Optikou dna pivní sklenice
Když přijde na přetřes spojitost piva a umění, asi málokoho by napadlo, že by dané téma obsáhlo několik knih, ne-li půlku knihovny. Ať už jde o říkanky, drobné kresby, písně, básně či jiná velkolepá díla. Třebaže příkladů je nespočet, pokusím se podobně jako v představení souboru Cirk La Putyka zahlédnout a popsat alespoň zlomek z několika zajímavých děl, na nichž se v minulosti podílelo pivo.
Na počátku minulého století se v časopisu Hostinské listy objevil úryvek vysvětlující pití piva takřka do puntíku: „Jeden pije, že je smutný, druhý že je veselý. Jeden že prší, druhý že je sucho. Jeden že mnoho pracoval, druhý že nemá práci. Jeden že se setkal se starým známým, druhý že mu odjíždí. Jeden že je horko, druhého že mrazí. Ten že je sám, onen že je ve společnosti. Jeden aby neusnul, druhý aby se mu lépe spalo. Některý u pohřbu, jiný u křtin.“ Faktem je, že člověka to k alkoholu, potažmo k pivu, táhlo od nepaměti. Pivu se zkrátka věnoval nejeden literát, skladatel, malíř, sochař či herec, ba kolikráte se našla i hlava pomazaná. Jak uvádí Karel Altman, autor působivé knihy Praha u piva, „dobré pití lákalo do středověkých mázhauzů, šenků, zájezdních hostinců, cechovních hospod a tovaryšských herberků už před mnoha staletími“. Nepřehlédnutelným dokladem toho jsou četná svědectví důvěryhodných vzdělaných kronikářů. Jedním z nich byl také zápis z roku 1458, kdy ve své Kronice české Eneáš Silvius Picolomini, jenž se později stal papežem Piem II., upozorňoval, že lid je „po všem královstvie opilý a břichu oddaný“.
Provázanost umění a piva je zřejmá například při podrobnějším pohledu na české umělce. Vždyť skladatel Antonín Dvořák se údajně narodil v hospodě a Bedřich Smetana dokonce v pivovaru, neboť jeho otec byl vyhlášeným sládkem. Není proto divu, že již od mládí měl k pivu blízko. Zde je nutno podotknout, že dětem se dříve běžně dávala usrkávat pivní pěna, aby byly klidnější, což je ve srovnání se silnými odvary z máku vlastně ještě přijatelný postup. Někteří čeští umělci pivu vděčili za vzestup své kariéry – kupříkladu Mikoláš Aleš dostal svou první opravdu velkou zakázku, díky níž se proslavil, až ve čtyřiceti letech. Šlo o zakázku od architekta Rudolfa Štěcha pro plzeňské měšťany, kteří pochopitelně zbohatli na výrobě piva a obchodu s ním. Její dokončení trvalo Alšovi dlouhých dvanáct let, v jejichž průběhu se Mistr možná nejednou zapomněl u půllitru plzeňského. Jiným známým pivním dílem je též reklamní plakát Alfonse Muchy Bières de la Meuse z roku 1897, na němž zachytil dívku s odhaleným ramenem, jak si pohrává s pivem. Pozadu však nezůstávali ani ostatní umělci. Kladný vztah k pivu projevovali Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický i Svatopluk Čech, který obzvlášť prostřednictvím postavy pana Broučka proslavil hradčanskou Vikárku. Stejně tak lze dohledat, nakolik básník Josef Hora oceňoval tmavou flekovskou třináctku, v jeho básni jednoduše nazvané U Fleků, nebo jak Jakub Arbes obklopen svými přáteli, z nichž řada byli rovněž jeho studenty, byl schopen dlouhé hodiny vysedávat v různých pražských hostincích a pivnicích. Aby tomu nebylo málo, s enormní chutí a zřejmě značně posílen se pak nezřídka odebral na nekonečné procházky noční Prahou, které se mnohdy protáhly až do kuropění.
Za hranicemi
Umělecké ztvárnění piva ale pochopitelně nebylo a není výhradní záležitostí českých zemí, týká se i ostatních pivních národů – od Německa přes Belgii či Británii apod. Přestože se většinou jednalo o obraz pozitivní, najdeme i momenty, kdy bylo pivo použito rovněž jako účelový kontrast. V nápojové gastronomii je vcelku dobře známá práce anglického malíře Williama Hogartha, který se zaměřoval na sociální satiru. Na mysli mám zejména dvě vzájemně související díla Beer Street a Gin Lane. Zatímco tisk Gin Lane je proslulý jako odkaz na soudobou nadměrnou konzumaci ginu v anglické společnosti, Beer Street je vykreslena jako obraz ideální veselé společnosti, kde je sice možné odpočívat s korbelem piva v ruce, nicméně nikdo nezahálí, nepouští z ruky nářadí a stále si hledí své práce. Ačkoli tato dvě díla nebyla původně určena pro široké masy nejchudšího obyvatelstva, ředitelé škol je často používali jako morální poučení. I William Hogarth tak společně s Henrym Fieldingem přispěl ke snížení produkce ginu z 32 milionů litrů v roce 1751 na něco přes 19 milionů v roce 1752.
Pivo v centru pozornosti ovšem můžeme najít i v tvorbě takových velkých jmen, jakými byli malíři Édouard Manet, který v roce 1882 zachytil pařížský noční salon na obrazu A Bar at the Folies-Bergère, či za svého života neúspěšný, po smrti však oslavovaný Vincent van Gogh, jenž pivní nádoby zobrazil hned na několika plátnech. Zajímavým dokumentem je také tvorba německého malíře Eduarda Grütznera, který vytrvale maloval život mnichů, jako například na obraze Bier Test z roku 1905. Nijak překvapivou zprávou nebude ani to, že o pivu se ve své básnické sbírce Láska je pes rozepsal i nekonvenční spisovatel Henry Charles Bukowski.
Hopgasm
Dnešní trend rozličných pivních stylů s výrazným tíhnutím k silně chmeleným speciálům skvěle zachycuje citát amerického herce Billa Murrayho, v němž s nadsázkou zdůrazňuje: „Pivo je vyráběno z chmele. Chmel je zelenina. Pivo je tedy salát.“ Pravdou ale je, že zvyšující se pivní rozmanitost, která po letech dorazila už i do Česka, atakuje zákazníkovu pozornost také netradičními barvami etikety, neobvyklým designem či důvtipnou symbolikou spojující název nebo logo produktu s tradičními pivními atributy, jako je právě chmel. Díky tomuto trendu se zvyšuje důležitost pozice uměleckého ředitele v pivovaru, neboť právě jeho úkolem je odlišit se od konkurence a učinit své pivo atraktivním do té míry, že si jej zákazník v náhlé záplavě značek vybere.
Umělecká inspirace pivem se může zdát nekonečným tématem. Vždyť můžete najít nejenom zmínky o pivu psané slovem, zachycené na obraze či ztvárněné sochařsky, jako to provedl Marek Grabovský, když v roce 2005 představil světu svou skleněnou sochu boha Radegasta vytvořenou z pivních sklenic, ale v poslední době se vám již kolikráte poštěstí vzít do ruky pivo, jehož etiketa je sama o sobě uměleckým skvostem. A to vše je jen kapka v moři umění věnovaného zlatavému nápoji s povznášejícími účinky.
Ženy a víno patří k sobě
Vinařský byznys je stále vnímán jako – mírně řečeno – pánský klub, od samotné práce na vinicích a vinaření přes obchod s vínem až po someliérské pozice nebo vinnou kritiku. V tomto se příliš neliší od ostatních odvětví podnikání s alkoholem a několik zásadních a často skloňovaných ženských vinařských osobností v historii na tom příliš nemění. I přesto, že ženy konzumují víno častěji než muži a zároveň mají v průměru znatelně lepší schopnosti k rozeznávání vůní a chutí. Je mezi nimi i mnohem více tzv. supertasterů s obzvlášť velkým množstvím chuťových receptorů a schopností vnímat jemné nuance. Studie dokonce prokázaly, že především ženy v reprodukčním věku dokázaly po určitém tréninku identifikovat aromata v koncentracích až o 11 řádů nižších než muži. A to už je vskutku velký rozdíl!
Mystérium starých keřů
Zkroucený vinný kmen a kořeny nořící se hluboko do země, které přenáší do hroznů ten pravý terroir – to jsou staré keře. Tajemné a dlouhověké Vieilles Vignes, Alte Reben, Viñas Viejas, Vinhas Velhas, Vecchie Viti. Přidejte označení staleté keře, Vignes Centenaires, a zní to až mysticky – pocit, že pijete nápoj z hroznů rostliny zasazené před tolika lety, je prostě jiný. Cítíte všechnu péči, kterou jim někdo musel roky dávat, aby víno doputovalo až do vašich úst. A možná, když budete mít štěstí, budou hrozny! Hrozny starých keřů, někdy dokonce pravokořenných, jsou neodmyslitelnou součástí mnoha nejlepších vín po celém světě, a, co si budeme povídat, také přesný zásah do cíle na vinětě a mocný marketingový nástroj.
Španělská šumivá vína nejsou jen cava
Pokud se řekne bublinky, vybaví se většině milovníků vín především Champagne a Prosecco, případně sekt. A také španělská cava. Produkce šumivých vín se ve Španělsku za poslední dvě dekády více než zdvojnásobila, takže rostla rychleji než celosvětový průměr i spotřeba. Nyní již výrazně přesahuje dva miliony hektolitrů ročně. Celosvětově se tak řadí na čtvrté místo za dominantní Itálii následovanou Francií a Německem. Vývoj se ve Španělsku ovšem nezakládá pouze na objemu – nabídka se velmi dynamicky transformovala a stále větší důraz Španělé kladou na kvalitu. A to jak u cavy, tak i dalších apelací a uskupení producentů šumivých vín.
Německo není jen Riesling
V německém Düsseldorfu se již tradičně pořádal ProWein, jeden z nejvýznamnějších vinařských veletrhů na světě. Přidružený výzkum odhalil, že obchodníci s vínem z ČR považují německá vína za jedna z aktuálně nejatraktivnějších pro náš trh, a ze statistik je zřejmé, že poslední roky import kvalitních vín z Německa do ČR rychle a utěšeně stoupá. Je tedy na místě si vinařské Německo alespoň ve zkratce přiblížit.
Těžkosti vinařů
Co v dnešní době trápí vinaře a vinohradníky? Jaké jsou největší výzvy, se kterými se producenti potýkají nezávisle na prestiži oblasti? A co může v nadcházejících desetiletích představovat nejzávažnější komplikaci?
Tomáš Nossek: na naturální víno by se nemělo dívat skrz prsty
Víno vyráběné bez chemického zásahu, tzv. víno naturální, oslovuje v Česku čím dál větší publikum. Paradoxem je, že zahraniční spotřebitelé jsou o kvalitě českého naturálního vína přesvědčeni mnohem více než čeští. Jak to s naturálním vínem na českém trhu reálně vypadá?
Víno v Čechách na vzestupu
Když se řekne víno, většina lidí si představí moravské vinohrady. Přes blahosklonné úsměvy na téma víno z Čech se ale malá severní výspa vinohradnictví pomalu dostává na výsluní. Jaká jsou vína z Čech a proč jejich popularita roste?
Víno na cestách
Přeprava vína má za sebou dlouhý vývoj, jak probíhala a jak ovlivnila projev vín a vznik jeho specifických kategorií?
Trendy pro následující roky aneb věštění z vinných kalů
Jakým směrem se bude ubírat svět vína a jemu spřízněných nápojů v nejbližší době? I za běžné situace je nutné podobné odhady brát s jistou rezervou, ovšem v současné pandemii a při bezprecedentním způsobu, kterým zasáhla restaurace, bary a vůbec celé pohostinství, to platí dvojnásob. Přesto se o „věštění z vinných kalů“ a prorokování několika následujících trendů pokusím.
Sommelierská latina
Znalosti vína a umění degustace se v posledních letech dostává značné pozornosti. Vína se pije stále více a hosté si již zvykli i na službu sommelierů, kteří jim v restauraci bez zaváhání doporučí víno doslova na míru. Nakolik jsou ale tito důležitě vyhlížející pánové a dámy skuteční fachmani a nakolik jen obyčejní užvaněnci, kteří si osvojili nesčetné množství přívlastků a mávají jimi kolem sebe jako prodlouženým kopím?
Od vína v dlaních po tenkostěnný nezdobený křišťál
I tak by se dal popsat vývoj konzumace vína. Sklo je tu s námi kratší dobu než víno a zpočátku rozhodně nepředstavovalo materiál přístupný každému. I proto si cesta k dnešní naprosto dominantní vinné sklence – čiré, na stopce, s velkým kalichem užším na okraji – zaslouží bližší prozkoumání.
VINNÁ: Nový život pro vinnou révu
Designérka, kterou vám tentokrát představíme, nemá s gastronomií zdánlivě nic společného. Silvie Hrušková totiž tvoří dřevěné šperky. Čím si tedy zasloužila naši pozornost? Název značky VINNÁ napoví. Silvie pochází z vinařské rodiny a její prsteny vznikají ze dřeva vykácených vinohradů. Za každým šperkem se tak ukrývá několik ročníků vína.
Vinní jednorožci
Také svět vína má své mytické láhve a tekuté legendy. V poslední době se čím dál častěji můžete setkat s termínem „Unicorn Wines“, vinní jednorožci. A podobně jako neodolatelného, ale bájného jednorožce viděl tato vína na vlastní oči jen málokdo. Téměř nikdo je neochutnal, ovšem žádný vínomilec by si podobnou příležitost rozhodně nenechal utéct.
Co ukrývají sklepy Starého Plzence?
Šumivá vína zůstávají v našich končinách populární dodnes – dle statistických dat Celní správy České republiky se v loňském roce v Česku vypilo 19,3 milionu láhví šumivých vín, a jedná se tak o zhruba 6% nárůst oproti předchozímu roku. Drtivý podíl na prodejích má největší tuzemský producent, skupina Bohemia Sekt, se 16 miliony prodaných láhví sektů a šumivých nápojů (čímž překonal svůj vlastní prodejní rekord z roku 1999).
Spritz: S lehkostí bublinek
Ředit víno vodou pro Řeky představovalo zcela přirozený způsob, jak se udržet v patřičných mezích během ritualizovaných hostin zvaných sympozion. Nicméně tyto první zmínky o úpravách vína představují pouhou předzvěst perlivého nápoje, jenž si svou jednoduchou skladbou, ať už v tradiční, či obměněné podobě, vydobyl na počátku 21. století místo mezi klasickými koktejly.
Nové hvězdy mezi vinnými odrůdami
Odrůdový panteon se mění jen pomalu a jména jeho obyvatel všichni milovníci vína dobře znají. Nejsou to nutně odrůdy vysazené na největších plochách, byť ve většině případů jde skutečně o ty nejrozšířenější, ale ty spojené s nejslavnějšími a nejpopulárnějšími víny. V posledních letech se ale objevilo několik odrůd, které si získávají věrné následovníky a jejichž popularita stále stoupá.
Krása pěstitelských champagne
Champagne, na historii i současnost bohatý region severovýchodní Francie, dává jméno bezesporu nejslavnějším a nejdůležitějším šumivým vínům světa. Tamních 34 300 hektarů vinic obhospodařuje 15 800 různých majitelů a pěstitelů hroznů. Šampaňských domů je dnes přes tři stovky, družstevních spolků na sto padesát. Některé domy či družstva připravují jedinou značku, jiné jich mají i několik desítek.