Spropitné - dát, či nedat?

Diskuse se kolem spropitného točí poměrně často. Na přelomu května a června se opět rozpoutala. Postaral se o to vinný bar Vinograf, který po otevření gastronomických provozů spustil iniciativu 10 % gastru „na pomoc návratu zpět k normálu”. Vinograf kromě iniciativy odstartoval i debatu, zda by spropitné mělo být pevnou součástí účtu, jako je tomu například v Americe nebo Velké Británii. Co na to říká Jakub Fabián, Radek David a Jan Škeřík? A co na to říkáte vy?

Jakub Fabián

Café Na kole Hradec Králové 

Nemyslím si, že by u nás spropitné mělo být povinnou součástí účtu – mnoho zákazníků, kteří jinak spropitné dávají, by to mohlo naštvat. Jako host vnímám dýško jako dobrovolné ocenění služby – pokud jsem spokojen, dám více, pokud ne, dám méně. V mém okolí to podobně vnímá většina mých známých a myslím, že to vychází z historického vývoje gastronomie na našem území, i když bližší informace jsem k tomu nehledal. Stále se však najdou zákazníci, kteří netuší, že dýškem mohou ocenit snahu servisu udělat z jídla a pití příjemný zážitek. Místo zavádění povinného spropitného by tak podle mě byla fajn iniciativa, která by v tomto směru nenásilně vzdělávala veřejnost. Každopádně bych byl rád, kdyby většinu ze spropitného, ideálně pak celé, dostal personál včetně kuchařů. Zatím jsem nepřišel na spravedlivější systém dělení spropitného než podle odpracovaných hodin. Třeba to někoho z gastra inspiruje.

Radek David

La Veranda Praha

Bylo by to moc hezké, ale tohle nevyjde. My Češi máme zvláštní naturel a jakmile je něco povinné, většinou hledáme důvody a způsoby, proč to neplnit. Obsluha se nesmála, jídlo nestálo za nic a podobně. Na druhou stranu musím uznat, že Češi jsou zvyklí spropitné dávat... Viděl jsem, jak tento způsob funguje ve světě, ale nový trend směřuje k tomu, že spropitné (service charge) je započítáno do konečných cen nápojů a jídel. V Česku se každý restauratér snaží držet ceny jídel a nápojů v nějaké symbióze trhu a zaměření podniku. Pokud by zdražil a započítal do cen spropitné, hodně by vybočil. Momentálně stále platí, že každý stát to má dané jinak. Někde je spropitné povinné, jinde je naopak až neslušné dýško dát. A ve Velké Británii jsem zažil situaci, že jsme byli s restaurací nespokojení a naúčtovanou částku za service charge odmítli zaplatit. Důvody přitom byly zřejmé: na snídani jsme čekali hodinu a v restauraci se navíc netopilo. Celou dobu jsem seděl v zimní bundě

Jan Škeřík

Kafemysl Litomyšl

Já osobně si nemyslím, že by spropitné mělo být povinnou součástí účtu. Jeden z důvodů je historický, prostě na to u nás zákazníci nejsou zvyklí. Navíc se obávám, že by toho někteří zaměstnavatelé „zneužívali“ a považovali to za součást platu. S tím nesouhlasím. Ani dříve jako zaměstnanec, ani teď jako zaměstnavatel. Spropitné je ohodnocení servisu. Toho, jak se zákazník v našem podniku cítil. A na to má přímý vliv personál. Pokud byl zákazník spokojený, je personál ohodnocen. Na druhou stranu je u nás stále problém se zákaznickým servisem. A to i u mladých lidí. Bohužel, v tomto ještě zdaleka nedosahujeme světové úrovně. Naštěstí se postupně zlepšujeme. A proto si myslím, že máme mít možnost vyjádřit nespokojenost se službami. Právě i tím, že spropitné nedáme. Z vlastní zkušenosti vím, že drtivá většina zákazníků dokáže dobrý servis ocenit. A tak by to mělo být.

Anketu najdete také v BARLIFE č. 98, který můžete objednávat na našem e-shopu.