Příběh vermutu
Březen 17, 2021

Vermut kombinuje tradici vína s dějinami koření a bylinek. Lokální zvyklosti přetavili „vynálezci“ originálních receptur vermutů do nápojů, které jako aperitiv otevírají chuť nebo se výborně vyjímají v koktejlech. Historie vermutu je také poctou umění a řemeslu, které se dědí po generace.
„Rozhlédni se teď kolem sebe – vše, co vidíš, čeho se dotýkáš, bylo jen neviditelným nápadem, dokud se někdo nerozhodl jej uskutečnit,“ napsal americký spisovatel Richard Bach, známý hlavně svým bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1972. Kdo měl první nápad na vermut? To zároveň víme i nevíme. Na začátek ale ještě malé osvěžení: vermut je víno (minimálně 75 procent výsledného nápoje) aromatizované bylinami a kořením, lehce fortifikované (dolihované) mladým brandy a doslazené cukrem. Z bylin je pro vermut důležitý pelyněk pravý, dalšími obvyklými přísadami jsou skořice, hřebíček, yzop lékařský, chmel otáčivý, fenykl, kardamom či andělika lékařská, máta, meduňka nebo hořec, řebříček, muškátový oříšek, černobýl, koriandr, heřmánek... Jak to v podobných případech bývá, přesné složení i dávkování koření a bylin bylo a je u jednotlivých značek přísným tajemstvím. Vermut má 14,5 až 21 procent alkoholu, podle obsahu cukru se rozlišuje suchý a sladký, vyrábí se klasický bílý i červený s karamelizovaným cukrem nebo růžový. Je to aperitiv a jako takový je v první řadě určený k podávání před jídlem, na otevření a povzbuzení chuti. Další život začal žít vermut ve druhé půlce 19. století, kdy se dobře hodil do nově míchaných koktejlů – například do Manhattanu z roku 1884.
Z Turína k chuti hořkého pelyňku
Příběhy vermutu bychom mohli vyprávět vlastně dva. Jeden začíná v přesně určeném roce, na zcela konkrétním místě, má své slavné jméno a přisvojují si ho Italové, i když se odehrál v Savojsku. Odvíjí se od roku 1786, kdy v italském Turíně uvedl Antonio Benedetto Carpano na trh svůj vermut. A jednoznačně uspěl. Severozápadní italská provincie Piemont, v níž Turín (italsky Torino) leží, se tak stala jedním z center produkce vermutu. Toto je příběh pro ty, kdo tíhnou k exaktnosti a víc sympatií chovají k přesným datům než k vyprávěnkám bez jasného začátku. Druhý příběh sleduje mnohem delší a exotičtější historickou linku spojení vína a pelyňku, byliny, která patří mezi základní ingredience vermutu. Toto vyprávění nás zavádí až daleko do antiky, mezi starodávné léčitelské a lékařské praktiky. Vínem se totiž léčilo a vínem s pelyňkem jakbysmet. Když oba příběhy propleteme a přidáme ještě pár ingrediencí (podobně jako se přidávají byliny a koření do vermutu), vznikne plastický obrázek cesty, kterou vermut urazil, než se dostal pod svým jménem na stůl jako oblíbený aperitiv a než se ještě později stal součástí mnoha známých koktejlů. Nejprve můžeme připomenout dávné doby kolem hory Ararat, na místech, kde dnes leží Turecko a jeho hranice s Arménií nebo Íránem a kde lze také sledovat historii kořeněných vín. O zmínkách v Bibli nebo u Homéra nemluvě. Kombinace vína a bylin nebo koření není a ani v Carpanových dobách nebyla žádnou novinkou. Samotným pelyňkem léčili už starověcí Egypťané a i v pozdějších dobách byl k dostání na trzích v Káhiře. „Egypťané velmi respektovali pelyněk z Taposiris – není pochyb o tom, že díky léčivým vlastnostem, které mu lékaři připisovali,“ psal už Alexis Soyer ve své knize The Pantropheon: Or, History of Food and Its Preparation From the Earliest Ages of the World, poprvé vydané v Londýně v roce 1853. Třicet let poté, co francouzský archeolog Jean-François Champollion rozluštil egyptské hieroglyfy. Taposiris Magna bylo v dávných staroegyptských dobách nejen velmi důležité obchodní město, ale leželo také v místech známých v té době svou produkcí vína. Záznamy o užití bylin ve starověkém Egyptě našli archeologové i na dobových papyrech.

Cora patří mezi vermuty s nejdelší historií.
Na trávení, zažívání a malárii
Přímo víno s přidaným pelyňkem znali už staří Řekové. Léčebné účinky mu připisoval známý starořecký lékař Hippokrates (460–370 před naším letopočtem), který ho doporučoval například na revmatismus, anémii či menstruační bolesti. Víno s pelyňkem označovali jako vinum absinthiatum nebo absinthianum také staří Římané. Jako lék na žaludek ho znal i římský válečník, filozof a přírodovědec Plinius starší (23–79).
O hodně později popisoval víno s pelyňkemtřeba toskánský lékař Villifranchi, autor spisu Oenologia toscana vydaného v roce 1773. Právě v Toskánsku mají domácí kořeněná vína, další pravděpodobní předchůdci vermutu, také velkou tradici. Víno s bylinami a kořením znali lidé v Benátkáchi ve Florencii a zvláště v Turíně, kde byly volně rostoucí alpské byliny na dosah ruky. V první polovině 17. století prý piemontský bylinkář a obchodník D’Alessio přivezl pelyňkové víno na bavorský dvůr. Nazval ho wermuth, z čehož se pak ve Francii stal vermouth.
Tradice vermutu je tedy vlastně rozkročená na dvou nohách – na oceňované vinařské tradici a na lidové medicíně, která už velmi dávno spojila víno a byliny nebo koření s propracovaným léčením. Název dal nápoji právě pro něj typický hořký
pelyněk, který se v němčině nazývá Wermut; v angličtině pak wormwood. Artemisia absinthium, neboli pelyněk pravý, je tou samou rostlinou a ingrediencí, která je klíčová také pro absint – pro kdysi oblíbený zelenkavý alkohol francouzských umělců a bohémů, který se na trhu objevil v roce 1792 a za jeho vynálezce se považuje Pierre Ordinaire, francouzský lékař žijící ve Švýcarsku. Dodnes je pelyněk známý v lidovém léčitelství třeba jako lék na nemoci trávicího ústrojí i pro lepší zažívání nebo na zklidnění podrážděného žaludku. Ale zacházení s ním vyžaduje kvůli jeho složení velkou opatrnost – v něm obsažený thujon je ve větších dávkách toxický. Pelyněk se vy užívá i v kosmetice nebo farmacii. Artemisin, další z látek obsažených v pelyňku, se pro své vlastnosti doporučuje také při léčbě malárie.

Ikonické vizuály k vermutům Martini a Rossi
„Vynálezce“ Carpano u signora Marendazza
Turín byl v Carpanově době součástí Savojska (dnes území Francie, Itálie a Švýcarska; sjednocená Itálie vznikla až v roce 1861), které zase patřilo od roku 1720 k Sardinskému království. A od roku 1563 byl Turín sídlem vládnoucího savojského rodu. Těchto pár faktů ukazuje, v jakém historickém kontextu se „vynálezce“ Antonio Benedet to Carpano pohyboval. Carpano namíchal v likérce vlastněné signorem Marendazzem první komerčně veleúspěšný vermut v roce 1786 poté, co podrobně studoval bylinkářství a dobře znal využití bylin místními mnichy. Byl si tak jistý úspěchem nového nápoje, že ho hned poslal i na stůl krále Vittoria Amedea III. A u jedné láhve „královského vermutu“ z Piazza Castello v centru Turína rozhodně nezůstalo. Králem patentovaná receptura, v níž se používalo bílé muškátové víno z Canelli (vzdáleného od Turína ani ne stovku kilometrů), se setkala s obrovským úspěchem a traduje se, že obchod na Piazza Castello novinku prodával 24 hodin denně, ve dne v noci. Piazza Castello je i dnes centrem Turína a na tomto náměstí leží také Královský palác, do nějž to měl Carpano se svým vermutem kousek. Udělejme nyní ještě jednu historickou odbočku. K podpoře budoucí výroby a především obliby vermutu zřejmě také přispěla válka o španělské dědictví, kterou rozpoutal spor o následnictví na španělském trůně. Odehrála se mezi lety 1701 a 1714 a představovala největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století. Zúčastnila se jí téměř celá Evropa. Konflikt znemožnil dovoz francouzského vína do Anglie, což Angličané vyřešili tím, že uzavřeli obchodní dohodu s Portugalskem. Ta umožnila jak vývoz anglického zboží do Portugalska, tak dovoz portugalského vína do Anglie. Sladké portugalské víno si nakonec oblíbila celá Evropa a tím se otevřely dveře i další lokální produkci – například sicilské marsale, která se také
pije jako aperitiv.
Úspěch navíc podnítil experimenty s vínem a tím připravil půdu také pro vermut. Ten je nyní mimochodem na seznamu tradičních zemědělských produktů Itálie. Carpanův vermut tedy spatřil světlo světa v roce 1786. V roce, kdy Jacques Balmat a Michel Paccard zdolali nejvyšší horu Alp a Evropy, téměř pětitisícový Mont Blanc. V roce, kdy třicetiletý hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart uvedl ve Vídni premiéru své komické opery Figarova svatba a další skladatel, Carl Maria von Weber,
se narodil. V roce, kdy německá astronomka Caroline Lucretia Herschel objevila svou první kometu z celkových osmi a Johann Wolfgang von Goethe vyrazil na dlouhou a pro svůj další vývoj důležitou cestu po Itálii. Antonio Benedetto Carpano se narodil v roce 1751, pod vermut se tedy podepsal jako pětatřicátník.
Když v roce 1821 zemřel, vermutu se ujal jeho vnuk Giuseppe Bernardino Carpano a pak jeho další potomci, Luigi a Ottavio. Výroba vermutu Carpano dlouho zůstávala v Turíně a až hluboko ve 20. století se přesunula do Milána. V Turíně
však značku stále připomíná Museo Carpano.

Slogan Carpana zní: „Král všech vermutů od roku 1786“.
Italům brzy šlápli na paty Francouzi
Na vlně úspěchu vermutu se ovšem v 18. století Carpano moc dlouho nevezl sám. Postupně se k němu v Piemontu přidaly další značky. Cinzano, Martini & Rossi, Anselmo, Gancia nebo Cora, abychom jmenovali alespoň některé z „aristokracie mezi italskými vermutiéry“ (jak o nich píší italští novináři), kteří stojí za klasickým vermutem „Rosso di Torino“ (i když ne všichni jsou přímo z Turína). V roce 1815 se do Turína přestěhovalo Cinzano a začalo vyrábět svůj vermut. Obchod značky Cinzano se v Turíně otevřel v následujícím roce a Francesco Cinzano si pro něj vybral hlavní ulici, dnes Via Garibaldi. O něco později otevřel Giacomo Cinzano obchod i na nákupní a obchodní ulici Via Roma. A pak Carlo Gancia z piemontského města Canelli přišel s bílým vermutem.
Tak připomíná některá fakta z vývoje italského vermutu od první poloviny 18. století až do konce století devatenáctého Mario Antonaci na serveru TorinoNightLife, protože vermut je dodnes i turínskou turistickou atrakcí. Podle původní receptury z roku 1786 se vermut pod značkou Carpano v limitovaném množství vyrábí dodnes, respektive znovu. Carpano Antica Formula byl představený v roce 2001 a prodává se v číslovaných láhvích z foukaného skla. Je to tradiční vermut z bílého vína, piemontského muškátu, a s obsahem alkoholu 16,5 procenta. Jeho chuť ovlivňuje infuze z horských bylin a má typický vanilkový buket doprovázený kořením a sušeným ovocem – například anýzem a pomerančovou kůrou. Aby se originální recept udržel v tajnosti, tradičně se jeho znalost dělila mezi tři osoby – každá z nich znala jen část receptu, která ale byla bez dalších dvou kousků bezcenná. To sloužilo jako pojistka proti prozrazení a metoda, jak desítky a stovky let uchovávat
cenné know-how. A jednoduše platí: Carpano a Itálie, neboli sladký vermut.
Vedle Italů nezaháleli ani Francouzi, konkrétně obchodník s vínem a lihovinami Joseph Noilly, který v roce 1813 přišel na jihu Francie se suchým francouzským vermutem. Jeho syn Louis se svým zetěm Claudiem Pratem produkovali od roku 1855 suchý vermut Noilly Prat. Využívali přitom bílé víno odrůdy Clairette nebo Picpoul z Languedocu. Světového ohlasu dosáhl tento francouzský vermut především v dobách, kdy značku od roku 1865 vedla Anne-Rosine, dcera Louise a manželka Claudia. Právě tato žena za značkou, která dnes sídlí v přístavu Marseille a k moři se se svou tradicí obchodníků s vínem čile hlásí, stála skoro čtyřicet let. A jednoduše platí: Francie a Noilly Prat, neboli suchý vermut.

Negroni - jeden z oblíbených koktejlů na bázi vermutu.
Za příběhy rodinných klanů
Každá značka vermutu má prostě fascinující historii. Za známými vermuty totiž v mnoha případech stály rodinné propletence a soudržné klany, kde se tajemství a tradice výroby dědily z rodičů na syny i dcery nebo přiženěné mladíky. V této souvislosti stojí za zmínku třeba i francouzský Dolin z Chambéry. Na počátku této značky byl Joseph Chavasse, budoucí tchán Louise Ferdinanda Dolina (vzal si Chavassovu dceru Marii Rosalii), který se pustil do výroby vlastního vermutu podle nového receptu v roce 1821 – v roce, kdy za Alpami zemřel Antonio Benedetto Carpano. Předtím se Chavasse zabýval likéry. V roce 1830 už vlastní vermut prodával pod svým jménem. O třináct let později vznikla značka Dolin a dále v 19. století získal vermut Dolin zlatá ocenění v americké Filadelfi i, v St. Louis a v Londýně. V Americe, mimochodem, začal být vermut skutečně populární až skoro sto let od původního Carpanova úspěchu.
Historie vermutu pokračovala dál i v 19. a 20. století a ani v tom 21. se nezastavuje. Martini Extra Dry bylo poprvé představeno veřejnosti 1. ledna 1900 po téměř deset let trvajícím vývoji. Martini Bianco vzniklo v roce 1910. Martini Rosso Vermouth se stále vyrábí podle původního receptu Luigiho Rossiho z roku 1863. A mohli bychom pokračovat dál a dál. Kdo se chce historií vermutu prokousat skutečně důkladně, ať si pro počáteční inspiraci pořídí třeba knihu Vermouth: An Annotated Bibliography. Sepsal ji Maynard A. Amerine a vyšla v roce 1974 – už tehdy čítala bibliografie vermutu skoro sedmdesát hustě popsaných tiskových stránek.
V celosvětovém záběru nezapomeňme, že na seznamu vermutů najdeme i český kousek – Metropol. Ten sice není nápojem, který by nějakvýznamně zasáhl do celosvětových dějin vermutu a pozměnil tok dějin, ale doma se těšil docela velké oblibě a známý je doteď. Vyrábí se od roku 1961, dnes patří do portfolia Vína Mikulov ze skupiny Bohemia Sekt.
Koření, byliny a jejich lidé
A nakonec stočme pohled ještě jednou do Ameriky a odsud zase zpátky do Afriky, Asie a Evropy. Americký McCormick Science Institute se věnuje výzkumu bylin a koření a především jejich benefitů pro lidské zdraví. Zároveň šíří tematické informace a uveřejnil i užitečný stručný přehled historie vztahu mezi kořením, bylinami a lidmi. Jak prozrazuje bližší pohled, příběhy vermutu bychom nakonec mohli vyprávět vlastně tři. Ten třetí kontext vzniku vermutu ještě více rozšiřuje. Staré civilizace používaly koření a byliny od nepaměti – ať už proto, že ovlivňovaly chuť či trvanlivost jídla, nebo proto, že u nich lidé objevili
léčebné účinky. O tom, že koření bylo také ceněnou obchodní komoditou a předmětem čilé obchodní výměny, se zmiňuje i Bible. Koření a byliny rozhodně nepodceňovali ani staří Číňané, ani Mezopotámci, kteří je nacházeli v úrodných údolích kolem řek Eufrat a Tigris, ani Peršané. Známé je využití koření a bylin v Indii, kde jsou nedílnou součástí tradičního léčebného systému ájurvéda. Řekové dováželi do Středozemí koření a byliny z Dálného východu, ale (jak jsme viděli) využívali i ty, jež rostly v jejich sousedství. Do vína přidávali například také koriandr. A velmi důležitou roli hrálo koření spolu s bylinami ve starořecké medicíně – zmíněný Hippokrates jich znal kolem čtyř stovek. Jeden z jeho následovníků, Theofrastos (372–287 před naším letopočtem), jich popsal dokonce kolem šesti set. Římané pokračovali ve využívání koření a bylin k léčení, ale oblíbili si také kořeněná vína a použití rostlin pro kosmetické účely. A znalost koření i bylin, a to i těch exotičtějších, pocházejících z arabského trhu, navíc šířili dál spolu s tím, jak se rozpínala jejich říše. Na počátku středověku bylo koření z Orientu velmi drahé, a využívalo se proto i jako platidlo. Dostupnějším ho učinily až křížové výpravy (od roku 1096). Kromě tradičního léčení, kulinářství a kosmetiky rostla také obliba kořeněného vína. A využívalo se nejen koření dovozové, ale i to z místních bylinných zahrad – třeba klášterních. Později, ve 13. až 15. století, podněcovaly obchod s kořením zámořské výpravy Marka Pola nebo Kryštofa Kolumba i dalších mořeplavců. A ještě později se také z bylinářství a kořenářství začala rozvíjet moderní medicína, včetně moderních léků založených na přírodních látkách.
Proč tuto dlouhou a vzhledem k dějinám vermutu zdánlivě mimoběžnou historii připomínáme? Proto, že i na takovém celosvětově široce založeném podhoubí později vyrůstal vermut. Alkoholický nápoj, ve kterém se spojili dva starodávní
průvodci lidstva – víno a byliny s kořením. Stejně jako těžko stopujeme přesné kořeny pěstování vinné révy, obtížně hledáme i počátky využívání bylin a koření. Prostě leží kdesi v dávnověku.
A my, i při skleničce vermutu, můžemepřemýšlet o štěstí, že je lidé od té doby nezapomněli.
Smutné konce, veselé začátky
Na tomto místě vás pravidelně informujeme o podnicích, které otevírají. A nejinak tomu bude i tentokrát, krátký úvod bych však chtěla věnovat vzpomínce na ty, které naopak nedávno zavřely. Řeč je o brněnském koktejlovém baru Jekyll & Hyde, pražské středomořské restauraci La Bon, vršovickém Ansámblu či vinohradském Ragazzi Pizza Baru. Zavírat bude též Taro, ovšem to čeká stěhování ze Smíchova na novou adresu. A teď už k těm, které září novotou.
Rozhovor: Tural Hasanov
Charakterizuje ho neutuchající vášeň k nápojům. Jako nesmírně nadaný mixolog už vytvořil spousty vlastních koktejlů, v nichž rád objevuje stále nové chutě, a dává si záležet i na uměleckém vyznění svých výtvorů. Práce Turala Hasanova zavedla do prestižních podniků a hotelů na různých místech světa, například do nejvýše umístěné restaurace a baru na světě v dubajském Burdž Chalífa ve 124. patře, kde v podniku At.mosphere zastával pozici nápojového manažera. V našem rozhovoru se rozpovídal nejen o svých barmanských zkušenostech a autorských publikacích.
Drinkologie: Národní hrdina - Caipiriñha
Zdánlivě primitivní a zároveň smrtelně nebezpečný. Takový je národní koktejl Brazílie i jeho účinky, když si jej zamilujete až příliš. Stačí si jen vybavit tento osvěžující drink, v němž se pohybují temně vyhlížející kusy limetek, které sem tam vykouknou nad hladinu podobně jako místní krokodýli. Jaký je ovšem příběh známého brazilského klenotu? Jak se stal nedílnou součástí identity celého národa? A lze jej vůbec považovat za svébytný a dostatečně inovativní koktejl?
Foodpairing: Ahoj, léto!
Kdy jindy si můžeme tolik užívat hojnosti čerstvých surovin a experimentovat při objevování nových kombinací chutí a vůní než v nadcházející teplé a slunečné části roku. Menu i koktejly námi vybraného šéfkuchaře i šéfbarmana hrdě obstojí samostatně, ovšem teprve jejich spárováním se otevírají všem smyslům nové obzory. Párování jídla s pitím je bezesporu způsob, jak umocnit zážitek z obojího. Až se letošní léto přihlásí o slovo, nejbližší vodní plocha nebude na dosah a vy dostanete chuť na něco opravdu osvěžujícího, vězte, že potřebujete letní koktejl Štěpána Šimánka. A budete-li chtít o letním večeru pohostit vzácnou návštěvu, připravte jí k míchaným drinkům rovnou celé tříchodové menu Igora Chramce. Počítejte však s tím, že návštěva nebude chtít odejít.
Podniky: Na pizzu, nebo do baru?
Ani tentokrát se do výčtu níže nevešly všechny podniky, jež nedávno přivítaly své první hosty. Věnujme jim proto aspoň malou zmínku v úvodu – zejména těm v regionech. V Plzni otevřelo Fred Bistro, které servíruje obědy, snídaně a drinky, s nimiž pomáhal Pavel Sochor z pražské Almy. Na spadnutí je také otevření kavárny Lykke v Tišnově, za níž stojí dva bývalí členové Lidí z Baru. A nakonec v pražských Lipencích otevřela restaurace Soulad. Jako vždy je z čeho vybírat!
Ochutnali jsme za vás: Bylinná…
Do jarního testu jsme vybrali aromatizované nápoje, jejichž základ tvoří víno z hroznů révy vinné české produkce, obohacené o další přírodní aromatické látky a antioxidanty, především třísloviny, silice či terpeny, zpravidla formou macerátu bylin za studena. Nejen že byliny zvyšují celkovou antioxidační kapacitu vína, ale představují též zajímavou přísadu při přípravě koktejlů a kulinářských výtvorů. Historie těchto nápojů původně především aperitivního či digestivního charakteru sahá až do dob starověkých civilizací, ovšem i dnes zůstávají stále vyhledávané pro svůj jedinečný chuťový profil a medicínské vlastnosti. Naši kategorii jsme rozšířili o český vermut, víno s bylinami a kořením podpořené destilátem. K našemu hodnocení jsme tentokrát přizvali someliéra Romana Novotného.
Foodpairing: Chuť je vším
Ten správný a vkusně připravený koktejl může povznést a rozšířit chuťový profil každého jídla. Existuje tolik zajímavých možností! Klíčem k dokonalým koktejlům v párování s jídlem je experimentování. Neexistují zde správné nebo špatné scénáře, nemějte obavy! Pamatujete? Mixologie je zábava! A i když cestou ze své komfortní zóny vytvoříte nějaké nepodařené kreace, vždy jdete směrem ke zdokonalení. Nakonec, jídlo a pití je určeno k tomu, aby nás těšilo, takže si namíchejte koktejl a uvidíte, co se stane. Naše jarní párování šéfkuchaře Ondřeje Kynčla a šéfbarmana Stanislava Harciníka vám k tomu může být inspirací či průvodcem.
Rumové destinace: Dominikánská republika
Dominikánská republika se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola ve Velkých Antilách v Karibském moři. Ostrov Hispaniola byl prvním místem v Novém světě, kam dorazil Kryštof Kolumbus v roce 1492 během své první plavby. V současnosti se jedná o turistický ráj s bílými písečnými plážemi a křišťálově čistým mořem, ale také o významného producenta rumu.
Pivní koktejly
Ať už vám představa pivního koktejlu připadá vzrušující a geniální, nebo jste do rozjetého vlaku ještě úplně nenaskočili, nelze popřít, že se pivo zhruba v posledním desetiletí objevuje stále častěji v koktejlových menu trendy podniků. Zdaleka však nejde o revoluční nápad. Původní flips, tedy koktejly, které obsahují pivo jako jednu ze svých ingrediencí, se objevily už koncem 16. století a byly vyrobeny z piva, rumu, cukru a vajec. A podávaly se horké. Dnešní podoba pivního koktejlu však bývá sofistikovanější, a my vám na toto téma přinášíme čtyři lahodné inspirace. Vzájemné prolínání světa piva a světa lihovin je totiž momentálně na vzestupu.
Jak voní štěstí?
Přemýšleli jste někdy, jak voní štěstí? Uvažovali jste nad tím, jak může aroma, zvuk nebo vizuální stimulace ovlivnit chuť koktejlu nebo jídla? Dumali jste někdy nad tím, jak vytvořit vůni nebo příchuť, která by se hostovi mohla vrýt do dlouhodobé paměti stejně jako do chuťových pohárků?
Rozhovor: Holly Graham
Odhlédneme-li od jejích působivých ocenění a životopisu, je Holly Graham pověstná svou autenticitou, opravdovostí a smyslem pro humor. Její četné aktivity v barmanském prostředí nepřekvapivě přispěly k tomu, že byla nedávno odměněna 9. příčkou v žebříčku 100 nejvlivnějších osobností barového průmyslu roku 2023. V říjnu minulého roku se také stala majitelkou svého vlastního baru Tokyo Confidential, jehož mantrou jsou slova „pull up and fess up“, a s námi si povídala nejen o svých začátcích a dosavadní cestě asijskou barovou scénou.
Drinkologie: Buď sbohem - Last Word
Trochu kyselý. Trochu sladký. Trochu štiplavý. Zkrátka dokonale vyvážený. Přesně tak popsala proslulá newyorská barmanka Audrey Saunders tento dlouho zapomenutý řízný koktejl, jenž se stal počátkem nového tisíciletí jakýmsi tajným esem v rukávu barmanů. Chcete-li totiž svého hosta překvapit, zdánlivě neslučitelná kombinace ginu, maraschina, Chartreuse a čerstvé limetkové šťávy zaručuje úžasný výsledek, po jehož ochutnání ztratíte dech a pozbydete slov. Kde se ovšem tento koktejl vzal? A proč se nyní zdá, že mu v Česku odzvonilo a vrátí se mezi ony obskurní koktejly, jichž jsou některé barmanské knihy doslova plné?
Rumové destinace: Guadeloupe
Společně s Martinikem je Guadeloupe kolébkou francouzského stylu výroby rumu, který se označuje rhum agricole. Jde tedy o rum přímo z čerstvé šťávy z cukrové třtiny, nikoli z melasy. Tropické klima a vulkanická půda ostrova poskytují ideální podmínky pro pěstování cukrové třtiny. Stejně jako Martinik patří Guadeloupe k zámořským regionům a departementům Francie, je tedy také součástí EU a k přímé cestě sem postačí občanský průkaz.
Koktejly: Bez kompromisů
Udržitelnost není pouze celosvětový hit barů a barmanů, ale též velké téma průmyslových značek nápojů. Jejich propojením se nastavují nové standardy udržitelnosti, a to vede k zelenější budoucnosti pro kategorii lihovin. Pojem se navíc rozvinul do stále relativně nového konceptu „mindful drinking“, zhruba přeloženo jako uvědomělá konzumace alkoholu. Tedy abychom si byli vědomi toho, co pijeme, proč a v jakém množství. Udržitelné koktejly se více zakládají na rovnováze mezi nápojem a přírodou. I tentokrát tak přinášíme čtyři zdroje inspirace, jak v barovém provozu integrovat udržitelné postupy do každodenních operací a jak efektivněji nakládat se zbytky a využít plný potenciál přísady. A to bez kompromisu na poli kvality nebo chuti.
Rozmanitá tvorba Karolíny Vintrové
S mladou designérkou jsme si povídali o studiu na UMPRUM, o její nutkavé potřebě tvořit a také o tom, co pro ni znamenají tradice, řemesla a její vlastní kořeny.
Podniky: Bude zima, bude mráz…
… a my vám poradíme, kam se schovat. Počet nových podniků opět dalece přesahuje náš výběr. Například v pražských Holešovicích se na otevření chystá Kateřina Jakusová a její Slice Slice Baby. Novotou voní také budova Masaryčky, kde se zabydlely podniky L’Osteria, Loka, čtvrtá kavárna pražírny Doubleshot, a svůj flagship store zde otevřela cukrárna Ollies. Na kávu a dort můžete vyrazit také do Hedera Café v Českém Těšíně.
Rozhovor: Milan Petkovic
Na pozici hlavního manažera pohostinství u největší lodní flotily Carnival Cruise Line, jež sídlí na jihu Floridy, pomáhá Milan Petkovic každý rok přepravit miliony pasažérů v typicky americkém stylu. Carnival Cruise Line se proslavila výletními plavbami po celé oblasti Karibiku. V letošním roce rozšířila svou námořní flotilu o tři nové výletní lodě v italském stylu, v blízké budoucnosti plánuje veřejnosti představit další dvě. Milan je hrdý na to, že má společnost vůdčí roli v odvětví výletních lodí, které při přepravě zavádějí nový udržitelný přístup. Pojďme tedy nahlédnout do světa nejen rodinné zábavy a luxusu.
Drinkologie: Občerstvení národů - Soyer au Champagne
Zachránce hladových, inovátor, vizionář i mistr marketingu – takový byl francouzský šéfkuchař, který si předsevzal, že zlepší nejen stravovací návyky společnosti, ale přímo pozvedne možnosti gastronomického zážitku. Co ovšem o této osobnosti říká koktejl s jeho jménem? Kde se tento nápoj vzal? A opravdu za ním stojí renomovaný šéfkuchař, nebo se jedná o drink, který byl „pouze“ vytvořen na jeho počest?
Foodpairing: O jídle a koktejlu
Párování jídla s koktejly se zprvu zdá komplikovanější než párování jídla s vínem, avšak s trochou vedení jej lze snadno uchopit. Navíc jde o zábavnější proces s překvapujícím smyslovým výsledkem. Koktejl totiž můžete začít stavět úplně od začátku a chuť individuálně vyladit. Vše záleží na sladění a kontrastu a také záměru nenechat jednu chuť přebít druhou. Teď už se ale nechte vtáhnout do tříchodového příběhu našeho kuchaře a barmana a posuďte sami, jak se jim ho podařilo odvyprávět.
Ochutnali jsme za vás: Skořicové sirupy
Vrchní kůra stálezeleného stromu skořicovníku pravého pocházejícího z oblasti Srí Lanky se sklízí v období dešťů. Pěstitel řeže výhonky těsně u země a při zpracování se uvolněná kůra rozštípe a oloupe. Slupky kůry se teleskopicky zasouvají jedna do druhé a tvoří brk o délce asi 100 cm, který se poté suší. Skořice představuje oblíbené koření, které se používá v mnoha kuchyních po celém světě a v podobě sirupu jde o jeden z nejjednodušších způsobů, jak povýšit chuť téměř v jakékoli receptuře, ať už jde o zazimování letní klasiky, jako je Daiquiri, nebo přidání hřejivých tónů koření do tiki koktejlu.
Výpečky Terezy Beránkové - V jednoduchosti je krása
Gastronomie. Foodstyling. Porcelán. Tato tři slova s naprostou přesností vystihují um jediné osoby. V ateliéru na pražském Smíchově jsme navštívili výtvarnici Terezu Beránkovou.
Úroda podniků
Podzimní sklizeň provozů, které vznikly v průběhu léta, je skutečně bohatá. Jen skupina Ambiente otevřela tři nové podniky, nezahálí však ani ostatní. Přestože se náš výběr tentokrát zaměřuje na hlavní město, novinky najdeme i v regionech. Například v Hradci Králové otevřela restaurace 100letá, v Pardubicích Bistro Višňovka a v Novém Boru vznikla restaurace La Vita.
Drinkologie: Dvojitý agent - Vesper
Stěží bychom našli člověka, který nezná vzrušující dobrodružství zřejmě nejslavnějšího agenta všech dob, jenž disponoval povolením zabíjet, ale zároveň měl i ve zvyku řádně popíjet. Vždyť to byl právě již první román britského spisovatele Iana Fleminga, v němž si hlavní postava objedná netradiční variaci na Martini, která hledá vhodné jméno. Jaké jsou tedy okolnosti vzniku bondovské klasiky? A proč tento drink hosté obvykle opomíjejí, přestože jeho sláva sahá až k nebesům?
Koktejly: Root-to-flower
Brčka vlastní výroby, minimalizace ledu, lokální a sezónní suroviny, využití veškerého potenciálu ovoce a zeleniny – a mohli bychom pokračovat. Baroví profesionálové by se měli vždy snažit najít způsoby, jak dosáhnout větší udržitelnosti, a tedy brát větší ohled na životní prostředí. Je však nutné připomenout, že zákazníci si koktejl vybírají především na základě chuti. Proto se určitému plýtvání nelze zcela vyhnout. Jak je ovšem v barmanské branži typické, jde nám i zde o nalezení rovnováhy. Rovnováhy mezi minimalizací plýtvání či úsporou energie a zážitkem, který chceme hostům prezentovat. Představujeme tak čtyři inspirace, čtyři individuální přístupy k udržitelnému koktejlu s důrazem na sezónnost.
Rozhovor: Monica Berg
Díky norským kořenům si Monica Berg vypěstovala vřelý vztah k přírodě a její štědrosti. Zážitky z dětství jako rybaření, houbaření nebo honitba pak formovaly Moničiny chuťové buňky a kreativitu. Není proto překvapením, že k nejvýraznějším rysům jejího barmanství patří používání čerstvých, sezónních a lokálních surovin. Jméno této podnikatelky – ověnčeno mnoha oceněními – je dnes na celosvětové nápojové scéně pojmem. V rozhovoru pro Barlife Monica otevřeně hovoří nejen o své podnikatelské filozofii.
Ochutnali jsme za vás: Vaječňáky
Nejčastěji si je vychutnáváme napřímo chlazené, běžně se však také používají ve všech druzích míchaných nápojů, které vyžadují sladkou, krémovou či kořeněnou složku. V našem hodnocení jsme se tentokrát podívali na vaječné likéry a likéry s příměsí vajec zahraniční provenience.
Rumové destinace: Trinidad
Trinidad a Tobago je dvojostrov známý díky svým karnevalovým oslavám, bohaté historii a samozřejmě díky svému rumu. Zatímco Trinidad je průmyslovější a větší, Tobago nabízí klid a krásu. Z hlediska rumového průmyslu se budeme věnovat primárně Trinidadu, jehož rumy si získaly mezi sběrateli v posledních desetiletích kultovní status. Příčinou je především zaniklá palírna Caroni, ale o tom až později.
Dita Buchtová - Z lásky k doteku a přírodnímu materiálu
Dita Buchtová je studentkou pražské UMPRUM a mladou nadějí české designérské scény. Pod jejíma rukama vznikají zajímavé předměty s promyšleným konceptem. Zalíbení Dita našla zejména v práci se dřevem a v ručním soustružení.
Foodpairing: V letním sladění
Při přípravě koktejlů určených k párování s jídlem je nutné vzít v potaz hned několik faktorů, které ovlivňují výsledný dojem: množství alkoholu, kyselost, vnesení bylinných nebo květinových tónů do drinku či sladění s národní kuchyní. A mnohem víc! Vše má na úspěch výsledného párování významný vliv. Podívejme se tedy, jak se s touto nelehkou disciplínou popasoval náš barman s kuchařem v letně laděném tříchodovém menu.
Podniky: Celé spektrum chutí
Dal by si někdo toast? Pokud vaše odpověď na tuto nebo jinou pečivovitou otázku zní ano, čtěte dále. Tentokrát pro vás máme tip na pekařství, jež vyrostlo na Letné, ale také na koktejlový bar v Liberci. V úvodu ještě připomeneme, že Bjukitchen Báry Karpíškové už přivítalo první hosty stejně jako dejvické Zrno zrnko nebo liberecká restaurace Nakraji. Novinky hlásí také Ambiente, chystá se Štangl nebo Burger Servis. Seznam podniků, které stojí za návštěvu, se tak opět povážlivě rozšiřuje.