Sklo, nositel myšlenek designérů

Sklářství má v Česku dlouholetou tradici a během staletí se u nás stalo poctivým a hodnotným řemeslem. Není tedy divu, že tvoří i nedílnou součást gastronomie. Dokáže prezentovat vyrobenou recepturu a zároveň pomáhá sdělovat její příběh. Ale co je hlavní - sklo odjakživa formuje příběhy svých designerů. Takový vypráví i mladý umělec František Jungvirt, který sklo považuje za jeden z nejvhodnějších materiálů pro ztvárnění svých nápadů. Co všechno se za tímto řemeslem skrývá a jakým směrem se současní designéři ubírají?

Cesta ke sklu nebyla v případě Františka Jungvirta zrovna přímá. Měl sice výtvarné základy díky umělecké škole, kterou navštěvoval jako malý kluk, ale první impulz přišel až v době, kdy si vybíral střední školu. Na jedné z mnoha návštěv týkajících se nabídek škol ho zaujal výklad zástupkyně střední školy v Třeboni striktně zaměřené na řemeslo.

V současné době František studuje na UMPRUM v ateliéru Ronyho Plesla. Na rozdíl od předchozí praxe zde přichází na řadu filozofie samotného produktu: jeho příběh, hloubka a sdělení, citová a příběhová rovina, díky které funkční produkt probudí emoce a zapíše se do paměti. Příkladem procesu takového návrhu může být tvar vázy vycházející z vodní hladiny a spojení s pohádkovou říkankou „Má mě rád, nemá mě rád“, která je zobrazena různorodými okvětními plátky, jejichž zpracování samo vypraví další příběh. Váza tak není pouhým dekorem, ale komplexní myšlenkou autora. František Jungvirt ve své práci nejčastěji odkazuje na tradici českého sklářství, kterou spojuje s novými impulzy a posouváním technických a vizuálních hranic oboru. „Překračovat hranice pokládám za velmi důležité. Je to i jakýsi cíl mé tvorby. Dělám si neustále rešerše věcí, designů a technik. Zároveň se snažím přicházet s novými tvary, kombinacemi a postupy, které mou práci posunou na další úroveň. Zkouším nové techniky a neobvyklé kombinace a dávám věcem jiné funkce – takové, které dříve neměly. Chci hledat nové cesty. To souvisí i se snahou zbourat stereotypy, třeba že váza s květinou funguje jen za denního světla nebo že v ní musí být nutně květina,“ popisuje svou tvorbu František.

Dnešní trh je designérům čím dál otevřenější. Lidé se vrací k tradičním řemeslům a výrobkům, které mají určitý přesah a hodnotu. Také si začínají uvědomovat dopad dovozu na životní prostředí a vyhledávají lokální dodavatele. Recyklace a udržitelnost jsou navíc témata, která se začínají v tomto odvětví projevovat. Vidět je také stoupající tendence podporovat místní řemeslníky a umělce a lidé také stále více investují své peníze do umění jako trvalé hodnoty.