Elis Monsport: multidisciplinární designérka, umělkyně a rytkyně skla
Produkty Elis Monsport balancují na hraně volného a užitého umění. Ona sama se označuje několika termíny – multidisciplinární designérka, umělkyně a rytkyně skla. Jednoznačné ovšem je, že pod jejíma rukama vznikají dechberoucí autorské kousky provázané s Eliščinou láskou k horám a přírodě.
Lidé s tvůrčí profesí jsou odkázáni k tomu naslouchat vnitřnímu hlasu a čerpat z něj inspiraci. Jen tak zůstanou jejich výstupy autentické a originální. Nikomu ostatně neprospívá neuposlechnout vnitřní hlas, když promlouvá. Jen málo z nás má však natolik svobodné povolání, aby se jím mohlo řídit. Na základě toho kreativci často nezapadají do škatulek, které jsou stanoveny společností. Své o tom ví i designérka, umělkyně a řemeslnice Elis Monsport, která si ze srdce užívá „ohmatávání“ nových technik a posouvá - ní hranic své tvorby. Na základě toho vznikají Elišce pod rukama objekty, do nichž promítá sama sebe i svou neutuchající fascinaci přírodou a horskými scenériemi.
Multifunkční profese
Eliška se specializuje na rytí skla. Její produktové portfolio tedy překypuje křehkými předměty různého charakteru. V minulosti tak pod jejím jménem vznikla řada váz či zrcadel, skleněný nábytek nebo parfémové flakony. Její role se během vývoje produktu mění. Můžeme tedy říci, že je Elis designérkou, umělkyní i řemeslnicí v jednom. V prvotní fázi se setká s klientem – analyzuje problém, s kterým člověk přichází, prodiskutují jej a následně navrhne řešení. V tomto momentě má Eliška roli designérky. Na to navazuje výroba, o kterou se u většiny Eliščiny tvorby starají řemeslníci ve sklárně. Tento proces přišel tvůrkyni příliš jednoduchý, a tak zanechává na většině svých produktů ještě závěrečný otisk v podobě rytin. V poslední fázi se Eliška stává řemeslnicí a umělkyní. „Zdálo se mi to příliš rychlé. Navíc jsem měla problém se s produktem ztotožnit, když mi neprošel rukama,“ vysvětluje Elis. Například na vázy z kolekce Tatooed vases vlastnoručně ryje florální motivy. Skleněný objekt o výšce 27 centimetrů prakticky kompletně pokrývá rytina po vzoru Eliščiných skic zobrazujících přírodu. Každá váza je tak nezaměnitelným originálem, který stoupne na hodnotě.
Tvořivá již od mala
Designérka pochází z malého města Příbor, které se nachází v bezprostřední blízkosti Beskyd. Odtud pramení její láska k přírodě a horám, které jsou pro ni většinovou inspirací. To, že její duše plesá pro různé formy tvorby, designérka cítila již od dětství. Narodila se však do rodiny, kde si svou volbu musela patřičně obhájit. Když došlo na lámání chleba – výběr střední školy , umělecké zaměření se na první dobrou neshledalo s pochopením. Eliščini rodiče jsou odchováni gymnázii a pro svou dceru by upřednostnili obor s jistější vizí zdárné budoucnosti. Její volbu však respektovali a díky jejich pomoci Elišku přijali na design keramiky a porcelánu na Střední umělecké škole v Ostravě. Zde si osvojila základy formování a celkový proces tvorby produktu. Práce s keramikou jí však přišla málo experimentální, a proto navázala studiem skla na pražské UMPRUM. „Porcelán a keramika mi přišly super, ale samotný proces výroby je zdlouhavý a finální produkt vypadá přesně tak, jak ho navrhnu. Práce se sklem je naopak organická. Baví mě, že zjev finálního produktu mohu během jeho tvorby ovlivňovat,“ vysvětluje Elis změnu ve studijním zaměření. Pod vedením Ronyho Plesla absolvovala šest let na UMPRUM. Díky studiu dostala první zakázky pro velké klienty, se kterými spolupracuje dodnes. Takhle v minulosti vznikla například trofej pro banku J & T nebo skleněný artefakt, kterým Ministerstvo kultury oceňovalo osobnosti, jež se zasloužily o šíření dobrého jména české kultury.
Křehká krása
Eliščiny produkty vznikají na základě zakázek a spolupráce s malými či většími klienty. Ačkoliv se de - signérka specializuje na práci se sklem a jeho rytí, otevřená je i jiným materiálům. Novinkou je například spolupráce se zahraničním studiem Successful Supper, pro nějž vznikla kolekce vyšívaných ubrusů a skleněných panákovek. Sněhově bílé ubrusy s jemnou výšivkou se inspirovaly žakárovými vzory, které designérka vždy obdivovala na babiččině povlečení. „V dnešní době už se nic takového nedělá, protože je to pracné a drahé. Mrzí mě to a chtěla jsem na tuto tvorbu navázat,“ přibližuje umělkyně. Při vývoji a vý - robě samotného produktu designérka čerpala z období, kdy žila v Brumovicích, malé obci na Moravě, která je proslulá výrobou krojů. Zde se umělkyně naučila obsluhovat stroj na vyšívání krojů a o pár let pozdě - ji na tuto zkušenost navázala stáží na vysoké škole v ateliéru designu textilu, kde se ten samý stroj naučila programovat. Druhým produktem té samé spolupráce jsou skleněné panákovky Foresters, které vypadají jako dřevěný pahýlek. Původ jejich zjevu pramení z dřevěného předmětu, který si Eliška přivezla z přechodu Pyrenejí; ten absolvovala letos v létě. Název produktu pochází z knihy Jana Vrby Lesáci, která popisuje putování myslivce českou krajinou.
Pro designérku je signifikantní rytí skla, se kterým se poprvé setkala na víkendovém kurzu během studia. Když se o něco později rozhodla vázy ozdobit rytinou po vzoru svých kreseb, nespokojila se se skutečností, že vyfouknutý objekt stačí předat rytci a nechat jej tento úkol splnit. „Nechápala jsem, proč by měl mé kresby rýt někdo jiný. Místo toho jsem poprosila Jaroslava Šáru, který vedl kurz rytectví, jestli bych si u něj nemohla rýt na vázy sama. Časem jsem si koupila vlastní stroj a začala rýt na větší objekty,“ popisuje umělkyně proces.
Za hranici běžného
Ve své tvorbě se Eliška soustředí na to, aby výrobky měly jak uměleckou hodnotu, tak užitou funkci. Tento princip promítla například do produktu Botanical garden mirror. Jedná se o zrcadlo, které doplňují dvířka z leštěné oceli. Zavřený objekt působí jako umělecké dílo, otevřete-li ho, stojíte před plnohodnotným zrcadlem, díky jehož protáhlému tvaru vidíte celou svou postavu. Mezi nejpozoruhodnější Eliščiny produkty bezesporu patří Engraved cabinet – skříňka se skleněnými stěnami, na kterou několik desítek hodin ryla florální motivy. Aby umělkyně dokázala obstarat rytinu na ploše větší než jeden metr, musela si s pomocí zámečníka upravit železný rýsovací stůl. Přidali na něj vodní drenáž a kolečka pro lehčí manipulaci. „Když jsem někomu z oboru řekla, že ryju na sklo, automaticky si představili, že pracuji na něčem malém. To mě vytáčelo. Chtěla jsem ukázat, že rytina nemusí být malá,“ vysvětluje Eliška. Velkoplošnému rytí by se designérka chtěla věnovat dlouhodobě a ráda by svůj um uplatnila v architektuře. „Jako sklo v architektuře si můžete představit skleněné přepážky, které jsou čiré nebo zakalené pískováním. Přála bych si, aby mé rytiny tvořily v interiéru umělecký prvek, takové obrazy na skleněném plátně,“ popisuje umělkyně svou vizi.