Diego Loret de Mola: Pisco je nejautentičtější destilát na světě

Advertoriál

Diego Loret de Mola opustil Peru před téměř 40 lety, kdy se kvůli studiu odstěhoval do Spojených států amerických. A už zde zůstal. Spojení se svou rodnou zemí však nepřerušil. Dokonce si předsevzal, že peruánskou kulturu zviditelní po celém světě, a to prostřednictvím vlastní značky BarSol Pisco. Během jeho pražské návštěvy jsme se Diega zeptali nejen na jeho značku, ale také na tu nejzásadnější otázku týkající se původu pisca.

Je pisco původem z Peru, nebo Chile?

Z Peru, jednoznačně. Jeho původ lze doložit fakty, historickými dokumenty. Takže o tomto nemůže být absolutně pochyb. Region, kde pisco vzniklo, nesl stejný název ještě před příchodem Španělů. Ti v této oblasti vysázeli révu vinnou a vedle vína začali z hroznů vyrábět i destilát. A tak se v Peru zrodilo pisco.

Panuje tomto ohledu mezi Peru a Chile rivalita?

Určitě ne. Jsou to zkrátka dva různé produkty. Způsob, jakým vyrábíme pisco v Peru, je jediný, jak by se pisco mělo vyrábět. V Chile oproti tomu používají kromě hroznů i další přísady, které ovlivňují chuť vína i destilátu. Takže peruánské a chilské pisco jsou dva rozdílné, velmi rozdílné nápoje.

Tedy jediné, co je matoucí a lehce znepokojující, že jiný destilát jiného původu – z jiného regionu se také jmenuje pisco. Přestože oblast, kde se vyrábí, se dříve Pisco nejmenovala, to až později Chilané změnili její název.

Když tedy ochutnám pisco, poznám, zda je z Peru, nebo Chile?

Pokud pisco pijete pravidelně a máte ho nachutnané, rozdíl pravděpodobně poznáte.

V čem je podle vás hlavní rozdíl?

Řekl bych, že peruánské pisco věrněji odráží vlastnosti obsažených hroznů. Má intenzivnější aroma odpovídající charakteristice dané odrůdy révy. Také chuť bude daleko komplexnější. Chilské pisco je naopak lehčí, protože se destilát ředí vodou.

O piscu tvrdíte, že je nejautentičtějším destilátem na světě. Jak to myslíte?

Autenticitou mám na mysli, že vyjadřuje skutečné vlastnosti suroviny, ze které se vyrábí. Jinými slovy, když před vás postavím Moscatel Pisco, Italia Pisco, Torontel Pisco nebo Quebranta Pisco, najdete v nich přesně tytéž organoleptické vlastnosti, jaké původně měly i hrozny, ze kterých jsou vyrobené. Důvodem je, že pisco neobsahuje žádné další složky, jež by ovlivnily vůni nebo chuť výsledného nápoje.

U většiny vína i destilátů dochází během produkce k určitě manipulaci. Například se přidávají kvasinky, které nejsou přírodní, ale laboratorně vyrobené. Do vín se přidávají konzervanty a siřičitany. Tyto nápoje pak nejsou stoprocentně autentické, ale projevují se podle toho, co do nich jejich výrobce přidal, jak je upravil. Ale pisco, tak jak jej vyrábíme v Peru, je super-autentické. Nijak nezkresluje původní charakteristiku hroznu, je pouze zhuštěná do podoby destilátu.

Historie pisca sahá do 16. století a také jeho výroba probíhá dodnes tradičně, jak ostatně vyžaduje legislativa. Dá se tedy v souvislosti s piscem hovořit o nějakých trendech?

Způsob, jakým se pisco v Peru vyrábí, je velmi přísně regulovaný. Vláda požaduje, abychom byli v zachování tradiční výroby důslední, a tím pádem nelze výrobu jako takovou nikam posunout. Samozřejmě, od 16. století jsme technologicky vyspěli. A moderní nástroje využíváme i při výrobě pisca, abychom získali kvalitnější víno a destilát. Už nešlapeme hrozny jako dříve, máme lis a další vybavení, díky němuž je destilát komplexnější. Ale experimenty, které v dnešní době vidíme u jiných destilátů, jsou při výrobě pisca zapovězené.

O trendech však můžeme hovořit v souvislosti s prací barmanů, kteří objevují potenciál pisca a kreativně s ním pracují ve svých koktejlových recepturách. Plno lidí zná Pisco Sour, ale z pisca se toho dá namíchat mnohem, mnohem víc. Stačí využít rozmanitost, kterou díky různým použitým odrůdám hroznů kategorie pisca nabízí.

Čím to, že celosvětová popularita pisca stoupá?

Dříve bylo složitější se k piscu dostat, ale dnes už jsou s ním lidé obeznámení. Svou zásluhu na tom mají i barmani, kteří vždy hledají něco speciálního. Něco, co je i jejich hosty posune o kousek dál. Pisco jim díky své všestrannosti tento posun v koktejlech poskytuje. Například když ho smíchají s tonikem namísto ginu. Také hosté jsou dnes dobrodružnější než dříve a rádi zkouší nové věci. To popularitě pisca též nahrává. Myslím si, že roli ale hraje i to, že jde o produkt z Latinské Ameriky, z Peru. Zejména v Evropě jde o stále neprobádanou kulturu, kterou lidé postupně objevují a začínají doceňovat.

Zmínil jste, že v mixologii má pisco řadu možností, nejen Pisco Sour. Jaké například?

Jedním z mých cílů, když cestuji po celém světě a seznamuji barmany s piscem, je ukázat právě tu jeho mixabilitu a všestrannost. Pisco Sour je skvělý koktejl, ale myslím si, že je to jen začátek. Pisco, respektive jeho jednotlivé variace podle odrůd, má daleko větší potenciál. Tady je prostor pro barmanskou kreativitu, která spojí tradiční pisco se současnými koktejlovými trendy a vytvoří jedinečnou kombinaci chutí. Kromě toho pisco díky svým vlastnostem skvěle funguje v klasických koktejlech na bázi ginu, bílého rumu nebo tequily. Zkuste třeba Pisco Negroni.

Jak jste se dostal k piscu?

I když jsem Peru opustil před téměř 40 lety, se svou rodnou zemí jsem vždy zůstal tak či onak spjatý. Když jsem si během studia na univerzitě v USA chtěl přivydělat nějaké peníze, jezdil jsem do Peru a kupoval zdejší řemeslné tapiserie. Ty jsem pak prodával ve stánku v nákupním centru. Po studiích jsem šel pracovat do firmy, která obchodovala s kovy. Úzce jsem tak spolupracoval s Peru, kde je silný těžební průmysl, a pravidelně navštěvoval místní doly.

Když jsem se z tohoto odvětví rozhodl odejít, chtěl jsem se dál věnovat něčemu, co mě udrží v kontaktu s Peru. A nejen to – rozhodl jsem se najít produkt, jehož prostřednictvím bych mohl představit Peru celému světu. Ideálního vyslance peruánské kultury jsem našel v piscu. S gastronomií jsem sice neměl žádné zkušenosti, ale vždy jsem byl dobrý operátor a měl jsem rád destiláty.

Začal jsem se víc zajímat, kde a jak se pisco vyrábí, až jsem nakonec založil BarSol Pisco. Líbila se mi myšlenka, že zasadím malou rostlinku, z ní vypěstuji vinici a pak ji proměním na víno a nakonec na pisco. Jeho prostřednictvím pak budu vyprávět příběh starý 450 let a ukážu, že je jedná o něco, co si zaslouží uznání nejen pro své historické pozadí, ale i pro svou kvalitu.

Kdy značka BarSol Pisco vznikla?

Úplně první várku jsme vydestilovali v roce 2001. Ta byla zkušební, chtěli jsme vyzkoušet, jestli nám to bude dávat smysl. Dávalo, a tak jsme s obchodním partnerem koupili palírnu. Ta byla tehdy stará 100 let, takže jsme ji museli trochu přebudovat. Snažili jsme se zachovat řemeslný charakter výrobního postupu, ale současně jsme hledali způsoby, jak procesy zlepšit, abychom získali kvalitnější víno a následně kvalitnější destilát. Takže v rozmezí let 2001–2003 jsme v podstatě trénovali, teprve v roce 2004 jsme konečně byli připravení vypustit BarSol Pisco do světa.

Naším záměrem bylo od začátku vytvořit exportní značku. První kontejner jsme vyvezli do USA, přirozeně, jelikož tam žiju. Tam jsem také začal edukovat barmany, od východního až po západní pobřeží, a budovat tuto kategorii. Postupně jsme se dostali i do Evropy a Asie. Dnes jsme ve více než 50 zemích světa.

Letos tedy slavíte 20. výročí?

Ano, ale přesto mám pocit, že jsme stále na začátku růstu této kategorie. Ještě nás čeká hodně práce, ale lidé už si začínají k piscu nacházet cestu.

Kde vidíte kategorii pisca za pět let?

Myslím, že poroste. Když to vztáhnu pouze na svou značku, mám ambice v následujících 5–10 letech navýšit výrobní kapacitu a zdvojnásobit prodeje. A věřím, že totéž se týká celé kategorie. Během pěti let minimálně zdvojnásobí svou pozici a podíl na trhu a v dalších pěti letech bude dál růst a zhodnocovat se. Jsem v tomto ohledu pozitivní. Řekl bych, že ostatní kategorie se již začínají nasycovat. Tequila nyní zažívá svůj druhý návrat, což dokazuje, že lidé nyní oceňují více sofistikované chutě. Pisco je další na řadě. A nejen pisco, ale i další hroznové destiláty jako cognac a armagnac.

Kam byste BarSol Pisco zařadil v rámci trhu?

V rámci Peru jsme menší, řemeslný výrobce. Produkcí těm skutečně velkým, až masovým palírnám nestačíme, ale zato můžeme s čistým svědomím říct, že je náš produkt kvalitní. V rámci exportu jsme pak celosvětově nejrozšířenější značkou. Podle Brands Report společnosti Drinks International jsme se již osmý rok po sobě umístili na první příčce nejprodávanějších i nejvíce trendy značek pisca.

Poslední dotaz: jak byste popsal pisco třemi slovy?

Lahodné, výjimečné a autentické.

Pisco je pálenka ze zkvašené hroznové šťávy, jež se vyrábí v Peru (konkrétně v jedné z pěti peruánských pobřežních oblastí – Ica, Lima, Arequipa, Moquegua nebo Tacna) a Chile. Původ pisca sahá do 16. století, kdy na území Jižní Ameriky dorazili španělští conquistadoři a mimo jiné zde začali pěstovat vinnou révu. Z hroznů se přitom vyrábělo nejen víno, ale také hroznová pálenka, která vešla ve známost jako pisco.

Podle peruánských zákonů lze použít pouze určité odrůdy hroznů, které se následně fermentují na víno a poté jednou destilují. Dále pisco musí zrát minimálně tři měsíce v nádobách, které nemohou nijak změnit jeho chuť. Například v měděných, z nerezové oceli nebo skleněných. Dřevo naopak není povoleno. Peruánské pisco se musí stáčet přímo po zrání, bez jakýchkoli přísad nebo ředění vodou.


BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou

BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou

Bar Convent Berlin má od letošního roku novou programovou ředitelku. Stala se jí Priyanka Blah, která dlouhodobě působí na mezinárodní barové scéně. V rozhovoru prozrazuje, co pro ni BCB znamená, jaká témata chce do programu přinést a proč považuje vzdělávání mladých barmanů za klíčové pro budoucnost oboru.

BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí

BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí

Bar Convent Berlin patří k nejvýznamnějším platformám barového a nápojového průmyslu. Každý rok nabízí prostor pro setkávání, sdílení zkušeností a určování trendů. V roce 2025 přichází s novinkou nazvanou Working Wednesday, která je věnována budoucnosti oboru, mladé generaci a novým obchodním příležitostem.

Foodpairing: Bez překladu

Foodpairing: Bez překladu

Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.

Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu

Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu

Václav Lednický, který působí v kávové branži přes dvacet let a řídí české zastoupení Julius Meinl Coffee, měl možnost zúčastnit se v Hondurasu konference Fairtrade Coffee Forum a soutěže Golden Cup, zaměřené na ocenění nejlepších Fairtrade káv od malých producentů ze Střední Ameriky a Mexika. V rozhovoru popisuje své dojmy z degustací, organizace i kulturních zážitků.

Tiché volání o pomoc

Tiché volání o pomoc

V provozu nebývá čas si všimnout, že už je někomu těžko. Co pomáhá, když dojdou síly. Za úsměvem obsluhy, za dokonalým servisem a energií, která drží podnik v chodu do pozdních nočních hodin, se často skrývá únava, napětí i vnitřní prázdno. V gastronomii je běžné fungovat na hraně vlastních sil. S úsměvem zvládat dvanáctihodinové směny, střídat denní a noční režim, přepínat mezi tlakem, stresem a očekáváním bezchybného výkonu. Jen málokdy je prostor se zastavit. A když už to dál nejde, přichází vyčerpání, nespavost, úzkost. Nebo návyk. Alkohol, stimulanty, něco na uvolnění. Ne vždy jde hned o závislost, často je to jen tiché volání o pomoc.

BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně

BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně

Od 6. do 8. října se berlínské výstaviště opět promění v místo, kde se setká mezinárodní barová komunita. Bar Convent Berlin 2025 slibuje nové formáty, čerstvé podněty i prostor pro navazování kontaktů a potvrzuje tak svou pozici jedné z nejvýznamnějších událostí světového nápojového průmyslu.

Drahá? Káva nikdy nebyla levnější

Drahá? Káva nikdy nebyla levnější

Ceny arabiky se dostaly na nejvyšší úroveň v historii kávové burzy. V uplynulém roce se tato věta objevila snad ve všech kávových i nekávových médiích. Často se ve spojení se zdražováním kávy skloňují témata jako klimatické výkyvy v Brazílii, americká cla, nebezpečná situace v Rudém moři nebo evropská regulace proti odlesňování. Jenže – je káva skutečně drahá?

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Hroznový mošt vzniká lisováním čerstvých vinných hroznů a podle české legislativy nesmí projít alkoholickým kvašením. Neobsahuje žádný přidaný cukr, konzervanty ani další aditiva. Je čistý, plný ovocné chuti a jemně pasterizovaný, aby vydržel déle, aniž by přišel o svůj přirozený projev. V tomto redakčním testu jsme se zaměřili na 100% bílé jednoodrůdové mošty z českých vinařství, nefiltrované, bez chemické stabilizace a s přirozeným sedimentem. Ochutnávali jsme je nevychlazené a po důkladném protřepání, jak doporučují samotní vinaři, aby vynikla jejich textura i charakter odrůdy. Vedle běžného popíjení nacházejí tyto mošty možná překvapivě své místo i v moderní mixologii. Díky své přirozené sladkosti a jemné textuře mošt v koktejlech bez problémů zastoupí cukrový sirup, aniž ubírá na chuti nebo čistotě výsledného drinku. Skvěle fungují v kombinaci s fermentovanými toniky, bylinnými cordialy nebo suchým vermutem. V rukou barmana tvoří nejen sladkou složku, ale přidávají i hloubku a šťavnatý akcent. Mošt navíc snadno proměníte v domácí shrub nebo vinný sirup a otevřete tak dveře k novým chuťovým variacím.

Barevný svět Gréty Kušnírové

Barevný svět Gréty Kušnírové

Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.

Vady vína od korku po myšinu

Vady vína od korku po myšinu

Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.

Koktejly: Jiskra agáve

Koktejly: Jiskra agáve

Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.

Podnik: Všechny chutě světa

Podnik: Všechny chutě světa

Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.

Německá pivní invaze do Ameriky

Německá pivní invaze do Ameriky

Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.

Káva: Regenerativní zemědělství

Káva: Regenerativní zemědělství

Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.

Koktejly: Síla jednoduchosti

Koktejly: Síla jednoduchosti

Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.

Foodpairing: Pod hladinou

Foodpairing: Pod hladinou

Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.

Novoroční nadělení

Novoroční nadělení

Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.

Michaela Doležalová: Za světlem

Michaela Doležalová: Za světlem

Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.

Den na kávové farmě

Den na kávové farmě

Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.