Čeká absint návrat do hlavního proudu?
Červen 30, 2021

Pro nedočkavé čtenáře si dovolím troufale předvídat budoucnost a nestandardně zodpovím otázku hned v úvodu: U nás v dohledné době pravděpodobně ne. Přestože absint vzbuzuje zvědavost a zájem publika, nachází se tento nápoj stále na okraji gastronomického spektra. Stejně jako tomu bylo u nás i na přelomu 19. a 20. století. Důvodů sice není mnoho, zvrátit však situaci v prospěch zelené víly není snadné.
ZLATÁ ÉRA ABSINTU
Absintový boom začal v polovině 19. století, kdy jej ze svého nasazení v Alžíru přivezli francouzští vojáci. Absint v subtropické Africe fungoval jako dezinfekce, prevence proti nemocím a zároveň nástroj k osvěžení a uvolnění vojenských jednotek.
Vysokoprocentnímu zelenému alkoholu hrálo všechno do karet. Po vojenské zakázce přišla vinařská pohroma ve formě mšičky révokaze, víno podražilo, proto po dříve dražší absintové alternativě sáhli i ti méně majetní. A není divu, absint funguje v podstatě jako sirup, je třeba jej pít s vodou a z jednoho litru nápoje se připraví přibližně tři až čtyři litry dobrého drinku. Po masovém rozšíření absintu v druhé polovině 19. století bylo výrobcům alkoholu jasné, že jde o dobrýbyznys, a na trhu se začaly objevovat i levné varianty. Někteří producenti se neostýchali nerespektovat tradiční absintové recepty a místo bylinného průtahového destilátu dodávali levné bylinné maceráty, případně ještě levnější likéry na bázi trestí a aromat. Že někteří používali modrou skalici k barvení absintu, je jen třešnička na dortu. Francouzské absintové opojení zabrzdila až první světová válka. Můžeme jen spekulovat, kdy a zdali vůbec by byl absint ve Francii zakázán, kdyby Velká válka nikdy nepřišla. Zákaz absintu s sebou navíc přinesl neúprosné stigma, kvůli kterému se i dnes spousta lidí na tento (ne)zakázaný nápoj dívá jako na nějaký nebezpečný jed nebo návykovou drogu, která halucinacemi dožene člověka na pokraj šílenství.

VÝROBNÍ A CENOVÁ NÁROČNOST
Velkým klackem pod nohama, resp. křídly, zelené víly je cena. Vyrobit dobrý absint v souladu s recepturou ze Švýcarska, tedy země původu je poměrně náročné. A to ze všech úhlů pohledu. Dobrý absint se neobejde bez kvalitních bylin a zkušeného lihovarníka. Lihové ztráty jsou při výrobě velké, zvlášť chce-li si výrobce vyrábět lihový základ sám z vlastních zásob. Když se
k tomu všemu připočte spotřební daň, vyjde nám na poměry v hlavním proudu vcelku drahá láhev. A protože není absint barovou ani hospodskou stálicí, není import zahraničních absintů tak rozšířen, a když už se s takovou láhví setkáme, její cena kvůli importní proceduře míří ještě výš.
JAK ZPŘÍSTUPNIT ABSINT V ČESKU?
Chceme-li s absintem skutečně prorazit i v České republice, měli bychom vzít pár věcí v úvahu. Například používat menší množství anýzu při výrobě absintu, případně jej zamaskovat něčím jiným. Nejlépe se to povedlo např. Martinu Žufánkovi, který v limitované edici Totálně vytroubený absint použil pomerančovou kůru. Ta anýz geniálně nahradila a přesto absintu ponechala jeho charakteristickou chuť. Případně lze použít kvalitní anýz, který nebude silně připomínat hašlerky nebo „pendrek“. Dalším faktorem je cena. Ač je cena proměnná, v tomto případě se s ní bohužel nedá moc hýbat, neboť dobrý absint bude vždycky drahý. Lze však přizpůsobit množství absintu. Z barového hlediska to vzal za správný konec brněnský bar Naproti, jelikož nabízí menší množství (2 cl), takže konečná cena není tak zarážející. A dává to smysl! Po přidání vody sklenka ani zdaleka nevypadá poloprázdně. Z pohledu výrobce by se mohl u zákazníků chytit menší obal. Malá 100ml absintová lahvička vystačí
klidně na čtyři drinky. I zkušení absintoví degustátoři mají rádi menší vzorky. A nakonec – učit je, učit je, učit je! V tomhle jsme, myslím, u nás na dobré cestě.
Absintová osvěta funguje v Česku poměrně dobře a povědomí o zelené víle se viditelně šíří i do odlehlejších koutů republiky. Bez neustálého sdílení absintového evangelia to nepůjde. Až se příjemce doví, že absint není jed ani nebezpečná droga, že se pije zásadně s vodou, nezapaluje se, že lze najít i méně anýzové absinty, a poté, co jej ochutná a zjistí, že jde vlastně o velice lahodný a osvěžující bylinkový nápoj, zajisté svou zkušenost bude šířit dál. Díky tomu by se zelená víla časem skutečně moha vlít do hlavního proudu. Bylo by to u nás poprvé v historii!
Více o historii i současnosti absintu se dozvíte v Barlife č. 102., který je právě v prodeji na našem e-shopu.
Budiž světlo!
Často opomíjené a přitom tak důležité. Světlo hraje v pohostinství mnohem důležitější roli, než by člověk očekával. Jídlo může být vynikající a nápoje perfektně vychlazené, ale pokud světlo není správné, zákazníci si ani nekousnou. Opravdu! Existují průzkumy, které to prokazují.
S vůní praskajícího dřeva
Udicí nebo nakuřovací pistole, anglicky smoking gun, je další zařízení, které si našlo svoje místo na baru. Původně se používalo pouze v kuchyni, aby dodalo pokrmům nauzenou chuť, aniž byste je museli udit. Dnes lze smoking gun najít na baru, používá se však méně často, než bychom čekali.
Jak si správně vychutnat whisky
Degustaci whisky doprovází řada mýtů a klišé v podobě ledu, špatně zvolené skleničky, nesprávné techniky a dalších. Přestože v řadách gastroprofesionálů tyto omyly již téměř nenajdeme, pojďme si společně připomenout celý proces degustace, jak by měl ideálně probíhat.