Pamatujete, co to byla ta hospoda?

Ladislav Jakl

Hospody hynou. Hasne hospodský halas, hloupě hlušený hanebnými hrátkami horšími hladových hubených huntovaných hord. Hoši, holky hořekují. Holé hroby hostinců hnijí. Hluché hlavy hlásají hotové hospodářské hrůzy. Hanba! Smutek. A teď jsem to zkazil.

No však. Soumrak českých hospod není zrovna téma ke slovnímu hračičkování. A k tomu soumraku máme k dispozici i tvrdá data. Jak nedávno zveřejnila největší česká pivovarnická skupina, zaniklo u nás v posledních pár letech na 1800 hospod. To je přes dvacet hostinců v každém okrese. Strašné. Strašné to je nejen sociálně, protože jde o krach 1800 živností, živitelů, o krach 1800 rodin, ale strašné je to i kulturně.

Česká hospoda je fenoménem, který nemá na světě obdoby. V žádné jiné zemi není tak běžné a samozřejmé prolínání zástupců zcela odlišných sociologických kategorií u jednoho stolu, u jednoho tématu, u jednoho nápoje. Jestli tahle naše instituce zanikne, zanikne i zásadní kulturní a etnografický rys českého lidu. Jestli tahle instituce zanikne, ať to aspoň není už za současných generací. Aby se ty příští nemusely ptát, co to ta hospoda vlastně byla zač.

Na vsích je ale existenční ohrožení hospod ještě zásadnější. Před několika lety měla větší „středisková“ vesnice o zhruba tisícovce obyvatel běžně tři hospody. Dnes už často nemá ani jedinou. A vesnice se zhruba pětistovkou obyvatel mají svou hospodu jen asi v polovině případů. Jenže kde není hospoda, není ani život. Hospoda na vesnici je odjakživa centrem místní pospolitosti. Zde se domluví naháňka, dětský den, vznik hasičského spolku, fotbalový zápas, výlov rybníka, sousedská taškařice i společné vyřešení nějaké místní komunální potíže. Kolem místní hospody se všechno točí, je to gravitační středisko.

Že funkci hospod leckde přebírají garáže, prostory obecního úřadu, hasičská zbrojnice nebo dvorek na statku? Ano. Ano i ne. Spíše ne. To jsou totiž obvykle uzavřené prostory pro uzavřenou společnost. Jen pro zvané. Tam nikdo zvenčí nezabloudí, aby oživil místní debatu. Tam se nesejdou rozkmotřené klany, které se navzájem zrovna nemusí. Hospoda je neutrální půda. Tam se leckterý spor vyřeší (a občas i nějaký zrodí). A taky se tam lidé poznají do hloubky, věří si, hůř se tam lže.

Na vesnici bez hospody chcípl pes. Celé smečky psů. Už při průjezdu takovou vsí člověk cítí něco divného ve vzduchu. Jako v království, kde Šípková Růženka dosud spí.

Kdo a co tedy za vymírání hospod může?

Těch faktorů je víc, a teprve ve vzájemné kombinaci vytvářejí onen smrtící koktejl:

Změna životního stylu.

Státní boj proti alkoholu.

Hygienické a potravinářské byrokratické tance.

Zákaz kouření.

Televizní mor.

Kontrolní hlášení a EET.

Spotřební daň z piva.

Inflace.

Raketový růst nájmů a cen energií.

Honza Švestík, protože ten může za všechno.

Tak si je probereme po jednom

Čůrat proti větru se nedoporučuje. A postupná změna životního stylu takovým větrem je. V dobrém i ve špatném. Jednou z takových okolností je to, že na vsích stále více lidí za prací dojíždí do města. Vracejí se pozdě a unaveni. Do místní hospody už se jim nechce, zvláště když třeba už stihli nějaké pivo nebo kulturu ve městě. Lidé se méně druží, více se uzavírají do soukromí. Tady se zpožděním zhruba dvou dekád kopírujeme vývoj v sousedních zemích, kde objem čepovaného piva oproti lahvím, plechům a PETkám tvoří už jen zlomek. My jsme byli ještě před asi 15 lety jedinou zemí světa, kde se víc piva vypilo v hospodě než doma, ale to už dnes neplatí a nůžky se každý rok stále více rozevírají v neprospěch piva sudového. A to dnes část sudů kupují chalupníci a chalupáři, kteří mají svůj výčep někde v kůlně. S tímhle se bojuje špatně, ale jednou z cest je i to, aby místní hospody vylepšily své prostředí a služby tak, že to bude u nich zajímavé i pro ženy nebo mladší generaci, kterou stará veteš moc nebaví. Hodně hospod má malé sálky a tam, kde je hostinský akční, většinu útraty v měsíci udělají na dvou či třech povedených akcích. Takže ono to i proti větru někdy jde, ale trend jede jako parní válec a nic ho nezastaví, leda malinko přibrzdí.

Před lety živá pivovarská zahrádka v Českém Krumlově - dnes zmar.

Boj proti alkoholu. Ano. Stát se rozhodl, že budeme zdraví a šťastní, ať se nám to líbí, nebo ne. A tak na hospody útočí. Přímo i nepřímo. Ano, některé byrokratické kroky (o nich více níže) nejsou činěny s cílem ničit hospody, to je jen jejich vedlejším ošklivým efektem, ale co se týče alkoholu, jde útok eráru přímo na komoru, přímo na existenci hospod. Český svaz pivovarů a sladoven je v této věci zcela v defenzívě a jeho taktikou je „raději neprovokovat“. Jinak že přijde další zdrcující rána. Jenže ona přijde i bez „provokování“. Byrokraté vymýšlejí další a další omezení konzumace alkoholických nápojů, která přitom vůbec nedopadají na ten nejnebezpečnější typ alkoholismu – tzv. tajné domácí pití –, zato na posezení v místní hospodě dopadají likvidačně. Stát totiž ví lépe než my, co nás udělá spokojenými. Asi bych neuspěl příkladem ze života, že jeden můj strejda pil deset piv denně a dožil se osmdesátky, zatímco druhý se alkoholu nikdy nedotkl, a umřel ve svých třech letech.

Klimatizace. Oddělené toalety pro hosty a personál. Separování „čisté“ a „špinavé“ cesty mezi kuchyní a placem. Požární a bezpečnostní předpisy. Povinné vybavení skladů jídla a kuchyní. To jsou ony hygienické a potravinářské tance. To vše si možná může dovolit velká restaurace někde ve městě (a i ta za cenu ohromných nákladů), ale pro vesnickou špeluňku jsou to normy v praxi nesplnitelné. Tak se obcházejí. Nebo to leckdo raději vzdá, než aby riskoval, leckoho zase dostihne nečekaná kontrola hlídačů pečujících o naše štěstí. Divíte se pak provozovateli, který to položí a najde si klidnější a bezpečnější zdroj obživy? Kdo by se mu divil!

Pivovar v Letinách jede pořád, ale restaurace včetně krásného sálu už je jen vzpomínkou.

Kouření. Věčný spor. Ale není to spor mezi kuřáky a nekuřáky, ale mezi těmi, co respektují svobodu smlouvy mezi poskytovatelem a konzumentem služby, a těmi, co se do dobrovolné smlouvy jiných lidí chtějí vlamovat a zakazovat jim ji. Zákaz kouření postihl opět víc venkovské hospody než ty městské, už proto, že se oba typy podniků zásadně liší svou klientelou. Vesnický strejda si obvykle rád k pivu a malému panáku zapálí, mladý hipster z města by spíš THC někde za rohem nebo šíšu v orientálním podniku. Popřípadě ty různé módní elektronické náhražky. Zrovna tenhle zákaz asi nejvíc mezi lidmi probudil starého zdravého ducha bonzáctví, a tak si málokterý hostinský dovolí spáchat na svém území párhodinovou kuřáckou amnestii. Výsledek? Strejda zůstane doma u lahváče a bude hulit tetce pod nos.

Televize je smrtí hospod. No, nějaké velké fotbalové finále, klíčový hokejový zápas, budiž. Na ten někdo speciálně do hospody i někdy přijde, ač by jinak nepřišel. Ale když si výčepní z nudy nahlas pouští telenovelu nebo politické zpravodajství (což bývá často skoro totéž), hosté si u stolu už moc nepokecají. Leda o tom, jestli si José tu Esmeraldu nakonec vezme nebo nevezme. Třeba v Americe jsou taky všude v barech a hospodách televize. V naprosté většině tam ale běží jedině sport a jedině bez zvuku. Kdo chce, ať si kouká. Kdo ne, ať si pije a klábosí. Ale že televize puštěná nahlas a navíc s nějakým pitomým programem umí vyhnat z hospody tu pravou hospodskou atmosféru, o tom žádná. Nehledě na případy, kdy sám výčepní zírá na „napínavý“ kriminální seriál a za ním mají napnutí hosté prázdné sklenice. Vrahem v tomto seriálu je právě ona televize a její necitlivé používání.

Překrásná pivnice s pivotékou Nová Pinta v Dittrichově už je taky minulostí.

Elektronická evidence tržeb a další účetně-byrokratické zásahy do podnikání, to představovalo další smrtící zásah do života vesnických hospod. Mnohé velké městské restaurace na tenhle systém najely dobrovolně už dávno, co ale s tím někde na vsi, kde skoro ani není pořádný signál a kde denní tržba činí pár grešlí? To byly jen další dodatečné náklady, další byrokratická agenda, další otravování. Leckde se to na venkově obcházelo od samého začátku, jinde to ale byla ta poslední kapka, která změnila rozhodnutí, zda zůstat, nebo pověsit živnost na hřebík. Hřebík do rakve české hospody.

Na venkově se v hospodách vína moc nevypije. A panáky se tam pijí 0,2, a ještě obvykle takové ty nejlevnější sladké likérky. A tak tržbu dělá pivo. Poslední týdny slyšíme nářek vinařských nátlakových zájmových skupin, že přece víno spotřební daň platit nemůže. A pivo ano? To že je nějaká spravedlnost? Má-li být spotřební daní trestána konzumace alkoholu (a jiný cíl nemá), proč pivo ano a víno ne? A do toho přichází vláda s dramatickým zvýšením DPH z čepovaného piva. To nelze číst jinak než jako vzkaz: nedružte se po těch hospodách a alou domů k lahváčům. Ještě byste v té putyce mohli chytit nějaké divné postoje.

V pivovaru Lužiny se i hrávalo. 

Inflace, jaká tu sto let nebyla, zasáhla hlavně zaměstnance s fixním platem a ty důchodce, kteří si zodpovědně na stáří něco našetřili. Reálná hodnota jejich platů nebo úspor rapidně poklesla a oni mají důvod šetřit ještě víc. A to lahvové nebo PETkové v krámě je přece o tolik levnější. Tak pápá, paní hostinská, bylo to u vás pěkné, ale já už to neutáhnu. A když tohle paní hostinská uslyší od sedmého štamgasta, řekne pápá ona i těm, co vydrželi.

Bojujeme s podnebím, a to něco stojí. Energie tvoří u vesnické hospody podstatně vyšší podíl nákladů než u městské restaurace. Takže nejmenovaná planeta bude zachráněna, ale vesnické hospody už nebudou hyzdit její tvář. Stejně nejsou dost moderní a chodí tam divní strejcové, co nemají to pravé pochopení pro svazácké nadšení podnebíčkářů.

Takto se s velkou slávou otevíral plzeňský pivovar Beer Factory. Už neexistuje.

A do toho ten Honza Švestík. Kdo to je? No, to já nevím. Dosaďte si místo něj jiné jméno. Jméno toho, kdo může za všechno. On je to každých zhruba pět let někdo jiný.

Tak co my teď s tím? S některými příčinami pub extinction se můžeme poprat. I bez přilepování se k zavíraným hospodám. Jiné jsou věcí velké politiky. Ale tu hlavní zbraň, hlavní nástroj, držíme v rukou my. Své peněženky. Tak se obujme, klobouk na hlavu, hůl do ruky –⁠ a vyražme svou útratou zachraňovat druh ohroženější, než jsou velryby. Českou hospodu.

Hýbněme hýžděmi, hybaj honem hospodským hodnotám hodně hmatatelně helfnout!

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 110. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde


Španělská šumivá vína nejsou jen cava

Španělská šumivá vína nejsou jen cava

Pokud se řekne bublinky, vybaví se většině milovníků vín především Champagne a Prosecco, případně sekt. A také španělská cava. Produkce šumivých vín se ve Španělsku za poslední dvě dekády více než zdvojnásobila, takže rostla rychleji než celosvětový průměr i spotřeba. Nyní již výrazně přesahuje dva miliony hektolitrů ročně. Celosvětově se tak řadí na čtvrté místo za dominantní Itálii následovanou Francií a Německem. Vývoj se ve Španělsku ovšem nezakládá pouze na objemu –⁠ nabídka se velmi dynamicky transformovala a stále větší důraz Španělé kladou na kvalitu. A to jak u cavy, tak i dalších apelací a uskupení producentů šumivých vín.

Co s tím pivem, vy Češi, pořád máte?

Co s tím pivem, vy Češi, pořád máte?

Češi jsou hrdí na své pivo. Opravdu? Asi jak kdo. Oprávněně? Asi jak v čem. Pijeme pivo nejvíc na světě. Skutečně? Podle některých kritérií vůbec ne. Jsou Češi pivem zpití alkoholici? No, nezdá se.
 Evidentně se kolem fenoménu českého piva točí víc otázek než jen ta v titulku. Tak si na některé zkusme letmo odpovědět.

Dita Buchtová - Z lásky k doteku a přírodnímu materiálu

Dita Buchtová - Z lásky k doteku a přírodnímu materiálu

Dita Buchtová je studentkou pražské UMPRUM a mladou nadějí české designérské scény. Pod jejíma rukama vznikají zajímavé předměty s promyšleným konceptem. Zalíbení Dita našla zejména v práci se dřevem a v ručním soustružení.

Foodpairing: V letním sladění

Foodpairing: V letním sladění

Při přípravě koktejlů určených k párování s jídlem je nutné vzít v potaz hned několik faktorů, které ovlivňují výsledný dojem: množství alkoholu, kyselost, vnesení bylinných nebo květinových tónů do drinku či sladění s národní kuchyní. A mnohem víc! Vše má na úspěch výsledného párování významný vliv. Podívejme se tedy, jak se s touto nelehkou disciplínou popasoval náš barman s kuchařem v letně laděném tříchodovém menu.

Podniky: Celé spektrum chutí

Podniky: Celé spektrum chutí

Dal by si někdo toast? Pokud vaše odpověď na tuto nebo jinou pečivovitou otázku zní ano, čtěte dále. Tentokrát pro vás máme tip na pekařství, jež vyrostlo na Letné, ale také na koktejlový bar v Liberci. V úvodu ještě připomeneme, že Bjukitchen Báry Karpíškové už přivítalo první hosty stejně jako dejvické Zrno zrnko nebo liberecká restaurace Nakraji. Novinky hlásí také Ambiente, chystá se Štangl nebo Burger Servis. Seznam podniků, které stojí za návštěvu, se tak opět povážlivě rozšiřuje.

Divočina uvnitř nás může zachránit svět

Divočina uvnitř nás může zachránit svět

Denisa Šimlová alias Divoženka v kuchyni učí lidi poznávat ryzí divokost – v přírodě i uvnitř sebe sama. Posledních pár let se věnuje kurzům a předává zkušenosti s fermentací, sběračstvím a hyperlokálností, kterou jí odkrývá život na statku uprostřed Kokořínska. Právě tam jsme si povídali o fermentačních technikách a mýtech, o léčivých dřevokazných houbách, kvašení ovoce naslano a odhodlání kráčet po vlastní trase.

Koktejly: Oslnit chutí

Koktejly: Oslnit chutí

Léto představuje dobu hojnosti a dostupnosti roztodivných chutí a vůní. Přesto (nebo právě proto) si můžeme dovolit v letních variacích koktejlů myslet i na zítřek, kdy výběr z čerstvých lokálních surovin značně prořídne. Čtyři varianty letních drinků, které připravili zkušení barmani, nabízí přesně takovou inspiraci: čerstvé suroviny nejlépe z květináče nebo ze zahrádky a důraz na udržitelnost. Řekněme si to na rovinu, tato idea přináší do mixologie nový rozměr smyslových vjemů při pití koktejlu. Díky přirozeným způsobům zachování surovin totiž můžeme objevovat další dimenze chutí, a nikdo z nás se u toho nenudí.

„Art de vivre“: tam, kde umějí žít

„Art de vivre“: tam, kde umějí žít

Vášeň pro současné umění umocněná velkorysou francouzskou kuchyní. V srdci Provence servírují komplexní zážitek v intenzivním světle ikonických lamp Klieg a v obklopení nábytkem od Florence Knoll a uměleckými díly Isamu Noguchiho. Olivier a Patrizia Massartovi se stávají pány místa. Olivier se v této zemi narodil, Patrizia do ní přináší italský způsob života.

Třetí kávová vlna

Třetí kávová vlna

Třetí kávová vlna s sebou přinesla zcela nový pohled na provoz kaváren i samotnou práci s kávou. Noblesní číšníky, stříbrné tácy a přepraženou italskou směs nahradili profesionální baristé, kteří dopodrobna znají původ, zpracování i jedinečný chuťový profil každé kávy v nabídce. Takovéto kavárny dnes najdete téměř po celém světě. Jen v Česku byste jich našli stovky, a to i na vesnicích nebo v menších městech, což z naší země tvoří unikát. Kavárny s pokročilejším přístupem ke kávě ale paradoxně donedávna zcela chyběly v producentských zemích. Ještě před pár lety se nám stávalo, že jedinou dobrou kávu jsme si při cestách za producenty vychutnali pouze při cuppingu přímo na farmách.

Ochutnali jsme za vás: Mandlové nápoje

Ochutnali jsme za vás: Mandlové nápoje

Mandlové nápoje se staly jednou z vyhledávaných alternativ kravského mléka nejen mezi lidmi s laktózovou intolerancí nebo vegany, ale oblíbili si je všichni, kterým jednoduše lahodí charakteristická jemná chuť mandlí. Například v kávě. K hodnocení jsme proto přizvali baristu Zdeňka Smrčku z Respekt Coffee. Do rubriky jsme vybrali nápoje nepřislazované a s největším procentuálním zastoupením mandlí. Přinášíme subjektivní hodnocení této kategorie, ve které se nám sešly čtyři produkty z Itálie a dva z Německa.

Portoriko

Portoriko

Rumoví fanoušci Portoriko často opomíjejí. A to je veliká škoda! Jde dnes koneckonců o největšího producenta karibského rumu. Vznikají zde desítky milionů litrů lehkého bílého rumu, který se hodí především do koktejlů, místní rumy však umí nabídnout mnohem více. Pojďme se o tom společně přesvědčit.

Nestydatá hvězda - Porn Star Martini

Nestydatá hvězda - Porn Star Martini

Představte si, že máte koktejl, který je od počátku hit, zdánlivě instantní úspěch, jenž přivede davy. Co ale znamená, když máte v rukávu drink, který nejen že přiláká masy zvědavců, ale stane se skutečnou ikonou? Je to v současné době ještě možné, když se vše zdá být pouze twistem twistu jednoho klasického koktejlu? A co to vlastně vypovídá o koktejlové kultuře a všech kolem ní, když si pozornost stále žádá onen lascivní koktejl s odkazem na tematiku pro dospělé?

Rozhovor: William Pravda

Rozhovor: William Pravda

Ve světě uznávaná barmanská osobnost s českými kořeny. Po mnohých zahraničních zkušenostech William Pravda působí v luxusním pětihvězdičkovém hotelu Capella v Bangkoku na pozici nápojového manažera a má na starost bary celého resortu. Má pověst lídra, který do světa barů a pohostinství vnáší inovace a kvalitu.

Kombu - divoká řasa

Kombu - divoká řasa

V tajemných hloubkách chladných moří severu se v proudech vlní až šest metrů dlouhá a houževnatá zelenina, kterou označují jako jídlo budoucnosti. Mořská řasa kombu, u nás též známá pod výrazem kelp, vykazuje velice specifickou chuť, kterou by bylo opravdu škoda opomenout.

Ginfest představil giny ze všech koutů světa

Ginfest představil giny ze všech koutů světa

Zatímco druhá červnová sobota patřila svátku World Gin Day, ta třetí se nesla ve znamení Ginfestu. Sedmý ročník oslavy jalovcového destilátu se opět uskutečnil v galerii Villa Pellé a nabídl přes 150 ginů z celého světa, nepřeberné variace na Gin & Tonic, semináře i doprovodný program. A přestože počasí bylo toho dne poněkud jankovité, panovala na Ginfestu skvělá nálada.

World Gin Day: Jak oslavit světový den ginu

World Gin Day: Jak oslavit světový den ginu

Podle "The Ultimate Guide to Gin" je gin jedním z nejvíce univerzálních a sofistikovaných nápojů současnosti. Hodí se do tradičních i experimentálních koktejlů a jeho klouzavý svátek připadá vždy na druhou červnovou sobotu. “World Gin Day” tak letos oslavujeme 10. června, kdy máme jedinečnou příležitost naskočit na ginovou vlnu, která vyvrcholí přesně za týden velkolepou oslavou tohoto oblíbeného destilátu ve Ville Pellé v Praze. Jak se gin vyrábí a jak si jej nelépe vychutnat?

Design jako souhra tradice a současnosti

Design jako souhra tradice a současnosti

Když se dvojice lékárníků s vášní pro víno, design, koně a autentické lokální zážitky rozhodla otevřít hotel, vzniklo duši uzdravující místo. „Každý den chodíme na vrchol věže, abychom viděli západ slunce a hovořili o našich zážitcích a místní historii,“ říká Ana. Vzhledem ke spletité minulosti, která dvojici přivedla k vlastnictví hotelu na tomto místě, tyto rozhovory trvají dlouho do noci.

Koktejly: Uvědoměle

Koktejly: Uvědoměle

V Inspiromatu vítáme jaro v souladu s přírodou. Udržitelnost se v barmanských kruzích skloňuje čím dál více a dalo by se říct, že kdo se nezapojí, uvízne v minulosti. Představujeme vám tedy čtyři receptury, kterými barmani aktivně usilují o zmenšení barového odpadu. Nic se však nemá přehánět. Jde nám tu především o nalezení rovnováhy mezi chutí, využitím plného potenciálu přísady a menším plýtváním. Mějme na paměti, že koktejly jsou požitkem. Jedním ze způsobů, jak se hýčkat. Co vám tedy takový drink přinese? Bohaté chuťové spektrum, čistší svědomí a, pokud pracujete pro bar, lepší zisky a vyšší marže. Takže nastupte. Kdo by nechtěl zachránit planetu po jednom chutném koktejlu bez viny?

Necháme mladé utéct ke sladkým břečkám?

Necháme mladé utéct ke sladkým břečkám?

To je pořád nějaká středověká veteš, rezavé haraburdí, vybájené letopočty. Marketing většiny průmyslových pivovarů, ale i mnoha mikropivovarů připomíná neudržované zaprášené muzeum. Proč tomu tak je?

Nikaragua - listopad 2022

Nikaragua - listopad 2022

Když se vám dostane takového pozvání jako nám z Premier Wines, jednoduše nemůžete odmítnout. Flor de Caña zůstává v obecném povědomí jako globální výrobce rumu. Méně z nás však asi ví, že jde o producenta s rodinnou tradicí a světového lídra v udržitelných výrobních postupech. V zemi nespočetných přírodních krás, avšak skromných poměrů, pečuje o rodiny svých zaměstnanců všemi možnými i nemožnými způsoby. Vyrážíme tedy do země zaslíbené sopkám, prémiovému rumu a dobrému jídlu. A také stále ještě komunistickému prezidentovi Danielu Ortegovi.

Německo není jen Riesling

Německo není jen Riesling

V německém Düsseldorfu se již tradičně pořádal ProWein, jeden z nejvýznamnějších vinařských veletrhů na světě. Přidružený výzkum odhalil, že obchodníci s vínem z ČR považují německá vína za jedna z aktuálně nejatraktivnějších pro náš trh, a ze statistik je zřejmé, že poslední roky import kvalitních vín z Německa do ČR rychle a utěšeně stoupá. Je tedy na místě si vinařské Německo alespoň ve zkratce přiblížit.

Vidět do talíře

Vidět do talíře

Svět potravin se zrychluje a hráči v potravinářském průmyslu, zejména restauratéři, maloobchodníci i výrobci, se musejí ujistit, že s dobou neztrácí kontakt. Zejména v těchto turbulentních časech je nutné změny sledovat a využít je jako nástroj pro svá lepší rozhodnutí v budoucnu. Jednu věc můžeme říci už teď: že potravinářství představuje spleť výzev a tendencí, které působí často protichůdně. Souvisí to se skutečností, že lidské bytosti jsou samy o sobě rozporuplná stvoření. Všichni chceme zachovat planetu pro budoucí generace, ale stejně důležité jsou pro nás chvíle okamžitého uspokojení vlastních potřeb, naše pohodlí a požitek z jídla.

Adrián Michalčík

Adrián Michalčík

Slovenský barman, který profesionálně vyrostl v Praze, v současnosti působí jako hlavní barman a manažer oceňovaného baru Pier 42 v norském Oslu. Adrián Michalčík získal titul nejlepšího barmana světa pro rok 2022. V globálním kole prestižní barmanské soutěže Diageo Reserve World Class vybojoval v Sydney první místo jako zástupce Norska.

Jak se připravit na letošní Rumfest

Jak se připravit na letošní Rumfest

Pražský Rumfest se již tradičně koná v hlavním městě České republiky, Praze, a láká milovníky rumu nejen z Česka a Slovenska, ale i z celého světa. Na tomto festivalu se setkávají znalci i začátečníci, kteří se chtějí naučit víc o tomto oblíbeném alkoholickém nápoji a ochutnat zajímavé rumy. Rád bych vám nabídl pár tipů, jak se na tuto akci co nejvíce připravit a užít si ji. 11. ročník nás čeká již 20. května.

Foodpairing: Souhra smyslů

Foodpairing: Souhra smyslů

Párování jídla a pití se stalo již tradičním způsobem, jak umocnit zážitek z obojího. Trochu komplikovanější situace pak nastává právě při práci s koktejly, jejichž chutě jsou složitější. Výsledný zážitek však může být zábavný, stejně jako v případě níže uvedených kombinací. Tříchodové menu kuchaře a barmanky se nese v jarním duchu. Koktejly přirozeně doplňují zvolené pokrmy, aniž by s nimi soupeřily. A tak to máme rádi.

Michal Ondráček - Designér s dosahem k architektuře

Michal Ondráček - Designér s dosahem k architektuře

Designér Michal Ondráček se pohybuje napříč grafikou, průmyslovým designem a architekturou. Právě o tom, jak důležité pro něj je smývat hranice mezi těmito obory a proč při navrhování výslovně dbá na koncepční myšlení, se dozvíte v článku.

Ochutnali jsme za vás: GIN & TONIC READY TO DRINK

Ochutnali jsme za vás: GIN & TONIC READY TO DRINK

Ready-to-drink koktejly se v posledních letech staly jedním z největších úspěchů nápojového průmyslu. Základní kámen byl položen před pandemií: tehdy mainstreamoví hráči, řemeslné značky, a dokonce i barmani vytvořili prémiové koktejly a uložili je do recyklovatelných plechovek. Pandemický tlakový hrnec pak katapultoval segment do rychloběhu. A protože Gin & Tonic bývá označován jako nejpopulárnější míchaný drink na světě, pojďme se podívat, co nám aktuálně trh nabízí.

Guyana

Guyana

Rum z Guyany má v rumové historii vskutku výjimečné místo. Rum demerara představoval více než dvě století klíčovou složku, v pravidelných dávkách jej dostávali námořníci britského královského námořnictva, a to až do roku 1970. V dnešní době patří guyanský rum k celé řadě rumových značek. Pro příklad uveďme Pusser’s, Lamb’s, Wood’s nebo Lemon Heart. Zcela jistě se tak jedná o jednu z nejdůležitějších rumových destinací vůbec.

Proslulý plukovník - Gin Rickey

Proslulý plukovník - Gin Rickey

Někteří se pro slávu narodili a někteří jí přinejmenším dosáhli, zatímco jiným přinese vskutku nemalé množství trpkosti. Zářným zástupcem posledního příkladu byl i tvůrce velice prostého, a přesto značně oblíbeného koktejlu, jenž se do obecného povědomí dostal na přelomu 19. a 20. století. Kde se ovšem vzala zdánlivě moderní kombinace ginu, limetky a sody, která v sobě nemá ani za mák cukru? A kdo za koktejl Gin Rickey vlastně loboval, když na počátku postrádal svou základní složku?

Tomáš Urban - Chleba je emocionální záležitost

Tomáš Urban - Chleba je emocionální záležitost

Dříve vařil, dneska peče. Někdy na ohni, jindy v konvektomatu – s respektem vůči mouce a kvasu, který je podle něj základem řemeslné pekařiny. Tomáš Urban došel ke gastronomii oklikou. Naučil se sebekritice a pokoře. K těm se přidala zvídavost a rutina. Nakonec se z amatéra vyklubal profesionál, který tvoří tým projektu Ze Mě a sdílí zkušenosti na kurzech pečení. Co všechno se dá zkoumat nad díží s těstem a jak se z kuchaře stane pekař?