Čtyři vinařské rodiny, které formovaly historii vína
Dokážete si tipnout nejstarší dodnes fungující firmu v Německu? Nachází se na Mosele v obci Kröv a je to jedno z nejstarších vinařství v Evropě. První písemnou zmínku o jeho vinicích najdete už v roce 862. Podnik Staffelter Hof rodina založila roku 1447 a předává si ho dodnes, tedy už více než dvacet generací. Během těch dob se jistě nejednou proměnil styl vín, používané odrůdy i technologie, přesto jde o úctyhodnou historii!
Vinaření je jedním z mála druhů podnikaní, která se mnohde mohou pochlubit nepřerušenou tradicí několika staletí. A často i uchovávanou rodinnou tradicí. Nemálo vinařství s pýchou dává na odiv, kolikátá generace rodiny podnik právě řídí a že, při troše štěstí, bude pokračovat i generace následující. Právě zásadní rodiny spojené s pěstováním révy a rozvojem vinařského podnikání budou tématem následujících řádků. Někde totiž vinařské dynastie nezvratně proměnily svět vína a do dnešních dní jsou jejich jména vyslovovaná s úctou a obdivem.
Začneme u slavné florentské rodiny Marchesi Antinori, po šest století a 26 generací formující vinařskou scénu především Toskánska a potažmo celé Itálie, ale dnes už i kalifornského Napa Valley či údolí Maipo v Chile. Tato rodina je jednou z nejlepších ukázek spojení tradice, inovací a moderních technik a také nezpochybnitelného nejen vinařského, ale i obchodního umu. Dobře to shrnuje podtitul jejich vín – Futuro Antico. Budoucnost zakořeněná v minulosti. Antinori symbolizuje jak klasické milované Chianti, tak moderní „supertoskánskou“ vizi oblasti a expanzi mezinárodních odrůd. Vínomilcům se rozbuší srdce rychleji při pohledu na lahve jako Solaia, Tignanello či Guado al Tasso, a oči se zalijí slzami po zaostření na cenovky, ačkoliv zájemci mají možnost zažít odlesk slávy těchto vín i u lahví cenově veskrze snadno dostupných.
Giovanni di Piero Antinori se stal členem „Arte Fiorentina dei Vinattieri“, florentského vinařského cechu, v roce 1385. Dnes firmu a její téměř dvě desítky vinařských usedlostí řídí sestry Albiera, Allegra a Alessia Antinori. Podnik je nejen jedním ze zakládajících členů Associazione Marchi Storici d'Italia, sdružení podporujícího, ochraňujícího a propagujícího italské historické značky. Zároveň se nebojí investovat i do takových firem, jako je výrobce autonomních robotů do vinic. Historie i budoucnost. Do dnešních dní je sídlo rodiny Palazzo Antinori nádhernou ukázkou florentské renesanční architektury a dnes se v něm nachází i veřejnosti otevřená restaurace a bar.
I historie dalšího slavného vinařského jména má počátek v Itálii, byť dnes jde o nejslavnější vinařskou dynastii USA, Mondavi. Americký příběh se začal psát, když se Cesare Mondavi a Rosa Grassi přestěhovali z italské Marche do Minnesoty a založili zde rodinu. V době prohibice Cesare pravidelně jezdil do Kalifornie nakupovat hrozny pro sebe i další Italo-Američany. Připravovat si víno pro vlastní spotřebu totiž bylo stále legální. Učarovalo mu tamní klima a prostředí, proto se sem v roce 1923 celá rodina přestěhovala a založila podnik C. Mondavi & Sons, velkoobchod s hrozny a dalším ovocem. Spoluvlastnili i vinařské závody a následně zakoupili těžce zkoušené nejstarší vinařství v Napa, Charles Krug, včetně všech jeho vinic. Právě tato usedlost se stala základem jejich vzestupu mezi vinařskou elitu. Bratři Peter a Robert se po letech názorově rozešli a Robert založil vlastní podnik.
Ikonický oblouk a věž vinařství Robert Mondavi jsou určitě jedním z nejrozpoznatelnějších symbolů Napa Valley. Cabernet Sauvignon Mondavi pak zase ikonickým vínem a zásadní součásti vzestupu kalifornského vinařství ke světové slávě. Rod stál také za masivním zvýšením popularity odrůdy Sauvignon Blanc pod názvem Fumé Blanc, s výrazným školením v dubových sudech. Robert obratem zaváděl nové technologie ve sklepě i ve vinici, ale i moderní byznysové přístupy v obchodu s hrozny. Společně s baronem Philippem de Rothschildem založili kultovní vinařství Opus One v Napa Valley, s Eduardem Chadwickem zase špičkový podnik Seña v Chile. Dvě větve rodiny Mondavi byly po léta rozhádané, vedly spolu soudní spory. Přes jisté usmíření stejně nakonec došlo k prodeji značky Mondavi obří skupině Constellation Brands, a ta tak již nadále není v rodinných rukou. Robertovy děti Tim a Marcia založily nový podnik Continuum, vlastní vinařství má i jeho syn Michael Mondavi. A do podniků nastupuje čtvrtá generace…
Další z nejslavnějších světových vinařství jsou spojena s výše zmíněným jménem Rothschild. Rod německých aškenázských Židů se proslavil především ve finanční branži a expandoval do celé Evropy poté, co zakladatel dynastie Mayer Amschel Rothschild poslal svých pět synů každého podnikat v jiném městě. Krom domácího Frankfurtu nad Mohanem také do Vídně, Londýna, Neapole a Paříže. Příběh symbolizuje i jejich erb s pěstí svírající pět šípů. Vinařská historie Rothschildů začíná v roce 1853, kdy Nathaniel de Rothschild zakoupil Château Brane Mouton v Bordeaux a přejmenoval ho na Château Mouton Rothschild. Jen o několik let později investoval baron James de Rothschild, v rámci „přátelské rivality“, do sousedního Château Lafite, jednoho ze čtyř nejvýše postavených château ze slavné a dosud platné klasifikace z roku 1855. Mouton byl „jen“ druhá kategorie z pěti a majitel změnil motto zámku na „Premier ne suis, second ne daigne, Mouton suis“ (Prvním nejsem, druhým být nechci, jsem Mouton). Mouton znamená v překladu beran a zatvrzelost majitele to dobře vystihuje. Vliv rodiny byl takový, že se Moutonu nakonec podařilo dosáhnout povýšení v jinak prakticky neměnné klasifikaci. Pravda, trochu to trvalo, ke změně došlo v roce 1973!
Mouton byl prvním vinařstvím v Bordeaux, které v roce 1924 začalo plnit svá vína do lahví exkluzivně přímo na zámku, a zrušilo tak tradici, kdy se tato činnost prováděla u jednotlivých obchodníků, kteří historicky měli nad vínem v sudech až nečekaně velkou kontrolu. A opět Mouton přišel se zajímavým konceptem, kdy každý ročník vína zdobí viněta od jiného umělce. Od roku 1945 se na nich vystřídala díla velikánů jako Salvador Dalí, Joan Miró, Marc Chagall, Pablo Picasso či Andy Warhol, v roce 2004 byl autorem i dnešní král Karel III., roku 1982 zase oscarový režisér a scénárista John Huston. Generace rodiny postupně řídily slavné bordeauxské usedlosti. Větev ze zámku Lafite v průběhu 20. století vybudovala uskupení Domaines Barons de Rothschild, která dnes vlastní jak mnohá další vinařství v Bordeaux, tak vinice v Chile, Argentině, Číně či nejnověji i špičkového producenta Chablis, Domaine William Fèvre. Moutonská větev zase spolupracovala na Opus One v Napa Valley či na jedné ze špiček Chile, vinařství Almaviva.
A poslední kroky nás zavedou nejprve z Nizozemska do Portugalska a následně opět do celého světa, k rodině Niepoort. Nizozemský podnikatel Franciscus Marius Niepoort se přestěhoval do Porta a založil zde v roce 1842 firmu. Sice nejdříve nevlastnil vinice ani vinařství, ale vytrvale si budoval skvělé jméno při obchodu s portským vínem a distribuce pod jeho jménem byla zárukou kvality. Na jeho podnikání navázalo, v časech velmi turbulentních a pro Portugalsko opakovaně velmi složitých, dalších pět generací. Byl to ale především Eduard Dirk van der Niepoort z páté generace, který rod posunul vinařsky do nových sfér. Nejen že pořídil dvě vinařství, zachránil staré výsadby a vysazoval nové vinice, ale především se zaměřil i na klasická tichá vína, nejen fortifikovaná portská, a to k jisté nelibosti až odporu předchozí generace, která byla ukotvená v rodinné tradici.
Pod Dirkovým vedením se vinařské podnikání rozrostlo o vína z různých části Portugalska, nejen z údolí řeky Douro, ale i z regionů jako Vinho Verde, Bairrada, Dão, Alentejo či Azorské ostrovy nebo Madeira. Ve spolupráci s dalšími vinaři rostli směrem do Španělska a dál, kupříkladu spolu s tehdejší manželkou Dirk vinařil i v rakouském Carnuntum. Sláva jména Niepoort stoupala a získala na důležitosti i mezi konzumenty po celém světě, kde jinak portské velkou přízeň nezískalo. Rozjel také značku Nat’Cool s cílem nabízet snadno přístupná šťavnatá nízkointervenční vína neovlivněná příliš sudy a odrážející místo původu. Nárazově či pravidelně se do této značky zapojilo několik dalších špičkových vinařů po světě. V rodinném podnikání teď pokračují i Dirkovy děti Daniel, Marco a Anna. Marco je kupříkladu zodpovědný za německý trh a také společně s rodinou Kettern spravuje jejich vinařský projekt FIO na Mosele. Ve spojení s Niepoorty krásu vinařského podnikání a rodinných vazeb ukazuje také portugalská rodina Nogueira, která pro ně pracuje od roku 1856. Z otce na syna si zde už pět generací předávají pozici a umění „master blender“ a zodpovědnost za finální podobu portských, která jdou do lahví.
Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 116. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.
BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí
Bar Convent Berlin patří k nejvýznamnějším platformám barového a nápojového průmyslu. Každý rok nabízí prostor pro setkávání, sdílení zkušeností a určování trendů. V roce 2025 přichází s novinkou nazvanou Working Wednesday, která je věnována budoucnosti oboru, mladé generaci a novým obchodním příležitostem.
Foodpairing: Bez překladu
Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.
Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu
Václav Lednický, který působí v kávové branži přes dvacet let a řídí české zastoupení Julius Meinl Coffee, měl možnost zúčastnit se v Hondurasu konference Fairtrade Coffee Forum a soutěže Golden Cup, zaměřené na ocenění nejlepších Fairtrade káv od malých producentů ze Střední Ameriky a Mexika. V rozhovoru popisuje své dojmy z degustací, organizace i kulturních zážitků.
Tiché volání o pomoc
V provozu nebývá čas si všimnout, že už je někomu těžko. Co pomáhá, když dojdou síly. Za úsměvem obsluhy, za dokonalým servisem a energií, která drží podnik v chodu do pozdních nočních hodin, se často skrývá únava, napětí i vnitřní prázdno. V gastronomii je běžné fungovat na hraně vlastních sil. S úsměvem zvládat dvanáctihodinové směny, střídat denní a noční režim, přepínat mezi tlakem, stresem a očekáváním bezchybného výkonu. Jen málokdy je prostor se zastavit. A když už to dál nejde, přichází vyčerpání, nespavost, úzkost. Nebo návyk. Alkohol, stimulanty, něco na uvolnění. Ne vždy jde hned o závislost, často je to jen tiché volání o pomoc.
BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně
Od 6. do 8. října se berlínské výstaviště opět promění v místo, kde se setká mezinárodní barová komunita. Bar Convent Berlin 2025 slibuje nové formáty, čerstvé podněty i prostor pro navazování kontaktů a potvrzuje tak svou pozici jedné z nejvýznamnějších událostí světového nápojového průmyslu.
Drahá? Káva nikdy nebyla levnější
Ceny arabiky se dostaly na nejvyšší úroveň v historii kávové burzy. V uplynulém roce se tato věta objevila snad ve všech kávových i nekávových médiích. Často se ve spojení se zdražováním kávy skloňují témata jako klimatické výkyvy v Brazílii, americká cla, nebezpečná situace v Rudém moři nebo evropská regulace proti odlesňování. Jenže – je káva skutečně drahá?
Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty
Hroznový mošt vzniká lisováním čerstvých vinných hroznů a podle české legislativy nesmí projít alkoholickým kvašením. Neobsahuje žádný přidaný cukr, konzervanty ani další aditiva. Je čistý, plný ovocné chuti a jemně pasterizovaný, aby vydržel déle, aniž by přišel o svůj přirozený projev. V tomto redakčním testu jsme se zaměřili na 100% bílé jednoodrůdové mošty z českých vinařství, nefiltrované, bez chemické stabilizace a s přirozeným sedimentem. Ochutnávali jsme je nevychlazené a po důkladném protřepání, jak doporučují samotní vinaři, aby vynikla jejich textura i charakter odrůdy. Vedle běžného popíjení nacházejí tyto mošty možná překvapivě své místo i v moderní mixologii. Díky své přirozené sladkosti a jemné textuře mošt v koktejlech bez problémů zastoupí cukrový sirup, aniž ubírá na chuti nebo čistotě výsledného drinku. Skvěle fungují v kombinaci s fermentovanými toniky, bylinnými cordialy nebo suchým vermutem. V rukou barmana tvoří nejen sladkou složku, ale přidávají i hloubku a šťavnatý akcent. Mošt navíc snadno proměníte v domácí shrub nebo vinný sirup a otevřete tak dveře k novým chuťovým variacím.
Barevný svět Gréty Kušnírové
Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.
Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým
V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.
Vady vína od korku po myšinu
Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.
Koktejly: Jiskra agáve
Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.
Podnik: Všechny chutě světa
Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.
Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě
Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?
Nečekaná hloubka fazole tonka
Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.
Německá pivní invaze do Ameriky
Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.
Káva: Regenerativní zemědělství
Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.
Anna Štajglová: Vlněný Masopust
Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.
Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku
V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.
Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína
Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.
Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu
Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.
Koktejly: Síla jednoduchosti
Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.
Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo
Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.
Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí
V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.
Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším
Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.
Foodpairing: Pod hladinou
Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.
Novoroční nadělení
Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.
Michaela Doležalová: Za světlem
Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.
Den na kávové farmě
Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.
Ivo Jedlička: S chutí do toho
Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.
Pivo: Svůj k svému? Nebo protiklady?
Autor jednoho populárního seriálu o autech a cestování nedávno publikoval srovnání, jak jsou na tom aktuálně jednotlivé evropské země s cenou piva. Rozdíly byly veliké, nejdražší piva autor shledal ve Skandinávii (pochopitelně, mají tam nevyšší spotřební daň).