České pivní cestování

Ladislav Jakl

Nejlépe se za pivem cestuje u nás doma – v Česku. Putoval jsem po mnoha pivovarech a významných pivních místech v USA, Belgii, Německu, Rakousku, Polsku či na Slovensku, navštívil jsem pivovary ve Finsku, v Itálii, Ázerbájdžánu, Maďarsku… To ale neříkám, abych se vytahoval. Říkám to proto, abych dodal váhu tvrzení, že nejzajímavější pivní cesty jsou stejně ty po naší vlasti.

Pivními cestami se dnes zabývají už i specializované firmy a kanceláře, existují různé bedekry, mapy a aplikace. Pivní fandové ze Sdružení přátel piva pořádají výlety autobusem, na jehož palubě se čepují dobré kousky, aby cesta mezi pivovary lépe utíkala. Ale takovou výpravu za pivem si může udělat každý sám. Partě k tomu stačí mikrobus a statečný řidič.

Jsou fandové, kteří cestují po zaniklých pivovarech –⁠ těch je v Česku asi 1400. Zaniklých pivovarů, ne fandů. Existuje o nich rozsáhlá zajímavá literatura a přátelé pivní historie mohou prolézat dávná sklepení, mezi křovím hledat rozpadlou sladovnu nebo uvnitř činžovního domu pozůstatky bývalé varny. Je to krásná romantika, ale tak nějak nasucho. Lepší je cestovat tak, aby na konci přišla pořádná tekutá odměna.

Lze si vybrat jakýkoli kout naší republiky a tam vymyslet zajímavou a poučnou pivní trasu. Fantastický, spíš tak dvoudenní výlet nabízí třeba prstenec pivovarů kolem Brd, ohromnou koncentraci výborných pivovarů najdete kolem Třince, Karviné, Těšína a Frýdku. Výborným zážitkem je objet přípražské mikropivovary, ale těch je tolik, že si takový okruh musíte rozdělit alespoň do čtyř půldnů.

Dnes se pivovary tlačí do turisticky proslulých míst, snaží se tak zařadit mezi atrakce běžných turistů, u nichž pivo určitě není tím hlavním cílem. Takový pivovar najdeme třeba na Karlštejně. A ještě si tam můžete koupit dřevěnou upomínku. Já mám však na mysli opačný přístup. Ne že cílem je významná pamětihodnost a pivovar coby bonus, ale naopak, jedete za pivem –⁠ a objevíte díky pivu místa, která jste dosud neznali. Vždy, když jsem cestoval s kapelou po koncertech, jsem konkrétní štaci nebral jen jako to místo s pódiem, kde po kšeftě naložíme aparát a zmizíme. I tady pokaždé beru takovou cestu jako příležitost poznat město, projít se po něm, podívat se po zajímavostech, poznat něco nového. Stejné je to i u pivních cest. Tyto cesty se rozhodně nemusí omezovat jen na cílový pivovar; mnoho pivovarů koneckonců sídlí ve velmi originálním prostředí, pivo vás tedy zavede do míst, kam byste třeba jinak sami od sebe nezajeli, a představuje vlastně příjemnou motivaci k vlastivědné poznávací pouti.

Kolekce českých mikropivovarů je živá a stále se mění. Donedávna stále jen přibývaly, ale v posledních čtyřech letech jich i mnoho zaniklo. Následnou hrst tipů proto omezme jen na ty navštívené letos. Lázeňské město Teplice nabízejí hodně zajímavostí, ale tou hlavní je určitě pivovar Monopol se sládkovou Martinou Valterovou. Pivovar s krásnou restaurací sídlí v někdejším divadelním sále, kde působil i Vlasta Burian. Součástí provozu je i luxusní cukrárna, penzion a pivní balneo. A jestli vaše polovičky nejsou na pivo, třeba jim zachutná některý z místních pivních koktejlů.

Pod Řípem, ve vsi Ctiněves, najdete pivovar v bývalé zemědělské usedlosti. Místní piva dosáhla už na mnoho medailí z prestižních degustací, ale to okolí! Pěšky nebo na kole se tu můžete kochat dosyta. Nějaký prostor si ale nechte třeba na zdejší výbornou pšenku.

Nepomuk je překrásné historické město jižně od Plzně. V červenci tu bývá moc pěkný pivní festival rovnou na náměstí. Ale zásadní turistický bonus je pivovar Zlatá kráva se sládkovou Žanetou Petružálkovou. I zde se dobře najíte, mají tu i penzion a také populární pivní lázně. A až pošlapete zdejší památky včetně kláštera Zelená hora z Černých baronů, podívejte se po okolí. To stojí za objevování!

Kousek na východ od Prahy najdete Kostelec nad Černými Lesy. A zde se z trosek už 22 let postupně zvedá místní pivovar, kdysi velmi známý. Ale tady určitě nezůstaňte u obdivování piv, jídel a historické budovy. Majitelé pivovaru asi nejsou rekonstrukcí rozsáhlého objektu dosti vytíženi, a tak si přidali ještě další ohromnou práci. Jezdí všude po Evropě a skupují historické kusy pivovarského zařízení. To pak fantasticky repasují a uvádí do provozu. Tohle nikde jinde neuvidíte.

Na soutoku Otavy a Vltavy se vypíná hrad Zvíkov. Než k němu ale dojdete, uvidíte po pravé straně Pivovarský dvůr. Kvalitu pivní produkce garantují Michal Voldřich a Láďa Ličman. Tady se najíte, napijete, ba i vyspíte – a přes den se můžete kochat kaňony obou řek. Ale když sem zabloudíte první jarní víkend, asi nedostanete nic, protože to se tu scházejí sládci z celé republiky na Jarní cenu českých sládků.

V Liberci nenajdete jen bránu do Lužických i Jizerských hor, ale také jeden z nejkrásnějších českých klubů jménem Warehouse. Tady se bude líbit všem milovníkům industriální architektury. Jasně že tu mají i ubytování, ale především pivovar Kousek piva a vyhlášenou restauraci. Takže výlety raději před jídlem.

Litoměřice jsou romantickým historickým biskupským sídlem. A hned vedle brány výstaviště Zahrady Čech najdete hotýlek s pivovarem Koliba. Ale než tu popijete, běžte se podívat na soutok Ohře s Labem.

Přeštice jižně od Plzně nedisponují jen úžasným Diezenhoferovým barokním chrámem a místním vyhlášeným plemenem prasat, ale také pivovarem U Přeška. I tady je okolí k zulíbání a Přeštice představují pro výlety velmi vhodnou základnu.

Městskou hromadnou dopravou se z pražských Kobylis dostanete hned do první vsi za Prahou – do Zdib. I tady se to hemží vyhledávanými turistickými trasami. Ale začínat i končit se zásadně doporučuje v překrásně rekonstruovaném Zdibském pivovaru. Ten je atrakcí sám o sobě.

A co Šumava? Její vnady nelze přehlédnout, pokud si vyjedete do pivovaru Kvilda. Součást pivovaru tvoří i penzion a úžasná pekárna. A jestli rádi chodíte po horách, dá se odtud dojít až na Modravu. A tam se dokonale občerstvíte v pivovaru Lyer, který najdete hned u soutoku Modravského a Roklanského potoka, z nějž se stává řeka Vydra.

Východně od Prahy najdete Kounice. K místnímu pivovaru náleží i zcela raritní sladovna. A kolem? Přece Polabí! A naopak západně od Prahy Únětice. Zdejší pivovarský areál je překrásný, a navíc od něj vede půvabná stezka podél Únětického potoka až do Roztok, kde se potok vlévá do Vltavy.

V jednom starém a děsně nekorektním anglickém vtipu se říká, že ideální žena je prsatá, blonďatá a němá nymfomanka vlastnící pivovar hned u golfového hřiště. Kousek po proudu Vltavy z turistické perly Českého Krumlova najdete Svachovu Lhotku, kde mají pivovar Glokner rovnou na golfovém hřišti. A navrch lihovar. Na dvorku pivovarského statku si dáte určitě něco dobrého, a když budete mít štěstí, trefíte se do termínu zdejší pravidelné zabijačky. To vám pak ani ta blondýna nebude chybět.

Ještě nemáte dost? Pivní cestování lze pojmout i jako hledání zeměpisných pivovarských „nej“. Jaké jsou tedy naše „nej“ pivovary?

Ten nejzápadnější budeme intuitivně hledat v Chebu. V tomhle tisíciletém městě, které rozhodně stojí za návštěvu (už kvůli tomu, že se tam narodil jeden český popularizátor pivní kultury), se pivo vařilo odjakživa, v každé ulici bývalo pivovarů několik. S nástupem průmyslových pivovarů zde vznikl v 70. letech 19. století jeden z největších tehdejších pivovarů u nás, i ten se však –⁠ podobně jako ony předchozí prastaré –⁠ naší doby nedočkal: zbyla z něj jediná budova a na místě areálu nyní stojí nákupní centrum. Ovšem přímo na zdejším hlavním náměstí se jménem Jiřího z Poděbrad najdete hotel s restaurací Hvězda a v něm pivovar Pivní skaut. Z místní zahrádky je tak ohromující výhled na historické centrum, že se vám nebude chtít pryč.

Nejjižnější český pivovar najdete ve směru z Rožmberka k přechodu do Rakouska v obci Studánky. Pivovarská hospoda vypadá trochu jako vietnamský fast food pro rakouské turisty, ale vaří tam dobře a piva mají velmi vkusná. Nesou názvy po manželské dvojici majitelů (Jiřina –⁠ polotmavý speciál, Špáca –⁠ světlý ležák), k tomu místní IPA a nějaký ten sezónní kus. Pokud ale chcete vidět vlastní zařízení pivovaru, musíte se domluvit s majiteli. Pivovar mají na svém statku pár set metrů od restaurace. A zařízení je ke koukání, zvláště když vám ho předvádí paní Jiřina.

Za naším nejvýchodnějším pivovarem musíte až na česko–slovensko–polské trojmezí. Nalézá se v Hrčavě a jmenuje se Hrčavský grunt. Můžete tu popít místní hrčavské pivo a kochat se krásným panoramatem beskydských kopců. A protože je v Beskydech, buduje pivovar vlastní sýrárnu. Zakousnout si k pivu slaný ovčí sýr v tomhle prostředí, to je požitek pro znalce. Tuhle jsem stejnou kombinaci zažil v pivovaru Schilling ve městečku Littleton v New Hampshiru, a když jsem poté navštívil stejnojmenný pivovar (shoda jmen) v rakouských Alpách, povídání o sýrové kombinaci u amerických jmenovců Rakušany docela zaujalo. Ale to jsem ulítl, protože beskydské sýry jsou stejně nejlepší.

O titul nejsevernějšího pivovaru naší vlasti svádějí vyrovnaný boj Falkenštejn v Krásné Lípě, Kocour ve Varnsdorfu a Albrecht ve Frýdlantu. Za návštěvu stojí všechny tři, ale přece jen o několik desítek metrů vítězí varnsdorfský Kocour. Z jeho pozemku je to na hranice s Německem jen pár kroků (to myslím doslova, fakt asi dva) a je to také možná jediný mikropivovar na světě, který má vlastní železniční zastávku. V areálu pivovaru najdete bar, restauraci, zahrádku a penzion, ale hlavně zde mají špičková piva, především ta svrchně kvašená, včetně kousků, které patří mezi nejsilnější piva u nás. Často tu pořádají zajímavé akce a festivaly, třeba k deseti letům založení, kdy bylo možné zažít prohlídku pivovaru i z helikoptéry.

Tím ale nejsme s výčtem naši pivovarských „nej“ u konce. Ještě nám zbývá pivovar položený nejníže a nejvýše.  S tím nejnižším bude trochu potíž. Jsou totiž dva se stejnou nadmořskou výškou. Oba v Děčíně. U zámeckého rybníka najdete pivovar Sever, dříve známý jako Nomád. Na opačném břehu Labe zase stojí bývalý městský pivovar, jehož areál přestavěli na moderní obchodní středisko. A právě v něm se nachází pivovar Kapitán. Originální spojení starého s novým dává vyniknout obojímu. A oba pivovary, Sever i Kapitán, mají nadmořskou výšku 137 metrů. Chtělo by to nějaké měření v decimetrech, asi u dna vystírací kádě. Pokud mi nevěříte a myslíte, že nejnižší pivovar najdete na Jižní Moravě, pak vězte, že nejníže položený moravský pivovar Frankies v Břeclavi má polohu 159 metrů nad mořem, to je o komín výš.

A nakonec jsem si nechal pivovar nejvyšší. Prý dokonce nejvýše položený ve střední Evropě, ale to bychom se museli shodnout, co je střední Evropa. Nám postačí, že nejvýše položený pivovar u nás se nachází na Luční boudě ve výšce 1413 metrů nad mořem, hned pod Luční horou v Krkonoších, která je druhou nejvyšší horou u nás. Tady můžete popít místní pivo Paroháč, koukat při tom na Sněžku a přikusovat třeba obří rohlík z místní pekárny.

Tak co, nestojí ty české pivovary za pěkný výlet? A kdybyste je náhodou objeli nějakým zázrakem všechny, můžete začít zase od začátku, protože nic na světě se nemění tak rychle jako nálada žen a skladba českých mikropivovarů.

Tento článek v plné verzi najdete v BARLIFE 112. Jednotlivá vydání i předplatné magazínu objednáte zde.


BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou

BCB 2025: Rozhovor s Priyankou Blah, novou programovou ředitelkou

Bar Convent Berlin má od letošního roku novou programovou ředitelku. Stala se jí Priyanka Blah, která dlouhodobě působí na mezinárodní barové scéně. V rozhovoru prozrazuje, co pro ni BCB znamená, jaká témata chce do programu přinést a proč považuje vzdělávání mladých barmanů za klíčové pro budoucnost oboru.

BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí

BCB 2025: Working Wednesday | Den nových příležitostí

Bar Convent Berlin patří k nejvýznamnějším platformám barového a nápojového průmyslu. Každý rok nabízí prostor pro setkávání, sdílení zkušeností a určování trendů. V roce 2025 přichází s novinkou nazvanou Working Wednesday, která je věnována budoucnosti oboru, mladé generaci a novým obchodním příležitostem.

Foodpairing: Bez překladu

Foodpairing: Bez překladu

Párování jídla a koktejlu může působit jako hra, ale když se dělá poctivě, drží pohromadě. Ne kvůli pravidlům, ale protože všechno do sebe přirozeně zapadá. V El Caminu i v Pilotech se přemýšlí nad každým detailem, od výběru surovin až po to, jak se u stolu či u baru cítí host. Nejde o efekt, ale o pozornost, která je tichá a přesná. Pro tuto rubriku jsme opět oslovili kuchaře a barmana, aby společně vytvořili tříchodové menu napárované s koktejly. Tentokrát se potkaly dvě osobnosti, které svůj podnik nejen tvoří a kreativně vedou, ale celý ho drží v rukou. David Böhm, majitel El Camino Tapas Restaurant, který z větší části nastavuje kreativní směr kuchyně svého podniku, a Vojta Drahokoupil, spolumajitel a šéfbarman Café Bar Pilotů. Výsledkem je menu, které se nesnaží ohromit, ale drží jasný směr. Každý chod má svůj rytmus a každý drink ho sebevědomě nese dál. Prostě to funguje. A vy se o tom teď můžete přesvědčit sami.

Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu

Václav Lednický: Fairtrade káva dnes znamená nejen udržitelnost, ale i prémiovou kvalitu

Václav Lednický, který působí v kávové branži přes dvacet let a řídí české zastoupení Julius Meinl Coffee, měl možnost zúčastnit se v Hondurasu konference Fairtrade Coffee Forum a soutěže Golden Cup, zaměřené na ocenění nejlepších Fairtrade káv od malých producentů ze Střední Ameriky a Mexika. V rozhovoru popisuje své dojmy z degustací, organizace i kulturních zážitků.

Tiché volání o pomoc

Tiché volání o pomoc

V provozu nebývá čas si všimnout, že už je někomu těžko. Co pomáhá, když dojdou síly. Za úsměvem obsluhy, za dokonalým servisem a energií, která drží podnik v chodu do pozdních nočních hodin, se často skrývá únava, napětí i vnitřní prázdno. V gastronomii je běžné fungovat na hraně vlastních sil. S úsměvem zvládat dvanáctihodinové směny, střídat denní a noční režim, přepínat mezi tlakem, stresem a očekáváním bezchybného výkonu. Jen málokdy je prostor se zastavit. A když už to dál nejde, přichází vyčerpání, nespavost, úzkost. Nebo návyk. Alkohol, stimulanty, něco na uvolnění. Ne vždy jde hned o závislost, často je to jen tiché volání o pomoc.

BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně

BCB 2025: Tři dny, kdy se barová a nápojová scéna potká v Berlíně

Od 6. do 8. října se berlínské výstaviště opět promění v místo, kde se setká mezinárodní barová komunita. Bar Convent Berlin 2025 slibuje nové formáty, čerstvé podněty i prostor pro navazování kontaktů a potvrzuje tak svou pozici jedné z nejvýznamnějších událostí světového nápojového průmyslu.

Drahá? Káva nikdy nebyla levnější

Drahá? Káva nikdy nebyla levnější

Ceny arabiky se dostaly na nejvyšší úroveň v historii kávové burzy. V uplynulém roce se tato věta objevila snad ve všech kávových i nekávových médiích. Často se ve spojení se zdražováním kávy skloňují témata jako klimatické výkyvy v Brazílii, americká cla, nebezpečná situace v Rudém moři nebo evropská regulace proti odlesňování. Jenže – je káva skutečně drahá?

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Ochutnali jsme za vás: Jednoodrůdové hroznové mošty

Hroznový mošt vzniká lisováním čerstvých vinných hroznů a podle české legislativy nesmí projít alkoholickým kvašením. Neobsahuje žádný přidaný cukr, konzervanty ani další aditiva. Je čistý, plný ovocné chuti a jemně pasterizovaný, aby vydržel déle, aniž by přišel o svůj přirozený projev. V tomto redakčním testu jsme se zaměřili na 100% bílé jednoodrůdové mošty z českých vinařství, nefiltrované, bez chemické stabilizace a s přirozeným sedimentem. Ochutnávali jsme je nevychlazené a po důkladném protřepání, jak doporučují samotní vinaři, aby vynikla jejich textura i charakter odrůdy. Vedle běžného popíjení nacházejí tyto mošty možná překvapivě své místo i v moderní mixologii. Díky své přirozené sladkosti a jemné textuře mošt v koktejlech bez problémů zastoupí cukrový sirup, aniž ubírá na chuti nebo čistotě výsledného drinku. Skvěle fungují v kombinaci s fermentovanými toniky, bylinnými cordialy nebo suchým vermutem. V rukou barmana tvoří nejen sladkou složku, ale přidávají i hloubku a šťavnatý akcent. Mošt navíc snadno proměníte v domácí shrub nebo vinný sirup a otevřete tak dveře k novým chuťovým variacím.

Barevný svět Gréty Kušnírové

Barevný svět Gréty Kušnírové

Nadějná mladá designérka se pomalu loučí s UMPRUM, kde uzavírá studium Ateliéru keramiky a porcelánu. Upozornila na sebe svou barevnou tvorbou i neotřelými tématy. Od rozpracované diplomové práce si za námi odskočila Gréta Kušnírová, milovnice Itálie a gastronomie.

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

Otto Vašák: Esencí každé restaurace je tým

V žilách mu koluje valašská krev, zatímco v hlavě má ucelenou představu o budoucnosti podniku Essens v Hlohovci u Břeclavi, kde šest let kormidluje na pozici šéfkuchaře. Lekci o disciplíně a cílevědomosti dostal mimo jiné v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise, ta největší zkouška ho však potkala, když se rozhodl postoupit od vaření k lídrovství a potěžkat si zodpovědnost v restauraci, která dnes patří mezi špičku české gastronomie. S Ottou Vašákem jsme si otevřeně povídali o (ne)pochopení výrazu fine dining a přínosu průvodce Michelin Guide, o minimalismu, bláznovství a také o tom, že esencí není samotná vize chefa, ale jeho tým.

Vady vína od korku po myšinu

Vady vína od korku po myšinu

Víno je nádherný přírodní nápoj plný úžasných ovocných, květinových a jiných aromat, někdy přímočaře veselý a jindy vážně vrstevnatý a komplexní. A sem tam místo třešní nebo citrusů víno zavoní vlhkým kartonem, koňskou stájí, dlouho nevykydanou klecí s křečkem či oblíbeným lepidlem Kanagom. Některé lehce obskurní vůně a projevy, zvlášť ty lehce těkavé živočišné, mohou v menší koncentraci vlastně pomáhat dotvořit charakter specifického vína. Jiné, kdykoliv se objeví, znamenají nespornou vadu. Pojďme se na pár typických – a bohužel stále ne úplně výjimečných – projevů vad vína podívat trochu blíže.

Koktejly: Jiskra agáve

Koktejly: Jiskra agáve

Ať už jde o tequilu, mezcal, nebo méně známý cocuy, agávové destiláty mají jedno společné. Vyrábějí se z jediné rostliny, která potřebuje čas. Než je agáve připravená ke zpracování, roste i deset let. Sklízí se ručně a každá sklizeň je jedinečná, podobně jako ročník ve vinařství. Právě dlouhá doba zrání, terroir a způsob zpracování dávají těmto destilátům nezaměnitelný charakter. Není divu, že si získaly srdce barmanů po celém světě a čím dál častěji i těch českých. Čtyři z nich jsme oslovili s výzvou, aby vytvořili autorský koktejl s agávovým destilátem v hlavní roli. Výsledkem je čtveřice nápaditých drinků, které ukazují, že agáve není jen o limetce a soli. Je o příběhu, trpělivosti a odvaze hledat nové souvislosti.

Podnik: Všechny chutě světa

Podnik: Všechny chutě světa

Prázdniny v Římě? Letos můžete klidně zůstat v Česku, celá Itálie totiž přijela za vámi. Mezi novými podniky tentokrát převažují italské koncepty, které přicházející léto prosluní ještě o trochu víc. Neustává ani pekárenský boom, parta okolo Vnitroblocku otevřela v jeho sousedství pekárnu Skýva. Na Žižkově vznikl nový bar Twist a bez povšimnutí by nemělo zůstat ani legendární lahůdkářství Zlatý kříž, jež se v dubnu opět otevřelo.

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Zuzana Benešová: Jídlo je nástroj k osvětě

Světem proletuje slovní spojení „regenerativní jídlo“. Jen málokdo mu dokonale rozumí, přesto naše společnost začíná vnímat, že půda je tím nejcennějším a zároveň i nejohroženějším zdrojem lidské obživy. Regenerativní zemědělství navrhuje řešení, jak obnovit bohatství pod našima nohama – a vypěstovat o něco zdravější budoucnost. Věří v to Zuzana Benešová, která vede projekt Živá půda a vyzývá ke spolupráci zemědělce i kuchaře. Jaké suroviny se málem vytrácejí z české kuchyně, jak spolu souvisí mikrobiom člověka a půdy a co zmůže gastronomie, když dojde na osvětu?

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nečekaná hloubka fazole tonka

Nenápadná, vrásčitá a na první pohled možná nezajímavá – fazole tonka klame tělem. Jakmile ji však nastrouháte nebo rozemelete, uvolní se bohaté aroma, které připomíná vanilku, hořké mandle, skořici a karamel. Tento voňavý poklad pochází z Jižní Ameriky, a přestože není ještě v evropské gastronomii příliš známý, špičkoví kuchaři ho považují za vzácnou ingredienci, která dokáže dodat hloubku sladkým i slaným pokrmům. „Fazole tonka vnáší do dezertů jemnost vanilky, ale s kouřovějším a komplexnějším aroma. Používám ji místo vanilkového lusku, když chci vytvořit něco nečekaného a sofistikovaného, například v crème brûlée nebo čokoládové pěně,“ říká šéfkuchař David Muñoz, držitel tří michelinských hvězd.

Německá pivní invaze do Ameriky

Německá pivní invaze do Ameriky

Německo ekonomicky chřadne, Spojené státy se nadechují. Není pochyb, na které straně Atlantiku je síla a na které stagnace. Skoro to vypadá, že si Američané za chvíli celé Německo koupí. V jednom oboru to však neplatí. Ba dokonce to platí skoro obráceně. V pivu.

Káva: Regenerativní zemědělství

Káva: Regenerativní zemědělství

Kávový průmysl prochází dramatickými změnami. Ceny komoditní kávy arabika dosáhly na konci roku 2024 historických maxim a setrvávají na nich i v roce 2025. Důvodů je více – od extrémního sucha v Brazílii přes nejistotu ohledně cel a tarifů v USA až po zmatky spojené se zaváděním evropského nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla nakonec odložena na rok 2026.

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Anna Štajglová: Vlněný Masopust

Když se řekne masopust, snad každému se začnou sbíhat sliny. Představíme si zabijačku, hostinu, koblihy. Veselí, průvod maškar. Barevnost, radost. A přesně tuto náladu potřebovala designérka Anna Štajglová zachytit v názvu své autorské značky. Tak vznikl, prostě a jednoduše, Masopust.

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

Rumfest 2025: Praha na jeden den patřila Karibiku

V sobotu 25. května se pražský Vnitroblock proměnil v místo, které vonělo po cukrové třtině, rumu a Karibiku. Třináctý ročník Rumfestu, největšího rumového festivalu ve střední Evropě, přilákal rumové nadšence, zvědavce i úplné začátečníky.

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Ochutnali jsme za vás: Nealkoholická šumivá vína

Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Rumový business: Independent bottlers neboli nezávislí stáčitelé rumu

Nejlepší překlad pojmu independent bottlers do češtiny by patrně byl „nezávislí stáčitelé“, i když se v běžné mluvě používá spíše anglický termín, případně jeho zkratka „IBs“, kterou bych pro snazší orientaci používal i v následujícím článku. Alternativně by se dal použít i termín „nezávislí plniči nebo bottleři“, ale nezávislí stáčitelé se zdá jako vhodnější varianta. V každém případě je to trochu překladatelský oříšek.

Koktejly: Síla jednoduchosti

Koktejly: Síla jednoduchosti

Skvělý drink nemusí být složitý. Zatímco barmani dnes experimentují s fermentacemi, fat-washingem nebo ultrazvukovou extrakcí, snadno se zapomíná na to podstatné – koktejl má především chutnat a být přístupný. Ti nejlepší na světě vědí, že sofistikovanost nespočívá ve složitosti, ale v precizním výběru surovin a dokonale vyvážené chuti. Tentokrát jsme oslovili čtyři zkušené barmany s jasným zadáním: vytvořit koktejl, který si každý zvládne připravit doma. Žádné klarifikace, žádné složité sirupy, žádné techniky vyžadující laboratorní vybavení. Jen skvělé ingredience a chytrá kombinace chutí. Výsledkem je inspirativní čtveřice drinků, které ukazují, že i doma můžete míchat jako profesionál. Ať už zvolíte osvěžující Collins, elegantní twist na Daiquiri, nebo jarní fizz, všechny mají jedno společné – důkaz, že jednoduchost a kvalita jdou ruku v ruce.

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Veronika Pikrtová: Láska jménem řemeslo

Čiší z ní radost a dobrá nálada. O keramice hovoří s nadšením, raduje se z každé chvilky, kterou může strávit v ateliéru. Kudy vedla její cesta za hrnčířský kruh v Příbrami, jsme se ptali keramičky Veroniky Pikrtové.

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

Vocabolo Moscatelli: Mezi tichem a chutí

V samotném srdci zelené Umbrie, mezi starobylými lesy a vinicemi stojí Vocabolo Moscatelli – boutique hotel, který vdechl nový život klášteru starému 800 let. Když Frederik Kubierschky a Catharina Lütjens objevili tuto opuštěnou stavbu, okamžitě v ní viděli příležitost. Chtěli vytvořit něco víc než jen hotel – prostor, kde se historie přirozeně propojí s moderním pohostinstvím a osobním přístupem k hostům.

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Vinné mýty, předsudky a jak hudba činí víno lepším

Svět vína je plný úžasných příběhů nejen o vinařích a vinicích v proudu času. Celá řada z nich umí ještě vylepšit už tak skvělé víno ve vaší sklence. Zároveň je s vínem spojeno nemálo dlouhodobě přetrvávajících mýtů či předsudků. O některých – problematice alternativ ke korku, servisu červeného v „pokojové teplotě“, tmavé barvě prokazující kvalitu nebo třeba nápisu staré keře na vinětě – jsme na těchto stránkách psali, na další se podíváme teď. Přestože mohou působit nečekaně, stále jsou to naprosto běžně se vyskytující názory a pohledy.

Foodpairing: Pod hladinou

Foodpairing: Pod hladinou

Jak už víme, párování jídla a nápojů neznamená pouze kombinaci chutí. Je to hledání rovnováhy mezi aromatem, texturou a celkovým dojmem z pokrmu. Tentokrát jsme se ponořili pod hladinu a prozkoumali jsme možnosti propojení mořských ingrediencí s koktejly, které pracují s mineralitou, kyselostí i jemnou kouřovostí. Nešlo jen o sladění surovin – klíčovou roli hrály kontrast, aromatické složky a moment překvapení. Místo pouhého doplnění tu vznikl dialog, ve kterém se jídlo a nápoj vzájemně pozdvihují.

Novoroční nadělení

Novoroční nadělení

Od posledního čísla Barlifu se toho na české gastronomické scéně událo hodně. Vzniklo (a chystá se) tolik podniků, že dvoustrana na všechny novinky už nestačí. A přestože se první letošní výběr týká hlavně Prahy, nezapomínáme ani na ostatní místa republiky. S velkým očekáváním vyhlížíme otevření zážitkové restaurace Hale Apana v Hradci Králové nebo brněnského bistra La Špageta. Ale teď už k nejčerstvějším novinkám, které stojí za zmínku i za návštěvu.

Michaela Doležalová: Za světlem

Michaela Doležalová: Za světlem

Ve volném čase hraje ráda fotbal a chodí na čundry. Je veselá, bystrá a pohotová. O své práci by dokázala mluvit hodiny. Zapáleně, poutavě. Rychle. Má vizi a chuť věci posouvat kupředu. Za světlem. Michaela Doležalová a Studio Jasna.

Den na kávové farmě

Den na kávové farmě

Zastavit se a vychutnat si šálek své oblíbené kávy je pro mnohé z nás součástí každodenního rituálu. Běžný den na kávové farmě je ale pro většinu lidí na míle vzdálenou představou. Farmáři a jejich zaměstnanci v různých koutech světa vynakládají obrovské úsilí, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. Pojďme se podívat, jak vypadá jeden den na kávové farmě třemi různými způsoby – v Etiopii, Nikaragui a Brazílii. Každá farma, každý farmář a každý region mají svou specifickou dynamiku, výzvy i radosti. Tyto tři příběhy vám přiblíží život lidí, kteří stojí za vaší kávou.

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Ivo Jedlička: S chutí do toho

Mladý výtvarník s otevřenou myslí a pusou od ucha k uchu, kterému je práce koníčkem. Odpočinout si od ní de facto vůbec nepotřebuje. Dělá věci tak, aby mu dávaly smysl. Iva Jedličku jsme zastihli v prázdninové náladě na cestě mezi Boloňou a Muranem. Mluvil o hudbě, designu, o své zálibě v gastronomii a o tom, jak je důležité nebát se zkoušet nové věci.