Design: jednoduchost a elegance do každého výčepu

Soňa Hanušová

Výčepní stojan v setu s pivními tácky v novém kabátu zbaveném přebujelého dekoru rozmáhajícím se v současném pohostinském prostředí. Tak popisuje designérka Nikola Mikulecká své pivní pípy z porcelánu a keramiky, které byly předmětem její diplomové práce na pražské ČVUT. Po odstranění nadbytečného balastu zbývá čistý design a jednoduchý styl, který však nadále zachovává historickou podstatu pivní estetiky. Proč se designérka rozhodla modernizovat právě pivní pípu a čemu dalšímu vtiskla novou podobu?

K designu mířila Nikola Mikulecká zřejmě již od školky, kdy jako malé dítě snila o obchodě plném vlastnoručně vyrobených produktů. Později, při výběru střední školy, si na tento sen vzpomněla a přihlásila se na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jihlavě, obor Design interiéru a bytových doplňků. V průběhu studia si uvědomila, že ji více baví tvořit jednotlivé doplňky než celé interiéry, proto její další kroky mířily na pražskou ČVUT, obor produktový design.

Zde se věnovala různým materiálům a projektům vstupujícím do mnoha oblastí lidské činnosti. Vytvořila tak například skládací železné křeslo, veřejné mobilní toalety, vánoční ozdoby, houbařský nožík, talíře a podobně. V průběhu bakalářské práce se pak začala profilovat na konkrétní věci, na něž podle Nikoly designéři trochu zapomínají. Které mají potenciál, a přesto se jim nikdo nevěnuje. „Zdá se, že stěžejní část své práce směřuji k redesignu vybavení a nástrojů z oblastí v zásadě skvělých disciplín, které ale ztratily nebo nikdy pořádně nenalezly svůj sex-appeal. Houbaření, čajovny a čajová kultura, ale i pivo a jeho kultura: škatulkované, na setrvačník poháněné, trochu vysmívané a odstrkované a tím pádem uzavřené světy, ve kterých pod nánosem nalézám skrytý potenciál vkusu. Soustředím se na věci, které mohou být jednoduše krásnější, modernější nebo současnější, než momentálně jsou,“ vysvětluje své zaměření Nikola.

Pokulhávající fenomén

Bakalářské studium zakončila čajovým setem, který dodržuje všechny parametry správné přípravy čaje, ale je dostatečně moderní pro kavárny a bary. A v magisterském přišel na řadu již zmíněný houbařský nůž a pivní výčep určený pro gastronomická zařízení všeho druhu. „Podívat se na zoubek pivu, největšímu českému a zároveň tak trochu ve vkusu pokulhávajícímu fenoménu, bylo přirozené vyústění mého studia. Situace, v níž se výčepní stojany nyní nachází, je přinejmenším nešťastná. Pojmy jako tradice nebo naopak inovace nebyly nikdy tak zavádějící jako dnes a jako právě v případě výčepního zařízení. Mým cílem tedy nebylo se u ostatních výrobců inspirovat, jako tomu při designu obvykle bývá, ale vymezit se,“ popisuje Nikola své rozhodnutí změnit design pivních píp.

Podle designérky neutěšený stav na trhu pivních stojanů dokazuje fakt, že hospodský má v současnosti na výběr jen několik zcela neestetických možností, které přirovnává k „barokním hydrantům a vztyčeným hadům těsně před útokem“. Co však má dělat provozovatel, který chce výčepem vybavit podnik, jehož pojetí interiéru je nabídce tradičních výrobců na hony vzdáleno? Možností je volba drahých, na míru vyráběných stojanů, případně výčep zcela schovat a nechat ze zdi koukat jen samotný kohout, aby výčepní stojan nerušil design interiéru. Podle Nikoly jde o pochopitelný, avšak smutný důsledek současné situace na trhu s výčepním zařízením. Důvod, proč se začala zabývat právě pivními stojany, jejich estetikou a vhodností do moderních interiéru je přitom prostý: „Jednou bych ráda měla vlastní podnik, kavárnu. Pak oblast, do níž se chystáte vstoupit, vnímáte jinak. Hodnotíte každý aspekt a každodenní kritika stavu věcí získává na intenzitě. Přemýšlíte, co funguje a co lze udělat lépe. A zvažujete, jak uchopit interiér podniku, jak jej vybavit. Zatímco u židlí je už nepřeberné množství možností, výčepní stojany, které lze v nabídce najít, jsou stylově příliš vyhraněné, než aby se hodily do mnou navrženého interiéru.“

Stejnou nespokojenost vyjadřuje Nikola i s pivními tácky, které jsou dnes převážně papírové. V rámci udržitelnosti by uvítala rozšíření porcelánových, čemuž by ráda napomohla i svým návrhem. Její pivní tácky mimo jiné odkazují k pozapomenuté tradici, kdy mívaly setřenou glazuru na okraji. Díky tomu mohl výčepní počet vypitých piv zapisovat přímo na ně.

Jednoduchost a čistota

Čím se tedy pípa Nikoly Mikulecké liší od všech ostatních? Kromě vzhledu ničím, jde především o estetiku. Kompletní pivní zařízení, potrubí i chlazení, jsou univerzální a navíc nepohledové – viditelně vyvěrají až nad barem právě v podobě výčepního stojanu. „To, co redesignuji, je vlastně jen pověstná špička ledovce,“ dodává designérka.

Celý set je zamýšlený tak, aby pasoval do svébytných konceptů i klasických hospod, přičemž první návrh byl již v podstatě rovnou i tím výsledným. „Vývoj zaznamenal jen jemné úpravy, jakési hledání dokonalé křivky. Nejsem tak schopná přesně říci, o kolikátou verzi se jedná, spíš jde stále o jednu a tu samou.“

Nejzásadnějšími vlastnostmi tohoto výčepního stojanu jsou čistota a jednoduchost. Díky tomu se stává univerzálním do jakéhokoli interiéru, kde jej lze snadno kombinovat s dalším vybavením a materiály. „Jednoduché tělo stojanu jsem podtrhla detaily, které celý objekt pozdvihují. Prvním z nich je madlo ke kohoutu, které je dekorované malými prohlubněmi, vzorem z klasických českých půllitrů. Důležitým bodem je pak nenucené místo pro logo pivní značky, které se dá dotvořit například sítotiskem,“ upozorňuje na jednotlivé prvky designérka.

Původně byla pípa podobně jako pivní tácky vytvořena z porcelánu, Nikola však narazila na některá úskalí tohoto materiálu. Porcelán je choulostivý materiál. Má paměť a tendenci reagovat na sebemenší sílu (i vlastní váhy) deformací. A to je při výrobě tvarů z vysokých forem opravdová komplikace. Oproti tomu diturvit (keramická hmota), který je porcelánu vzhledově podobný, se deformuje mnohem méně a je ve výsledku odolnější. Také má teplejší barvu a glazura se na něm chová ladněji. „Porcelán je při daných rozměrech přeci jen více křehký a může se snadněji poničit. Dá se pak bez nadsázky říct, že povedené stojany z porcelánu jsou díky náročnějšímu procesu výroby luxusnější variantou návrhu. Není to tedy tak, že bych porcelán zcela zavrhla a přešla na keramiku. Spíš se jedná o různé varianty.“

Kompletní výroba výčepního stojanu trvá asi pět dní. Nejprve se vytvoří model. Musí se počítat se smrštěním porcelánu nebo diturvitu o 10-15 %. Proto je model oproti produktu větší. Z modelu se odlije sádrová forma, která se nechá vyschnout. Poté se do ní nalije hmota. Časem se z hmoty vytváří střep na sádře. Ve chvíli, kdy je tloušťka střepu dostatečná, se zbytek hmoty vylije. Zatímco výčepní stojan se nechává ve formě dlouho (v rozmezí 12-24 hodin), pivní tácky lze vyndat po půl hodině. Potom se na čistý tvar lepí část pro logo a vyřežou otvory na umístění výčepního kohoutu. Produkt nyní musí dokonale vyschnout, což si v případě stojanu vyžádá další den. Na řadu přichází začišťování houbou a brusným papírem, po kterém jde produkt na přežah do pece. Z pece míří do glazovny, následuje ostrý výpal. Diturvit nabízí možnost barevných glazur, porcelán zase nepřeberné množství dekoru.

Jen u jednoho nezůstane

Obhajobou diplomové práce v loňském roce projekt výčepního stojanu nekončí, právě naopak. Představená pípa je pouze jednokohoutová, případně dvoukohoutová. Nikola Mikulecká nyní řeší pokračování v podobě multi-tapu se čtyřmi až pěti kohouty, který má zatím pouze ve formě vizualizace. „Rozšíření je od začátku plánovanou součástí celého projektu. Návrh je proto ve stejném designu jako solitérní pípa. Obě mají stejné tvarosloví, jehož dominantním znakem je monolitičnost. Multi-tap se liší pouze tím, že je orientován horizontálně.“

Přestože se s těmito pivními stojany „v terénu“ zatím nepotkáte, již nyní sklízí úspěchy na poli designu. Na jaře tohoto roku se dočkaly ocenění v mezinárodní soutěži pro mladé designéry Best in Design, která se koná v rámci přehlídky Zlin Design Week. Zde Nikola Mikulecká obsadila první místo v kategorii Industrial & product design. Nedávno pípu také představila na letošním ročníku Designbloku, kde si vyslechla také řadu pozitivních ohlasů: „Jelikož se jedná o estetickou záležitost, hodnocení, kterých se mi dostalo, měla spíše galerijní charakter. Lidé komentovali, jak se jim pípa líbí, případně že by ji rádi viděli v hospodě. Co mě však překvapilo, že řada návštěvníků projevila osobní zájem o pípu s tím, že by ji chtěli domů na točené pivo nebo limonádu.“ Nechme se proto překvapit, v jaké sféře se designérka nakonec prosadí.

Mimochodem, na závěr bychom měli zodpovědět tu nejdůležitější otázku. Pije Nikola Mikulecká pivo? „Ano, nejraději mám svrchně kvašená a pšeničná piva typu Berliner Weisse nebo Goose Ale.“

Tento článek a mnoho dalšího najdete v BARLIFE č. 100.



Ikona prohibičního podsvětí

Ikona prohibičního podsvětí

Útulný podnik s otevřenou střechou, spletitými prostory a neobyčejnou atmosférou navazující na zásadní okamžiky australské historie. To je Tilly May's.

Porcelán - opravou tvořit nový příběh

Porcelán - opravou tvořit nový příběh

Co je projekt Live Longer a jak dát nový život rozbitému porcelánu.

Sklo, nositel myšlenek designérů

Sklo, nositel myšlenek designérů

Sklářství má v Česku dlouholetou tradici a během staletí se u nás stalo poctivým a hodnotným řemeslem. Není tedy divu, že tvoří i nedílnou součást gastronomie. Dokáže prezentovat vyrobenou recepturu a zároveň pomáhá sdělovat její příběh. Ale co je hlavní - sklo odjakživa formuje příběhy svých designerů. Takový vypráví i mladý umělec František Jungvirt, který sklo považuje za jeden z nejvhodnějších materiálů pro ztvárnění svých nápadů.

Kulinářskou výpravou po Amazonii

Kulinářskou výpravou po Amazonii

Nespoutanost řeky Amazonky a její propojení se zeměmi Jižní Ameriky se staly inspirací pro jednu z nejpopulárnějších restaurací v Madridu a nově i v Londýně. Podnik Amazónico plně reprezentuje vášeň kolující v krvi obyvatel deštného pralesa. A to s úctou k přírodě a gastronomii se špetkou luxusu a vznešenosti.

Stará Anglie v moderním pojetí

Stará Anglie v moderním pojetí

V londýnském podniku The Berkeley Bar & Terrace má každý drink svůj příběh. Od ročníkového šampaňského zapomenutého ve francouzském sklepě přes slad, který následně zrál po generace, až po červené víno, které si po skleničce vychutnáte jen díky Coravinu. Každá z položek v nabídce je pečlivě vybrána s ohledem na svůj jedinečný charakter.

Designová extáze V DTLA

Designová extáze V DTLA

Podnik V DTLA, situovaný v historických prostorách budovy Seven Grand v samotném centru Los Angeles, představuje 520 m2 designové extáze. Tzv. „all-day dinning“ koncept poskytuje místo, kde si každý přijde na své v průběhu celého dne. Místo neskutečných rozměrů, které je využito do posledního detailu a kde je právě promyšlený design hlavním nástrojem business strategie podniku.

Od vína v dlaních po tenkostěnný nezdobený křišťál

Od vína v dlaních po tenkostěnný nezdobený křišťál

I tak by se dal popsat vývoj konzumace vína. Sklo je tu s námi kratší dobu než víno a zpočátku rozhodně nepředstavovalo materiál přístupný každému. I proto si cesta k dnešní naprosto dominantní vinné sklence – čiré, na stopce, s velkým kalichem užším na okraji – zaslouží bližší prozkoumání.

VINNÁ: Nový život pro vinnou révu

VINNÁ: Nový život pro vinnou révu

Designérka, kterou vám tentokrát představíme, nemá s gastronomií zdánlivě nic společného. Silvie Hrušková totiž tvoří dřevěné šperky. Čím si tedy zasloužila naši pozornost? Název značky VINNÁ napoví. Silvie pochází z vinařské rodiny a její prsteny vznikají ze dřeva vykácených vinohradů. Za každým šperkem se tak ukrývá několik ročníků vína.

Za vznikem designové Kapsle stojí touha po jednodušší přípravě kávy

Za vznikem designové Kapsle stojí touha po jednodušší přípravě kávy

Podívejte se s námi pod ruce dalšímu zástupci nové generace designérů. Tím je Karolína Jeřábková, která nás zaujala svou Kapslí. Jde o minimalistický a zároveň elegantní set na přípravu filtrované kávy, který obsahuje dripper, hrnek a bambusové víčko pro možnost kávy s sebou. Cílem bylo zjednodušit a zpříjemnit přípravu filtrované kávy.

Začínal u videí, teď má vlastní řezbářskou značku

Začínal u videí, teď má vlastní řezbářskou značku

O nás Češích se říká, že máme zlaté ručičky. A právě na tyto šikovné a dovedné ruce se zaměříme v naší nové rubrice, která vám v průběhu roku představí mladé a nadějné designéry. Od Designbloku přes Prague Design Week až po Dyzajn market, který se pravidelně koná na piazzetě Národního divadla. Všude tam se můžete potkat s autorskou tvorbou všech možných druhů, stylů a oborů. Ano, i ve spojení s gastronomií.

Od ledničky přes sous-vide až po virtuální realitu

Od ledničky přes sous-vide až po virtuální realitu

Ačkoli se v gastronomii čím dál častěji vracíme k tradičním postupům, technologie mají v podnicích své nezastupitelné místo. Těžko si představit, že by v baru či restauraci chyběly. Jenže svět jde kupředu rychleji než kdy dříve a to, co se před pár lety zdálo jako sci-fi, je dnes krám vhodný jenom do šrotu. Dnes proto můžeme jen hádat, jak bude vypadat bar za deset, dvacet, třicet let. Přesto, pojďme se na chvíli zasnít.

Budiž světlo!

Budiž světlo!

Často opomíjené a přitom tak důležité. Světlo hraje v pohostinství mnohem důležitější roli, než by člověk očekával. Jídlo může být vynikající a nápoje perfektně vychlazené, ale pokud světlo není správné, zákazníci si ani nekousnou. Opravdu! Existují průzkumy, které to prokazují.