Saké, nápoj bohů

Jan Čeřovský

Přes rozmach japonské gastronomie u nás saké zůstává poněkud nepochopené. Dostupné jsou zde především základní konzumní varianty, špičkoví představitelé velmi výjimečně. Je to škoda, protože saké má mnoho různých podob a stylů. V mnohém, vůní a chutí i ideálním způsobem servisu, připomíná dobré bílé víno a také se mu někdy rýžové víno říká. Proces vzniku má však s vínem společného jen velmi málo.

STRUČNÁ DEFINICE

Saké je japonský nápoj vyrobený z rýže a vody za pomoci fermentace a dalších speciálních postupů, s obsahem alkoholu na úrovni silnějších či fortifi kovaných vín

PODROBNĚJŠÍ DEFINICE

Saké (ač se u nás píše s é na konci, vyslovujte krátce, sake) je v Japonsku obecný název pro alkoholický nápoj. Přesnější označení toho, co u nás i ve světě chápeme jako saké, je nihoshu, „japonský alkohol“. Základem kvalitního saké je rýže a voda v kombinaci s kvasinkami a plísní kōji (Aspergillus oryzae). Obvykle se pro usnadnění fermentace přidává též kyselina mléčná a na závěr někdy i malé množství neutrálního destilátu (u levných saké je destilátu více a saké se pak výrazně ředí). Používají se speciální druhy rýže (sakamai). Na finální projev alkoholu mají zásadní vliv: odrůda Yamada nishiki je asi nejslavnější, aromatická a vyvážená, Ōmachi je méně voňavá a zemitější a jsou tu ještě Miyama Nishiki, Gohyakumangoku, Oseto a další; běžně se míchá více druhů dohromady.

U vody lze mluvit o „terroiru“ podobně jako u vína, například v Kjótu i díky ní vzniká jemné saké, v Kóbe je voda více minerální a tamní saké je spíše „maskulinní“. Existují také velmi svérázná saké ze slané mořské vody. Základní rozdělení saké je na futsū-shu (shu = saké, alkohol), jakési „stolní saké“, a tokutei meishō-shu – prémiové produkty „s přívlastkem“. Futsū-shu tvoří tři čtvrtiny veškeré produkce saké, pro navýšení objemu do něj často bývá přidáván destilát a někdy i cukr a kyseliny (v žádném saké však nenajdete vyloženě umělá barviva, konzervanty a podobně). Tokutei meishō-shu, saké vyšší kvality, se dělí do několika podkategorií: honjōzō-shu je nejlehčí, decentně voňavý, snadno pitelný styl saké s trochou přidaného destilátu; junmai-shu o něco plnější, strukturovanější styl, bez přidaného alkoholu a typicky z rýže omleté na nejméně 70 % původního objemu, obvykle sušší; ginjō-shu, patrně nejoblíbenější styl ve vyšší kategorii, se připravuje z rýže omleté na nejméně 60 % objemu, často fermentuje delší dobu za nižších teplot, má znatelně ovocnější i květinové aroma a komplexnější projev, ale bývá lehčí a delikátnější. Variantě bez přidaného destilátu se říká junmai ginjō-shu. Nejvyšší kategorií je daiginjō-shu, pokud nebyl přidán destilát, tak junmai daiginjō-shu, z rýže omleté na 50 % a méně. Jde o plný, často nasládlý, komplexní a jemně aromatický, velmi čistý styl se spíše krátkou dochutí.

Dochuť, kire, je u saké vnímána poněkud jinak než u vína a preferována je spíše kratší, patrně i s ohledem na mnohdy jemná japonská jídla. Kategorie saké pak mohou mít různé speciální variace. Nigorizake obsahuje velké množství pevných zbytků rýže a kvasničních kalů a je velmi kalné, až mléčné. Muroka je nefi ltrované saké, z nějž byly pevné části a kvasinky odstraněny sedimentací a přetočením, je tedy téměř čiré a může být aromaticky bohatší.

Velmi zajímavou kategorií je čerstvé, živé, k rychlému vypití určené a v chladu skladované namazake, nepasterizované saké. Právě namazake je pro západního konzumenta navyklého na víno nejpřístupnější. Genshu znamená, že saké nebylo po fermentaci nijak ředěno vodou. Koshu je „staré saké“, které před lahvováním vyzrává mnoho let v sudech a může pak ležet i desítky let v láhvi. Někdy může připomínat sherry či oxidativně připravená vína. Prodává se i zajímavé šumivé saké, pro nějž zatím není zažitý výraz. Vzniká dosycením běžného saké oxidem uhličitým, ale též druhotnou fermentací nedokvašeného saké v láhvi.

Sladkost saké se uvádí na stupnici Nihonshudo a obvykle se pohybuje v rozmezí -5 až +10, kde nižší číslo znamená saké sladká, vyšší naopak velmi suchá. Saké se obvykle nenechává zrát v láhvi (standardní velikost láhve je 1800 ml, čili jedno shō; běžná servírovací porce v karafě je desetina, 180 ml, jedno gō), spíše se pije do roka od dodání na trh – datum lahvování vždy najdete na etiketě. Archivní saké představují miniaturní část trhu a obvykle jde o nápoje „jiné“ spíš než nějak zásadně lepší než saké mladé.

Podobně tajemný i vytříbený jako země vycházejícího slunce je ikonický japonský nápoj saké. Ovšem prapůvodně je z Číny, rýže se při jeho výrobě musí brousit a název se nečte, jak se píše

HISTORIE

Saké se do Japonska, které jej dovedlo k dokonalosti, dostalo jako mnoho jiného z Číny, společně s pěstováním rýže, v blíže neurčenou dobu několik set let před naším letopočtem. Původně to spíše než tekutina byla jakási pasta vzniklá tak, že se část rýže rozžvýkala a vyplivla do nádoby, kde se díky enzymům ze slin rozběhla změna škrobu na cukr a následná fermentace. Toto kuchikami-zake se v některých místech udrželo až do minulého století. V roce 689 našeho letopočtu byla na císařském dvoře v Naře založena první ofi ciální varna, kde tehdejší vědecká špička zkoumala proces výroby saké. Právě zde vznikly základy dnes používaných postupů. Monopol císařského dvora později padl a výroba saké přišla též do chrámů a svatyní, které disponovaly vším potřebným – prostory, pozemky s rýží, vodou i pracovní silou.

Povědomí o saké se začalo šířit, byť stále šlo o nápoj pro vyšší společenské třídy a pro náboženské účely. Chrámy každopádně výrobu zmodernizovaly: používala se pasterizace, přidával se destilát, na konci 18. století přišly vodní mlýny na broušení rýže. Největší změnu ale znamenalo uvolnění zákonů v období Meiji (třetí čtvrtina 19. století): nyní již mohl saké vyrábět kdokoliv a technologie se rozšířila do malých měst a vesnic. Do té doby hutné a spíše sladké saké nabývá mnoha lokálních podob nejen díky vodě, přizpůsobuje se také vkusu obyvatel jednotlivých míst a jejich kuchyni. Objevuje se na 30 až 50 tisíc samostatných výroben saké.

Přelom 19. a 20. století přinesl další změny a průmyslové postupy: skleněné láhve, kvasinkové kultury a moderní metody zákvasu, horizontální mlýn na rýži. V kombinaci s jednodušší dopravou to nahrávalo rozmachu větších producentů na úkor maličkých domácích. V dalším rozvoji měla zásadní slovo vláda, rozmach výroby saké zbrzdily vysoké daně (na začátku 20. století činilo saké i více než třicet procent celkových daňových příjmů země) a s nimi spojený zákaz volné domácí výroby, který platí dodnes, či technologických zásahů. Pro skladování bylo například „z hygienických důvodů“ dřevo povinně nahrazováno smaltem či keramikou a dnes nerezem – ve skutečnosti byl problém ve vyšším odparu při zrání v dřevěných sudech a tím i menším daňovém odvodu.

Velký zásah znamenala 2. světová válka, kdy rýže bylo třeba na jídlo a země zavedla na produkci saké přísné limity. Výsledkem bylo mnoho náhražkových patoků a likvidace dalších producentů. Dnešní podobu „premium“ saké přinesla vlastně až poválečná léta s nástroji pro chlazení rýže či zákazem aditiv na konci 60. let. Lehčí, suché, komplikovanější a aromatičtější styly byly původně určeny jen pro soutěže, ale postupně se prosadily také do běžné výroby. Přesto saké v Japonsku spíše upadalo, mladí dávali přednost whisky či pivu a počet varen výrazně klesl. V dnešní době se ale stoupající obliba saké ve Velké Británii, USA (kde se též hodně vyrábí) či Holandsku jako bumerang vrací i do Japonska.

Zeď ze Saké v Meiji Jingu v Tokiju.

VÝROBA

Jak už bylo zmíněno, základní surovinou pro výrobu saké je rýže. Rýžová zrnka je nejdříve třeba „obrousit“, oddělit co nejvíce z tvrdého obalu a ponechat vnitřní škrobovinu. Obroušení zásadně ovlivňuje kvalitu, čím více odeberete, tím jemnější saké získáte. Běžné je obroušení na 70 % původního objemu, ale může to být i 50 % nebo méně, na trhu jsou také extrémy s omletím na 23 či 18 %.

Obroušená rýže se nechá nasáknout vodou a je umístěna do napařovačky, kde se v podstatě uvaří. Pak putuje do kvasných tanků, část je ale odebrána a posypána sporami kōji. Enzymy, které při tomto procesu vznikají, rozbourávají škrob na cukry, které bude možné nechat prokvasit na alkohol. Smícháním čisté napařené rýže, rýže čerstvě naočkované plísní, vody a kvasinek v otevřené nádobě o objemu několika desítek litrů se připraví zákvas. Existuje několik způsobů přípravy startéru, od původních pomalých s divokými kvasinkami (kimoto, yamahai) po modernější (sokujō) s vybranými kvasinkovými kmeny a za dodání jinak přirozeně vznikající kyseliny mléčné, jež značně urychlují proces kvašení a zajišťují maximální čistotu (výsledné saké má ovšem lehčí aroma). K hotovému startéru, jehož vývoj může trvat i několik týdnů, je přidána rýže, voda a rýže s kōji. Tak vznikne kvasící rmut, jehož vývoj a výsledný projev saké lze řídit kontrolou teploty.

V závěru se ještě může přidat malé množství destilátu, jenž pomáhá zafi xovat a zvýraznit některá přirozená aroma, jež by se při další fermentaci mohla ztratit. Následuje lisování, které oddělí pevné neprokvašené části rýže a kvasinkové kaly, a fi ltrace. Většina saké se v tomto momentě také pasterizuje. Posledním krokem před lahvováním je zrání ve velkých keramických či nerezových nádobách, které trvá obvykle okolo šesti měsíců. Výsledný nápoj bývá naředěn vodou z obvyklých 18–20 % na přibližně 15–16 % alkoholu a před lahvováním často znovu pasterizován.

Keramický set na pití saké.

SERVIS A MIXOLOGIE

Kvalitní saké se pije podobně jako bílé víno, chlazené. Některé plnější typy pak při „pokojové teplotě“, tedy spíše jako víno červené okolo 16 °C. Ohřáté na teplotu lidského těla nebo vyloženě horké se pijí jen nejobyčejnější typy a hlavně v zimě. Tradičně se saké pilo z nízkých keramických kalíšků, dnes se ale podává ve všech možných nádobkách, od kalíšků přes maličké skleněné mističky až po sklenky. Pro vychutnání aromatiky je ideální sáhnout po tulipánové sklence. V hodnoceních saké se nejčastěji popisuje výraznost aromatiky, sladkost, projev kyseliny, tělo, komplexita, zemitost a délka dochuti. Na vše se klade trochu jiný důraz než u vína, saké explozivní a výrazné s dlouhou dochutí nemusí být vůbec ceněné, za vyšší metu jsou považována spíše saké jemnější, tlumená, delikátní, elegantní. Saké je dnes populární součástí mnoha koktejlů, asi nejznámější je Saketini (s vodkou, případně ginem). Oblíbené jsou ovocné varianty, saké doplněná šťávou z citrusů yuzu (například pro koktejl Peridot z yuzu saké, ananasové šťávy a melounového likéru Midori) či „japonské meruňky“ ume.

Zajímají vás další zajímavosti  nejen o saké. Najdete je v BARLIFE č. 73, který můžete objednávat on-line. 

Koktejly: Oslnit chutí

Léto představuje dobu hojnosti a dostupnosti roztodivných chutí a vůní. Přesto (nebo právě proto) si můžeme dovolit v letních variacích koktejlů myslet i na zítřek, kdy výběr z čerstvých lokálních surovin značně prořídne. Čtyři varianty letních drinků, které připravili zkušení barmani, nabízí přesně takovou inspiraci: čerstvé suroviny nejlépe z květináče nebo ze zahrádky a důraz na udržitelnost. Řekněme si to na rovinu, tato idea přináší do mixologie nový rozměr smyslových vjemů při pití koktejlu. Díky přirozeným způsobům zachování surovin totiž můžeme objevovat další dimenze chutí, a nikdo z nás se u toho nenudí.

Ochutnali jsme za vás: Mandlové nápoje

Mandlové nápoje se staly jednou z vyhledávaných alternativ kravského mléka nejen mezi lidmi s laktózovou intolerancí nebo vegany, ale oblíbili si je všichni, kterým jednoduše lahodí charakteristická jemná chuť mandlí. Například v kávě. K hodnocení jsme proto přizvali baristu Zdeňka Smrčku z Respekt Coffee. Do rubriky jsme vybrali nápoje nepřislazované a s největším procentuálním zastoupením mandlí. Přinášíme subjektivní hodnocení této kategorie, ve které se nám sešly čtyři produkty z Itálie a dva z Německa.

Portoriko

Rumoví fanoušci Portoriko často opomíjejí. A to je veliká škoda! Jde dnes koneckonců o největšího producenta karibského rumu. Vznikají zde desítky milionů litrů lehkého bílého rumu, který se hodí především do koktejlů, místní rumy však umí nabídnout mnohem více. Pojďme se o tom společně přesvědčit.

Nestydatá hvězda - Porn Star Martini

Představte si, že máte koktejl, který je od počátku hit, zdánlivě instantní úspěch, jenž přivede davy. Co ale znamená, když máte v rukávu drink, který nejen že přiláká masy zvědavců, ale stane se skutečnou ikonou? Je to v současné době ještě možné, když se vše zdá být pouze twistem twistu jednoho klasického koktejlu? A co to vlastně vypovídá o koktejlové kultuře a všech kolem ní, když si pozornost stále žádá onen lascivní koktejl s odkazem na tematiku pro dospělé?

Rozhovor: William Pravda

Ve světě uznávaná barmanská osobnost s českými kořeny. Po mnohých zahraničních zkušenostech William Pravda působí v luxusním pětihvězdičkovém hotelu Capella v Bangkoku na pozici nápojového manažera a má na starost bary celého resortu. Má pověst lídra, který do světa barů a pohostinství vnáší inovace a kvalitu.

Koktejly: Uvědoměle

V Inspiromatu vítáme jaro v souladu s přírodou. Udržitelnost se v barmanských kruzích skloňuje čím dál více a dalo by se říct, že kdo se nezapojí, uvízne v minulosti. Představujeme vám tedy čtyři receptury, kterými barmani aktivně usilují o zmenšení barového odpadu. Nic se však nemá přehánět. Jde nám tu především o nalezení rovnováhy mezi chutí, využitím plného potenciálu přísady a menším plýtváním. Mějme na paměti, že koktejly jsou požitkem. Jedním ze způsobů, jak se hýčkat. Co vám tedy takový drink přinese? Bohaté chuťové spektrum, čistší svědomí a, pokud pracujete pro bar, lepší zisky a vyšší marže. Takže nastupte. Kdo by nechtěl zachránit planetu po jednom chutném koktejlu bez viny?

Foodpairing: Souhra smyslů

Párování jídla a pití se stalo již tradičním způsobem, jak umocnit zážitek z obojího. Trochu komplikovanější situace pak nastává právě při práci s koktejly, jejichž chutě jsou složitější. Výsledný zážitek však může být zábavný, stejně jako v případě níže uvedených kombinací. Tříchodové menu kuchaře a barmanky se nese v jarním duchu. Koktejly přirozeně doplňují zvolené pokrmy, aniž by s nimi soupeřily. A tak to máme rádi.

Ochutnali jsme za vás: GIN & TONIC READY TO DRINK

Ready-to-drink koktejly se v posledních letech staly jedním z největších úspěchů nápojového průmyslu. Základní kámen byl položen před pandemií: tehdy mainstreamoví hráči, řemeslné značky, a dokonce i barmani vytvořili prémiové koktejly a uložili je do recyklovatelných plechovek. Pandemický tlakový hrnec pak katapultoval segment do rychloběhu. A protože Gin & Tonic bývá označován jako nejpopulárnější míchaný drink na světě, pojďme se podívat, co nám aktuálně trh nabízí.

Guyana

Rum z Guyany má v rumové historii vskutku výjimečné místo. Rum demerara představoval více než dvě století klíčovou složku, v pravidelných dávkách jej dostávali námořníci britského královského námořnictva, a to až do roku 1970. V dnešní době patří guyanský rum k celé řadě rumových značek. Pro příklad uveďme Pusser’s, Lamb’s, Wood’s nebo Lemon Heart. Zcela jistě se tak jedná o jednu z nejdůležitějších rumových destinací vůbec.

Proslulý plukovník - Gin Rickey

Někteří se pro slávu narodili a někteří jí přinejmenším dosáhli, zatímco jiným přinese vskutku nemalé množství trpkosti. Zářným zástupcem posledního příkladu byl i tvůrce velice prostého, a přesto značně oblíbeného koktejlu, jenž se do obecného povědomí dostal na přelomu 19. a 20. století. Kde se ovšem vzala zdánlivě moderní kombinace ginu, limetky a sody, která v sobě nemá ani za mák cukru? A kdo za koktejl Gin Rickey vlastně loboval, když na počátku postrádal svou základní složku?

Magie mléka Milk punch

Existují dva druhy mléčného punče. Ten první se skládá obvykle z bourbonu nebo brandy, mléka, cukru a koření. V 18. století byl velmi populární v New Orleans a dodnes připomíná řadě těch, co vyrůstali u břehů Mississippi, ona vánoční rána s hřejivým mléčným punčem. Tím druhým a o poznání zajímavějším typem je však anglický mléčný punč, též známý jako punč z čiřeného mléka.

Ochutnali jsme za vás: kokosové vody

Kokosová voda je alternativou ke sladkým ovocným šťávám, skvěle funguje jako přírodní izotonický nápoj nebo doplněk do koktejlů. Pro získání nejvyšší kvality nápoje se ořechy sklízí pár týdnů před jejich úplným dozráním, kdy se ještě zcela skrývají v silné kůře se zelenou slupkou. V tuto dobu je v nich této zdravé, svěží a lahodné tekutiny nejvíce. Kokosová voda nemá výraznou chuť ani vůni, díky tomu si nachází oblibu v mixologii. Pojďme se podívat na některé alternativy, z kterých lze vybírat.

Hotovo na dvě doby - Bronx koktejl

Fantazie nemá mezí, a tak není divu, že i v koktejlové kultuře najdeme paradox v tekuté podobě. Na jedné straně se totiž tento koktejl tváří jako blízký příbuzný slavnějších drinků, jakými jsou MANHATTAN nebo MARTINI, na té druhé ovšem analýza prozrazuje, že vzhledem k obsahu čerstvé citrusové šťávy spíš patří do kategorie sourů.

Kuba

Kuba je slavná nejen skvělými doutníky a cukrovou třtinou, ale také svým rumem. Název ostrova pochází od původních obyvatel, indiánského kmene Taínů, kteří území obývali až do příchodu španělských kolonizátorů v patnáctém století.

Foodpairing: Asijská jízda

Podzim dorazil v plné síle. Někomu se tak možná už zastesklo po slunných dovolenkových dnech, které trávil relaxem někde v zahraničí. Aktuální sezóna však má také co nabídnout –⁠ třeba spoustu skvělých ingrediencí.

Skandinávský minimalismus s plody Řecka

Zatímco Atény jsou pravidelně oceňovány hvězdami a Soluň se poslední roky mění v gastronomickou metropoli, na největším řeckém ostrově se v malé zapadlé uličce v centrální části Heraklionu skrývá skutečný klenot moderní gastronomie a designu.

Ztracený na malinách - Clover Club

Růžový, ovocný, sametově jemný, a přesto dostatečně silný. Přesně tak by nejspíš měl vypadat drink pro moderní ženu, pokud bychom to posuzovali podle běžných stereotypů. Ve skutečnosti ovšem tento koktejl na počátku 20. století představoval oblíbený nápoj gentlemanů...

Barbados

Kde jinde zahájit putování rumovou historií, než na Barbadosu, nejvýchodnějším ostrově Karibiku v části Malých Antil, známých také jako Návětrné ostrovy. Proč je označován za kolébku rumu, jaká je jeho historie a kultura.

Dobrý lev Americano

Symbol sjednocené Itálie, která se představuje světu. I tak bychom mohli popsat koktejlovou kombinaci, kterou si čas od času objednal i slavný James Bond.Ostatně je to právě Aperitivní Charakter, díky němuž je drink stále populární a lidé jeje nepřestávají vyhledávat. Kde však původní spojení vzalo svůj mezinárodní zvuk a věhlas? A proč se vlastně obsluha i dnes při objednání tohoto koktejlu tváří lehce zmateně?

Astronauti doporučují microgreens

Microgreens, výhonky zeleniny sklízené těsně po rozvinutí listenů, se poprvé objevily v San Francisku v 80. letech 20. století. Během následujícího desetiletí se rozšířily z Kalifornie do celých Spojených států amerických a dál za hranice, za oceán. Díky tomu, že microgreens představují skutečnou nálož vitaminů a dalších tělu prospěšných látek, se tato drobná zelenina podívá i do vesmíru.

Koktejly: Jarní Tání

Chmurná zima se sebou nese odlišné chutě a potřeby. Vyhledáváme teplo domova a drinky, které zahřejí na těle i na duši. S novým rokem a novou sezónou přichází i nová vlna energie, kterou každý z těchto barmanů vložil do své receptury. Jaké drinky tak přineslo letošní jarní tání a co barmany inspirovalo v tvorbě, najdete na následujících stranách jarního inspiromatu.

Těžkosti vinařů

Co v dnešní době trápí vinaře a vinohradníky? Jaké jsou největší výzvy, se kterými se producenti potýkají nezávisle na prestiži oblasti? A co může v nadcházejících desetiletích představovat nejzávažnější komplikaci?

Lukáš Kaufmann: Singapur je připraven stanout v čele koktejlových měst

Singapur si spojujeme s koktejlovou scénou už mnoho let. Nebylo tomu tak ale vždy. Slovenský rodák Lukáš Kaufmann stojí v čele singapurské koktejlové scény už šest let a představuje srdce známého baru 28 HongKong Street.

Foodpairing: Zpátky ke kořenům

V tomto foodpairingu se setkává práce šéfkuchaře Petra Brňáka z restaurace Dian a Jakuba Ondříška, spolumajitele baru Parlour.

Foodpairing: Věčná nadčasovost

Žijeme v době, kdy máme spoustu možností a stále něco objevujeme. A to následně buď zaniká, nebo přetrvává a stává se součástí našich životů. Několik takových nadčasových principů představujeme i v zimním foodpairingu, kde se setkává práce šéfkuchaře Petra Bartoše, zakladatele degustační restaurace s názvem Kruh a Vojtěcha Drahokoupila, spolumajitele baru Café Bar Pilotů.

Sváteční koktejly na Štědrý den a večer

Přichází očekávané období zimní sezóny a my s ním přinášíme 4 koktejly od českých barmanů, které vás na svátky naladí jak se sluší a patří.

Ikona prohibičního podsvětí

Útulný podnik s otevřenou střechou, spletitými prostory a neobyčejnou atmosférou navazující na zásadní okamžiky australské historie. To je Tilly May's.

Porcelán - opravou tvořit nový příběh

Co je projekt Live Longer a jak dát nový život rozbitému porcelánu.

Čeká absint návrat do hlavního proudu?

Přestože absint vzbuzuje zvědavost a zájem publika, nachází se tento nápoj stále na okraji gastronomického spektra. Stejně jako tomu bylo u nás i na přelomu 19. a 20. století. Důvodů sice není mnoho, zvrátit však situaci v prospěch zelené víly není snadné.je za jeden z nejvhodnějších materiálů pro ztvárnění svých nápadů.

Sklo, nositel myšlenek designérů

Sklářství má v Česku dlouholetou tradici a během staletí se u nás stalo poctivým a hodnotným řemeslem. Není tedy divu, že tvoří i nedílnou součást gastronomie. Dokáže prezentovat vyrobenou recepturu a zároveň pomáhá sdělovat její příběh. Ale co je hlavní - sklo odjakživa formuje příběhy svých designerů. Takový vypráví i mladý umělec František Jungvirt, který sklo považuje za jeden z nejvhodnějších materiálů pro ztvárnění svých nápadů.