Z veřejných toalet moderní bar

Klára Smolová

22. říjen 2016

Revitalizovat opuštěná místa, která již neslouží svému původnímu účelu, je v současné době výzva, před kterou stojí řada velkých měst. A nemusí jít jen o staré továrny, které se přemění na luxusní lofty či kanceláře. Z prachu času lze pozvednout do zcela nové úrovně například nefunkční veřejné toalety. 

V Londýně, kde je jich z přelomu 19. a 20. století celá řada, se staly hitem posledních let a je o ně poměrně velký zájem. Přeměna záchodků může být různorodá, jednou z nejoblíbenějších nových funkcí jsou však bary a kluby. V posledních pár letech jich vzniklo hned několik, například Bermondsey Arts Club, The Convenience, Ladies & Gentlemen a WC. Tento podnik si navíc šikovně pohrál s názvem – pod WC se nově skrývá Wine & Charcuterie (tedy víno a uzeniny).

O tom, že je takový projekt trendy, svědčí i fakt, že zájemců o rekonstrukci a využití 100 let starých veřejných záchodků u stanice metra Clapham Common prý bylo přes 400. Kontrakt v kapse si však nakonec odnesli tamní starousedlíci Andy Bell a Jayke Mangion. „Oba milujeme víno a sýry a ten prostor se na to perfektně hodil,“ vysvětluje Andy Bell, co stálo za nápadem. A nutno přiznat, že na první pohled mu člověk musí dát za pravdu. Vždyť interiéry lahůdkářství či uzenářství běžně pokrývaly dlaždice kvůli snadné údržbě, podobně jako na toaletách. Takže vlastně proč ne?

Recyklací k novému

Hosté dnes mohou relaxovat v elegantním rustikálním baru, jehož půdorys vychází z původních dispozic prostoru a interiér si hraje s množstvím detailů, které dotváří intimní a uvolněnou atmosféru podniku. A připomíná tak, k čemu prostory sloužily předtím. Do baru pod úrovní chodníku se vchází schodištěm se stěnami obloženými typickými obdélníkovými kachlíčky. Tam, kde kdysi ze svého okénka vládla pevnou rukou „hajzlbába“, kraluje dnes barman. Tři kabinky byly přeměněny v boxy s polstrovanými lavicemi, ideální pro skupinky hostů. Dveře kabinek posloužily jako stoly, zachovat se podařilo i původní kachlíčky na stěnách, barevnou mozaiku na zemi a též přepážky z mahagonového dřeva.

V podniku se pohodlně usadí 40 lidí, dalších zhruba 40 míst k sezení se nachází venku na ulici. U baru lze využít několik kulatých barových stoliček, naproti němu podél stěny je dlouhá široká lavice se třemi vysokými, zajímavě řešenými „dvoupatrovými“ stolky. Nalevo od baru pak u stěny stojí vysoké stoly a židle, které se mohou variabilně poskládat pro dva, tři či pět lidí. A naproti nim jsou umístěny již zmiňované boxy. Nevelký prostor působí kompaktně i díky použití dřeva a polstrování z kůže na barových stoličkách a na lavicích u stěny a v boxech. Z ulice sem skrze stropní okna tvořená průsvitnou dlažbou a oknem za barem proudí i trocha denního světla.

Historický odkaz

Rustikálnímu vzhledu sluší, respektive přímo vyžaduje, aby interiér a prvky v něm vypadaly použitě, jaksi mile ošuntěle, a nedokonalosti vyzdvihuje jako přednosti. Podobně je tomu i ve WC. Co na tom, že kachlíčky už někde opadaly, podobně jako omítka na stropě? Přiznané jsou kovové trubky osvětlení, stejně tak i dráty. Historie na vás dýchá odevšad a svým způsobem patří k hlavním lákadlům. Například originální výzdobu současných toalet tvoří zarámovaná koláž ze starých milostných vzkazů a časopisů Playboy, jež majitelé našli zastrkané pod omítkou stěn. Pochází z doby, kdy byly tyto toalety nechvalně proslulé jako místo „milostných“ dostaveníček především z řad homosexuálů.

Realizace projektu trvala dva roky, přičemž ale samotná přestavba zabrala jen šest měsíců. Zbytek času strávili autoři projektu papírováním a sháněním všech povolení. Přeci jen přeměna to byla poměrně zásadní. „V porovnání s jinými místy, která jsem realizoval, toto bylo mnohem složitější,“ přiznal pro časopis Punch Jayke Mangion, jenž v Londýně otevřel již několik restaurací a barů. „Kdysi dávno to byly nádherné veřejné toalety s mahagonovým obložením stěn, ručně pokládanou mozaikovou podlahou a krásným designem. Ale když jsme prostor převzali, byl zdevastovaný. Chtěli jsme zachovat co nejvíce původních prvků a vzdát tak hold originálu, ale po 100 letech, kdy se zde nic neopravovalo, jsme se potýkali se zásadními stavebními problémy.“  

Tento článek najdete v:

BARLIFE Magazine č. 76