Editorial: Hygge a to ostatní

Soňa Hanušová

25. duben 2019

Při editování článků pro Barlife 92 jsem narazila na jedno zajímavé slovo, a to friluftsliv. Jedná se o pojem, jehož praktikováním se dostaneme do vnitřní harmonie a mentální pohody. Když si tedy při jeho vyřčení nezamotáte jazyk. O mnoho jednodušší je výslovnost pojmu hygge, kterým se vyjadřuje pohodový přístup k životu, schopnost najít si něco krásného v každém okamžiku a radovat se ze života. Jen praktikováním hygge dojdeme absolutního štěstí, zdá se.

Friluftsliv je pak zřejmě další etapou na cestě k duševní nirváně. Koncept samozřejmě také pochází z Norska a spočívá v trávení volného času v přírodě. Lze se setkat s názorem, že cenou za urbanizaci, spojenou s ekonomickým růstem, je navyšující se výskyt duševních onemocnění. Souvislost mezi urbanizací a duševními nemocemi je spatřována právě ve ztrátě přístupu k přírodě. Myšlenka využití přírody jako potenciálního léku na psychické problémy je tak nasnadě.  Podle Skandinávců, kteří mají k přírodě silný vztah, nic nedokáže zharmonizovat váš niterný stav tak jako vůně čerstvého vzduchu a borového jehličí nebo klokotání horské bystřiny. Pokáč ale o lese zpívá něco jiného, tak nevím...

Můj friluftsliv se odehrává ráno cestou do práce a spočívá v pozorování veverek, jež se prohánějí sídlištní zelení. Bohužel veverky nechápou, že jsou nástrojem mojí mentální hygieny, a nestojí o to být očumovány. Závodní rychlostí odskáčou ze stromu na strom a zmizí ve změti větví. Mně tak nezbývá nic jiného než cestou k metru pozorovat hrdličky. To však nemá s duševní pohodou nic společného. Hrdličky radostně poskakují po kandelábrech, natřásají se a tváří podezřele. Přímou čarou k zemi pak posílají malé bombičky, které mě nutí zapomenout na všechny krásy přírody a hrdličku pozoruju se zvýšenou obezřetností. Tohle je válka a já ji nehodlám prohrát.

Soňa Hanušová & prosecká veverka