Nové hvězdy mezi vinnými odrůdami

Odrůdový panteon se mění jen pomalu a jména jeho obyvatel všichni milovníci vína dobře znají. Nejsou to nutně odrůdy vysazené na největších plochách, byť ve většině případů jde skutečně o ty nejrozšířenější, ale ty spojené s nejslavnějšími a nejpopulárnějšími víny. V posledních letech se ale objevilo několik odrůd, které si získávají věrné následovníky a jejichž popularita stále stoupá. Někdy stačí specifické místo původu, které jim dokonale sedne a vyzvedne kvalitu do nečekaných výšin. Jindy konkrétní producent s otevřenou myslí, který odrůdě věnuje větší pozornost a otevře cestu i ostatním. Popularitou a rozšířením se následující odrůdy největším hvězdám rovnat nemohou, ale kvalitou často ano a pozornost si rozhodně zaslouží.

Mencía

Stále častěji je slyšet o vínech španělských oblastí Bierzo či Ribeira Sacra, ale též Valdeorras, Ribeiro či Monterrei, s víny z modré odrůdy Mencía. V minulosti byla spojována především s lehčími voňavými červenými víny (a tato podoba je v Portugalsku stále nejčastější) k rychlé konzumaci a víny růžovými z obrovských výsadeb na rovinatých vinicích. V 90. letech minulého století začíná její obroda. Spojte staré výsadby, dramatické strmé zterasované svahy na břidlici vyžadující oddané vinaře (ne nadarmo zde pěstování révy označují jako „viticultura heroica“) a pečlivou práci při školení v kvalitních sudech a získáte nádherná, strukturovaná, šťavnatá červená s potenciálem vyzrávání v láhvi. Bohatě aromatická, často s lákavou kamenitou minerální linkou. Leckdy je Mencía doplňována odrůdami Brancellao, Merenzao, Sousón či Caíño Tinto pro další komplexitu, ale září i sama o sobě. Bývá označována jako „španělský Pinot Noir“, citlivost na terroir a schopnost odrážet místo původu má skvělou a dokáže plodit i podobně delikátní vína, velmi odlišná od opulentnějšího jižního stylu, který si mnozí pod Španělskem představí. Rozhodně má schopnost zaujmout či dokonce nadchnout nejen milovníky Burgundska a kvalitních pinotů obecně, ale třeba i ty, kteří rádi podléhají klasickým středoevropským frankovkám. Při hledání těch nejlepších vín nelze vynechat jména Raúl Pérez, Veronica Ortega, Descendientes de J. Palacios či Losada Vinos de Finca.

Hunter Valley Sémillon

Samostatnou kapitolu tvoří Hunter Valley Sémillon. Odrůda Sémillon je dobře známa coby součást bílých vín z Bordeaux, jak suchých, tak především botrytických sladkých, a úspěšná je i z Jižní Afriky či kalifornské Sonomy. Žádné z čistě odrůdových vín se však nepřibližuje specifickému a unikátnímu stylu, které Sémillon nabízí v australském Hunter Valley. Vína se připravují výhradně v nerezu a bez kontaktu se dřevem, oproti běžné (nejen) australské produkci mají navíc nízký obsah alkoholu, nejčastěji s hodnotou okolo 10,5 %. Zrají jen krátce a jsou okamžitě lahvována. Navzdory vyřčenému mají obrovský potenciál zrání, často začínají být nejzajímavější až za 10 či více let. Vína se postupem času vyvíjí od relativně přímočarého ovocitého citrusového projevu s velmi říznou kyselinou a tenčím tělem do neuvěřitelné komplexity, k minerálním projevům, tónům připomínajícím ležení v dubových sudech, k citrusovým koláčům. Odporuje to teoretickým poučkám, a stejně připravený Sémillon z jiných míst, ze stejných klonů a zakvašený stejnou kvasinkou takto nefunguje. Podmínky v Hunter Valley, unikátní terroir, chcete-li, dodávají něco neopakovatelného. Zásadní vína Tyrrell's Vat 1 Sémillon a McWilliams Mount Pleasant Lovedale Sémillon by měl vyzkoušet každý milovník charakterních bílých vín. Mezi ta důležitá určitě patří Poole's Rock Semillon či jména Brokenwood, Briar Ridge či Andrew Thomas.

Aligoté

Odrůda Aligoté byla dlouhodobě vnímána spíše jako „poznámka pod čarou“ bílého Burgundska a dominantního Chardonnay, které tamním velkým vínům kraluje. Popisována jako jeho tenčí, kyselý kolega vhodný především coby základ pro tradiční koktejl Kir (v kombinaci s Crème de cassis). Přitom do konce devatenáctého století byla role Aligoté mnohem důležitější, začátek přesazování vinic na americké podnože po epidemii fyloxery na konci 19. století však znamenal začátek jeho úpadku. V posledních několika letech ovšem zažívá malou renesanci. Umí nabídnout výborné zážitky s florálnějším projevem než Chardonnay, obvykle s menším vlivem dřeva a s úžasnými osvěžujícími kyselinami. Spousta restaurací specializujících se na mořské plody na něj nedá dopustit. A navíc, což je v regionu s neustále stoupajícími cenami zásadní, pořád ještě za rozumné peníze. Výtečné Aligoté najdeme i v nabídkách superhvězd jako Leroy, Coche-Dury, Michel Lafarge, Ponsot, Jean-Marc Roulot, Jean Fournier, Sylvain Pataille, Ramonet či Marquis d’Angerville, v apelaci Bouzeron pro odrůdy nejvyhlášenější jej produkuje také Aubert de Villaine, spolumajitel Domaine de la Romanée-Conti. Pro mnohé vinné nadšence je Aligoté těchto vinařů nejdostupnější způsob, jak od nich vůbec něco vyzkoušet. A znovuobjevený zájem konzumentů a hvězdná jména samozřejmě vylepšují pozici i ostatních vinařů, pro které je tak snazší se odrůdě opravdu věnovat.

Nerello Mascalese

Stále obtížnější dostupnost – jak kvůli ceně, tak prostému množství láhví – opravdu skvělého burgundského vede k neustálým přirovnáním „pokud vám chutnají, mohlo by vám vyhovovat i…“. Typickým představitelem je italské červené Nerello Mascalese. Podle posledních výzkumů DNA jde o křížence Sangiovese a bílé odrůdy Mantonico Bianco a s pinotem tedy není nijak příbuzné. Svůj velký terroir našlo především na vulkanických svazích Etny a počet producentů zde v posledních dvou desítkách let neustále stoupá. Vína mívají vyšší, ale ne přehnaný obsah alkoholu a nádhernou ovocnou a často i trochu zemitou vůni, odrůda umí i při vyzrálosti úžasné kyseliny (obzvláště ve výše položených vinicích). Vína se skvěle pijí, zároveň v nich lze najít určitou vznešenost, právě jako v dobrých pinotech. Mezi zásadní vinařská jména Etny patří Frank Cornelissen, Alberto Graci, Girolamo Russo či Tenuta Terre Nere.

Godello, Albariño, Xarel·lo

S velkou obrodou a rychlým vývojem vinařství ve Španělsku přichází mnoho nového právě odtamtud. A zdaleka nejde jen o červená; novým trendem jsou suchá tichá bílá vína. Stále větší pozornosti se dostává odrůdě Godello, hlavně v různých částech Galicie výsadby neustále stoupají. Potenciálně špičková odrůda dokáže dávat intenzivní, koncentrovaná, minerální a seriózní vína a rozhodně o ní bude v budoucnu slyšet. V tomto ohledu má náskok Albariño, které si své nadšené publikum již našlo a úspěšně dobývá i jiné trhy, především v podobě z apelace Rías Baixas, kde je zásadní odrůdou. Čerstvá, aromatická, energická bílá s výtečnou kyselinou vhodná do gastronomie – recept na úspěch. Při přehnaných výnosem může působit nezrale, zeleně, ale při kvalitní práci nabízí bohatý efektní projev s někdy až mořsky slanou linkou. A zmínku si rozhodně zaslouží též Xarel·lo. Jedná se o odrůdu zásadní při produkci španělských šumivých vín Cava, jejichž popularita též raketově stoupá. V Cavě jej obvykle najdete ve směsi s dalšími odrůdami (Macabeo, Parellada), ty nejlepší a nejlépe zrající Cavy však obvykle vsázejí na dominanci právě Xarel·lo. A jeho popularita stoupá i v podobě jednoodrůdového tichého suchého vína. 

Tento článek najdete v BARLIFE č. 90, který můžete objednávat na našem e-shopu.