Čeká absint návrat do hlavního proudu?

Pro nedočkavé čtenáře si dovolím troufale předvídat budoucnost a nestandardně zodpovím otázku hned v úvodu: U nás v dohledné době pravděpodobně ne. Přestože absint vzbuzuje zvědavost a zájem publika, nachází se tento nápoj stále na okraji gastronomického spektra. Stejně jako tomu bylo u nás i na přelomu 19. a 20. století. Důvodů sice není mnoho, zvrátit však situaci v prospěch zelené víly není snadné.

ZLATÁ ÉRA ABSINTU
Absintový boom začal v polovině 19. století, kdy jej ze svého nasazení v Alžíru přivezli francouzští vojáci. Absint v subtropické Africe fungoval jako dezinfekce, prevence proti nemocím a zároveň nástroj k osvěžení a uvolnění vojenských jednotek.
Vysokoprocentnímu zelenému alkoholu hrálo všechno do karet. Po vojenské zakázce přišla vinařská pohroma ve formě mšičky révokaze, víno podražilo, proto po dříve dražší absintové alternativě sáhli i ti méně majetní. A není divu, absint funguje v podstatě jako sirup, je třeba jej pít s vodou a z jednoho litru nápoje se připraví přibližně tři až čtyři litry dobrého drinku. Po masovém rozšíření absintu v druhé polovině 19. století bylo výrobcům alkoholu jasné, že jde o dobrýbyznys, a na trhu se začaly objevovat i levné varianty. Někteří producenti se neostýchali nerespektovat tradiční absintové recepty a místo bylinného průtahového destilátu dodávali levné bylinné maceráty, případně ještě levnější likéry na bázi trestí a aromat. Že někteří používali modrou skalici k barvení absintu, je jen třešnička na dortu. Francouzské absintové opojení zabrzdila až první světová válka. Můžeme jen spekulovat, kdy a zdali vůbec by byl absint ve Francii zakázán, kdyby Velká válka nikdy nepřišla. Zákaz absintu s sebou navíc přinesl neúprosné stigma, kvůli kterému se i dnes spousta lidí na tento (ne)zakázaný nápoj dívá jako na nějaký nebezpečný jed nebo návykovou drogu, která halucinacemi dožene člověka na pokraj šílenství.

VÝROBNÍ A CENOVÁ NÁROČNOST
Velkým klackem pod nohama, resp. křídly, zelené víly je cena. Vyrobit dobrý absint v souladu s recepturou ze Švýcarska, tedy země původu je poměrně náročné. A to ze všech úhlů pohledu. Dobrý absint se neobejde bez kvalitních bylin a zkušeného lihovarníka. Lihové ztráty jsou při výrobě velké, zvlášť chce-li si výrobce vyrábět lihový základ sám z vlastních zásob. Když se
k tomu všemu připočte spotřební daň, vyjde nám na poměry v hlavním proudu vcelku drahá láhev. A protože není absint barovou ani hospodskou stálicí, není import zahraničních absintů tak rozšířen, a když už se s takovou láhví setkáme, její cena kvůli importní proceduře míří ještě výš.

JAK ZPŘÍSTUPNIT ABSINT V ČESKU?
Chceme-li s absintem skutečně prorazit i v České republice, měli bychom vzít pár věcí v úvahu. Například používat menší množství anýzu při výrobě absintu, případně jej zamaskovat něčím jiným. Nejlépe se to povedlo např. Martinu Žufánkovi, který v limitované edici Totálně vytroubený absint použil pomerančovou kůru. Ta anýz geniálně nahradila a přesto absintu ponechala jeho charakteristickou chuť. Případně lze použít kvalitní anýz, který nebude silně připomínat hašlerky nebo „pendrek“. Dalším faktorem je cena. Ač je cena proměnná, v tomto případě se s ní bohužel nedá moc hýbat, neboť dobrý absint bude vždycky drahý. Lze však přizpůsobit množství absintu. Z barového hlediska to vzal za správný konec brněnský bar Naproti, jelikož nabízí menší množství (2 cl), takže konečná cena není tak zarážející. A dává to smysl! Po přidání vody sklenka ani zdaleka nevypadá poloprázdně. Z pohledu výrobce by se mohl u zákazníků chytit menší obal. Malá 100ml absintová lahvička vystačí
klidně na čtyři drinky. I zkušení absintoví degustátoři mají rádi menší vzorky. A nakonec – učit je, učit je, učit je! V tomhle jsme, myslím, u nás na dobré cestě.

Absintová osvěta funguje v Česku poměrně dobře a povědomí o zelené víle se viditelně šíří i do odlehlejších koutů republiky. Bez neustálého sdílení absintového evangelia to nepůjde. Až se příjemce doví, že absint není jed ani nebezpečná droga, že se pije zásadně s vodou, nezapaluje se, že lze najít i méně anýzové absinty, a poté, co jej ochutná a zjistí, že jde vlastně o velice lahodný a osvěžující bylinkový nápoj, zajisté svou zkušenost bude šířit dál. Díky tomu by se zelená víla časem skutečně moha vlít do hlavního proudu. Bylo by to u nás poprvé v historii!

Více o historii i současnosti absintu se dozvíte v Barlife č. 102., který je právě v prodeji na našem e-shopu.