá a mrzutá. Bylo třeba ji něčím ochladit. Nyní by bylo možná užitečné je cock tailem prohřát a probudit? … Váš předplatitel“ Editor odpověděl v tom samém čísle na téže stránce a vlastně nevědomky poprvé v tištěné formě popsal „posilující nápoj složený z různých lihovin, cukru, vody a hořkých,“ čímž podle současných měřítek definoval kombinaci, kterou lze označit jako koktejl. Zajímavým dovětkem k definici byl rovněž komentář o charakteru nápoje, jenž se „považuje za vynikající volební nápoj, který stejně tak činí srdce rázné a nebojácné, jako opijí hlavu. Pro demokratické kandidáty je velmi užitečný: Osoba, která spolkne skleničku, je schopna spolknout cokoli.“

Letos je tomu tedy 214 let od první definice koktejlu a jakéhosi počátku barového letopočtu. Dokonce můžeme přemýšlet nad vzorcem přejímajícím křesťanskou dataci B. C. a A. D., kdy lze v barovém světě aplikovat B. C. jako Before Cocktail a A.D. jako After Definition. Paralela s křesťanstvím je možná nasnadě, jelikož ani uvedené křesťanské označení se nevžilo okamžitě po smrti Ježíše Krista. Trvalo to několik století. Kdo ví, třeba se nyní po více než dvou stech letech od definice koktejlu uchytí v barových příručkách zrovna tato datace.

Platinový věk barmanství

V červenci roku 2016 byla pod záštitou amerického národního archivu spuštěna výstava Spirited Republic: Alcohol in American History, na níž se podílelo nejen enormní množství historiků a archivářů, ale rovněž přibližně padesát barmanů a dalších odborníků z oblasti gastronomie. V rámci zahájení výstavy proběhla i hodinová panelová diskuse s názvem The Platinum Age of the Cocktail, které se účastnili například Charles Joly nebo Jim Meehan, jenž právě onen termín platinového věku barmanství použil poprvé. Tento pojem se vztahuje k současné koktejlové renesanci, kdy se ohlížíme ke zlatému věku. Vždyť podobně jako se kdysi vracelo a dnes stále vrací k moudrosti antických myslitelů, i barmani mají své legendy a ikony. Díky pokroku vědění a technologického vývoje však můžeme s klidem připustit, že se nacházíme v platinovém věku barmanství, který lze pomyslně datovat od prvních oslav barmanského svátku. V roce 2000, když otevíral Sasha Petraske v New Yorku první moderní speakeasy bar Milk & Honey, ještě nikdo netušil nic o japonském barmanství, ani netoužil po tom vysekávat vlastní ledové koule. O dva roky později, v roce 2002, se v New Orleans poprvé uskutečnila akce Tales of the Cocktail, na jejímž počátku stála malá skupina koktejlových nadšenců. Akce se později transformovala do formátu světového koktejlového festivalu, jenž každoročně navštěvují přední osobnosti z barové kultury. V roce 2007 byly rovněž poprvé udíleny Spirited Awards, tedy jakési koktejlové Oscary, v nichž v minulosti sklízely výrazné úspěchy i čeští a slovenští barmani. 

Vysoká a stále rostoucí úroveň koktejlové kultury poskytla prostor i pro lidi stojící mimo bar, pro ambasadory značek, výrobce alkoholu, ale také pro autory věnující se příběhu koktejlu. Za zmínku tak stojí dvojice Jared Brown a Anistatia Miller, historik David Wondrich, tiki zachránce Jeff „Beachbum“ Berry nebo Tristan Stephenson, jenž v posledních letech vydal hned několik knih. Nepochybně bychom mohli pokračovat dlouho a dlouho ve výčtu událostí a osobností, z čehož by ostatně byla krásná kniha. Počkejte, ona už existuje a jmenuje se A Proper Drink: The Untold Story of How a Band of Bartenders Saved the Civilized Drinking World. Její autor Robert Simonson ovšem hledá počátky platinového věku již u notoricky známého filmu Koktejl s Tomem Cruisem v hlavní roli a zejména v následném návratu k čerstvým ingrediencím.

Vrátíme-li se ale ještě na moment ke Světovému dni koktejlu, o jehož existenci dnes ví jak odborná, tak laická veřejnost, zjistíme, že díky své popularitě se svátek mění v celotýdenní oslavy. Tradičně se slaví speciální koktejlovou nabídkou, přípravou starých receptur, tematickými večírky či případně rovnou představením nového menu. Doufejme, že i letos v roce 2021 se, podobně jako loni, přes nepříznivou situaci s nějakými těmi oslavami také setkáme. Světový den koktejlu si pozornost rozhodně zaslouží.