Zůstat v klidu za každých okolností

Soňa Hanušová

02. leden 2017

ROZHOVOR S JOHNEM GEORGESEM

 

Kdo je John Georges?

Kdybych se měl takto charakterizovat, na prvním místě bych zmínil, že jsem otcem dvou dětí. Tuto roli zastávám již 27 let, je to zábava a piji hodně rumu, abych to zvládl. Můj syn pracuje v Británii jako kuchař a dcera studuje sociologii.

Nevadí vám, že děti nekráčí ve vašich šlépějích?

Ani trochu. Toto je moderní doba a s manželkou stojíme za dětmi a podporujeme je ve všem, pro co se rozhodnou. Můj otec byl právník a kromě mě měl další tři děti a žádné z nich nešlo v jeho šlépějích včetně mě.

Jak jste se stal masterem distillerem Angostury?

Měl jsem štěstí. Začalo to tím, že jsem vystudoval chemické inženýrství. Čekal jsem, že se uchytím v olejářské či plynárenské firmě. Bohužel jsem však v žádné nedostal práci a po dvou letech bezúspěšného hledání jsem šel do palírny, kde mě přijali. A tak jsem byl vtažen do světa rumu. Do té doby jsem si nedokázal představit, jak krásná práce to může být. A od té doby si zase nedokážu představit, že bych dělal cokoli jiného.

Takže celý svůj profesní život jste strávil v jedné palírně? Tomu říkám oddanost.

Ano, ale popravdě, je to fakt jednoduché – palírna je vzdálená 20 minut od místa, kde žiju. Navíc jezdím opačným směrem, než je v danou dobu provoz, a když přijdu do práce, potkávám jen samé skvělé lidi, kteří jsou zapálení do toho, co dělají. A navíc jsem od svého nástupu v rámci jediné společnosti prošel celou řadou různých pozic, takže jsem se rozhodně nenudil. Začínal jsem na výrobní lince a byla přede mnou dlouhá cesta, než jsem se dostal na současnou pozici. Takže jsem neměl potřebu měnit zaměstnavatele.

Jaká byla tedy přesně vaše první pozice?

Factory manager. Mým úkolem bylo udržovat vše v chodu. V palírně je plno věcí, které se mohou pokazit: kotle, trubky, kompresory,… Byl jsem zkrátka „děvče pro všechno“ a pracoval jsem pod více lidmi naráz. A během pěti let jsem se, opět díky dávce štěstí, ocitl na vedoucí pozici. Dostal jsem možnost budovat jméno firmy, setkávat se s klienty, pomáhat proměnit určité procesy. Získal jsem tím mnoho zkušeností.

Čeho si na své profesi ceníte nejvíce?

Že jsem se mohl podílet na vybudování nové palírny. Bylo za tím plno práce a nyní, když vidím, že vše funguje, naplňuje mě to opravdovou radostí.  

Čím byste byl, kdybyste se nestal masterem distillerem?

Myslím, že bych byl pilotem. To je asi sen každého chlapce. Je pravda, že o této práci jsem nikdy nesnil. Ale kdo také ano? Nikdo nesní o tom, že bude právníkem, doktorem, masterem distillerem. Ale dnes si uvědomuji, že bych nechtěl být v žádném jiném odvětví než v tomto. Pro mě je to však víc než jen zaměstnání. Angostura je něčím, kde se mohu realizovat, něco vytvářet a díky tomu je pak Trinidad známý po celém světě. Takže mě moje práce opravdu uspokojuje.

Jaké jsou podle vás důležité vlastnosti, které musí master distiller mít?

Jedinou věcí, kterou se člověk musí naučit, je mít odpověď na každý problém. Je tolik možností, co vše se může pokazit. A to kdykoli. Mou zodpovědností je udržet všechno v chodu. Takže nedělám jen rum, není to jen o nose. Řeším i potíže s mechanikou a další. A když ta situace nastane, je třeba si uvědomit, že každý problém má své řešení. A zůstat v klidu. To hlavně – zůstat v klidu. Pak se vyřeší vše mnohem snadněji.

Ale moment. Když jste nastoupil do palírny, bylo vaším úkolem udržovat vše v chodu. Stejně jako nyní. Takže se vaše práce v podstatě nezměnila?

Samozřejmě že ano. Mám mnohem více zkušeností. Dříve jsem palírnu udržoval v chodu tak, že mi ostatní říkali, co mám dělat. Dnes ji udržuji tak, že za mnou všichni chodí a ptají se mě, co mají dělat. A samozřejmě dělám skvělý rum.

Jaký je váš nejoblíbenější koktejl?

Ať chci nebo ne, zde musím odpovědět, že mým nejoblíbenějším koktejlem je 1919 Daiquiri.

Hodně cestujete. Kterou zemi či město jste si nejvíce zamiloval?

Je opravdu těžké vybrat jen jednu. Ale přeci jen existuje jedna země, která je mému srdci opravdu blízká a rád bych se tam opět vrátil. Tou zemí je Tanzanie. Je fascinující a rád bych tam jednou strávil více času, abych ji mohl celou prozkoumat. Její přírodu, protože města jsou fajn, ale příroda je příroda.  

Celý článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 78

Zdroj fotografií: UPB/Lucie Langmajerová