Optikou dna pivní sklenice

Když přijde na přetřes spojitost piva a umění, asi málokoho by napadlo, že by dané téma obsáhlo několik knih, ne-li půlku knihovny. Ať už jde o říkanky, drobné kresby, písně, básně či jiná velkolepá díla. Třebaže příkladů je nespočet, pokusím se podobně jako v představení souboru Cirk La Putyka zahlédnout a popsat alespoň zlomek z několika zajímavých děl, na nichž se v minulosti podílelo pivo.

Na počátku minulého století se v časopisu Hostinské listy objevil úryvek vysvětlující pití piva takřka do puntíku: „Jeden pije, že je smutný, druhý že je veselý. Jeden že prší, druhý že je sucho. Jeden že mnoho pracoval, druhý že nemá práci. Jeden že se setkal se starým známým, druhý že mu odjíždí. Jeden že je horko, druhého že mrazí. Ten že je sám, onen že je ve společnosti. Jeden aby neusnul, druhý aby se mu lépe spalo. Některý u pohřbu, jiný u křtin.“ Faktem je, že člověka to k alkoholu, potažmo k pivu, táhlo od nepaměti. Pivu se zkrátka věnoval nejeden literát, skladatel, malíř, sochař či herec, ba kolikráte se našla i hlava pomazaná. Jak uvádí Karel Altman, autor působivé knihy Praha u piva, „dobré pití lákalo do středověkých mázhauzů, šenků, zájezdních hostinců, cechovních hospod a tovaryšských herberků už před mnoha staletími“. Nepřehlédnutelným dokladem toho jsou četná svědectví důvěryhodných vzdělaných kronikářů. Jedním z nich byl také zápis z roku 1458, kdy ve své Kronice české Eneáš Silvius Picolomini, jenž se později stal papežem Piem II., upozorňoval, že lid je „po všem královstvie opilý a břichu oddaný“.

Provázanost umění a piva je zřejmá například při podrobnějším pohledu na české umělce. Vždyť skladatel Antonín Dvořák se údajně narodil v hospodě a Bedřich Smetana dokonce v pivovaru, neboť jeho otec byl vyhlášeným sládkem. Není proto divu, že již od mládí měl k pivu blízko. Zde je nutno podotknout, že dětem se dříve běžně dávala usrkávat pivní pěna, aby byly klidnější, což je ve srovnání se silnými odvary z máku vlastně ještě přijatelný postup. Někteří čeští umělci pivu vděčili za vzestup své kariéry – kupříkladu Mikoláš Aleš dostal svou první opravdu velkou zakázku, díky níž se proslavil, až ve čtyřiceti letech. Šlo o zakázku od architekta Rudolfa Štěcha pro plzeňské měšťany, kteří pochopitelně zbohatli na výrobě piva a obchodu s ním. Její dokončení trvalo Alšovi dlouhých dvanáct let, v jejichž průběhu se Mistr možná nejednou zapomněl u půllitru plzeňského. Jiným známým pivním dílem je též reklamní plakát Alfonse Muchy Bières de la Meuse z roku 1897, na němž zachytil dívku s odhaleným ramenem, jak si pohrává s pivem. Pozadu však nezůstávali ani ostatní umělci. Kladný vztah k pivu projevovali Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický i Svatopluk Čech, který obzvlášť prostřednictvím postavy pana Broučka proslavil hradčanskou Vikárku. Stejně tak lze dohledat, nakolik básník Josef Hora oceňoval tmavou flekovskou třináctku, v jeho básni jednoduše nazvané U Fleků, nebo jak Jakub Arbes obklopen svými přáteli, z nichž řada byli rovněž jeho studenty, byl schopen dlouhé hodiny vysedávat v různých pražských hostincích a pivnicích. Aby tomu nebylo málo, s enormní chutí a zřejmě značně posílen se pak nezřídka odebral na nekonečné procházky noční Prahou, které se mnohdy protáhly až do kuropění.

Za hranicemi

Umělecké ztvárnění piva ale pochopitelně nebylo a není výhradní záležitostí českých zemí, týká se i ostatních pivních národů – od Německa přes Belgii či Británii apod. Přestože se většinou jednalo o obraz pozitivní, najdeme i momenty, kdy bylo pivo použito rovněž jako účelový kontrast. V nápojové gastronomii je vcelku dobře známá práce anglického malíře Williama Hogartha, který se zaměřoval na sociální satiru. Na mysli mám zejména dvě vzájemně související díla Beer Street a Gin Lane. Zatímco tisk Gin Lane je proslulý jako odkaz na soudobou nadměrnou konzumaci ginu v anglické společnosti, Beer Street je vykreslena jako obraz ideální veselé společnosti, kde je sice možné odpočívat s korbelem piva v ruce, nicméně nikdo nezahálí, nepouští z ruky nářadí a stále si hledí své práce. Ačkoli tato dvě díla nebyla původně určena pro široké masy nejchudšího obyvatelstva, ředitelé škol je často používali jako morální poučení. I William Hogarth tak společně s Henrym Fieldingem přispěl ke snížení produkce ginu z 32 milionů litrů v roce 1751 na něco přes 19 milionů v roce 1752.

Pivo v centru pozornosti ovšem můžeme najít i v tvorbě takových velkých jmen, jakými byli malíři Édouard Manet, který v roce 1882 zachytil pařížský noční salon na obrazu A Bar at the Folies-Bergère, či za svého života neúspěšný, po smrti však oslavovaný Vincent van Gogh, jenž pivní nádoby zobrazil hned na několika plátnech. Zajímavým dokumentem je také tvorba německého malíře Eduarda Grütznera, který vytrvale maloval život mnichů, jako například na obraze Bier Test z roku 1905. Nijak překvapivou zprávou nebude ani to, že o pivu se ve své básnické sbírce Láska je pes rozepsal i nekonvenční spisovatel Henry Charles Bukowski.

Hopgasm

Dnešní trend rozličných pivních stylů s výrazným tíhnutím k silně chmeleným speciálům skvěle zachycuje citát amerického herce Billa Murrayho, v němž s nadsázkou zdůrazňuje: „Pivo je vyráběno z chmele. Chmel je zelenina. Pivo je tedy salát.“ Pravdou ale je, že zvyšující se pivní rozmanitost, která po letech dorazila už i do Česka, atakuje zákazníkovu pozornost také netradičními barvami etikety, neobvyklým designem či důvtipnou symbolikou spojující název nebo logo produktu s tradičními pivními atributy, jako je právě chmel. Díky tomuto trendu se zvyšuje důležitost pozice uměleckého ředitele v pivovaru, neboť právě jeho úkolem je odlišit se od konkurence a učinit své pivo atraktivním do té míry, že si jej zákazník v náhlé záplavě značek vybere.

Umělecká inspirace pivem se může zdát nekonečným tématem. Vždyť můžete najít nejenom zmínky o pivu psané slovem, zachycené na obraze či ztvárněné sochařsky, jako to provedl Marek Grabovský, když v roce 2005 představil světu svou skleněnou sochu boha Radegasta vytvořenou z pivních sklenic, ale v poslední době se vám již kolikráte poštěstí vzít do ruky pivo, jehož etiketa je sama o sobě uměleckým skvostem. A to vše je jen kapka v moři umění věnovaného zlatavému nápoji s povznášejícími účinky.