Spropitné - dát, či nedat?

Soňa Hanušová

Diskuse se kolem spropitného točí poměrně často. Na přelomu května a června se opět rozpoutala. Postaral se o to vinný bar Vinograf, který po otevření gastronomických provozů spustil iniciativu 10 % gastru „na pomoc návratu zpět k normálu”. Vinograf kromě iniciativy odstartoval i debatu, zda by spropitné mělo být pevnou součástí účtu, jako je tomu například v Americe nebo Velké Británii. Co na to říká Jakub Fabián, Radek David a Jan Škeřík? A co na to říkáte vy?


Jakub Fabián

Café Na kole Hradec Králové 

Nemyslím si, že by u nás spropitné mělo být povinnou součástí účtu – mnoho zákazníků, kteří jinak spropitné dávají, by to mohlo naštvat. Jako host vnímám dýško jako dobrovolné ocenění služby – pokud jsem spokojen, dám více, pokud ne, dám méně. V mém okolí to podobně vnímá většina mých známých a myslím, že to vychází z historického vývoje gastronomie na našem území, i když bližší informace jsem k tomu nehledal. Stále se však najdou zákazníci, kteří netuší, že dýškem mohou ocenit snahu servisu udělat z jídla a pití příjemný zážitek. Místo zavádění povinného spropitného by tak podle mě byla fajn iniciativa, která by v tomto směru nenásilně vzdělávala veřejnost. Každopádně bych byl rád, kdyby většinu ze spropitného, ideálně pak celé, dostal personál včetně kuchařů. Zatím jsem nepřišel na spravedlivější systém dělení spropitného než podle odpracovaných hodin. Třeba to někoho z gastra inspiruje.

Radek David

La Veranda Praha

Bylo by to moc hezké, ale tohle nevyjde. My Češi máme zvláštní naturel a jakmile je něco povinné, většinou hledáme důvody a způsoby, proč to neplnit. Obsluha se nesmála, jídlo nestálo za nic a podobně. Na druhou stranu musím uznat, že Češi jsou zvyklí spropitné dávat... Viděl jsem, jak tento způsob funguje ve světě, ale nový trend směřuje k tomu, že spropitné (service charge) je započítáno do konečných cen nápojů a jídel. V Česku se každý restauratér snaží držet ceny jídel a nápojů v nějaké symbióze trhu a zaměření podniku. Pokud by zdražil a započítal do cen spropitné, hodně by vybočil. Momentálně stále platí, že každý stát to má dané jinak. Někde je spropitné povinné, jinde je naopak až neslušné dýško dát. A ve Velké Británii jsem zažil situaci, že jsme byli s restaurací nespokojení a naúčtovanou částku za service charge odmítli zaplatit. Důvody přitom byly zřejmé: na snídani jsme čekali hodinu a v restauraci se navíc netopilo. Celou dobu jsem seděl v zimní bundě

Jan Škeřík

Kafemysl Litomyšl

Já osobně si nemyslím, že by spropitné mělo být povinnou součástí účtu. Jeden z důvodů je historický, prostě na to u nás zákazníci nejsou zvyklí. Navíc se obávám, že by toho někteří zaměstnavatelé „zneužívali“ a považovali to za součást platu. S tím nesouhlasím. Ani dříve jako zaměstnanec, ani teď jako zaměstnavatel. Spropitné je ohodnocení servisu. Toho, jak se zákazník v našem podniku cítil. A na to má přímý vliv personál. Pokud byl zákazník spokojený, je personál ohodnocen. Na druhou stranu je u nás stále problém se zákaznickým servisem. A to i u mladých lidí. Bohužel, v tomto ještě zdaleka nedosahujeme světové úrovně. Naštěstí se postupně zlepšujeme. A proto si myslím, že máme mít možnost vyjádřit nespokojenost se službami. Právě i tím, že spropitné nedáme. Z vlastní zkušenosti vím, že drtivá většina zákazníků dokáže dobrý servis ocenit. A tak by to mělo být.

Anketu najdete také v BARLIFE č. 98, který můžete objednávat na našem e-shopu. 
To nejlepší z BARLIFE 2020

To nejlepší z BARLIFE 2020

Rok 2020 byl v mnohém - a zejména v jednom ohledu - velmi turbulentní a nevyzpytatelný. Přesto můžeme říct, že nás v něm potkalo i hodně dobrého. Magazín Barlife úspěšně dokončil svůj sedmnáctý ročník a na krok se přiblížil plnoletosti. Letošní rok jsme navíc završili jubilejním 100. číslem. Vám i sobě přejeme, aby byl rok 2021 lepší a ve všech směrech přívětivější než ten letošní. 

Znovu na začátku

Znovu na začátku

Ke znovuotevření gastronomických provozů došlo před více než dvěma měsíci, rozhodně to ovšem neznamená návrat k normálu. I přes první nadšenou vlnu, kdy své oblíbené podniky přišli podpořit stálí hosté, provozovny v průběhu června hlásily, že jsou na nějakých 50 % tržeb ve srovnání s předchozím rokem. Ti úspěšnější pak na 70-80 %. Ovšem panují také obavy, že to nejhorší teprve přijde. Zejména v Praze, kde se očekává, že její obyvatelé využijí první příležitosti metropoli opustit a užít si léto někde jinde.

Podivnosti barového světa

Podivnosti barového světa

Každodenní karanténní přemýšlení a vzpomínání na otevřené bary mě občas vrátí ve vzpomínkách na ty nejdivnější věci, které jsem kdy ochutnal. A zde je výběr těch, které se mi zrovna vybavují. Je to jednoduše pár drinků, které mi zachutnaly, překvapily mě svým složením či pobavily názvem. Všechny mají společné, že jsou něčím atypické, podivné.

Když má tělo potíže

Když má tělo potíže

Stav, který nazýváme kocovina, je následkem intoxikace alkoholem. Je to vlastně způsob, jak se tělo pere s jedy a dává nám – mnohdy velmi důrazně – najevo, že jsme se k němu nechovali zrovna pěkně. Laicky řečeno. A jak to vidí odborníci? Kocovina není žádným příznakem závislosti na alkoholu, ale reakcí těla na předchozí nadměrné pití.

Barový svátek: Světový den koktejlu

Barový svátek: Světový den koktejlu

Svět je plný nejrůznějších svátků. Od těch obskurních, ke kterým můžeme zařadit třeba den suchého zipu, ponožek či gumových medvídků, až po tradiční, jako je den dárců krve. Nepřekvapí proto, že svůj světový den mají také koktejly. I když dějiny mixologie se často píšou v baru, kde se po pár sklenkách zdá vše zkreslené, záznamů o tom, kdo a kdy svátek inicioval nebo proč byl stanoven zrovna na 13. květen, máme naštěstí celou řadu.

Martin Hudák: Každý den za barem je pro mě soutěžní

Martin Hudák: Každý den za barem je pro mě soutěžní

Martin Hudák patří mezi osobnosti, které není třeba na české a slovenské barové scéně dlouze představovat. Jeho vášeň pro koktejly i kávu je všem dobře známá a vyvrcholila nejen jeho vítězstvím na světovém finále Coffee in Good Spirits v roce 2017, ale též spoluprací se značkou kávového likéru Mr. Black.

Známe datum. Ale nic víc

Známe datum. Ale nic víc

Vláda zveřejnila plán rozvolňování zavedených opatření a bohužel se ukázalo, že gastronomie v něm zastává až poslední místo. Malou útěchou nám může být, že během pár dní plán sice opět změnila, ale tentokrát celý proces urychlila. Naneštěstí je přesto datum tím jediným, co známe. Otázkou stále zůstává, jaké podmínky a opatření bude třeba dodržovat po samotném uvolnění a znovuotevření podniků.

Alex Kratěna: Nehodlám usnout na vavřínech

Alex Kratěna: Nehodlám usnout na vavřínech

Alexe Kratěnu, londýnského barmana, který pochází z České republiky, není třeba dlouze představovat. Po jeho odchodu z baru Artesian se častokrát mluvilo o jeho vlastním chystaném baru a po mnoha peripetiích se tato šuškanda letos stala skutečností. Alexe Kratěnu tak nyní hledejte za barem podniku Tayēr + Elementary, kde pracuje spolu s Monicou Berg. Oba se nedávno zařadili do žebříčku 100 nejvlivnějších barových osobností světa a Alex Kratěna se ocitl na druhém místě.

Investujte s chladnou hlavou

Investujte s chladnou hlavou

V poslední době se hodně hovoří o investicích a o jejich výhodnosti. Já sám jsem na toto téma promluvil bezpočtukrát a ukazoval whisky, jejichž cena za poslední roky raketově vzrostla. Na tomto místě bych se ale rád věnoval investicím z druhé strany, protože není všechno zlato, co se třpytí...

Erik Lorincz: Odchodem ze Savoye jsem uzavřel jednu kapitolu, abych mohl začít psát další

Erik Lorincz: Odchodem ze Savoye jsem uzavřel jednu kapitolu, abych mohl začít psát další

V minulém týdnu proběhlo české i slovenské finále barmanské soutěže Diageo Reserve World Class. O vítězích, Petrovi Marcinovi a Milanu Zalešovi, rozhodoval mimo jiné i Erik Lorincz, globální vítěz z roku 2010. Povídali jsme si spolu i o World Class, ale hlavně o jeho odchodu z American Baru v hotelu Savoy a jeho plánech do budoucna.