Vinohradský Pavilon rájem designu

Adéla Srdénková

17. leden 2018

Velkolepou novorenesanční budovu s nezaměnitelným tvarem na adrese Vinohradská 50 dodnes pamětníci nazývají Vinohradskou tržnicí, ačkoli už téměř dvě desítky let nese název Pavilon. Tato nádherná budova si prošla trnitou cestou, zažila období velké slávy i postupného chátrání, těšila se oblibě i nenávisti, když jen o vlásek unikla demolici. Pražané však za ní stáli. 

Pavilon si vzít nenechali, a tak se vrátil na výsluní – jeho nové moderní pojetí s všudypřítomným duchem historie má takříkajíc hlavu a patu, stal se místem, kde se snoubí moderní design s vytříbeným vkusem, stylem, bohatou inspirací a příjemnou atmosférou.  

Přeměna továrny na tržnici 

Historie Pavilonu se datuje do 19. století, kdy byla mezi ulicemi Vinohradská a dnešní Slezská postavena továrna na mlýnské stroje. Ta byla následně přestavěna městským architektem Antonínem Turkem za účelem vytvoření moderní tržnice, která zastřeší dosavadní venkovní tržiště rozvíjejících se Královských Vinohrad na Tylově náměstí a v Londýnské a Rumunské ulici. Slavnostně otevřena byla v roce 1903, kdy se sem také přemístili všichni trhovci z okolí.

Návštěvníci vstupující hlavním průčelím z Vinohradské ulice mohli obdivovat široké dvouramenné schodiště s kuželkovým zábradlím a interiér budovy připomínající trojlodní baziliku – převýšená část hlavní lodi byla z obou stran prosklená. Architekt Turek si se vzhledem budovy doslova pohrál – zděný plášť budovy byl bohatě zdobený štukovými a kamennými ornamentálními detaily a figurálními plastikami. Štukovou výzdobu měla i fasáda, jejíž ráz je pseudoklasicistní. Železná konstrukce původní tovární haly byla velmi praktická, nejen z důvodu protipožární bezpečnosti, ale i z hlediska větší únosnosti.

V prostorách tržnice fungovalo 98 prodejních stánků (prodávalo se tu především maso a masné výrobky, máslo, vejce, ovoce a zelenina), ve dvou podlažích suterénu bylo upraveno 86 sklepních prostor a instalováno 140 chladírenských boxů. Výraznou technickou novinkou doby byla klimatizace uzavřených prostor.  

Místo, kde se stály fronty na banány

Zpočátku budova sloužila jako plnohodnotné kryté tržiště, po válce se zánikem soukromých zelinářů a obchodníků ztratila tržnice svoji původní funkci a stát v ní zřídil velkoprodejnu potravin, později už jen zeleniny, která fungovala až do poloviny 80. let. To už byla ve velmi špatném stavu... V roce 1982 se vážně uvažovalo o jejím zbourání a postavení velké šestipatrové betonové samoobsluhy. Naštěstí se tak nestalo.

Provoz zchátralé tržnice ukončil v červenci roku 1986 velký požár. Nasnadě byla demolice, za budovu shořelé tržnice se však postavil Klub Za starou Prahu spolu s Národním technickým muzeem, jež svou urputnou snahou dosáhly toho, že byla tržnice zapsána do státního seznamu nemovitých kulturních památek a demolici se vyhnula. Tržnici nakonec zachránil počátkem 90. let investor, firma Pavilon - Prague Investments, která získala pronájem na 30 let a do rekonstrukce investovala přes 230 milionů korun.

Rekonstrukce proběhla podle projektu architektů Jana Vrány a Vladimíra Štulce, později pod vedením architekta Milana Veselého. Interiér byl přestavěn na komplex drobných obchodů, butiků a galerií na prodejní ploše 3 350 metrů čtverečních v pěti podlažích, k dispozici bylo šest eskalátorů a panoramatický prosklený výtah, vchod ze Slezské ulice byl přizpůsoben pro handicapované a vozíčkáře. Strojní zařízení zde zůstalo zachováno jako technická památka. Zrekonstruovaná budova Pavilonu byla veřejnosti znovu otevřena jako obchodní pasáž 5. listopadu 1994. V roce 1995 dokonce projekt vyhrál soutěž v Cannes v konkurenci dalších 80 obchodních center.

Zdálo se tak, že byla odstartována nová éra budovy a Pavilonu se blýskalo na lepší časy, ale původní záměr nebyl zcela naplněn. Pavilon byl vnímán jako galerie dražších butiků a Pražané zde své návštěvy omezovali na minimum. Obchodníci odtud utíkali a zákazníci nakupovali už jen ve sklepním supermarketu. A tak zrekonstruovaná historická budova dál skomírala...  

Z tržnice ke galerii moderního bydlení

Skutečný zlom a oživení Pavilonu nastaly až v roce 2013, kdy do společnosti Pavilon, a. s. vstoupil nový investor – společnost ACTIVA. Ta má zkušenosti například s provozováním pasáže ČNB a obchodů s nábytkem pod značkou STOCKIST. Hlavním zájmem nového provozovatele bylo oživit tradici vinohradského Pavilonu jako oblíbeného obchodního místa, ale i prostoru pro setkávání lidí.

Nová revitalizace s náročnými a nákladnými opravami Pavilonu tak byla započata v únoru 2013 a trvala osm měsíců. Jejím mottem byl návrat k historické podobě budovy. „V neuvěřitelně krátké době se podařilo revitalizovat prostor při zachování všech původních konstrukčních a historických prvků. Výsledkem je vzdušný, čistý prostor, který díky znovu odkrytým oknům disponuje dostatečným množstvím denního světla. Celý prostor tak získal důstojnou a elegantní atmosféru. Základní myšlenkou při revitalizaci bylo osvobodit stavbu od předchozích necitlivých zásahů, které s původním projektem Antonína Turka neměly nic společného,“ uvádí investor Martin Leitgeb. Stavbařům se pod vedením Martina Leitgeba a ve spolupráci s památkáři podařilo zachránit mimořádně cennou industriální stavbu.

K otevření zbrusu nové obchodní galerie, která se může pyšnit přirovnáním k ráji moderního designu, došlo v říjnu 2013. Nový koncept využití Pavilonu se věnuje zejména oblasti bydlení a bytových doplňků. K vidění i zakoupení je zde designový nábytek předních světových značek, obchod svým konceptem a velikostí nemá v Česku konkurenci. Na své si zde přijdou milovníci minimalismu, stejně jako klasiky. Součástí Pavilonu je i kavárna a ve sklepních prostorách zůstává provoz supermarketu. V únoru letošního roku se ve dvou patrech Pavilonu bude konat akce pro milovníky prémiového alkoholu Ginfest by Barlife. V prostorách kavárny budou od května pravidelné kurzy Barlife Akademie pro zájemce o moderní mixologii z řad veřejnosti i firem.