Petra Tajovský Pospěchová - Jídlo je naše každodennost

Blanka Datinská

Ráda nosí krojované sukně, kosí trávu a pořádá sousedské slavnosti, ještě radši pak chodí po kopcích. V údolí zase naslouchá pamětníkům, se kterými putuje minulostí, aby cestou zmapovala kulinářské dědictví české krajiny. Novinářka Petra Tajovský Pospěchová vnímá jídlo pohledem sociologie – jako nedílnou součást folklóru, (národní) identity a všednosti, která svědčí o tom, co jíme a kým jsme. Co vypovídá její kniha Atlas chutí Čech, Moravy a Slezska? Kdy se tradice stává tradicí a proč stojí za to tvořit menu v restauracích s ohledem na region?

Peti, co tě přesvědčilo bádat a psát o jídle?

Vlastně za to mohla jedna zelená fazolka v New Yorku. Už jako dítě jsem byla docela mlsná, obě babičky výborně vařily a možná i díky tomu si odmala přirozeně vybírám dobré jídlo. Já jsem se učila vařit asi ve čtrnácti, když jsem přestala jíst maso a chtělo se po mně, abych se tím pádem postarala o obědy. Bezmasé období mi vydrželo sedm let, pak si tělo o maso řeklo. Ale to už jsem docela obstojně vařila. Později mi do života vstupovali lidé, kteří o jídle přemýšleli chytře a v kontextu.

Hodně mě ovlivnila teta bývalého přítele, která nás pozvala do NY – byl to výlet do jiného vesmíru. Zlomový okamžik jsem zažila v japonské restauraci, kde jsme si objednali steak. Přinesli k němu zelené fazolky, které bych za normálních okolností odmítla – špatná zkušenost ze školní jídelny mi je na dlouho vyškrtla ze seznamu jedlého. Nic lepšího jsem ten newyorský večer neochutnala. Můj pohled na talíř se zaostřil. Došlo mi, jak odlišné může být jídlo, když se věnuje surovině absolutní péče, a co to dokáže udělat s člověkem u stolu.

Proč ses potom rozhodla pro studium sociologie?

Původně jsem chtěla studovat hlavně žurnalistiku, ale na katedře sociologie jsem potkala skvělé vyučující, kteří nás nasměrovali ke kritickému myšlení a k tomu, co nám bylo vlastní. Alma mater mi dala schopnost hledat ve společnosti pravidelnosti, konceptualizovat ji a chápat její vývoj v širším kontextu. Zároveň mě přivedla k národopisu, kterým se zabývá můj táta a který nakonec pohltil i mě.

Proč zrovna národopis?

Líbí se mi, že klade důraz na každodennost. V rámci diplomky jsem zpovídala babičky a dědečky z Brna a Dublinu a porovnávala jejich obrazy z dětství v meziválečném období. Zaznamenávala jsem obyčejné lidské bytí, žádné „velké“ dějiny. Část výpovědí se při tom dotýkala i jídla, které silně reflektuje všední život, ale také něco mnohem hlubšího, co tvoří a současně odráží naši společnost a krajinu.

V Irsku jsem se setkávala se symbolikou, například brambory tam dodnes připomínají hladomor. Většina rozhovorů mi tak postupně odkrývala, že jídlo je skutečně bytostná až niterná záležitost – součást konstrukce nás samých a nástroj, pomocí kterého se definujeme.

Přežívá symbolika i v české kuchyni?

Přežívá, ale připadá mi, že už ji moc nevnímáme. Spousta z nás je odtržená od produkce surovin, tudíž se vzdalujeme cyklu v přírodě i tradicím a těžko nacházíme jak symboliku, tak i kontinuitu s tím, jak žili naši předci. Odcizili jsme se minulosti, a to nás vyvádí z rovnováhy. Proto jsem zastáncem toho, abychom si alespoň něco málo vypěstovali na zahradě nebo na balkóně. Osobní vztah k surovině prokazatelně způsobuje větší radost z jídla.

Jednou jsem četla studii o dlouhověkosti. Vědci se domnívali, že lidé na několika malých japonských ostrovech se dožívají vysokého věku díky zdravé stravě. Časem ale vypozorovali jiný rozhodující faktor – domorodci jsou v kontaktu s půdou a jedí to, co sami sklidí, čímž mimo jiné navazují na původní zvyky. I ty jsou předmětem národopisu, který nemá za úkol popisovat historické, ale naprosto běžné události. Informuje nás třeba o tom, jaké stromy dříve rostly v daném regionu, abychom je mohli vracet do krajiny, a stejně tak můžeme udržovat naživu regionální kuchyni.

Proto jsi vydala kuchařku Atlas chutí Čech, Moravy a Slezska?

Tenhle projekt má na svědomí Martina Boledovičová, která mě dlouho přemlouvala, abych napsala knížku. Bránila jsem se, poněvadž kuchařek vychází víc než dost a mnohdy nemají valnou hodnotu. Atlas chutí vznikl pod podmínkou, že vytvořím něco, co mně samotné chybí na trhu, a ještě se u toho něčemu přiučím.

Kuchařská kniha má představit téma, které buď není uceleně zachycené, nebo je naopak úplně nové. Když jsem se zamýšlela nad obsahem, zjistila jsem, že u nás neexistuje titul, který by dobře dokumentoval všechny etnografické regiony. Mám ráda valašskou kuchařku od Štiky, ale nejsou v ní fotky. Jiná díla zase míchají regionální klasiky s různými slátaninami. Chtěla jsem proto sepsat bedekr, který by pojal kulinární tradice a typické chutě jednotlivých oblastí.

Jak probíhala rešerše?

Spousta materiálu jen čekala v šuplíku, ale pátrala jsem i v Národní knihovně a digitalizovaném národopisném sborníku Český lid. Autoři jako Čeněk Zíbrt se zasloužili o bohaté písemné prameny. Kromě toho jsem se spojila s etnografy – například pan Kuča ze žďárského muzea rozpracoval vysočinskou kuchařku a moc hezky postihl rozmanitost Horácka. Při psaní jsem však vycházela hlavně ze zkušeností pamětnic.

Nezapomenu na paní Ludvíkovou z Podkrkonoší a její chlupaté buchtičky s mákem a sirobem známé jako peciválky nebo na paní Spáčilovou, se kterou jsem konzultovala kapitolu o Hané. Řada z nich už není mezi námi. Občas se mi zasteskne po tetě Milušce z Valašských Klobouk. Získala jsem od ní recept na bramborové placky máčené v mléce a poválené v máku, ale i nový pohled na valašské vaření. Její prateta totiž pracovala na broumovském zámku, kde se lidová kuchyně povyšovala na panskou úroveň.

Jaká je podle tebe česká regionální kuchyně?

Neuvěřitelně pestrá, obzvlášť když se člověk zamyslí nad tím, kolik specifických kuchyní přetrvává na tak malém území České republiky. Rozdíly najdeš i mezi mikroregiony, jako jsou jihočeská Blata, Kozácko, jižní a severní Valašsko, Horňácko nebo Dolňácko. Recepty se kolikrát liší dědinu od dědiny.

Dají se vypozorovat společné jmenovatele, které by vyjádřily povahu české kuchyně?

Za mě je to sladké – napříč regiony ochutnáš nepřeberné množství kynutých, třených, smažených a všelijakých dalších těst. Něco takového se jinde ve světě nevidí. Mapa naší země by se dala rozdělit na čtyři kvadráty podle náplně z máku, tvarohu, ovoce nebo ořechů. Kromě toho jsme polévkový národ – seznam tuzemských receptů, se všemi zavářkami a vložkami, nebere konce. Pokud bych ale měla generalizovat českou domáckou kuchyni, přirovnala bych ji k italské. Obě jsou jednoduché a zemité, vystačí si s málo surovinami a nesnaží se být přehnaně rafinované.

Jaký region tě kulinářsky nejvíc zaujal?

Výjimečný svéráz si zachovalo Valašsko, Horácko nebo Podkrkonoší, tedy chudší horské oblasti a podhůří, kde se lidé kvůli nedostatku a těžšímu dobývání potravy naučili maximálně využívat dostupné suroviny. Dříve tomu nahrávala izolovanost horalů – v zašitém údolí se tradice udrží spíš než na rovině. Dneska hraje významnou roli živý folklór, který je provázaný s kuchyní. Na Valašsku nepotkáš rodinu, která by nevařila kyselicu a borůvkové knedle, kontrabáš či skopový guláš, a tradice se hutně přiživuje třeba i na Hané – kdo má doma kroj, ten nejspíš peče lity bochetke.

Odkdy má recept právo na přívlastek „tradiční“?

Já myslím, že tradici dělá tradicí její sdílení a předávání, ať už z generace na generaci, nebo uvnitř komunity. Kousek od nás v Lipnici se před deseti lety sešla parta borců, kteří začali sušit maso a šířit šunkové „evangelium“. Nakazili tím asi padesát domácností, včetně té naší, a počet šunkovníků stále roste. Každý rok navíc organizují Šunkošt – Lipnice se promění v Toskánsko a hosté ochutnávají ze dvorků pršuty a bresaoly. Tuším, že tenhle počin jen tak nezanikne.

Měla by se současná gastronomie orientovat víc regionálně?

Jsem si jistá, že ano. Regionální kuchyně umožňuje kuchařům probouzet v lidech zvídavost a představit jim svůj kraj prostřednictvím místních specialit. U nás se gastroturistika rozvíjí hlavně na Valašsku nebo v Krkonoších, narozdíl od alpských zemí, kde podniky dávno prozřely a lákají hosty na mikroregionálnost. Dává to přece rozum! Když přijedeš na Vysočinu, nechceš jíst svíčkovou – raději ochutnáš polévku kyselku, králičí sekanou nebo mrkvance. V kuchyni přitom stačí sáhnout po starém receptu a přidat k němu špetku kreativity.

O čem ráda píšeš do novin?

O lidech, kteří mají nápad a dovedou ho uskutečnit tak, že se vyplatí ekonomicky i ekologicky. Kupříkladu nedaleko od Veselého Žďáru funguje polovenkovní kravín s bioplynkou a mlékárnou, která přes týden zásobuje okolní vesnice mlékem a jogurty. Fandím projektům, které zpřístupňují zdravé suroviny, a moje texty často diskutují o jejich kvalitě. Jídlo je obrovské politikum. Tím víc mě baví publikovat příběhy nadšenců, kteří v sobě mají příjemnou umanutost, a jakmile se rozejdou za svou vizí, nedají se zastavit.

Co sis naposledy umanula ty?

Nedávno jsme se sousedkami podaly grant na obecní moštárnu, aby bylo kde zpracovat přebývající ovoce. Při té příležitosti se chystáme vysázet původní moštovací odrůdy jabloní – našli jsme dokonce odrůdu, která se kdysi dávno pěstovala v naší vesnici. Jmenuje se Žďárské červené. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že člověk, který nezná své kořeny a nemá se k čemu vztáhnout, je holý – a mrzne.

Moje rodina se dost stěhovala, takže jsem i já žila celkem nomádsky. V určitý moment jsem ale cítila, že toužím zakořenit. Můj muž mě potom odvedl na místo, kde jeho rodina sídlí od 17. století. Zpomalila jsem. Vím, kam patřím, a poznala jsem to i díky práci na kuchařce. Jídlo nás umí dovést zpátky domů.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 111. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.


60 hodin v kuchyni

60 hodin v kuchyni

Nahlédnout pod ruce zkušeným kuchařům, naučit se nové techniky a receptury, pochopit organizaci provozu? To všechno můžete zažít ve cvičném provozu a kuchyni Ambiente –⁠ Prostoru UM, vybaveném nejmodernější gastronomickou technologií. Přihlásila jsem se na intenzivní kurz „60 hodin v kuchyni“, abych si všechno vyzkoušela.

Cretan Malia Park: Úzké uličky a minojská civilizace

Cretan Malia Park: Úzké uličky a minojská civilizace

Pohupující se palmy, indické fíkovníky a banánovníky tvoří součást exotické zahrady, která slouží jako silný referenční bod a dynamický architektonický prvek, který Cretan Malia Park oživuje. V tomto rozsáhlém útočišti, kde tradiční materiály a textury nabízejí nový pohled na krétský luxus, se harmonicky snoubí svěží venkovní svět s modernistickou stavbou hotelu.

Výpečky Terezy Beránkové - V jednoduchosti je krása

Výpečky Terezy Beránkové - V jednoduchosti je krása

Gastronomie. Foodstyling. Porcelán. Tato tři slova s naprostou přesností vystihují um jediné osoby. V ateliéru na pražském Smíchově jsme navštívili výtvarnici Terezu Beránkovou.

Shiitake: houba z Marsu

Shiitake: houba z Marsu

Hranice mezi zdravím a udržitelností se začínají stírat. Co je tím myšleno? Společnost se stále více zajímá, odkud jídlo pochází, jak se vyrábí a jaký vliv má jeho produkce na životní prostředí. A z dobrého důvodu. Světová populace rychle roste. Základ stravy by tak měl tvořit výběr potravin, který je dostupný a výživný a zároveň respektuje celkové zdraví planety. Není tedy náhoda, že NASA zkoumá pěstování hub ve vesmíru. Právě houby lze totiž pěstovat rychle, nenáročně a udržitelně, ať už na Zemi, nebo v daleké galaxii. V neposlední řadě přispívají k rozkladu organické hmoty a recyklaci živin zpět do ekosystému. Pojďme se podívat na druhou, po žampionech nejvíce pěstovanou houbu na světě: shiitake.

Cože, ocet na baru?

Cože, ocet na baru?

Vždyť i při umývání povrchů to smrdí! Ale ve skutečnosti získávají nápoje založené na octu stále větší oblibu. Klíčovým argumentem je –⁠ možná překvapivě –⁠ chuť. Obyvatelům Česka se při slově ocet nejčastěji vybaví velmi silný a čpící kvasný lihový ocet, ideální na tlačenku či na nakládání hub. Ale ocet nabízí daleko širší možnost chuti. Řemeslně vyráběné octy chutnají komplexně a mnohdy dodají základu nápoje větší rafinovanost než citrusová šťáva.

Úroda podniků

Úroda podniků

Podzimní sklizeň provozů, které vznikly v průběhu léta, je skutečně bohatá. Jen skupina Ambiente otevřela tři nové podniky, nezahálí však ani ostatní. Přestože se náš výběr tentokrát zaměřuje na hlavní město, novinky najdeme i v regionech. Například v Hradci Králové otevřela restaurace 100letá, v Pardubicích Bistro Višňovka a v Novém Boru vznikla restaurace La Vita.

Drinkologie: Dvojitý agent - Vesper

Drinkologie: Dvojitý agent - Vesper

Stěží bychom našli člověka, který nezná vzrušující dobrodružství zřejmě nejslavnějšího agenta všech dob, jenž disponoval povolením zabíjet, ale zároveň měl i ve zvyku řádně popíjet. Vždyť to byl právě již první román britského spisovatele Iana Fleminga, v němž si hlavní postava objedná netradiční variaci na Martini, která hledá vhodné jméno. Jaké jsou tedy okolnosti vzniku bondovské klasiky? A proč tento drink hosté obvykle opomíjejí, přestože jeho sláva sahá až k nebesům?

Koktejly: Root-to-flower

Koktejly: Root-to-flower

Brčka vlastní výroby, minimalizace ledu, lokální a sezónní suroviny, využití veškerého potenciálu ovoce a zeleniny –⁠ a mohli bychom pokračovat. Baroví profesionálové by se měli vždy snažit najít způsoby, jak dosáhnout větší udržitelnosti, a tedy brát větší ohled na životní prostředí. Je však nutné připomenout, že zákazníci si koktejl vybírají především na základě chuti. Proto se určitému plýtvání nelze zcela vyhnout. Jak je ovšem v barmanské branži typické, jde nám i zde o nalezení rovnováhy. Rovnováhy mezi minimalizací plýtvání či úsporou energie a zážitkem, který chceme hostům prezentovat. Představujeme tak čtyři inspirace, čtyři individuální přístupy k udržitelnému koktejlu s důrazem na sezónnost.

Rozhovor: Monica Berg

Rozhovor: Monica Berg

Díky norským kořenům si Monica Berg vypěstovala vřelý vztah k přírodě a její štědrosti. Zážitky z dětství jako rybaření, houbaření nebo honitba pak formovaly Moničiny chuťové buňky a kreativitu. Není proto překvapením, že k nejvýraznějším rysům jejího barmanství patří používání čerstvých, sezónních a lokálních surovin. Jméno této podnikatelky –⁠ ověnčeno mnoha oceněními –⁠ je dnes na celosvětové nápojové scéně pojmem. V rozhovoru pro Barlife Monica otevřeně hovoří nejen o své podnikatelské filozofii.

Soutěžní kávy

Soutěžní kávy

Kávové soutěže slouží jako globální platforma pro sdílení nejnovějšího vývoje a výzkumu napříč celým řetězcem. Ať už se jedná o znovuobjevené, prastaré odrůdy kávovníku, experimentální metody zpracování, revoluční technologie pražení nebo pomůcky, které navždy změnily dynamiku přípravy kávy v kavárnách, všechny tyto inovace se sdílí na pódiích světových baristických šampionátů.

„Kvasu zdar!", Palírna Radlík letos slaví 25 let

„Kvasu zdar!", Palírna Radlík letos slaví 25 let

Vstupte do Palírny Radlík, jejíž pálenky znají a oceňují i daleko za hranicí naší země. Jakých met Palírna Radlík za čtvrt století své činnosti dosáhla, co stojí za úspěchy jejích ovocných pálenek a co si myslí o současných trendech v nápojové gastronomii, jsme se zeptali majitele Zdeňka Musila. Palírna Radlík začala jako pěstitelská pálenice kousek za Prahou, kam si chalupáři a zahrádkáři ze Středočeského kraje jezdili zužitkovat svou úrodu. Od té doby uplynulo mnoho vody a z objektu, který byl původně součástí JZD, vybudovali postupně jeho zakladatelé Zdeněk Musil a Libor Lacina řemeslný ovocný lihovar, který posouvá ovocné destiláty mezi prémiové alkoholy.

Ochutnali jsme za vás: Vaječňáky

Ochutnali jsme za vás: Vaječňáky

Nejčastěji si je vychutnáváme napřímo chlazené, běžně se však také používají ve všech druzích míchaných nápojů, které vyžadují sladkou, krémovou či kořeněnou složku. V našem hodnocení jsme se tentokrát podívali na vaječné likéry a likéry s příměsí vajec zahraniční provenience.

Rumové destinace: Trinidad

Rumové destinace: Trinidad

Trinidad a Tobago je dvojostrov známý díky svým karnevalovým oslavám, bohaté historii a samozřejmě díky svému rumu. Zatímco Trinidad je průmyslovější a větší, Tobago nabízí klid a krásu. Z hlediska rumového průmyslu se budeme věnovat primárně Trinidadu, jehož rumy si získaly mezi sběrateli v posledních desetiletích kultovní status. Příčinou je především zaniklá palírna Caroni, ale o tom až později.

Program BCB: stále pestrý a současný

Program BCB: stále pestrý a současný

Od 9. do 11. října se barová komunita opět na tři dny sejde v německé metropoli. I letos přiláká Bar Convent Berlin návštěvníky významnými vystavovateli, pestrým vzdělávacím programem a samozřejmě barovými týmy a uznávanými barmany.

Tequila a mezcal v centru pozornosti na BCB 2023!

Tequila a mezcal v centru pozornosti na BCB 2023!

Bar Convent Berlin 2023 je za dveřmi – to znamená, že špička světové barové scény se opět sejde v Berlíně ve dnech od 9. do 11. října. Největší mezinárodní veletržní akce pro barový a nápojový průmysl jako obvykle láká návštěvníky pestrým programem, atraktivními produkty a účastí světově známých barových týmů.

Španělská šumivá vína nejsou jen cava

Španělská šumivá vína nejsou jen cava

Pokud se řekne bublinky, vybaví se většině milovníků vín především Champagne a Prosecco, případně sekt. A také španělská cava. Produkce šumivých vín se ve Španělsku za poslední dvě dekády více než zdvojnásobila, takže rostla rychleji než celosvětový průměr i spotřeba. Nyní již výrazně přesahuje dva miliony hektolitrů ročně. Celosvětově se tak řadí na čtvrté místo za dominantní Itálii následovanou Francií a Německem. Vývoj se ve Španělsku ovšem nezakládá pouze na objemu –⁠ nabídka se velmi dynamicky transformovala a stále větší důraz Španělé kladou na kvalitu. A to jak u cavy, tak i dalších apelací a uskupení producentů šumivých vín.

Co s tím pivem, vy Češi, pořád máte?

Co s tím pivem, vy Češi, pořád máte?

Češi jsou hrdí na své pivo. Opravdu? Asi jak kdo. Oprávněně? Asi jak v čem. Pijeme pivo nejvíc na světě. Skutečně? Podle některých kritérií vůbec ne. Jsou Češi pivem zpití alkoholici? No, nezdá se.
 Evidentně se kolem fenoménu českého piva točí víc otázek než jen ta v titulku. Tak si na některé zkusme letmo odpovědět.

Dita Buchtová - Z lásky k doteku a přírodnímu materiálu

Dita Buchtová - Z lásky k doteku a přírodnímu materiálu

Dita Buchtová je studentkou pražské UMPRUM a mladou nadějí české designérské scény. Pod jejíma rukama vznikají zajímavé předměty s promyšleným konceptem. Zalíbení Dita našla zejména v práci se dřevem a v ručním soustružení.

Foodpairing: V letním sladění

Foodpairing: V letním sladění

Při přípravě koktejlů určených k párování s jídlem je nutné vzít v potaz hned několik faktorů, které ovlivňují výsledný dojem: množství alkoholu, kyselost, vnesení bylinných nebo květinových tónů do drinku či sladění s národní kuchyní. A mnohem víc! Vše má na úspěch výsledného párování významný vliv. Podívejme se tedy, jak se s touto nelehkou disciplínou popasoval náš barman s kuchařem v letně laděném tříchodovém menu.

Podniky: Celé spektrum chutí

Podniky: Celé spektrum chutí

Dal by si někdo toast? Pokud vaše odpověď na tuto nebo jinou pečivovitou otázku zní ano, čtěte dále. Tentokrát pro vás máme tip na pekařství, jež vyrostlo na Letné, ale také na koktejlový bar v Liberci. V úvodu ještě připomeneme, že Bjukitchen Báry Karpíškové už přivítalo první hosty stejně jako dejvické Zrno zrnko nebo liberecká restaurace Nakraji. Novinky hlásí také Ambiente, chystá se Štangl nebo Burger Servis. Seznam podniků, které stojí za návštěvu, se tak opět povážlivě rozšiřuje.

Koktejly: Oslnit chutí

Koktejly: Oslnit chutí

Léto představuje dobu hojnosti a dostupnosti roztodivných chutí a vůní. Přesto (nebo právě proto) si můžeme dovolit v letních variacích koktejlů myslet i na zítřek, kdy výběr z čerstvých lokálních surovin značně prořídne. Čtyři varianty letních drinků, které připravili zkušení barmani, nabízí přesně takovou inspiraci: čerstvé suroviny nejlépe z květináče nebo ze zahrádky a důraz na udržitelnost. Řekněme si to na rovinu, tato idea přináší do mixologie nový rozměr smyslových vjemů při pití koktejlu. Díky přirozeným způsobům zachování surovin totiž můžeme objevovat další dimenze chutí, a nikdo z nás se u toho nenudí.

Pamatujete, co to byla ta hospoda?

Pamatujete, co to byla ta hospoda?

Hospody hynou. Hasne hospodský halas, hloupě hlušený hanebnými hrátkami horšími hladových hubených huntovaných hord. Hoši, holky hořekují. Holé hroby hostinců hnijí. Hluché hlavy hlásají hotové hospodářské hrůzy. Hanba! Smutek. A teď jsem to zkazil.

„Art de vivre“: tam, kde umějí žít

„Art de vivre“: tam, kde umějí žít

Vášeň pro současné umění umocněná velkorysou francouzskou kuchyní. V srdci Provence servírují komplexní zážitek v intenzivním světle ikonických lamp Klieg a v obklopení nábytkem od Florence Knoll a uměleckými díly Isamu Noguchiho. Olivier a Patrizia Massartovi se stávají pány místa. Olivier se v této zemi narodil, Patrizia do ní přináší italský způsob života.

Třetí kávová vlna

Třetí kávová vlna

Třetí kávová vlna s sebou přinesla zcela nový pohled na provoz kaváren i samotnou práci s kávou. Noblesní číšníky, stříbrné tácy a přepraženou italskou směs nahradili profesionální baristé, kteří dopodrobna znají původ, zpracování i jedinečný chuťový profil každé kávy v nabídce. Takovéto kavárny dnes najdete téměř po celém světě. Jen v Česku byste jich našli stovky, a to i na vesnicích nebo v menších městech, což z naší země tvoří unikát. Kavárny s pokročilejším přístupem ke kávě ale paradoxně donedávna zcela chyběly v producentských zemích. Ještě před pár lety se nám stávalo, že jedinou dobrou kávu jsme si při cestách za producenty vychutnali pouze při cuppingu přímo na farmách.

Ochutnali jsme za vás: Mandlové nápoje

Ochutnali jsme za vás: Mandlové nápoje

Mandlové nápoje se staly jednou z vyhledávaných alternativ kravského mléka nejen mezi lidmi s laktózovou intolerancí nebo vegany, ale oblíbili si je všichni, kterým jednoduše lahodí charakteristická jemná chuť mandlí. Například v kávě. K hodnocení jsme proto přizvali baristu Zdeňka Smrčku z Respekt Coffee. Do rubriky jsme vybrali nápoje nepřislazované a s největším procentuálním zastoupením mandlí. Přinášíme subjektivní hodnocení této kategorie, ve které se nám sešly čtyři produkty z Itálie a dva z Německa.

Portoriko

Portoriko

Rumoví fanoušci Portoriko často opomíjejí. A to je veliká škoda! Jde dnes koneckonců o největšího producenta karibského rumu. Vznikají zde desítky milionů litrů lehkého bílého rumu, který se hodí především do koktejlů, místní rumy však umí nabídnout mnohem více. Pojďme se o tom společně přesvědčit.

Nestydatá hvězda - Porn Star Martini

Nestydatá hvězda - Porn Star Martini

Představte si, že máte koktejl, který je od počátku hit, zdánlivě instantní úspěch, jenž přivede davy. Co ale znamená, když máte v rukávu drink, který nejen že přiláká masy zvědavců, ale stane se skutečnou ikonou? Je to v současné době ještě možné, když se vše zdá být pouze twistem twistu jednoho klasického koktejlu? A co to vlastně vypovídá o koktejlové kultuře a všech kolem ní, když si pozornost stále žádá onen lascivní koktejl s odkazem na tematiku pro dospělé?

Rozhovor: William Pravda

Rozhovor: William Pravda

Ve světě uznávaná barmanská osobnost s českými kořeny. Po mnohých zahraničních zkušenostech William Pravda působí v luxusním pětihvězdičkovém hotelu Capella v Bangkoku na pozici nápojového manažera a má na starost bary celého resortu. Má pověst lídra, který do světa barů a pohostinství vnáší inovace a kvalitu.

Kombu - divoká řasa

Kombu - divoká řasa

V tajemných hloubkách chladných moří severu se v proudech vlní až šest metrů dlouhá a houževnatá zelenina, kterou označují jako jídlo budoucnosti. Mořská řasa kombu, u nás též známá pod výrazem kelp, vykazuje velice specifickou chuť, kterou by bylo opravdu škoda opomenout.

Ginfest představil giny ze všech koutů světa

Ginfest představil giny ze všech koutů světa

Zatímco druhá červnová sobota patřila svátku World Gin Day, ta třetí se nesla ve znamení Ginfestu. Sedmý ročník oslavy jalovcového destilátu se opět uskutečnil v galerii Villa Pellé a nabídl přes 150 ginů z celého světa, nepřeberné variace na Gin & Tonic, semináře i doprovodný program. A přestože počasí bylo toho dne poněkud jankovité, panovala na Ginfestu skvělá nálada.