Alex Kratěna: Nehodlám usnout na vavřínech

Soňa Hanušová

Alexe Kratěnu, londýnského barmana, který pochází z České republiky, není třeba dlouze představovat. Po jeho odchodu z baru Artesian se častokrát mluvilo o jeho vlastním chystaném baru a po mnoha peripetiích se tato šuškanda letos stala skutečností. Alexe Kratěnu tak nyní hledejte za barem podniku Tayēr + Elementary, kde pracuje spolu s Monicou Berg. Oba se nedávno zařadili do žebříčku 100 nejvlivnějších barových osobností světa a Alex Kratěna se ocitl na druhém místě.

Představíš nám na úvod svůj podnik?

Tayēr + Elementary v sobě skrývá hned dva koncepty. Mezi oběma bary se zároveň nachází kuchyně, u níž je bar se čtyřmi místy, tzv. kitchen counter, kde servírujeme pětichodové degustační menu, jež je možné párovat s nápoji.

Elementary je celodenní záležitost, kde servírujeme bezednou kávu, pivo, víno, čepované koktejly a malé sezónní menu inspirované kalendářem, který najdete na jedné ze stěn. Bar přechází ve velký stůl, u nějž se všichni sesednou. Jedná se o takový komunitní hang-out. Hosté, kteří k nám chodí, tvoří velmi členitou skupinu lidí, neboť se nacházíme v jakémsi středobodu města, odkud je všude blízko. V okolí jsou rezidenční čtvrti, ale také Clerkenwell se svými designovými studii. Takže přes týden je to o setkávání se – probíhají u nás pracovní meetingy, ale také mnohým nahrazujeme office, navíc s onou bezednou kávou. Elementary je věrno svému názvu, takže bar obsluhuje jediný barman a hosté si chodí objednat k němu.

Druhým konceptem je Tayēr, který je trochu ukrytý za stěnou. Název pochází ze španělského označení pro workshop, jedná se tedy o jakousi dílnu na drinky. Já sám Tayēr vnímám jako přenos principů moderní restaurace za bar. Menu zde měníme v podstatě každý den, podle toho, jaké suroviny máme zrovna k dispozici. Nechtěl jsem vybudovat vznosný koncept, do kterého pak budu muset trochu násilím napasovat koktejly, ale naopak mít právě produkt – koktejl jako středobod. Tento přístup nám umožňuje využívat i suroviny, které lze dostat jen v omezeném množství, hrát si se surovinami jako špenát či mango, tvořit nové chuťové kombinace, zkoušet nové destiláty a podobně. Většina alkoholu, co tu nabízíme, se dělá přímo pro nás na míru. Což je super nejen pro přípravu drinku, ale také pro náš tým, kterému tím umožňujeme se podílet na různých produktech a učit se tak, jak co vzniká. 

Spolupracujete výhradně s dodavateli, nebo si suroviny vyrábíte i s pomocí vlastní „laboratoře“?

Dneska každý, kdo má pár kousků vybavení, mluví o laboratoři, což mi připadá úsměvné. Samozřejmě také máme několik přístrojů, jejichž pomocí můžeme destilovat a připravovat další suroviny, laboratoří bych to ale nenazýval. Spíš standardní součástí moderního baru.

Když srovnáš Tayēr + Elementary s běžným barem s relativně stálým menu, v čem vidíš jeho výhody a nevýhody?

Hlavní výhoda je samozřejmě v tom, že jde o můj bar, tudíž si můžu dělat, co chci. Koncept je založen na velmi limitovaném menu a měl jsem plno důvodů se takto rozhodnout. Lidi v Londýně rádi objevují, zajímají je nové věci a nové ingredience a my jim toto chceme poskytnout. Nejsme tedy bar, kam lidi chodí pít, co už znají a oblíbili si, ale chodí k nám objevovat nové chutě. A je jedno, jestli je to víno od Petra Korába z Moravy nebo crazy funky destilát nevím odkud. Jde o to žít v současnosti a netápat v barové minulosti. Protože si myslím, že všechny ty bary, které jsou dnes tak slavné a historicky známé, čerpají z toho, že ve své vlastní době byly napřed a snažily se hostům nabídnout nejnovější produkty, být průkopníky nových technologií. Pro mě je tedy důležité nestát na místě, ale stále se učit nové věci. A jsem si plně vědom toho, že Londýn patří k těm několika málo městům na světě, kde je možné si podnik s takovým konceptem otevřít a uspět.

Nevýhodu jsem zatím žádnou nenašel. Za tím, jak to v Tayēr + Elementary děláme, si stojím, i když to není bar pro každého. Ani jsem nikdy nechtěl, aby byl. A moc mě baví výzva přicházet stále s něčím novým. Tlak, který to na mě i na můj tým vyvíjí, považuji spíš za výhodu. Protože kdybych chtěl mít pohodlný život, zůstanu v Artesianu, vytvořím jednou za rok velké koncepční menu a o nic dalšího se nestarám.

Zmínil jsi, jak je důležité se učit. Od koho se učíš ty sám, kde nabíráš inspiraci?

Učím se neustále a hodně už jen ze samotného konceptu Tayēr + Elementary, jehož součástí je i kuchyně. To pro bar není zrovna obvyklé, ale inspirace tak přichází spousta. Menu našeho kitchen counteru se často mění i z jednoho sezení na druhé a není neobvyklá situace, kdy kuchař vytvoří před hosty nové jídlo a přímo před nimi mi dá ochutnat, abych k tomu napároval koktejl.

V našem oboru se vyskytuje spousta zajímavých lidí, ale mimo něj ještě víc. Vždy jsem byl otevřený dalším kategoriím, jako je design, moderní retail nebo jakékoli další odvětví, a čerpal inspiraci z nich. Snažím se mít oči otevřené na všechny strany a neustále hledat něco nového. Za všechny roky, co se pohybuji v pohostinství, jsem si kolem sebe vybudoval rozsáhlou sociální síť a mám to štěstí, že jsem neustále obklopen vysokým počtem lidí, kteří mě mohou učit a inspirovat.

A na závěr musím přiznat, že vůbec uvést celý koncept v život byla jedna z největších škol, s kterou jsem se za poslední dobu vypořádal. Na původním místě nebylo vůbec nic, takže mě čekala práce s inženýry, architekty, designéry a dalšími.

Je pravda, že jste nakonec otvírali později, než byl původní plán. Co se stalo? Zaskočilo tě při budování baru něco opravdu nečekaného?

Určitě, hlavně co se týkalo technických, inženýrských věcí. Ne že bych s tím nepočítal, ale spíš se jednalo o jedinou linii rozpočtu, kde jsem neměl žádnou představu a zkušenost, takže jsem to špatně odhadl. Co se například týkalo provozních věcí, které znám a umím, tak tam jsem naopak proti rozpočtu ještě ušetřil. Všechny ty ušetřené peníze jsem ale pak vzal a nacpal do vzduchotechniky, kterou jsem hodně podcenil. 

Co považuješ za současný největší trend v pohostinství?

To je celkem těžká otázka. Mám pocit, že každý rok se hlásají nové trendy, které ale vlastně zůstávají pořád stejné. Na sympoziu jsme teď měli Hannah Sharman-Cox a Siobhan Payne, které vlastní Cocktail Week a Drink Up London a mají přístup k celé řadě opravdu zajímavých dat. Celá jejich přednáška se týkala skutečnosti, že žádný z trendů, kterými barmanská komunita v současnosti žije, prakticky neexistuje. Většina věcí, o kterých se momentálně mluví, jsou spíše mikrotrendy, které potřebují ještě tak sedm let, než se z nich stanou trendy v pravém smyslu slova.

V tom případě to nazvěme módní vlnou...

Osobně si myslím, že spousta lidí se dnes dívá na bary a přemýšlí, co je potřeba změnit. Když se rozhlédneš po Tayēr, nenajdeš nikde žádný sklad. Žijeme v době, kdy fungují dynamické doručovací systémy, takže v podstatě cokoli můžeš získat přes noc nebo dokonce i ten samý den. A tohle všechno bude ovlivňovat současnou podobu barů. Vidím také, že stále víc barů pokukuje po alternativních obalech, což dříve bylo skoro nemyslitelné. Doba se ale celkem rychle a hodně změnila a dnes je na nás vyvíjen tlak, abychom omezovali odpad. V mých očích nejde jen o ekologii, ale také o ekonomii, která je pro mě možná ještě zásadnější, takže náš systém v tomto má celkem jasná pravidla. Odebíráme zboží jen od dodavatelů, kteří si krabice od produktů berou zpátky, snažíme se omezovat plýtvání a podobně. Vzpomínám si, že když jsem pro Tayēr + Elementary žádal o licenci, sklidil jsem za to nějaké plusové body. 

Neříkal sis někdy, že by bylo mnohem jednodušší otevřít bar v Česku?

Otevřít si bar v Česku jsem popravdě nezvažoval, Londýn je momentálně můj domov, ačkoli je pravda, že otevřít si bar v Británii vyžaduje kvůli licenci mnohem víc úsilí. V posledních letech se mě dost lidí z Česka ptalo, co se děje a proč nám tak dlouho trvá Tayēr + Elementary otevřít. Člověk si pak uvědomí, jak rozdílný ten přístup v obou zemích je. Paradoxně jsem se o tom bavil s Honzou Vlachynským, který zastává názor, že Česko by naopak nějaké ukotvení v licenci potřebovalo. Protože ti nezodpovědní provozovatelé a majitelé barů pak kazí reputaci všem. Británie je zase druhý extrém, pravidla jsou tu hodně přísná, a ideální by byla nějaká střední cesta. 

Svého času jsi upoutal svými expedicemi do Amazonie a dalších destinací, mimo to jsi hodně cestoval i po různých bar show. Jak je to teď?

Cestování jsem úplně stopnul, abych se mohl soustředit na Tayēr. V únoru jsme navíc uvedli na trh vlastní značku likérů, která také vyžaduje spoustu pozornosti. K tomu ještě máme závazky v Shinsegae, což je luxury store v Koreji, takže jsem teď rozkročen mezi Korejí a Londýnem. Opravdu teď máme plný talíř a jsme moc malí na další expanzi. Spíš se teď chceme ujistit, že vše, co máme rozjeto, bude nadále fungovat na sto procent.

Nezapomeň zmínit ještě P(our)...

To je pravda. Jde o neziskový projekt, který si klade za cíl dát komunitu dohromady, vzdělávat a sdílet informace z různých úhlů pohledu. Hlavní aktivitu představuje sympozium, jehož čtvrtý ročník nedávno proběhl v Londýně. Kromě toho máme další menší akce po celém světě a také několik projektů podporujících producenty surovin pro nápojový byznys. 

P(our) jsme založili hned z několika důvodů. Osobně mi různé barové veletrhy a podobné akce připadají dost nudné, vyčerpané a neustále se opakující. Chtěli jsme proto přijít s něčím novým, co by se nepatlalo stále dokola v tom, jak udělat ananasový sirup. S něčím, co se snaží pochopit všechny ty velké změny ještě před tím, než přijdou. Když jsme dělali sympozium o genderu, vypukla pár měsíců na to kampaň #metoo. Celkem neskromně tak můžeme tvrdit, že držíme prst na pulzu doby, jelikož jsme dennodenně prostřednictvím naší profese v kontaktu se spoustou lidí po celém světě a my jim nasloucháme a dáváme pozor, co se děje. I proto si myslím, že je důležité, aby se naše komunita otevřela i jiným odvětvím a učila se od nich. Proto 80 % našich přednášejících nepracuje v pohostinství, ale v jiných oborech. Protože pokud budeme stále jen v tom našem kolečku, tak se nikam nepohneme.

Jak vnímáš současnou barmanskou scénu?

V plno městech jsou zajímaví mladí barmani, kteří vytváří nové koncepty a dělají si plno věcí po svém. Mají plno nových myšlenek a nápadů. Vážně si myslím, že dnes už nefunguje odjet do většího města, načerpat vjemy a pak je nějakým způsobem přenést a okopírovat. Je dobré mít inspiraci, ale je třeba vytvářet místa, která jsou unikátní pro dané město, čtvrť, ulici. A podniky, které to tak mají, fungují. 

Jaké plány máš do budoucna?

Už mám v hlavě další projekt, ale napřed musím dokončit a pořádně rozjet Tayēr + Elementary. V nejbližších letech se chceme soustředit výhradně na růst baru. Máme plno nápadů, jak jej ještě rozvinout, ale teď je brzo o tom hovořit, uvidíme třeba za rok, jak se nám bude dařit. Ale určitě nehodlám usnout na vavřínech.

Zvažujete rozšíření řady likérů Muyu?

Určitě se to nabízí. Muyu se daří fakt dobře, nedávno jsme jej uvedli na holandský trh a chystáme distribuci i do Německa. Ovšem poptávka je tak velká, že popravdě nestačíme vyrábět. Například v současné době nemáme v destilérii ani kapku Vetiveru. Což je sice příjemný problém, ale pořád je to problém. Takže – jak už napovídá celkový design láhví – rozšíření řady připadá v úvahu, ale nejprve se musíme soustředit na stabilní růst stávajících produktů.

Co se ti vybaví, když se řekne „zlatý tygr“?

U Zlatého tygra je mi vždycky moc dobře, ale vlastně odtamtud nemám žádnou zábavnou historku, o kterou bych se s vámi mohl podělit. Pro mě je to kultovní hospoda, srdeční záležitost. Vždy je tam příjemná atmosféra a dobré pivo, a jelikož se do Česka moc nedostanu, tak je to pro mě vzácnost. Do hospody přitom chodím moc rád.

A máš nějakou oblíbenou v Londýně?

Chodím do Duck & Rice na tankovou Plzeň.

Jaká nejšílenější věc za barem se ti stala?

Krása barového byznysu spočívá v tom, že vůbec nezáleží, jak dlouho už se v něm pohybuješ. Vždycky se najde nějaký blbec, který tě překvapí nebo něčím zaskočí. Ale nemyslím si, že by se mi někdy stalo něco nadstandardního. Spíš takové klasické situace, kterými si občas musí projít každý.

Jak zní tvoje rada mladým barmanům?

Nesnažte se růst co nejrychleji. Je důležité si za barem dát dost času na to se učit, vyspět a do vyšších pozic dozrát. Každý by hned byl rád head bartenderem, bar managerem nebo ideálně brand ambassadorem, ale není kam spěchat. Učte se, buďte pozitivní, vyzkoušejte v průběhu kariéry několik různých míst a v každém z nich nějakou dobu vydržte. Máte štěstí, v jaké době žijete, a neberte vše jako samozřejmost. Važte si své profese, budujte ji a hlavně v ní setrvejte.

Jaké je podle tebe zlaté pravidlo pohostinství?

Snažit se pochopit, co host chce, co potřebuje a jak by chtěl být obsloužen. A co k tomu může barman přidat navíc, aby učinil jeho zážitek výjimečným.

Jaké jsou tři charakteristiky moderního barmana?

V prvé řadě by měl umět základy profese, což dneska plno z nich vesele přeskakuje. Měl by lépe umět chápat byznys. Vytvářet atmosféru a postarat se stejnou měrou o všechny lidi, kteří na baru jsou.

Celý článek najdete v BARLIFE č. 95, který můžete objednávat na našem e-shopu. 

Diego Loret de Mola: Pisco je nejautentičtější destilát na světě

Diego Loret de Mola opustil Peru před téměř 40 lety, kdy se kvůli studiu odstěhoval do Spojených států amerických. A už zde zůstal. Spojení se svou rodnou zemí však nepřerušil. Dokonce si předsevzal, že peruánskou kulturu zviditelní po celém světě, a to prostřednictvím vlastní značky BarSol Pisco. Během jeho pražské návštěvy jsme se Diega zeptali nejen na jeho značku, ale také na tu nejzásadnější otázku týkající se původu pisca.

Jana Jelič: Kurzy vaření připomínají lekce všímavosti

Kuchařský rondon jí umožnil procestovat svět a podívat se na něj z různých perspektiv, učit se po boku nejlepších, zažít význam gastronomie a importovat zkušenosti nejen do restaurací Ambiente, kde několik let zastávala pozici kreativní šéfkuchařky. „Přináším jednoduchá řešení, jak kvalitně jíst a užívat si svobodu,“ pojmenovává Jana Jelič svůj životní záměr. Naplňuje ho mimo jiné ve vlastní kuchyni, kde pořádá soukromé kurzy. Jaké know-how předává amatérům a proč stojí za to vést společnost zpět k vaření a k podstatě jídla?

Podniky: Na pizzu, nebo do baru?

Ani tentokrát se do výčtu níže nevešly všechny podniky, jež nedávno přivítaly své první hosty. Věnujme jim proto aspoň malou zmínku v úvodu – zejména těm v regionech. V Plzni otevřelo Fred Bistro, které servíruje obědy, snídaně a drinky, s nimiž pomáhal Pavel Sochor z pražské Almy. Na spadnutí je také otevření kavárny Lykke v Tišnově, za níž stojí dva bývalí členové Lidí z Baru. A nakonec v pražských Lipencích otevřela restaurace Soulad. Jako vždy je z čeho vybírat!

Jak se připravit na pražský Rumfest

Rumfest se již tradičně koná v hlavním městě České republiky, Praze, a láká milovníky rumu nejen z Česka a Slovenska, ale i z celého světa. Na tomto festivalu se setkávají znalci se začátečníky, kteří se o tomto oblíbeném alkoholickém nápoji chtějí dozvědět víc a touží ochutnat zajímavosti ze světa rumu. Rumfest v Praze oslaví 1. června své 12. výročí a já bych vám rád nabídl pár tipů, jak si tuto akci co nejvíce užít.

Foodpairing: Chuť je vším

Ten správný a vkusně připravený koktejl může povznést a rozšířit chuťový profil každého jídla. Existuje tolik zajímavých možností! Klíčem k dokonalým koktejlům v párování s jídlem je experimentování. Neexistují zde správné nebo špatné scénáře, nemějte obavy! Pamatujete? Mixologie je zábava! A i když cestou ze své komfortní zóny vytvoříte nějaké nepodařené kreace, vždy jdete směrem ke zdokonalení. Nakonec, jídlo a pití je určeno k tomu, aby nás těšilo, takže si namíchejte koktejl a uvidíte, co se stane. Naše jarní párování šéfkuchaře Ondřeje Kynčla a šéfbarmana Stanislava Harciníka vám k tomu může být inspirací či průvodcem.

Rumové destinace: Dominikánská republika

Dominikánská republika se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola ve Velkých Antilách v Karibském moři. Ostrov Hispaniola byl prvním místem v Novém světě, kam dorazil Kryštof Kolumbus v roce 1492 během své první plavby. V současnosti se jedná o turistický ráj s bílými písečnými plážemi a křišťálově čistým mořem, ale také o významného producenta rumu.

Pivní koktejly

Ať už vám představa pivního koktejlu připadá vzrušující a geniální, nebo jste do rozjetého vlaku ještě úplně nenaskočili, nelze popřít, že se pivo zhruba v posledním desetiletí objevuje stále častěji v koktejlových menu trendy podniků. Zdaleka však nejde o revoluční nápad. Původní flips, tedy koktejly, které obsahují pivo jako jednu ze svých ingrediencí, se objevily už koncem 16. století a byly vyrobeny z piva, rumu, cukru a vajec. A podávaly se horké. Dnešní podoba pivního koktejlu však bývá sofistikovanější, a my vám na toto téma přinášíme čtyři lahodné inspirace. Vzájemné prolínání světa piva a světa lihovin je totiž momentálně na vzestupu.

Rozhovor: Holly Graham

Odhlédneme-li od jejích působivých ocenění a životopisu, je Holly Graham pověstná svou autenticitou, opravdovostí a smyslem pro humor. Její četné aktivity v barmanském prostředí nepřekvapivě přispěly k tomu, že byla nedávno odměněna 9. příčkou v žebříčku 100 nejvlivnějších osobností barového průmyslu roku 2023. V říjnu minulého roku se také stala majitelkou svého vlastního baru Tokyo Confidential, jehož mantrou jsou slova „pull up and fess up“, a s námi si povídala nejen o svých začátcích a dosavadní cestě asijskou barovou scénou.

Rumové destinace: Guadeloupe

Společně s Martinikem je Guadeloupe kolébkou francouzského stylu výroby rumu, který se označuje rhum agricole. Jde tedy o rum přímo z čerstvé šťávy z cukrové třtiny, nikoli z melasy. Tropické klima a vulkanická půda ostrova poskytují ideální podmínky pro pěstování cukrové třtiny. Stejně jako Martinik patří Guadeloupe k zámořským regionům a departementům Francie, je tedy také součástí EU a k přímé cestě sem postačí občanský průkaz.

Kateřina Jakusová: Na dobrou pizzu neexistuje vzorec

Z kuchyně do pekárny, od chleba k pizze a nakonec do vlastního podniku, kde se spojuje zkušenost s kreativitou a odvahou zůstat sám sebou bez jakéhokoli škatulkování. Kateřina Jakusová si na české gastronomické scéně zahrála několik rolí – vařila v karlínské Esce, rozjížděla Další kus, pekla v pražírně Alf & Bet a mezitím se podílela na řadě pop-upů. Z jednoho takového vyrostla pizzerie Slice slice baby. Jak chutná bánh mi pizza, proč se do těsta míchá droždí i kvas a kolik váží odpovědnost za tým?

Koktejly: Bez kompromisů

Udržitelnost není pouze celosvětový hit barů a barmanů, ale též velké téma průmyslových značek nápojů. Jejich propojením se nastavují nové standardy udržitelnosti, a to vede k zelenější budoucnosti pro kategorii lihovin. Pojem se navíc rozvinul do stále relativně nového konceptu „mindful drinking“, zhruba přeloženo jako uvědomělá konzumace alkoholu. Tedy abychom si byli vědomi toho, co pijeme, proč a v jakém množství. Udržitelné koktejly se více zakládají na rovnováze mezi nápojem a přírodou. I tentokrát tak přinášíme čtyři zdroje inspirace, jak v barovém provozu integrovat udržitelné postupy do každodenních operací a jak efektivněji nakládat se zbytky a využít plný potenciál přísady. A to bez kompromisu na poli kvality nebo chuti.

Podniky: Bude zima, bude mráz…

… a my vám poradíme, kam se schovat. Počet nových podniků opět dalece přesahuje náš výběr. Například v pražských Holešovicích se na otevření chystá Kateřina Jakusová a její Slice Slice Baby. Novotou voní také budova Masaryčky, kde se zabydlely podniky L’Osteria, Loka, čtvrtá kavárna pražírny Doubleshot, a svůj flagship store zde otevřela cukrárna Ollies. Na kávu a dort můžete vyrazit také do Hedera Café v Českém Těšíně.

The Cambrian: Příběh dvou zemí

Uhnízděný hluboko v údolí Adelboden, The Cambrian oživuje švýcarský chalet pro 21. století a nabízí jedny z nejméně poskvrněných 360stupňových výhledů, jaké Alpy mohou nabídnout. „Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem poznal toto místo, a tak se cítím zavázán se o něj podělit,“ říká Grant Maunder, majitel podniku, horský patriot a vášnivý lyžař, kterému přezdívají „náhodný hoteliér“.

Rozhovor: Milan Petkovic

Na pozici hlavního manažera pohostinství u největší lodní flotily Carnival Cruise Line, jež sídlí na jihu Floridy, pomáhá Milan Petkovic každý rok přepravit miliony pasažérů v typicky americkém stylu. Carnival Cruise Line se proslavila výletními plavbami po celé oblasti Karibiku. V letošním roce rozšířila svou námořní flotilu o tři nové výletní lodě v italském stylu, v blízké budoucnosti plánuje veřejnosti představit další dvě. Milan je hrdý na to, že má společnost vůdčí roli v odvětví výletních lodí, které při přepravě zavádějí nový udržitelný přístup. Pojďme tedy nahlédnout do světa nejen rodinné zábavy a luxusu.

Foodpairing: O jídle a koktejlu

Párování jídla s koktejly se zprvu zdá komplikovanější než párování jídla s vínem, avšak s trochou vedení jej lze snadno uchopit. Navíc jde o zábavnější proces s překvapujícím smyslovým výsledkem. Koktejl totiž můžete začít stavět úplně od začátku a chuť individuálně vyladit. Vše záleží na sladění a kontrastu a také záměru nenechat jednu chuť přebít druhou. Teď už se ale nechte vtáhnout do tříchodového příběhu našeho kuchaře a barmana a posuďte sami, jak se jim ho podařilo odvyprávět.

Cretan Malia Park: Úzké uličky a minojská civilizace

Pohupující se palmy, indické fíkovníky a banánovníky tvoří součást exotické zahrady, která slouží jako silný referenční bod a dynamický architektonický prvek, který Cretan Malia Park oživuje. V tomto rozsáhlém útočišti, kde tradiční materiály a textury nabízejí nový pohled na krétský luxus, se harmonicky snoubí svěží venkovní svět s modernistickou stavbou hotelu.

Úroda podniků

Podzimní sklizeň provozů, které vznikly v průběhu léta, je skutečně bohatá. Jen skupina Ambiente otevřela tři nové podniky, nezahálí však ani ostatní. Přestože se náš výběr tentokrát zaměřuje na hlavní město, novinky najdeme i v regionech. Například v Hradci Králové otevřela restaurace 100letá, v Pardubicích Bistro Višňovka a v Novém Boru vznikla restaurace La Vita.

Petra Tajovský Pospěchová - Jídlo je naše každodennost

Ráda nosí krojované sukně, kosí trávu a pořádá sousedské slavnosti, ještě radši pak chodí po kopcích. V údolí zase naslouchá pamětníkům, se kterými putuje minulostí, aby cestou zmapovala kulinářské dědictví české krajiny. Novinářka Petra Tajovský Pospěchová vnímá jídlo pohledem sociologie – jako nedílnou součást folklóru, (národní) identity a všednosti, která svědčí o tom, co jíme a kým jsme. Co vypovídá její kniha Atlas chutí Čech, Moravy a Slezska? Kdy se tradice stává tradicí a proč stojí za to tvořit menu v restauracích s ohledem na region?

Koktejly: Root-to-flower

Brčka vlastní výroby, minimalizace ledu, lokální a sezónní suroviny, využití veškerého potenciálu ovoce a zeleniny –⁠ a mohli bychom pokračovat. Baroví profesionálové by se měli vždy snažit najít způsoby, jak dosáhnout větší udržitelnosti, a tedy brát větší ohled na životní prostředí. Je však nutné připomenout, že zákazníci si koktejl vybírají především na základě chuti. Proto se určitému plýtvání nelze zcela vyhnout. Jak je ovšem v barmanské branži typické, jde nám i zde o nalezení rovnováhy. Rovnováhy mezi minimalizací plýtvání či úsporou energie a zážitkem, který chceme hostům prezentovat. Představujeme tak čtyři inspirace, čtyři individuální přístupy k udržitelnému koktejlu s důrazem na sezónnost.

Rozhovor: Monica Berg

Díky norským kořenům si Monica Berg vypěstovala vřelý vztah k přírodě a její štědrosti. Zážitky z dětství jako rybaření, houbaření nebo honitba pak formovaly Moničiny chuťové buňky a kreativitu. Není proto překvapením, že k nejvýraznějším rysům jejího barmanství patří používání čerstvých, sezónních a lokálních surovin. Jméno této podnikatelky –⁠ ověnčeno mnoha oceněními –⁠ je dnes na celosvětové nápojové scéně pojmem. V rozhovoru pro Barlife Monica otevřeně hovoří nejen o své podnikatelské filozofii.

„Kvasu zdar!", Palírna Radlík letos slaví 25 let

Vstupte do Palírny Radlík, jejíž pálenky znají a oceňují i daleko za hranicí naší země. Jakých met Palírna Radlík za čtvrt století své činnosti dosáhla, co stojí za úspěchy jejích ovocných pálenek a co si myslí o současných trendech v nápojové gastronomii, jsme se zeptali majitele Zdeňka Musila. Palírna Radlík začala jako pěstitelská pálenice kousek za Prahou, kam si chalupáři a zahrádkáři ze Středočeského kraje jezdili zužitkovat svou úrodu. Od té doby uplynulo mnoho vody a z objektu, který byl původně součástí JZD, vybudovali postupně jeho zakladatelé Zdeněk Musil a Libor Lacina řemeslný ovocný lihovar, který posouvá ovocné destiláty mezi prémiové alkoholy.

Rumové destinace: Trinidad

Trinidad a Tobago je dvojostrov známý díky svým karnevalovým oslavám, bohaté historii a samozřejmě díky svému rumu. Zatímco Trinidad je průmyslovější a větší, Tobago nabízí klid a krásu. Z hlediska rumového průmyslu se budeme věnovat primárně Trinidadu, jehož rumy si získaly mezi sběrateli v posledních desetiletích kultovní status. Příčinou je především zaniklá palírna Caroni, ale o tom až později.

Foodpairing: V letním sladění

Při přípravě koktejlů určených k párování s jídlem je nutné vzít v potaz hned několik faktorů, které ovlivňují výsledný dojem: množství alkoholu, kyselost, vnesení bylinných nebo květinových tónů do drinku či sladění s národní kuchyní. A mnohem víc! Vše má na úspěch výsledného párování významný vliv. Podívejme se tedy, jak se s touto nelehkou disciplínou popasoval náš barman s kuchařem v letně laděném tříchodovém menu.

Podniky: Celé spektrum chutí

Dal by si někdo toast? Pokud vaše odpověď na tuto nebo jinou pečivovitou otázku zní ano, čtěte dále. Tentokrát pro vás máme tip na pekařství, jež vyrostlo na Letné, ale také na koktejlový bar v Liberci. V úvodu ještě připomeneme, že Bjukitchen Báry Karpíškové už přivítalo první hosty stejně jako dejvické Zrno zrnko nebo liberecká restaurace Nakraji. Novinky hlásí také Ambiente, chystá se Štangl nebo Burger Servis. Seznam podniků, které stojí za návštěvu, se tak opět povážlivě rozšiřuje.

Koktejly: Oslnit chutí

Léto představuje dobu hojnosti a dostupnosti roztodivných chutí a vůní. Přesto (nebo právě proto) si můžeme dovolit v letních variacích koktejlů myslet i na zítřek, kdy výběr z čerstvých lokálních surovin značně prořídne. Čtyři varianty letních drinků, které připravili zkušení barmani, nabízí přesně takovou inspiraci: čerstvé suroviny nejlépe z květináče nebo ze zahrádky a důraz na udržitelnost. Řekněme si to na rovinu, tato idea přináší do mixologie nový rozměr smyslových vjemů při pití koktejlu. Díky přirozeným způsobům zachování surovin totiž můžeme objevovat další dimenze chutí, a nikdo z nás se u toho nenudí.

„Art de vivre“: tam, kde umějí žít

Vášeň pro současné umění umocněná velkorysou francouzskou kuchyní. V srdci Provence servírují komplexní zážitek v intenzivním světle ikonických lamp Klieg a v obklopení nábytkem od Florence Knoll a uměleckými díly Isamu Noguchiho. Olivier a Patrizia Massartovi se stávají pány místa. Olivier se v této zemi narodil, Patrizia do ní přináší italský způsob života.

Portoriko

Rumoví fanoušci Portoriko často opomíjejí. A to je veliká škoda! Jde dnes koneckonců o největšího producenta karibského rumu. Vznikají zde desítky milionů litrů lehkého bílého rumu, který se hodí především do koktejlů, místní rumy však umí nabídnout mnohem více. Pojďme se o tom společně přesvědčit.

Rozhovor: William Pravda

Ve světě uznávaná barmanská osobnost s českými kořeny. Po mnohých zahraničních zkušenostech William Pravda působí v luxusním pětihvězdičkovém hotelu Capella v Bangkoku na pozici nápojového manažera a má na starost bary celého resortu. Má pověst lídra, který do světa barů a pohostinství vnáší inovace a kvalitu.

Ginfest představil giny ze všech koutů světa

Zatímco druhá červnová sobota patřila svátku World Gin Day, ta třetí se nesla ve znamení Ginfestu. Sedmý ročník oslavy jalovcového destilátu se opět uskutečnil v galerii Villa Pellé a nabídl přes 150 ginů z celého světa, nepřeberné variace na Gin & Tonic, semináře i doprovodný program. A přestože počasí bylo toho dne poněkud jankovité, panovala na Ginfestu skvělá nálada.

World Gin Day: Jak oslavit světový den ginu

Podle "The Ultimate Guide to Gin" je gin jedním z nejvíce univerzálních a sofistikovaných nápojů současnosti. Hodí se do tradičních i experimentálních koktejlů a jeho klouzavý svátek připadá vždy na druhou červnovou sobotu. “World Gin Day” tak letos oslavujeme 10. června, kdy máme jedinečnou příležitost naskočit na ginovou vlnu, která vyvrcholí přesně za týden velkolepou oslavou tohoto oblíbeného destilátu ve Ville Pellé v Praze. Jak se gin vyrábí a jak si jej nelépe vychutnat?