Jana Jelič: Kurzy vaření připomínají lekce všímavosti

Blanka Datinská

Kuchařský rondon jí umožnil procestovat svět a podívat se na něj z různých perspektiv, učit se po boku nejlepších, zažít význam gastronomie a importovat zkušenosti nejen do restaurací Ambiente, kde několik let zastávala pozici kreativní šéfkuchařky. „Přináším jednoduchá řešení, jak kvalitně jíst a užívat si svobodu,“ pojmenovává Jana Jelič svůj životní záměr. Naplňuje ho mimo jiné ve vlastní kuchyni, kde pořádá soukromé kurzy. Jaké know-how předává amatérům a proč stojí za to vést společnost zpět k vaření a k podstatě jídla?

Jani, proč ses rozhodla věnovat tolik pozornosti jídlu a vaření?

Odmala jsem moc ráda vařila pro rodinu a kamarády – vnímala jsem to jako formu péče o ostatní a způsob, jak jim vyjádřit lásku. Navíc se mi líbilo, že trvá relativně krátkou dobu, než se od nápadu dostanu k výsledku. Kuchyně zkrátka nabízí ideální podmínky pro dítě, které chce neustále něco tvořit a zkoušet nové věci. V určitém období jsem hodně kreslila, ale to skončilo, jakmile jsem se zabrala do vaření. Našla jsem tak umělecké vyžití, které mi bylo bližší, aniž by mě tehdy napadlo, že bych mohla být kuchařkou.

Co ti později nabídla práce v gastronomii?

Díky kuchařině jsem si uvědomila, že jídlo je nástroj, jehož prostřednictvím se dá promlouvat o důležitých tématech. Já osobně k nim zařazuji kulturu, lokální uvažování nad surovinami nebo udržitelnost, kterou už dnes naštěstí chápeme komplexněji než dřív. Zpracovávat košťál od květáku nestačí.

Jak se podle tebe vyvíjí definice slova udržitelnost na gastronomické scéně?

Když jsme tuhle otázku řešili před lety v Ambiente, většina kuchařů vztahovala udržitelnost jen na jídlo, na původ surovin a jejich využití beze zbytku. Postupně se zaměřili na víno a nápoje, na provoz budovy a celkový odpad. Teprve v poslední době se ale nahlas mluví o tom, jak zásadní je udržitelnost zaměstnanecká. Přispívají k tomu restaurace, které tenhle přístup nepokládají za krátkodobý trend a marketingové prohlášení, ale za pevnou součást svého konceptu.

Je vůbec možné provozovat skutečně udržitelnou restauraci?

Já věřím, že ano. Ještě jako kreativní šéfkuchařka jsem vypracovala návrh udržitelného provozu. Promítly se do něj zkušenosti, které mi daly stáže v podnicích jako Amass nebo Silo, a vycházela jsem i z manuálu udržitelnosti z Relae. Model zahrnoval čtyři pilíře – jídlo, lidi, prostory a odpad – a každý z nich se ještě členil na další podkategorie.

Byla to jen teorie, ale po setkání s některými šéfkuchaři, například právě s Douglasem McMasterem ze Sila, jsem si jistá, že restaurace může fungovat udržitelně, a dokonce to bývá ekonomicky výhodnější. V podniku se však musí zohlednit všechny pilíře, jinak se vize rozviklá. K tomu je zapotřebí silná vůle a často také odhodlání vydat se neprošlapanou cestou.

I ty jsi musela prošlápnout kus cesty. Která ze stáží tě posunula nejdál?

Nejradši vyprávím o restauraci Kadeau, která mi ukázala naprosto jiný svět, ať už to byly pro mě neznámé chutě, nebo dokonalá péče o zaměstnance. Zpětně jsem ale vděčná za každý výjezd do zahraničí, třeba i za šílený Fäviken, kde jsem se pod stresem naučila přemýšlet na dvacet tahů dopředu. V legendární mašinérii The Fat Duck jsem poznala, co to znamená, když šedesát lidí pracuje jako jeden stroj, a nezapomenu ani na militantní systém v Alinei.

Četla jsi Dopisy mladému kuchaři od francouzského šéfkuchaře Daniela Bouluda? Radí, aby začátečník nejprve alespoň pět let cestoval a pracoval v odlišných podmínkách – a mohl si tak jednou správně vytyčit svůj vlastní cíl. Vzala jsem si to k srdci. Za osm let jsem absolvovala asi šestnáct stáží a viděla spousty různých kuchyní, systémů a osobností šéfkuchařů.

Jakou jinou radu bys ocenila před první směnou?

Daniel uvádí spoustu tipů, které stojí za přečtení i po letech praxe, zvlášť pokud jde o sebevzdělávání, pokoru a ego, které se má nechávat ve skříňce. Sama sobě bych však tenkrát neporadila nic. Neměla jsem žádnou zkušenost, ale ani očekávání nebo předsudky, a myslím, že o to jednodušší byl můj start. Nikdo se mi nepokoušel sundat růžové brýle. Naopak! Ve své první práci v SaSaZu jsem získala dojem, že možné je úplně cokoli. I proto jsem se pak nebála nastoupit do La Degustation a ucházet se o místo stážistky v nejlepších restauracích světa.

Momentálně tě zaměstnává také pozice mámy. Vidíš se do budoucna znovu v profesionální kuchyni?

Zatím se držím opodál a pouštím se do menších projektů. Vařím brunche ve spolupráci s trenérem Radkem Lacim, podílím se na tvorbě menu pro restauraci V Bezovém údolí a čekají mě kurzy pro Ambiente, kam bych se brzy ráda vrátila a zapojila se do nějakého projektu. Víc než kuchařkou se ale cítím být člověkem, který hledá principy ve složitém světě a tím přináší ostatním jednoduchá řešení, jak kvalitně jíst a užívat si svobodu.

Zapomněla jsi zmínit soukromé kurzy vaření, které jsi nedávno zahájila. Co tě k tomu přimělo?

Chuť sdílet. Dříve jsem vedla kurzy, kterých se účastnilo dost lidí, takže nezbýval prostor na to, abych mohla zajít do hloubky a zodpovědět všechny dotazy. Mrzelo mě, že nemůžu přizpůsobit obsah na míru těm, kteří se opravdu nadchli pro konkrétní téma. Mimo to jsem si všímala, jak se někteří kamarádi nekuchaři podivují nad věcmi, které přitom tvoří základ vaření. Po dlouhém zvažování jsem proto vymyslela kurz pro dva, který probíhá u nás doma v kuchyni.

Váhala jsem, jestli to nebude velký zásah do soukromí, ale zároveň mi dávalo smysl pozvat kurzisty přímo k nám. Rozhodla jsem se totiž předávat kuchařské know-how, které je aplikovatelné v domácí kuchyni, a ta naše slouží jako výborný příklad. V neformálním prostředí se navíc lidé okamžitě uvolní, a tak vzniká příjemná bezpečná atmosféra.

Mají tvoje kurzy ústřední téma?

Soustředím se na organizaci a efektivitu v kuchyni – na mise en place, které je náboženstvím profíků. Snažím se lidem vysvětlit, že pro to, aby zvládli uvařit skvělé jídlo, nemusí trávit dlouhé hodiny u plotny. Chce to ovšem důkladnou přípravu, která šetří čas a ve finále také životní prostředí. Důvodem, proč se v domácnostech tolik plýtvá jídlem, je kromě jiného fakt, že rodiny dopředu neplánují nákupy a menu tak svědomitě, jako se to děje v restauracích. Na kurzu samozřejmě vaříme, ale recepty jsou jen vodítkem, jak si osvojit praktické zásady.

Co představuje největší rozdíl mezi domácí a profi kuchyní?

Doma ti nepomáhá tým a paní na myčce. To je asi tak vše. Lidi tohle zjištění překvapuje, stejně jako moje jednoduché vybavení bez thermomixu a sous-vide nebo pohled do naší lednice, která se zdá být poloprázdná, ačkoli jsou v ní zásoby na celý týden. Další diskuzi vyvolává náš mrazák – místo hrášku, zmrzliny a pizzy v něm skladujeme vývary, pesta, plátky chleba a další „polotovary“, ze kterých jsem schopna kdykoli uvařit rychlé a plnohodnotné jídlo.

Existuje něco jako signature dish Jany Jelič?

V dětství jsem si oblíbila recept na polévku z brambor, které se uvařily v zeleninovém vývaru s mrkví a pórkem. Nakonec se do hrnce vmíchala zakysaná smetana a hodně citronové šťávy. Tuším, že tohle byl můj první a poslední signature dish. Ráda experimentuju a schválně zapomínám, co jsem kdy uvařila. Proto se u mě v kuchyni neopakují konkrétní jídla, ale spíš určitá souhra chutí – jako odraz toho, co mě samotnou těší na talíři. Kdo mě zná, ví, že miluju kyselost a chytře zvolenou umami, zeleninu a orientální koření.

Tvoje kurzy motivují k tomu zabývat se všedním jídelníčkem. Máš pocit, že společnosti prospívá návrat do kuchyně?

Mám. Nemyslím tím ale dogmatický návrat k domácímu stravování. Úplně by postačilo, kdybychom se vědomě radovali ze společného jídla, ať doma, nebo v restauraci. Vytváříme si strategie, jak být produktivnější v práci, a mezitím úspěšně podceňujeme základní lidskou potřebu – jídlo. Věřím, že pár hodin vaření týdně by prospělo všem. Jedna paní mi po kurzu řekla, že jí to celé připomíná lekci všímavosti. A má pravdu. Umění vařit spočívá v umění koncentrovat se na jedinou činnost, i když se vedle odehrává několik dalších procesů.

Jakou myšlenku bys dvakrát podtrhla v kurzových materiálech?

Všichni potřebujeme mise en place, v kuchyni, ale i v životě, který můžeme prožít o dost lépe, pokud budeme dobře jíst.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 113. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.


Podniky: Na pizzu, nebo do baru?

Podniky: Na pizzu, nebo do baru?

Ani tentokrát se do výčtu níže nevešly všechny podniky, jež nedávno přivítaly své první hosty. Věnujme jim proto aspoň malou zmínku v úvodu – zejména těm v regionech. V Plzni otevřelo Fred Bistro, které servíruje obědy, snídaně a drinky, s nimiž pomáhal Pavel Sochor z pražské Almy. Na spadnutí je také otevření kavárny Lykke v Tišnově, za níž stojí dva bývalí členové Lidí z Baru. A nakonec v pražských Lipencích otevřela restaurace Soulad. Jako vždy je z čeho vybírat!

Jak se připravit na pražský Rumfest

Jak se připravit na pražský Rumfest

Rumfest se již tradičně koná v hlavním městě České republiky, Praze, a láká milovníky rumu nejen z Česka a Slovenska, ale i z celého světa. Na tomto festivalu se setkávají znalci se začátečníky, kteří se o tomto oblíbeném alkoholickém nápoji chtějí dozvědět víc a touží ochutnat zajímavosti ze světa rumu. Rumfest v Praze oslaví 1. června své 12. výročí a já bych vám rád nabídl pár tipů, jak si tuto akci co nejvíce užít.

Ochutnali jsme za vás: Bylinná…

Ochutnali jsme za vás: Bylinná…

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Foodpairing: Chuť je vším

Foodpairing: Chuť je vším

Ten správný a vkusně připravený koktejl může povznést a rozšířit chuťový profil každého jídla. Existuje tolik zajímavých možností! Klíčem k dokonalým koktejlům v párování s jídlem je experimentování. Neexistují zde správné nebo špatné scénáře, nemějte obavy! Pamatujete? Mixologie je zábava! A i když cestou ze své komfortní zóny vytvoříte nějaké nepodařené kreace, vždy jdete směrem ke zdokonalení. Nakonec, jídlo a pití je určeno k tomu, aby nás těšilo, takže si namíchejte koktejl a uvidíte, co se stane. Naše jarní párování šéfkuchaře Ondřeje Kynčla a šéfbarmana Stanislava Harciníka vám k tomu může být inspirací či průvodcem.

Sumac: Tajná ingredience

Sumac: Tajná ingredience

Dnes byste museli sníst čtyři mrkve místo jedné, abyste získali stejné množství hořčíku jako v roce 1940. Klesající výživová hodnota potravin pro nás znamená, že do svého jídelníčku potřebujeme zařadit více nutričně bohatých látek. Sumac může být jednou z nich. Nepatříte-li mezi zanícené následovníky Yotama Ottolenghiho, pravděpodobně jste o něm ještě neslyšeli. Toto pikantní citrusové koření barvy červeného vína se v levantské kuchyni používá jako základní, všestranná a často tajná přísada nejen v blízkovýchodním mezze, nekonečném sledu předkrmů.

Rumové destinace: Dominikánská republika

Rumové destinace: Dominikánská republika

Dominikánská republika se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola ve Velkých Antilách v Karibském moři. Ostrov Hispaniola byl prvním místem v Novém světě, kam dorazil Kryštof Kolumbus v roce 1492 během své první plavby. V současnosti se jedná o turistický ráj s bílými písečnými plážemi a křišťálově čistým mořem, ale také o významného producenta rumu.

Pivní koktejly

Pivní koktejly

Ať už vám představa pivního koktejlu připadá vzrušující a geniální, nebo jste do rozjetého vlaku ještě úplně nenaskočili, nelze popřít, že se pivo zhruba v posledním desetiletí objevuje stále častěji v koktejlových menu trendy podniků. Zdaleka však nejde o revoluční nápad. Původní flips, tedy koktejly, které obsahují pivo jako jednu ze svých ingrediencí, se objevily už koncem 16. století a byly vyrobeny z piva, rumu, cukru a vajec. A podávaly se horké. Dnešní podoba pivního koktejlu však bývá sofistikovanější, a my vám na toto téma přinášíme čtyři lahodné inspirace. Vzájemné prolínání světa piva a světa lihovin je totiž momentálně na vzestupu.

Jak voní štěstí?

Jak voní štěstí?

Přemýšleli jste někdy, jak voní štěstí? Uvažovali jste nad tím, jak může aroma, zvuk nebo vizuální stimulace ovlivnit chuť koktejlu nebo jídla? Dumali jste někdy nad tím, jak vytvořit vůni nebo příchuť, která by se hostovi mohla vrýt do dlouhodobé paměti stejně jako do chuťových pohárků?

Rozhovor: Holly Graham

Rozhovor: Holly Graham

Odhlédneme-li od jejích působivých ocenění a životopisu, je Holly Graham pověstná svou autenticitou, opravdovostí a smyslem pro humor. Její četné aktivity v barmanském prostředí nepřekvapivě přispěly k tomu, že byla nedávno odměněna 9. příčkou v žebříčku 100 nejvlivnějších osobností barového průmyslu roku 2023. V říjnu minulého roku se také stala majitelkou svého vlastního baru Tokyo Confidential, jehož mantrou jsou slova „pull up and fess up“, a s námi si povídala nejen o svých začátcích a dosavadní cestě asijskou barovou scénou.

Drinkologie: Buď sbohem - Last Word

Drinkologie: Buď sbohem - Last Word

Trochu kyselý. Trochu sladký. Trochu štiplavý. Zkrátka dokonale vyvážený. Přesně tak popsala proslulá newyorská barmanka Audrey Saunders tento dlouho zapomenutý řízný koktejl, jenž se stal počátkem nového tisíciletí jakýmsi tajným esem v rukávu barmanů. Chcete-li totiž svého hosta překvapit, zdánlivě neslučitelná kombinace ginu, maraschina, Chartreuse a čerstvé limetkové šťávy zaručuje úžasný výsledek, po jehož ochutnání ztratíte dech a pozbydete slov. Kde se ovšem tento koktejl vzal? A proč se nyní zdá, že mu v Česku odzvonilo a vrátí se mezi ony obskurní koktejly, jichž jsou některé barmanské knihy doslova plné?

České pivní cestování

České pivní cestování

Nejlépe se za pivem cestuje u nás doma – v Česku. Putoval jsem po mnoha pivovarech a významných pivních místech v USA, Belgii, Německu, Rakousku, Polsku či na Slovensku, navštívil jsem pivovary ve Finsku, v Itálii, Ázerbájdžánu, Maďarsku… To ale neříkám, abych se vytahoval. Říkám to proto, abych dodal váhu tvrzení, že nejzajímavější pivní cesty jsou stejně ty po naší vlasti.

Rumové destinace: Guadeloupe

Rumové destinace: Guadeloupe

Společně s Martinikem je Guadeloupe kolébkou francouzského stylu výroby rumu, který se označuje rhum agricole. Jde tedy o rum přímo z čerstvé šťávy z cukrové třtiny, nikoli z melasy. Tropické klima a vulkanická půda ostrova poskytují ideální podmínky pro pěstování cukrové třtiny. Stejně jako Martinik patří Guadeloupe k zámořským regionům a departementům Francie, je tedy také součástí EU a k přímé cestě sem postačí občanský průkaz.

Kateřina Jakusová: Na dobrou pizzu neexistuje vzorec

Kateřina Jakusová: Na dobrou pizzu neexistuje vzorec

Z kuchyně do pekárny, od chleba k pizze a nakonec do vlastního podniku, kde se spojuje zkušenost s kreativitou a odvahou zůstat sám sebou bez jakéhokoli škatulkování. Kateřina Jakusová si na české gastronomické scéně zahrála několik rolí – vařila v karlínské Esce, rozjížděla Další kus, pekla v pražírně Alf & Bet a mezitím se podílela na řadě pop-upů. Z jednoho takového vyrostla pizzerie Slice slice baby. Jak chutná bánh mi pizza, proč se do těsta míchá droždí i kvas a kolik váží odpovědnost za tým?

Koktejly: Bez kompromisů

Koktejly: Bez kompromisů

Udržitelnost není pouze celosvětový hit barů a barmanů, ale též velké téma průmyslových značek nápojů. Jejich propojením se nastavují nové standardy udržitelnosti, a to vede k zelenější budoucnosti pro kategorii lihovin. Pojem se navíc rozvinul do stále relativně nového konceptu „mindful drinking“, zhruba přeloženo jako uvědomělá konzumace alkoholu. Tedy abychom si byli vědomi toho, co pijeme, proč a v jakém množství. Udržitelné koktejly se více zakládají na rovnováze mezi nápojem a přírodou. I tentokrát tak přinášíme čtyři zdroje inspirace, jak v barovém provozu integrovat udržitelné postupy do každodenních operací a jak efektivněji nakládat se zbytky a využít plný potenciál přísady. A to bez kompromisu na poli kvality nebo chuti.

Rozmanitá tvorba Karolíny Vintrové

Rozmanitá tvorba Karolíny Vintrové

S mladou designérkou jsme si povídali o studiu na UMPRUM, o její nutkavé potřebě tvořit a také o tom, co pro ni znamenají tradice, řemesla a její vlastní kořeny.

Zpracování kávy v hodnotových řetězcích

Zpracování kávy v hodnotových řetězcích

Už řadu let se s vámi v každém čísle vydáváme po vzrušujících stezkách kávy. Procestovali jsme řadu producentských zemí, objevovali ty nejvzácnější odrůdy světa nebo zkoumali ekonomiku produkce výběrové kávy. V tomto vydání se ale zaměříme na to, co má největší vliv na chuť každého šálku. Když si přijdete do pražírny nebo kavárny vybrat kávu, nejčastěji se rozhovor stočí k metodám zpracování. Právě ty totiž zásadně ovlivňují, jak bude konkrétní odrůda z jedné farmy chutnat. Pojďme si zrekapitulovat, jak jednotlivé metody probíhají, proč některé z nich představují pro farmáře nástrahy a hlavně jak ovlivní chuť vaší ranní kávy. Na téma jsme se navíc snažili podívat optikou roku 2023, proto se dozvíte něco nového, i když už o zpracování kávy víte dost. Přidali jsme i informace o celém hodnotovém řetězci a jeho souvislosti právě se zpracováním kávy.

Podniky: Bude zima, bude mráz…

Podniky: Bude zima, bude mráz…

… a my vám poradíme, kam se schovat. Počet nových podniků opět dalece přesahuje náš výběr. Například v pražských Holešovicích se na otevření chystá Kateřina Jakusová a její Slice Slice Baby. Novotou voní také budova Masaryčky, kde se zabydlely podniky L’Osteria, Loka, čtvrtá kavárna pražírny Doubleshot, a svůj flagship store zde otevřela cukrárna Ollies. Na kávu a dort můžete vyrazit také do Hedera Café v Českém Těšíně.

The Cambrian: Příběh dvou zemí

The Cambrian: Příběh dvou zemí

Uhnízděný hluboko v údolí Adelboden, The Cambrian oživuje švýcarský chalet pro 21. století a nabízí jedny z nejméně poskvrněných 360stupňových výhledů, jaké Alpy mohou nabídnout. „Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem poznal toto místo, a tak se cítím zavázán se o něj podělit,“ říká Grant Maunder, majitel podniku, horský patriot a vášnivý lyžař, kterému přezdívají „náhodný hoteliér“.

Mystérium starých keřů

Mystérium starých keřů

Zkroucený vinný kmen a kořeny nořící se hluboko do země, které přenáší do hroznů ten pravý terroir – to jsou staré keře. Tajemné a dlouhověké Vieilles Vignes, Alte Reben, Viñas Viejas, Vinhas Velhas, Vecchie Viti. Přidejte označení staleté keře, Vignes Centenaires, a zní to až mysticky – pocit, že pijete nápoj z hroznů rostliny zasazené před tolika lety, je prostě jiný. Cítíte všechnu péči, kterou jim někdo musel roky dávat, aby víno doputovalo až do vašich úst. A možná, když budete mít štěstí, budou hrozny! Hrozny starých keřů, někdy dokonce pravokořenných, jsou neodmyslitelnou součástí mnoha nejlepších vín po celém světě, a, co si budeme povídat, také přesný zásah do cíle na vinětě a mocný marketingový nástroj.

Rozhovor: Milan Petkovic

Rozhovor: Milan Petkovic

Na pozici hlavního manažera pohostinství u největší lodní flotily Carnival Cruise Line, jež sídlí na jihu Floridy, pomáhá Milan Petkovic každý rok přepravit miliony pasažérů v typicky americkém stylu. Carnival Cruise Line se proslavila výletními plavbami po celé oblasti Karibiku. V letošním roce rozšířila svou námořní flotilu o tři nové výletní lodě v italském stylu, v blízké budoucnosti plánuje veřejnosti představit další dvě. Milan je hrdý na to, že má společnost vůdčí roli v odvětví výletních lodí, které při přepravě zavádějí nový udržitelný přístup. Pojďme tedy nahlédnout do světa nejen rodinné zábavy a luxusu.

Drinkologie: Občerstvení národů - Soyer au Champagne

Drinkologie: Občerstvení národů - Soyer au Champagne

Zachránce hladových, inovátor, vizionář i mistr marketingu – takový byl francouzský šéfkuchař, který si předsevzal, že zlepší nejen stravovací návyky společnosti, ale přímo pozvedne možnosti gastronomického zážitku. Co ovšem o této osobnosti říká koktejl s jeho jménem? Kde se tento nápoj vzal? A opravdu za ním stojí renomovaný šéfkuchař, nebo se jedná o drink, který byl „pouze“ vytvořen na jeho počest?

Česnek: Černé zlato

Česnek: Černé zlato

Na první pohled může vypadat, že se zkazil či že zplesnivěl a pro konzumaci už se tedy nehodí. Ve skutečnosti ale to, co vidíte, tvoří velmi zajímavou součást asijské kuchyně po celá staletí, ne-li tisíciletí. Díky atraktivní černé barvě a především jemně nasládlé zemité chuti plné umami se černý česnek probojoval do nabídky restaurací po celém světě. „Nic se nevyrovná černému česneku,“ říká Sarah Rich, majitelka a šéfkuchařka Rich Table v San Franciscu. „Způsob, jakým černý česnek zraje, přidává jídlu řadu jemných a chuťově bohatých nuancí,“ dodává. Mnozí už mu propadli, přidáte se také? K jeho získání stačí relativně málo úsilí, zato hodně trpělivosti.

Foodpairing: O jídle a koktejlu

Foodpairing: O jídle a koktejlu

Párování jídla s koktejly se zprvu zdá komplikovanější než párování jídla s vínem, avšak s trochou vedení jej lze snadno uchopit. Navíc jde o zábavnější proces s překvapujícím smyslovým výsledkem. Koktejl totiž můžete začít stavět úplně od začátku a chuť individuálně vyladit. Vše záleží na sladění a kontrastu a také záměru nenechat jednu chuť přebít druhou. Teď už se ale nechte vtáhnout do tříchodového příběhu našeho kuchaře a barmana a posuďte sami, jak se jim ho podařilo odvyprávět.

Voda...

Voda...

Voda… Pod tímto pojmem si každý představí něco jiného – někdo zurčící potůček, někdo rozbouřené moře, jiný déšť, ale většině z nás asi vytane na mysli pitná voda, která nám doma vytéká z kohoutku. Stačí otočit kohoutkem a voda teče, jak samozřejmé. Ale je stejně samozřejmé kohoutkovou vodu i pít?

Ochutnali jsme za vás: Skořicové sirupy

Ochutnali jsme za vás: Skořicové sirupy

Vrchní kůra stálezeleného stromu skořicovníku pravého pocházejícího z oblasti Srí Lanky se sklízí v období dešťů. Pěstitel řeže výhonky těsně u země a při zpracování se uvolněná kůra rozštípe a oloupe. Slupky kůry se teleskopicky zasouvají jedna do druhé a tvoří brk o délce asi 100 cm, který se poté suší. Skořice představuje oblíbené koření, které se používá v mnoha kuchyních po celém světě a v podobě sirupu jde o jeden z nejjednodušších způsobů, jak povýšit chuť téměř v jakékoli receptuře, ať už jde o zazimování letní klasiky, jako je Daiquiri, nebo přidání hřejivých tónů koření do tiki koktejlu.

60 hodin v kuchyni

60 hodin v kuchyni

Nahlédnout pod ruce zkušeným kuchařům, naučit se nové techniky a receptury, pochopit organizaci provozu? To všechno můžete zažít ve cvičném provozu a kuchyni Ambiente –⁠ Prostoru UM, vybaveném nejmodernější gastronomickou technologií. Přihlásila jsem se na intenzivní kurz „60 hodin v kuchyni“, abych si všechno vyzkoušela.

Cretan Malia Park: Úzké uličky a minojská civilizace

Cretan Malia Park: Úzké uličky a minojská civilizace

Pohupující se palmy, indické fíkovníky a banánovníky tvoří součást exotické zahrady, která slouží jako silný referenční bod a dynamický architektonický prvek, který Cretan Malia Park oživuje. V tomto rozsáhlém útočišti, kde tradiční materiály a textury nabízejí nový pohled na krétský luxus, se harmonicky snoubí svěží venkovní svět s modernistickou stavbou hotelu.

Výpečky Terezy Beránkové - V jednoduchosti je krása

Výpečky Terezy Beránkové - V jednoduchosti je krása

Gastronomie. Foodstyling. Porcelán. Tato tři slova s naprostou přesností vystihují um jediné osoby. V ateliéru na pražském Smíchově jsme navštívili výtvarnici Terezu Beránkovou.

Shiitake: Houba z Marsu

Shiitake: Houba z Marsu

Hranice mezi zdravím a udržitelností se začínají stírat. Co je tím myšleno? Společnost se stále více zajímá, odkud jídlo pochází, jak se vyrábí a jaký vliv má jeho produkce na životní prostředí. A z dobrého důvodu. Světová populace rychle roste. Základ stravy by tak měl tvořit výběr potravin, který je dostupný a výživný a zároveň respektuje celkové zdraví planety. Není tedy náhoda, že NASA zkoumá pěstování hub ve vesmíru. Právě houby lze totiž pěstovat rychle, nenáročně a udržitelně, ať už na Zemi, nebo v daleké galaxii. V neposlední řadě přispívají k rozkladu organické hmoty a recyklaci živin zpět do ekosystému. Pojďme se podívat na druhou, po žampionech nejvíce pěstovanou houbu na světě: shiitake.

Cože, ocet na baru?

Cože, ocet na baru?

Vždyť i při umývání povrchů to smrdí! Ale ve skutečnosti získávají nápoje založené na octu stále větší oblibu. Klíčovým argumentem je –⁠ možná překvapivě –⁠ chuť. Obyvatelům Česka se při slově ocet nejčastěji vybaví velmi silný a čpící kvasný lihový ocet, ideální na tlačenku či na nakládání hub. Ale ocet nabízí daleko širší možnost chuti. Řemeslně vyráběné octy chutnají komplexně a mnohdy dodají základu nápoje větší rafinovanost než citrusová šťáva.